Co si neseme na zádech?

Báseň k vizuální koncepci 20. MFDF Ji.hlava

Co si neseme na zádech? Na sobě? V rukou? Na hlavě?
A co máme uvnitř?
Zavazadla, bagáže, tašky, kufry, batohy, kapsy.
Plné vzpomínek a plánů.
Moře, továrna a dům sbalený na cestu.
V rukou prostřílenou hvězdnou oblohu, rukojeť vozíku a tašku s nákupem.
Průvod se pomalu šine.
...
Letos  je to tedy volný katalog ji.hlavských motivů v podobě zavazadel.
Z běžné bagáže se stávají magické předměty.
Zářící továrna, dům i hvězdná obloha v podobě rozstříleného kufru.
Svět v pohybu.
Člověk s duší na zádech se vydává na cestu
...
a soumrak se snoubí s digitálním záznamem.

 

Letošní dvacátý ročník MFDF Ji.hlava se skrze svou výtvarnou koncepci, jejímž autorem je opět přední český grafik a ilustrátor Juraj Horváth, ptá, co všechno a kolik si toho neseme na zádech. Metaforický výjev, který parafrázuje některé z motivů uplynulých festivalových ročníků i obraz paměti minulých let a proměny nálad a témat, která naše společnost řešila. Není to ale jednoznačný pohled na minulost, protože ta je stále v pohybu, na cestě – v tomto případě vysočinskou krajinou. A je na nás, jaký význam naší nedávné minulosti a současnosti v blízké době dáme.


Juraj Horváth se věnuje především kresbě, grafice, grafickému designu, ilustraci a vydávání knih pro děti a mládež v nakladatelství Baobab, jež vede se svojí ženou Terezou Horváthovou. Stojí za pouličním projektem POPROSVĚT. Jako grafik a ilustrátor spolupracuje s nakladatelstvími Argo, GpluG, Labyrint, Torst a Triáda. Publikoval v časopisech Souvislosti, Revoler Revue a Park. Od roku 2000 je autorem vizuální koncepce Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Za knihu Příběhy z parní lázně získal v roce 2001 na knižním veletrhu v Lipsku cenu Nejkrásnější kniha světa. V roce 2000 a 2001 získal ocenění Nejkrásnější česká kniha. Od roku 2003 je vedoucím ateliéru ilustrace a grafiky na pražské VŠUP.




5.16DOK.REVUE
17. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.