Der absolute Čihák

Lenka Střeláková o knize Ponorná řeka kinematografie Martina Čiháka. Recenzi doplňuje ukázka z Čihákovy knihy.

Martin Čihák při přednášce na PAFu 2013 (autorka fotografie: Tereza Darmovzalová)

Ponorná řeka kinematografie je „spisek“, který „sšelmilé kinematografii“ navzdory předkládá smělý výčet filmových avantgard v „žánru tradičně označovaném jako odborná poezie“ a dané filmové universum nakonec poměřuje „způsobem kinogeometrickým“.

Autorská explikace z obálky knihy Martina Čiháka vyvolává pocit určité nepatřičnosti, znejistění a ztráty orientace, což je prvek, s nímž Ponorná řeka pracuje cíleně. V hlavním plánu se ovšem zabývá tvarozpytem filmových avantgard, resp. jejich systematizací a rozborem jednotlivých filmů; namísto obvyklého chrono-geografického klíče používá adekvátnější klíč formální. Avantgardy jsou nahlíženy a pojmenovány „na základě jejich vztahu k použitým výrazovým prostředkům“, přičemž samotné jejich seřazení v šesti kapitolách „vykazuje jakýsi sestupný gradient od sdílení k sdělování“.

Záměrně vychylovaná forma Ponorné řeky ale sugeruje (ještě) jiný účel, který bude záhy identifikován jako metodicko-pedagogický. Tradiční věnování nahradilo varování, úvodů je vícero pro různé typy čtenářů a odborná terminologie bytuje v sousedství archaických výrazů, z nichž autor pořádá sestup až k lingvistické archeologii. Vzhledem k tomuto vědomému „zcizování“ formátu akademického psaní Ponorná řeka vzbuzuje kritickou pozornost ještě předtím, než se dostane k vlastnímu předmětu zkoumání. Prvek zcizení či vytržení ovšem navazuje právě na něj, když totiž vytváří jistou paralelu k filmovým dílům odkrývajícím percepční a kognitivní mechanismy.

Skladebné postupy filmových avantgard

První kapitola je zasvěcena strukturálním filmům, jejichž „výrazové prostředky a postupy nejsou používány symbolicky […], ale stávají se vlastním tématem filmu“. Autor se odtud pochopitelně dovolává samé podstaty filmu, „kterou není iluze pohybu, ale řada světelných impulzů, které mají iluminovat diváka“. Strukturální filmy ji stvrzují tím, že divákovi nic dalšího nesdělují, nýbrž jej vyzývají ke sdílení a obracejí tak jeho „pozornost k samotnému aktu percepce“. Z tohoto principiálního uvažování o filmu vychází též autorovo důsledné a přiznané omezení oblasti zájmu na díla analogová s tělem filmové matérie. Což znamená, že na experimenty s pohyblivými obrazy jiného původu, byť by snad i navazovaly na předešlou autorskou tvorbu ve filmu (jako např. u Johna Whitneyho), se v Řece již nedostane.

Po strukturálním filmu Čihák charakterizuje absolutní a čistý film, film sklížený, spontánní a film avantgardní. Opírá se při tom o autority oboru – Gidal, Weibel, Sitney, Youngblood, Le Grice aj. – a jejich definice (strukturální film), které ale různě koriguje (absolutní film), anebo vychází z vlastních pozorování (sklížený film). Tím upřesňuje i řadu nesrovnalostí, jejichž původ vidí například v automatizovaném přenášení pojmosloví z kunsthistorického oboru do oblasti tvorby experimentálních filmů, kterou oproti tomu zasazuje do širšího vztahu k dějinám idejí.

Fascinujícím dokročením této linie uvažování je pak závěrečná kapitola-úvod do autorského konceptu kinogeometrie, jenž reprezentuje výstřední teoretický nástroj k uchopení filmového universa. Sedmeru osvětlujících řezů lze s odstupem rozumět i jako nutnému aktu vyměření prožitku singularity, s nímž experimentální film vědomě pracuje, vztažením k obecné, theoretické povaze poznání. Ale také jako nikoliv svévolnému, leč k zodpovědnosti se hlásícímu odkrytí bytostných diskursivních základů autora. Ponorná řeka je s nimi natolik věrně spjatá a natolik zřetelně se jich dovolává jako své poslední instance, že má smysl je zde připomenout společně s genezí textu, o níž se nakladatelství překvapivě nezmiňuje.

