Chris Marker

Knihu Davida Čeňka vydal MFDF Ji.hlava a Nakladatelství AMU v roce úmrtí slavného dokumentaristy

Všestranná osobnost Chrise Markera (1921-2012) byla vždy obestřena tajemstvím. Tato monografie vznikla zejména proto, aby přispěla k odstranění zbytečné tajuplnosti, která brání, aby se Markerovy filmy dostaly k širšímu okruhu diváků, protože celé jeho audiovizuální dílo je klíčovým referenčním bodem při studiu dějin umění a obzvláště – samozřejmě – kinematografie.

„Film není neslučitelný s inteligencí. Právě filmařova inteligence ale není vůbec v sázce. Jde naopak o myšlenku, že inteligence by mohla být tím základním stavebním kamenem, hrubým materiálem, do nějž se pustí komentář a střih, aby z něj vydolovaly objekt zvaný film.“
Chris Marker

Jako filmový režisér na sebe upozornil v padesátých a šedesátých letech originálním esejisticko-filmovým stylem například ve snímku Dopis ze Sibiře. Jeho dílo při bedlivém sledování detailně odráží technologický vývoj v kinematografii a prolínání filmu s novými médii, a to včetně internetu. Inicioval mnoho významných filmových projektů, jako kupříkladu kolektivní politické dílo Daleko od Vietnamu, a spolupodílel se i na řadě důležitých filmů jiných režisérů.

Oproti většině zahraničních publikací nejde o sborník analyzující hlavní témata tvorby. Kniha vychází z chronologického přístupu, obsahuje původní české texty k jednotlivým tvůrčím etapám a detailní pozornost je věnována také Markerovi spisovateli a novináři.

Poprvé v českém překladu vychází inspirativní scénáře k imaginárním filmům Soy Mexico a Amerika v říši snu. Součástí knihy jsou i studie zahraničních autorů, jež přinášejí inovativní pohled na filmy, jako je Rampa, Pařížský máj nebo Bez slunce, které jsou českému divákovi nejvíce známé.

Monografie vychází z mnohaletých rešerší a výzkumu Markerova díla a nabízí souhrn utříděných informací, poznatků a výkladů, jež ušetří čas a námahu všem zájemcům o Markerovo dílo, kteří se nebudou muset brodit nepřehledným množstvím dat a údajů, místo aby se rovnou nechali unášet legendami, jak si přál sám režisér. V neposlední řadě by tato publikace měla sloužit jako zasvěcený průvodce světem výjimečného tvůrce. Chris Marker zemřel v roce vydání této knihy, v den svých 91. narozenin, a zanechal po sobě rozsáhlé dílo, jehož úplný soupis nebude nikdy k dispozici, protože považoval své filmy za živé organismy, které mají omezenou životnost; u některých si přál, aby upadly v zapomnění, a odmítal jejich veřejné projekce.

Na knize se podílel několika cennými připomínkami, a především pomohl sestavit jednu ze svých nejúplnějších filmografií, která obsahuje i soupis multimediálních a internetových projektů. Navíc je doplněna explikativními texty a údaji o autorských právech.

„Na knize se podílel svými radami sám Chris Marker. Pomohl sestavit dosud nejúplnější filmografii, která obsahuje také jeho unikátní multimediální a internetové projekty. Zároveň se několika postřehy podílel na koncepci knihy a na objasnění některých detailů ohledně vlastní tvorby. Monografie se také zabývá jedním z nejzásadnějších Markerových filmů Pařížský máj. Tento snímek byl uveden v Ji.hlavě. Jedná se o novou verzi filmu, která byla dokončena ještě za života Chrise Markera.“
David Čeněk, autor knihy a dramaturg MFDF Ji.hlava

Rampa Chrise Markera aneb Filmogram vědomí

Philippe Dubois

„Chris Marker je čistá duše.“
Jonas Mekas

Dříve, než se pustím do „svého tématu“ (do svého drahého dobrého tématu), chtěl bych zde citovat z málo známého textu Henriho Bergsona, v němž se jeho autor už poněkolikáté zabývá otázkami času a pohybu, okamžiku a trvání, přítomnosti a minulosti, paměti a jejího oživení a konečně i otázkami vědomí a vztahu, který navozuje v mentálním vnímání života a smrti. Později budeme mít příležitost přesvědčit se, že se jeho myšlenky v podstatě ubírají k filozofické podstatě filmu a fotografie. A právě o tuto podstatu v Markerově filmu Rampa jde.

