Český dokument na veřejnoprávní obrazovce

Analýzy programové skladby České televize od ledna do května ukázala, že nejčastěji se na obrazovce objevují dokumentární cykly. Jaké místo si získal solitérní dokument?

Ilustrace: Míša Kukovičová

Česká televize patří dlouhodobě k největším producentům i koproducentům dokumentárních filmů v České republice. Jako médium veřejné služby propůjčuje dokumentárním filmům větší prostor v programových oknech než televize komerční. Jaké dokumenty jsme během prvních pěti měsíců roku 2016 mohli na obrazovkách veřejnoprávní televize zhlédnout?

Při podrobnější analýze programové skladby se nelze ubránit dojmu, že pod pojmem dokument jsou v současnosti nejčastěji prezentovány a opakovaně reprízovány pořady z cyklů jako Příběhy slavných, Na cestě, Cestománie nebo Portréty a jejich starší či novější variace. Méně často na obrazovkách narazíte na docusoapy, docudramata či nejrůznější formáty reality TV, které jsou populárnější zejména v zahraničí a jejichž četnější přejímání si Česká televize teprve osvojuje, ať už vzpomeneme populární Čtyři v tom, nebo kontroverzně přijatou Zlatou mládež.

Česká televize v první polovině letošního roku odvysílala průměrně 260 dokumentů měsíčně. V tomto čísle jsou zahrnuty solitérní dokumenty, distribuční tituly uvedené v kinech, ale i dokumentární cykly a také docusoapy a jiné nové formáty. Veřejnoprávní obrazovka pak divákovi nabídla měsíčně průměrných 53 premiér, což není vzhledem k počtu šesti programů příliš vysoké číslo. Nezbývá než doufat, že v dalším půlroce počet premiérových dokumentů vzroste, zejména v případě solitérních dokumentů. Ve sledovaném období (první polovina letošního roku) Česká televize nabídla hned několik divácky atraktivních celovečerních filmů. Nový rok zahájila dokumentem Filmový dobrodruh Karel Zeman, který měl premiéru na festivalu v Karlových Varech a prošel úspěšně i distribucí v kinech. Nejen fanouškům fotbalu byl určen dokument Věčná Slavia, který zachycuje jednotlivá období slávistické historie. Dějinám nejpopulárnějšího dětského pořadu Večerníčku se věnoval solitér Dobrý večer v každém čase a dokument Uprchlíci se vyjádřil k aktuální migrační krizi v Evropě. Nabídka solitérů byla tedy tematicky velmi pestrá.

Ze všech dokumentárních formátů vedly počtem vysílání (a opakovaného reprízování) dokumentární cykly. Tvořily asi 74 % z celé programové skladby. Solitérní dokumenty – tedy oblast autorských dokumentů – tvoří o něco více než dvacetinu produkce, zbylých 4,5 % představují nové formáty jako docusoap či docu-reality.

V současné programové skladbě České televize lze vysledovat tři rozsáhlé tematické oblasti, které se v obměnách a nových verzích stále vracejí. Jsou to solitérní filmy a celé cykly o významných osobnostech (živých i zesnulých), cestopisné dokumenty a dokumenty věnované historii (zpravidla II. světové válce či socialistickému režimu).

Jakožto médium veřejné služby má Česká televize povinnost upozorňovat svým programem na významná výročí, historické události a výjimečné dny. Vyšší počet dokumentů oproti jiným dnům tak například nabízel 8. květen, ale i 8. duben jako Mezinárodní den Romů, při jehož příležitosti Česká televize nabídla hned tři televizní premiéry (Ženy v poli, Smysl života pana Horvátha, Janica a Perla).

Více než polovina odvysílaných dokumentů ve zmíněném období zcela pochopitelně byla k vidění na programu ČT 2, který je žánrově i tematicky nejpestřejší. Mezi stálice programu patří nejen zmíněné cestopisné cykly, ale i dokumenty věnované přírodě, vědě a historii. V těsném závěsu, co se kvantity týče, je program ČT Art, kam se soustřeďují dokumenty o umění, portréty významných osobností a nejméně mainstreamové záležitosti určené náročnému divákovi. Oproti tomu ČT 1 nasazuje dokumentární tvorbu velmi zřídka, vsadila především na nové díly populární 13. komnaty nebo na nový dokumentární seriál Parta maraton či (tematicky opět sportovní) docusoap Sezóna za vodou. Solitérní dokument do hlavního vysílacího času prvního programu jako by snad nepatřil. Pokud se však osvědčila cyklická tvorba, je na škodu odsouvat dokumenty pouze na vedlejší kanály.

Zdá se, že solitérní náměty na autorský film dostávají v České televizi stále menší prostor, že vítězí představa dokumentu jako součásti většího cyklu. Filmaři jsou nuceni své vize vměstnávat do populárních žánrů, omezujících formátů a striktně daných programových oken. Nezbývá než doufat, že je stanovená pravidla nebudou v budoucnu svazovat až příliš.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková
1.18Aktualizace Jednoho světaCo připravuje jubilejní 20. ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden světJitka Lanšperková

starší články

3.16DOK.REVUE
27. 06. 2016


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film