Avantgarda avant internet

Text K teorii strukturálního filmu poprvé vyšel již v roce 1999 v 11. čísle časopisu Iluminace zaměřeném na experimentální film. O autorovi studie se zde psalo: „Filmař a učitel. Vystudoval učitelství na MFF UK a poté katedru střihu na FAMU […]. Publikování se systematicky vyhýbá a věnuje se hlavně přednáškové činnosti a vlastní filmové tvorbě.“ Erudovaná stať představovala jednu z kapitol jeho disertační práce, kterou – coby doktorand na pražské filmové vědě – aktuálně promýšlel (a která tvoří základ Ponorné řeky).

V procesu jejího rozvrhování sehrála významnou roli Čihákova souběžná přednášková činnost, v níž se soustředil na historické, teoretické i praktické základy filmové a fotografické avantgardy. Své studenty s mimořádným zápalem a sebeodevzdáním vystavoval výzvě nikterak menší než spatřit svět a sebe sama v něm nově – a to skrze zavazující vzájemnost sdílení, k níž v knize odkazuje termínem κοινοβιος. Autorova orientace ve filosoficko-matematických otázkách a do hodin začleňované lekce z chemie, optiky či dějin zobrazování ve výtvarném umění patřily k argumentačním standardům. Newtonovské časoprostorové akvárium lineárních perspektiv bylo zesměšněno, literární symbolismus a narace postaveny do kouta, Chronos byl popraven. Velebeni byli Kairos, a především pak (černobílá) matérie světla chtivá: obraz milenců, jejichž spojení již navždy zůstane uchováno v halogenidech stříbra.

Materiály k absolvování kursů i případné změny v termínech se tradovaly osobně, jelikož e-mailové schránky teprve čekaly na své založení. Když autor upřesňuje, že disertaci upravil spíš střídmě, neboť chtěl „zachovat ráz doby vzniku práce, tedy doby bez internetu“, dává to smysl. Zatímco detaily v podobě novějších zdrojů aj. lze snadno doplnit, aktualizovat právě onen stav informačních a komunikačních technologií a z něho plynoucí naladěnost, kdy sdílení neslo jednoznačný význam jedinečného naplněného setkání, nikoliv sharování, možné prostě není. Což je jeden z důvodů, proč Čihákova Řeka, byť se přimyká k určitým dobově definovaným teoretickým pramenům a nelibě nese např. „současné reakční postavení narativní kinematografie“, zároveň plyne v jakémsi bezčasí.

Mezi sdělením a sdílením

Zatímco Skladebné postupy filmových avantgard byly v roce 2004 založeny do registru obhájených disertací, jejich autor na universitách a filmových festivalech pokračoval ve své osvětově-pedagogické činnosti, jež se stala brzy legendární. Právě odtud je třeba rozumět oné didaktické krustě v čele se všemi aktuálně dopsanými úvody a rámci, které měly text v souvislosti s vydáním pevněji usadit, ale i autorovým rétorickým a argumentačním postupům. Způsoby osvojené pedagogickým působením, médium přednášky s rozbíhavými liniemi okamžitých inspirací a spikleneckých narážek se do textu částečně prokopírovalo.

Čtenáře to sice udržuje v bdělosti, nicméně jeho mentální aktivita ve vztahu k chladnému, nízkodefiničnímu médiu knihy probíhá odlišně. Tak třeba opakované spílání (tvůrcům, terminologii, narativně-iluzivnímu spektáklu), v rámci přednášky schopné fungovat jako předěl či mnemotechnické punctum, v knize energii spíše odčerpává. Také insiderský smysl pro humor se mnohem lépe uplatňuje v momentě, kdy je okruh recipientů známý. To, co opravdu funguje, jednoduše nejsou ostře formulované výtky, ale inspirativní vedení – mezi nimiž kniha lavíruje. Jejím konečným smyslem přesto není separace pohledů, nýbrž naopak možnost přivedení pohledů k názoru jedinému, celistvému, kino-geometrickému.

