Čtyři dny v Hotelu Pavouk

Na cestě s Pavlem Kohoutem a Jelenou Mašínovou v ostrém střihu po vzoru manifestu Dogma '95

Čtyři dny v Hotelu Pavouk

K Pavlu Kohoutovi a jeho ženě Jeleně Mašínové mě přivedl Petr Minařík, organizátor literárního festivalu Měsíc autorského čtení. Požádal mě, abych s kamerou doprovodil oba spisovatele na čtyřdenní středoevropské turné na trase Brno–Košice–Ostrava–Wroclaw. Z cesty měl vzniknout situační film, portrét slavného spisovatele. Byl jsem dopředu upozorněn, že pan Kohout se se mnou nebude chtít bavit, že si pečlivě hájí soukromí a že na jakékoli režijní nápady nemá náladu. Nejraději má prý jasné otázky, na něž se dá zhruba do minuty odpovědět. Přede mnou si prý na Kohoutovi vylámal zuby Radim Procházka. Když jsem Radimovi volal, zněl v reakci dosti vyděšeně: „Ježišmarjá, to bylo děsný, vše, co jsem měl připravený, odmítal, vůbec nespolupracoval.” Byl jsem zvědavý, jak takový podnik může dopadnout, a nabídku jsem s hrůzou přijal.

Když jsem se s Pavlem Kohoutem v Brně setkal, překvapilo mě, že je ochoten se se mnou vůbec bavit. Byl ostražitý a bylo zřejmé, že ke spolupráci jej přemluvil Petr Minařík, jemuž zjevně důvěřuje. I proto jsem se rozhodl z Petra učinit třetí postavu filmu. Zcela jedinečně se podařilo mít ve filmu vedle Pavla Kohouta i jeho životní (a spisovatelskou) partnerku Jelenu Mašínovou, která se doposud zdráhala veřejně vystupovat. Film ji zachycuje v momentě, kdy překonává sama sebe a po boku zkušené celebrity literárního nebe, Pavla Kohouta, stojí tváří tvář početnému publiku. Nejzajímavější pro mě byly momenty, kdy Jelena, skoro mlčky, přesto s jemným humorem a šarmantně, ironizovala Kohoutovy odpovědi i jeho ad hoc zjevně pro film improvizovaný mačismus. Propojení Pavla Kohouta a jeho ženy hraje nakonec překvapivě důležitou roli v celém materiálu.

Během natáčení Pavla Kohouta překvapilo, že jsem znal historku o tom, jak v manéži cirkusu přemohl medvěda. Hrdě se hlásil k tomu, že využil momentu překvapení a v nestřeženém okamžiku zasadil šelmě KO úder. Podobně je prý třeba postupovat i v běžném životě. V tomto duchu jsme se bavili o budovatelské hře Dobrá píseň. Kohout odmítal přečíst byť jedinou řádku z textu, k němuž se dnes hlásí jen s hlubokou omluvou. V momentě, kdy jsem trval na tom, aby přece jen pár vět přečetl, přešel nonšalantně do protiútoku: „Mimochodem, pane Remundo, v Dobré písni vystupovala i Vlasta Chramostová a v roli Slávka váš děd, Stanislav Remunda.” A když náš vlak zastavil v polích a nebylo jasné, jak dlouho zůstaneme uvězněni v jídelním voze bez klimatizace, dal nám všem Pavel Kohout lekci, jak zvládat krizové situace. Vydržel desítky minut konverzovat s naštvanými kuchařkami Slovenské dráhy a bavit naše slovinské souputníky příběhy o Marii Pujmanové v Číně a jinými historkami ze svého dramatického života.

Na film jsme spolu se střihačem Adamem Patykem aplikovali experimentální montážní metodu inspirovanou manifestem Dogma ‘95, resp. jeho dokuodnoží. Cílem metody je syrový film, který divákovi nabízí férovou hru, když děj filmu neustále zcizuje a upozorňuje tak, že se na plátně neodvíjí záznam reality, nýbrž její „filmový překlad”. Zdálo se mi, že zvolená metoda subverzivně navazuje na období socialistického realismu, v němž Kohout začínal a od něhož se nyní distancuje. Každý střih je povinně oddělen několika políčky černé, zvuk je vždy synchronní, nepoužíváme archivy ani hudbu a místo předepsané zpovědi oběti je na konci filmu vtip o Leninovi.

Film měl premiéru loni na Febiofestu v Bratislavě a Česká televize jej odvysílá v úterý 2. 12. ve 21:15 na ČT Art.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

6.19Road movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo Bystřičan
5.19Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin Páv
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
F3.19FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.19Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir
4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek
3.19Rekviem za konec fosilní éryDokumentarista Jindřich Andrš, známý díky svému krátkému filmu Poslední šichta Tomáše Hisema, jenž získal zvláštní uznání na MFDF Ji.hlava v roce 2017, připravuje svůj celovečerní debut Nová šichta. Ten na jeho úspěšný krátký dokument navazuje a sleduje horníka Tomáše, který si po zavření dolu musí jít hledat jinou práci. Uspěje? Andrš popisuje svůj chystaný snímek, kterým by rád vzdal hold již mizející době fosilní.Jindřich Andrš
F4.19Sametová FAMUVizuální umělkyně Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, jenž nabízí pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU. Snímek uvádí ji.hlavský festival dnes v 10 hodin v Horáckém divadle.Lea Petříková
dok.revueLet vinyRežisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.Tereza Tara

starší články

5.14DOK.REVUE
24. 11. 2014


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film