„Co je přesně přítomnost? Je-li to aktuální okamžik – tedy matematický okamžik, který se má k času tak, jako se má matematický bod k přímce – je zřejmé, že takový okamžik je pouhou abstrakcí, duchovním náhledem. Nemůže mít skutečnou existenci. Z podobných okamžiků byste nikdy nestvořili čas, stejně jako z matematických bodů nesložíte přímku. [...] Naše vědomí nám říká, že pokud mluvíme o naší přítomnosti, myslíme přitom na určitý interval trvání. Jak dlouho trvá? To není možné přesně určit; je to cosi dosti kolísavého, co se může zkracovat nebo prodlužovat podle toho, jakou tomu přikládáme pozornost. [...]
Jděme ještě dále: pozornost nekonečně rozšiřitelná bude v trvající přítomnosti zaměřena na tak velký úsek trvání, jaký si zvolíme, a bude tedy zahrnovat i to, co nazýváme naší minulostí. [...] Pokud by pozornost k životu byla dostatečně silná a dostatečně odpoutaná od veškerého praktického významu, obsáhla by v jedné nedílné přítomnosti celou uplynulou minulost vědomé osoby – nikoli jako v momentce, nikoli jako celek simultánních částí, nýbrž jako něco, co by bylo zároveň v kontinuálním pohybu. [...]

To není jen hypotéza. Ve výjimečných případech se stává, že pozornost se z ničeho nic přestane upínat k životu a hned se minulost jako kouzlem stane přítomná. Zdá se, že osoby, před nimiž se znenadání vynoří hrozba náhlé smrti, jako třeba horolezec, který spadne na dno propasti, utonulý nebo oběšenec, mohou prožít náhlé obrácení pozornosti – cosi jako změnu orientace vědomí, které se doposud ubíralo k budoucnosti, je náhle pohlceno nezbytnostmi jednání a ztratí o ni zájem. To stačí k tomu, aby se připomněly tisícovky ‚zapomenutých‘ podrobností, aby se před dotyčnou osobou odvinul celý její příběh v jednom pohyblivém panorámatu.“

(Dubois, Philippe. La Jetée de Chris Marker ou le cinématogramme de la conscience. In: Dubois, Philippe (ed.). Recherches sur Chris Marker. Théorème. Paris: Presses Sorbonne Nouvelle, 2002, s. 8–45.)

Jde tedy skutečně o „trvající přítomnost“, o intenzivní čas, kde mizí rozdíl mezi minulostí a přítomností ve prospěch vnitřního plynutí, díky kterému se v okamžiku smrti celý život aktualizuje. Tuto čistou substanci času ve vědomí jedince bychom mohli nazvat okamžitou pamětí celého času. Zkrátka něco, co by vypadalo jako filmový sen zachycený na jediné fotografii. A takový sen existuje. Film, jenž vypráví příběh a zároveň představuje jeho formální dispozitiv: Rampa, kterou natočil Chris Marker v roce 1962. Je to krátkometrážní snímek, který trvá „pouhých“ 29 minut. Často se poukazovalo na skutečnost, že Chris Marker (iniciály jeho jména jsou ve francouzštině totožné s označením krátký film – court métrage), co se délky týče, vlastně nikdy nenatočil „normální“ film, ale jenom krátké nebo (velmi) dlouhé. To samozřejmě o ničem nevypovídá, jenom snad o tom, že čas pro Markera není „standardem“, neměří se, je nekonečně pružný a závratný. Tento krátký film však dokáže vylíčit celý život jednoho muže tím, že jej zhušťuje do neuvěřitelného okamžiku-obrazu. Tento úchvatný film je – a zůstane – naprosto jedinečným a stejně tak mytickým. Jedná se, chcete-li, o jediný film s příběhem (a dokonce o žánr vědecko-fantastického filmu) vMarkerově díle. V mých očích je natolik intenzivní, že sice působí jako teoretický akt, něco jako film-myšlenka, formulující komplexní konceptuální modely
(času, prostoru, zobrazení, psychického života), ale zároveň v něm spatřuji čisté dílo, a nikoli pouhou ilustraci konceptuální hry. Je výplodem živoucí, neodolatelné síly, která dodnes nemá obdoby, před níž celá teorie ustupuje do pozadí. A právě z těchto dvou důvodů mě to dílo zajímá a fascinuje, stejně jako již fascinovalo několik generací teoretiků a tvůrců, vlastního autora nevyjímaje. „Rampa je jediný z mých filmů, o jehož znovuuvedení se dozvídám s potěšením,“ s oblibou říkal Chris Marker.


(Úryvek z knihy Chris Marker.)

Knihu Davida Čeňka Chris Marker si můžete zakoupit v on-line obchodě MFDF Ji.hlava.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa

starší články

1.12DOK.REVUE
15. 10. 2012



z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue

související články:

3.11Diktátorova cenzura filmuRozhovor s filmovým historikem a dramaturgem španělských retrospektiv 15. MFDF Ji.hlava Davidem Čeňkem

další odkazy:

Knihu je možno zakoupit v e-shopu MFDF Ji.hlava.