Knihu je proto třeba číst napříč rámci jako absolutní autorský počin, umanutou odbornou poezii anebo jako monolit mlčícího tvůrce. Čihákovým cílem, ať už jde o přednášku anebo knihu, je totiž, jak sám říká, „samotná aktivizace diváka (čtenáře) na cestě k uvědomělému rozpoznání své vtělené přítomnosti“. Tedy to, co se odehrává na ose mezi sdělením a sdílením, samostatně, a přesto nikoliv osamoceně, uvnitř světlopisného kruhu filmu.


Martin Čihák: Ponorná řeka kinematografie. NAMU – nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, Praha 2013, 302 s.


Ukázku z knihy Ponorná řeka kinematografie si můžete přečíst níže.

 




výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

1.21Jak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan Bernard
6.20Film jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel Sladký
5.20Armádní film a avantgarda?Americká filmová historička Alice Lovejoy popisuje vznik své knihy Československý armádní film a avantgarda (Army Film and the Avant Garde), která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Indiana University Press a jejíž český překlad od Jana Hanzlíka vyjde v příštím roce v Národním filmovém archivu. Nápad na knihu se zrodil během stáže, kterou badatelka absolvovala před několika lety v Česku. Zaujaly ji tehdy především dokumenty Karla Vachka z doby, kdy pracoval v Československém armádním filmu. Vachkovu kompletní tvorbu uvádí i letošní ji.hlavský festival v sekci Vachek 80. Alice Lovejoyová
4.20Vojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří Voráč
3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková

starší články

1.14DOK.REVUE
28. 04. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJak na Johna Wilsona?Sérii HBO Jak na… s Johnem Wilsonem označili někteří filmoví kritici za nejlepší dokumentární počin loňského roku.Kamila BoháčkováNový filmO spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo BystřičanTémaHnízdo v ložniciRenomovaný anglický filmový historik a profesor na univerzitě ve Staffordshiru Peter Hames, autor v zahraničí klíčové knihy o československé nové vlně The Czechoslovak New Wave z roku 1985, zaslal dok.revue svou vzpomínku na Karla Vachka.Peter HamesTémaKaždá lidská bytost má právo nosit boty, které nikde netlačíKarel Vachek byl v roce 2009 předsedou poroty na japonském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Spolupracovnice festivalu a jeho bývalá ředitelka Asako Fudžioková pro dok.revue vzpomíná, jak festival málem smetl tajfun, Vachek si skoro zapálil dýmku na pódiu a posléze s japonským básníkem Gózóem Jošimasuem natáčel v horách film.Asako FudžiokováTémaJako ten pes na pláži...Americká historička Alice Lovejoyová o setkání s Karlem VachkemAlice LovejoyováTémaA hle, vzedme-li se řeka, neustoupíDo mozaiky zahraničních pohledů na osobnost a tvorbu Karla Vachka, kterou představujeme v tomto čísle dok.revue, přispěl i respektovaný filmový vědec Olaf Möller, spolupracující s řadou světových filmových časopisů (například Film Comment či Sight & Sound), filmových muzeí a světových festivalů – například Il Cinema Ritrovato či International Film Festival Rotterdam. Möller přednáší filmovou teorii a historii na Aalto University v Helsinkách a je spoluautorem několika knih o filmu.Olaf MöllerTémaSmát se tomu...Na setkání s Karlem Vachkem zavzpomínal pro dok.revue i italský producent a zakladatel nezávislé filmové společnosti Okta Film Paolo Benzi. Od roku 2012 je také hlavním tutorem projektu EMERGING PRODUCERS v rámci MFDF Ji.hlava.Paolo BenziSportJak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.Báseň19. března 1967, neděleKarel VachekRozhovorOdcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan BernardEsejCo dělat po pětadvaceti letechSvým čtením každý text vždy přepisujeme. Režisér, dramaturg a pedagog Jan Gogola ml. se ve svém hravém eseji pokouší po pětadvaceti letech přepsat dialog, který tehdy vedl se svým učitelem Karlem Vachkem (1940–2020) nad jeho filmem Co dělat?. Lze vést živou disputaci s mrtvými? A lze odejít i zůstat zároveň?Jan Gogola ml.ÚvodníkČlověk odjinudO novém čísle dok.revue věnovaném osobnosti Karla VachkaKamila Boháčková

související články:

3.13Kniha plná kinogeometrieRozhovor s Martinem Čihákem, který vydává svou první a pravděpodobně také poslední knihu o avandgardní kinematografii s názvem Ponorná řeka kinematografie