Co je (za) tím, co vidíme

dok.revue 4.16

Ilustrace: Míša Kukovičová

Od doby, kdy růže je růže je růže je růže… reflektujeme prakticky každodenně svůj pohyb mezi simulakry – obrazy obrazů a mediovaná realita je neobejitelným prostředím myšlení, rozhodování, interakcí. Je logické, že jeden směr reakcí se více upíná k lidskému mozku a tělu, jakožto hmatatelné autenticitě na dosah či „na dotek“, a opačná trajektorie se noří do umělé inteligence a klade si otázky, jak se v určitých situacích zachovají samy stroje. Simulace Moral Machine, vyvinutá techniky z Massachusettského technologického institutu (MIT), umožňuje uživateli zkoušet „rozhodování“ aut bez řidičů – uživatel popíše scénář (morálně) obtížné situace, stroj se zamyslí a řekne, jak by reagoval. V nové dok.revue najdete i představení aparátů, které překračují možnosti konvenční reprezentace reality. Trojice intermediálních umělců – Michal Kindernay, Agata Mergelová a Cristian Villavicencio – ve svých esejích přináší vhled do vývoje záznamových zařízení, která se v případě Kindernayovy Camery Altery sama dle výpočtů a vyhodnocení podmínek prostředí, v němž se nacházejí, rozhodují zaznamenávat obrazy ovlivněné i neviditelnými parametry okolního prostředí. V případě haptické kamery Mergelové a Villavicencia je zachycováno to, čeho se ruka uživatele, na níž je kamera připevněna, dotýká.

Působivost záznamu a způsobu, jakým je zpracován, vyprovokovaly k situační recenzi diskutované série Praha vs. Taxi Janka Rubeše z portálu Stream.cz. Někteří taxikáři ji vnímali jako tendenční a nevyváženou. Mediální analytik Milan Kruml ukazuje, jak zvolená forma tzv. reality TV žánrově vylučuje všeobjímající přístup a naopak vyžaduje zaměření na úzkou část tématu s aktivním zapojením autora. Se zastřenou realitou obrazu celebrity ve svém novém celovečerním filmu zápasil slovenský dokumentarista Miro Remo, který po mnoha pokusech o nelineární vyprávění o životě zpěváka Richarda Müllera zvolil pro svůj film Nespoznaný čistě observační metodu. V rozhovoru své rozhodnutí vysvětluje: „Jenom tímto způsobem se povedlo ve filmu vybudovat intenzivní a intimní pohled na Müllerovu osobnost.“

Znepokojení nad záznamem a možnostmi jeho zpracování, jež slibují šokující odhalení dlouho tabuizovaného tématu sexuální asistence, popisuje reportáž z projekce nového českého filmu Miluj mě, jestli to dokážeš, jež se uskutečnila v pražské části Živého kina. Nebezpečí ukryté v nesprávné práci se záznamem, v jeho pořizování či interpretování je také motivem masterclass polského kameramana Wojciecha Starońa, který divákům předkládá návod, jak pracovat s vizualitou, aby v největší možné míře podpořila vyprávěný příběh.




4.16DOK.REVUE
12. 09. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue