Digitální restaurování

Co se děje s archivním filmy při digitálním restaurování?

V českém mediálním diskurzu, přinejmenším v mainstreamových médiích, se v posledních dvou letech napsalo mnoho článků týkajících se digitálního restaurování, aniž by však bylo pro čtenáře zjevné, jak tento proces přesně probíhá a co znamenají pojmy jako digitalizace, digitální restaurování a digitální remasterování, kdo je (digitální) restaurátor. Sami novináři často proces digitálního restaurování nikdy neviděli a neznají jeho základní principy a postupy. I nejčastěji zmiňované instituce, Národní filmový archiv, který aktuálně digitálně restauruje 14 filmů ze seznamu 200 titulů vybraných komisemi Ministerstva kultury, a Asociace českých kameramanů, která je častým oponentem NFA, opírající se o manifest Digitálně restaurovaného autorizátu, používají tyto pojmy, jež jsou mnohdy používány s různými konotacemi.

Do Maďarské filmové laboratoře, divize Maďarského národního filmového fondu, se na konci ledna vydal tým studentů z olomoucké a brněnské katedry filmových studií, aby v rámci exkurze viděli proces digitálního restaurování českých filmů – Ikarie XB1, Starci na chmelu a Bílá nemoc. „Posláním Národního filmového archivu je pečovat o filmové dědictví a zprostředkovávat jeho poznávání veřejnosti. To bez digitálního restaurování není možné, jelikož téměř všechna kina na našem území jsou již digitalizována,“ reagovala na otázku, proč je vůbec zapotřebí archivní filmy digitálně restaurovat, Anna Batistová vedoucí projektu Digitální restaurování českého filmového dědictví.

Hlavním cílem digitálního restaurování v maďarských laboratořích je restaurovaný film co nejvíce přiblížit podobě jeho prvního uvedení, jež se odehrálo často před více než 50 lety.  Za tím účelem NFA vybere tzv. referenční kopii, ideálně tu, ze které se promítalo při premiéře daného filmu. „Hledat novější kopii nemá smysl, protože důsledkem pozdějšího kopírování často na jiné typy filmového materiálu mohlo docházet k proměně obrazových informací,“ vysvětlila restaurátorka Tereza Frodlová. Hledání referenční kopie předchází rozsáhlý historický výzkum zahrnující analýzu dochovaných filmových materiálů, i písemných archiválií, dobových dokumentů, různých technických záznamů, a také scénářů a rozhovorů s pamětníky.

Zdrojem pro obrazové informace je ideálně původní negativ filmu, avšak zdrojem pro digitální restaurování zvukové stopy může být i více různých kopií. „Zvuková data získáváme z většího počtu kopií, a to proto, že ne vždy má jedna kopie dochovanou celou nepoškozenou zvukovou stopu,“ komentoval Jan Zahradníček, vedoucí digitální laboratoře NFA, a dodal, že v souladu s cílem NFA při digitálním restaurování zvukové stopy dbají na to, aby ve výsledku bylo poznat, že se jedná o optickou zvukovou stopu.

Teprve v momentě, kdy má NFA k dispozici vhodnou referenční kopii ale i vhodný zdrojový filmový materiál pro obraz i zvuk (tedy ten nejméně poškozený a fotograficky nejhodnotnější), přesouvá se dějiště do budapešťské laboratoře, kde jsou filmové materiály znovu manuálně překontrolovány a následně je s nimi nakládáno tak, aby nedošlo k žádnému ohrožení jejich integrity. Po naskenování zdrojových filmových materiálů putují data k digitálním retušérům, kteří digitálně pročišťují obraz a o všech svých krocích vedou záznamy. Všechny větší nálezy (chybějící políčko, výrazně viditelné poškození apod.) pak hlásí týmu českých restaurátorů, kteří rozhodnou, zda bude dané poškození ponecháno (vyhodnocování probíhá primárně podle kritéria, jestli poškození vzniklo až působením času, anebo bylo součástí původní podoby negativu či kopie) či o způsobu nápravy vzniklého poškození.

Nyní přichází náročná a nejdiskutovanější fáze digitálního restaurování, tzv. grading. Proces, při kterém se upravují barvy digitálního obrazu tak, aby co nejvěrněji korespondovaly s barvami premiérové projekce z filmového pásu, není nijak počítačově naprogramován a hlavní roli při rozhodování hrají nevyzpytatelné lidské smysly. „Grading je vizuální proces a záleží tedy na zkušenostech a schopnostech koloristy, jak danou situaci posoudí,“ řekl kolorista Bronislav Daniš. Hlavní kolorista z maďarské strany Szabolcs Barta pak dodal, že největší výzvou při digitálním restaurování je využít pouze ty možnosti, které odkazují k původním technologiím, a nikoliv nejnovější možné technologické postupy, čímž narazil na tenký led v aktuální, až přehnaně emociálně vygradované debatě.

Zástupci z řad odpůrců celého digitalizačního procesu, jenž se v Maďarsku odehrává, totiž často požadují uvádět zrestaurované filmy v podobě, která odpovídá záměrům tvůrců, nikoliv podobě, kterou umožňovala dobová technologie, a naproti tomu pracovníci NFA mají (a vzhledem k poslání NFA jakožto paměťové instituce musí mít) za cíl uvést filmy v podobě takové, která se co nejvíce blíží historicky prvnímu uvedení daného filmu, a tedy musí odolat pokušení, které nejnovější digitální technologie nabízejí.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková

starší články

1.16DOK.REVUE
21. 03. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue