China, 87. The Others

Will Tizard from Variety on the Opus Bonum selection China 87. The Others by Violaine de Villers

China, 87. The Others (Chine 87, Les Autres,Jean-Pierre Outers, Violaine de Villers, 2017)

The documentary footage of China, 87. The Others, a compilation of home videos shot on streets and rural settings of the subject nation, is deceptive for its apparent simplicity.

Belgian writer, traveler and development expert Jean-Pierre Outers, who has lived Asia for the past 20 years, penned the book that forms the basis of this film.

In it, we follow the film journey of director Viollaine de Villers and Outers around the rough streets, construction sites, mountain greenery and villages of China during the late 1980s, slowly becoming accustomed to a time capsule of life cut off from modern times. Although only filmed a bit over three decades ago, the pre-internet society only just beginning to rise as an economic superpower is like another world.

A population of workers who seem remarkably untroubled by the filmmaker’s camera glides past on bicycles while in a marketplace, sellers hawk live turtles, eels and salamanders. Workers toil on construction sites, shoveling earth and stones into baskets carried by hand out of the foundations, using methods not much changed since medieval times.

Between sequences of handheld standard-def video we see transitional intertitles placing the toil, passivity and simplicity into context.

“To write is to conceive the world in coupling,” we read as we watch a calligrapher creating masterful Chinese characters by inking his bare palms.

The sequences capture unadorned life, somehow dignified even as people work to the point where no one has any trouble sleeping in public. Ancient ritual survives the turmoil, as ghostly figures practice Tai Chi, their fluid movements describing the arc of time and tradition.

No narrator or subtitles are needed, somehow for us to be able to connect with the folk who lived in the shadow of the empire just before it became the next great hegemon.

“Welcome to China, freed from any historical or political perspective,” de Villers has said about China, 87. “We are confronted with the Otherness of Chinese culture. We see in this film the opposite of the picturesque – a slice of quotidian life that may be banal, but still fascinates us.”

The background of de Villers a Belgian director and audiovisual artist in her 70s, informs the film’s structure and unadorned material. With a score of other short films to her credit that examine societies in just such a bare-bones way, she’s as much a philosopher as filmmaker, fascinated with issues of memory, art and political history.

The work here would be called by some an observational documentary, a term often used to describe the thorough, unstaged work of documentary maestros such as Frederick Wiseman. But the seminal filmmaker said recently at an IDFA screening of his 1970 documentary “Hospital,” a study of New York’s Metropolitan Hospital Center, that he dislikes that term.

As a Variety story conveyed it, “although his style is famously non-interventionist, in contrast to the more populist style of America’s Michael Moore and the U.K.’s Louis Theroux,” the decriptor “observational” is hardly apt, said Wiseman, “because for me that suggests that you just set up the camera in the corner of the room and let it run forever. It smacks of anthropological filmmaking, which I don’t think I do. These movies are made up of hundreds and thousands of choices. So you have to observe, you have to see what’s going on, but you also have to choose what it is you’re going to shoot, the way you’re going to shoot it and the way you’re going to use it. That’s not observational. Observational, to me, is too passive a term.”

It’s likely the creators of “China, 87,” after their long sojourn through urban, rural and social landscapes, having carefully selected these images, would agree.


Will Tizard 

Will Tizard is a Central & Eastern Europe correspondent for Variety. Variety is the premier film industry trade journal, covering the global production, distribution and exhibition sectors, plus TV, the web and the stage, and its reviews are an important source for buyers worldwide. He is a senior journalism professor at Anglo-American University in Prague, he is completing production on Buried, a documentary following the fight for the return of stolen Holocaust-era Judaica in Russia.





výpis dalších článků rubriky:  Recenze

F5.17ZeďNick Holdsworth o filmu Zeď režiséra Dmitrije Bogoljubova, který získal ocenění za nejlepší světový dokumentární snímek v sekci Opus Bonum. Ocenila jej jediná porotkyně Laila Pakalnina.Nick Holdsworth
F5.17MeteoryNeil Young z časopisu Sight & Sound recenzuje snímek Meteory režiséra Gürcana Kelteka, který v Ji.hlavě získal ocenění za nejlepší dlouhometrážní debut v sekci První světla. Neil Young
F5.17 Tak trochu road movie / SkokanKritika na film Petra Václava od Lucie Česálkové pro CinepurLucie Česálková
F4.17Nic si nepamatujiNick Holdsworth, novinář přispívající například do časopisů Variety nebo Hollywood Reporter, recenzuje snímek Nic si nepamatuji Diane Sary Bouzgarrouové, který uvádíme v mezinárodní premiéře v sekci Mezi moři.
F5.17Opera o PolskuVladan Petkovic ze Cineuropa recenzuje snímek Piotra Stasika s názvem Opera o Polsku, jenž byl uveden v soutěžní sekci Mezi moři.Vladan Petkovic
F2.17Máme tlakovú níž / Richard Müller: NepoznanýLucie Česálková
1.15Takový normální bestiářRecenze televizního cyklu Kmeny se dotýká alternativy, mainstreamu, ale i přírodopisných dokumentů.Jan Kolář
3.14Nový film na čapkovské témaRecenze dokumentárního filmu Ztracen 45Pavla Pečinková
1.14O noci v násRecenze Velké noci režiséra Petra HátlehoPetr Lukeš
1.11Monument bez proporcíRecenze televizního cyklu Rozmarná léta českého filmu věnovaného polistopadové kinematografiiPavel Bednařík

starší články

F4.17DOK.REVUE
28. 10. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.