Cesta k filmu Efekt Vašulka

Islandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.

Steina a Woody Vašulkovi

V roce 2013 jsem se během cesty z Denveru do San Francisca rozhodla navštívit v Santa Fe v Novém Mexiku své bývalé učitele a dlouholeté přátele, manžele Steinu a Woodyho Vašulkovi. V jejich domě panoval v té době ještě větší chaos, než obvykle, protože začali archivovat svou bohatou sbírku videa. Steina ve studiu přetáčela a přehrávala staré videopásky a často také čistila videopřehrávače, protože některé už nebyly moc kvalitní. Woody byl přilepený k obrazovce počítače a vytvářel katalog jejich děl a přemýšlel, jak je všechny utřídit. Vašulkovi se dohodli s Coloradskou státní univerzitou, že jim pomůže převést jejich obrovský archiv z analogu na digitál. Kamarád Windham, který u nich občas přespával na podlaze v kuchyni, zastupoval coloradskou univerzitu a všechny jejich nahrávky digitalizoval. 

V té době bojovali Vašulkovi s nedostatkem prostředků. Představa stáří v Americe bez našetřených úspor či slušného důchodu není nijak lákavá. Vnímala jsem, jak se pro ně s přicházejícím stářím život mění, a napadlo mě, že o této fázi jejich života natočím film, protože si uvědomuji, jak svou tvorbou ovlivnili umělecký svět i že se na jejich přínos dnes už zapomíná. Také jsem vnímala, že se dostali do finančních problémů. Kladla jsem si otázku, jak přežijí další roky? Steina se mi svěřila, že se jim lidé přestali zhruba po roce 2000 ozývat a že se na ně už zapomnělo, navzdory tomu, jak ovlivnili světový videoart. Jde o uměleckou formu, která nyní zažívá svou další renesanci. Přišlo mi dobré je v takové životní etapě natáčet a čekat, co se stane.
 

Steina a Woody Vašulkovi
 

O rok později jsem se vrátila s penězi z grantu, který jsem získala na vývoj scénáře z Islandského filmového centra, a vzala jsem si s sebou samozřejmě kameru a zvukaře Árniho Benediktssona, známého z hudební skupiny Sugarcubes. Když jsem ho představila Steině, nasadila pátravý pohled a zeptala se ho, z jakého je klanu. Ukázalo se totiž, že se před padesáti lety potkali v emigraci a jeho rodiče znali její rodiče. 

Znala jsem mnohem lépe dílo Steiny, než Woodyho. Brzy mi však došlo, že nebude snadné natáčet film o Vašulkových, protože jde o dvě rozdílné osobnosti, které  náhodou tvořili duo. Musela jsem zmapovat předchozí život každého z nich, aby pro mě a pro můj film jejich příběh dával smysl. Steina přitom pochází z Islandu a Woody Bohuslav Vašulka z Moravy. Ačkoliv podstatnou část svého díla vytvořili v Americe, kde žijí od roku 1964, přišlo mi důležité zjistit, odkud pocházejí, protože to ozřejmí jejich další život a zakladatelskou práci na poli videoartu. Natočili jsme s nimi toho jara za dva týdny skvělý materiál – ostatně čas strávený v jejich společnosti není nikdy marný, a ačkoliv jim táhne na osmdesátku a mají hluboko do kapsy, jsou stále velmi aktivní. 

Když jsem se vrátila zpátky na Island, rozhodla jsem se, že nechci tento film produkovat sama, a obrátila jsem se na dlouholetou kolegyni Margrét Jónasdóttir, která patří mezi nejzkušenější islandské producenty. Žádala jsem ji o spolupráci už rok a půl předtím, ale teprve když jsem jí ukázala natočený materiál, tak se rozhodla do toho jít. Její společnost Sagafilm se stala koproducentem snímku a začali jsme se účastnit různých fór a snažili se získat finance. Když jsme film prezentovali na HotDocs v Kanadě, řekli nám: „Skvělý projekt, velmi zajímaví protagonisté, držíme vám palce!“ Neměli příliš zájem podporovat artové filmy lidí, které nepovažovali za příliš známé. V Torontu jsme však poznali zástupce České televize a především producenta Radima Procházku. Když jsme se s ním spojili, bylo jasné, že můžeme společně vytvořit zajímavý mezinárodní dokument.
 

Steina a Woody Vašulkovi
 

A proč dnes točit o Vašulkových? I nyní ve svých osmdesáti letech jsou zajímaví pro současnou generaci internetu a Youtube. Jsou považováni za prarodiče videoartu. Simon Klose, náš švédský producent, z nich byl nadšený a nazval je „důchodci a hackery“. Video bylo ve své době revolučním médiem, mělo umožnit masám sledovat filmy. Vašulkovi ho však posunuli zcela jiným směrem, zajímali se o médium jako takové a pomohli formovat nový svět. Měli jsme štěstí, že jsme je měli možnost natáčet. Zaznamenávali jsme čtyři roky jejich života, kdy na ně umělecký svět už pozapomněl, a snažili jsme se přispět k tomu, aby je umělecký svět znovuobjevil a znovuocenil dřív, než bude pozdě. 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

F2.19DOK.REVUE
26. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue