Česká radost

To nejvýraznější z české dokumentární tvorby uplynulého roku

Stopy, střepy, kořeny (Květa Přibylová, 2016)

„Soutěž Česká radost každoročně představuje nejvýraznější české dokumenty a je dobrou příležitostí k hlubší reflexi. Český dokumentární film je v období zlomu. Jeho úspěšní režiséři a producenti se často posouvají k hranému filmu či televizním produkcím – a jedním z důvodů jsou i lepší finanční podmínky. I proto během festivalu proběhne diskuze nad jeho směřováním v budoucích letech, které se zúčastní zástupci klíčových institucí i oborů,“ říká ředitel MFDF Ji.hlava Marek Hovorka.

V České radosti se letos sešlo 13 filmů s různými politicky a společensky závažnými tématy. Svoji světovou premiéru na 20. MFDF Ji.hlava mělo celkem 11 nových českých dokumentárních filmů. Premiéra filmu Zákon Helena v úterý zahájila 20. ročník MFDF Ji.hlava. Celovečerní debut dokumentaristky a herečky Petry Nesvačilové citlivě nahlíží do hlubin života odsouzených a obviněných gangsterů z tzv. Berdychova gangu. Nesvačilová ve svém filmu spolu s elitní kriminalistkou Helenou Kahnovou objevuje opomíjené lidské stránky těch, kteří spáchali nebo se podíleli na zločinech různých rozměrů.

„Už jenom to, že jsem začala takový film natáčet, bylo nebezpečné. Mohu dokonce říct, že jsem měla prostě strach a nikdo mě nedokázal přesvědčit, abych ho neměla. Mojí odpovědí vždy bylo: Ale vy si neuvědomujete, že ten film se takhle zakonzervuje a já s ním budu žít celý svůj život,“ říká o svém filmu Petra Nesvačilová.

„Dokumentární filmy se tématům, která známe ze současných televizních detektivek, z různých důvodů spíše vyhýbají, a tak film režisérky a herečky Petry Nesvačilové je vzácnou výjimkou. V žádném případě nepřistupuje k tématu publicisticky, film je výsledkem několikaleté odvážné cesty po odvrácené straně naší každodennosti,“ zdůvodňuje volbu pro zahajovací film Marek Hovorka.

V České radosti se dále představí zcela nový příspěvek do cyklu Český žurnál s titulem Krtek a Lao-c‘ režiséra Filipa Remundy. Ten se ve svém snímku zaměřil na návštěvu čínského prezidenta v ČR a pouští se do konfrontačních rozhovorů s obyvateli země, kde se porušují lidská práva, lidé jsou za své názory vězněni, ale tamní populace se ke své prosperující vlasti hrdě hlásí. Záběry z protestů české veřejnosti a naopak nadšeného vítání prezidenta Číňany a rozhovory s čínskou disidentkou či učitelem češtiny jsou prokládány výroky mystika Lao-cʼe a záběry z návštěvy Leonida Brežněva v Praze z roku 1978. Film tak otevírá otázku, s kým vlastně český prezident buduje vřelé mezinárodní vztahy.

„Víc než protesty mě zajímal fakt, že pro Číňany jsme tím, že dovolujeme lidem demonstrovat, směšní. Vydal jsem se do Číny, abych zjistil, v čem je zakopaný pes,“ říká o svém filmu Remunda.

Do zbraně (Barbora Chalupová, 2016)

Dokumentarista Pavel Jurda osobně uvede svůj celovečerní debut Jmenuji se Hladový Bizon, kde se spolu se slepcem ztrácejícím i sluch vydává do Spojených států navštívit šamana kmene Navajo v naději, že Hladovému Bizonovi vrátí sluch. Dagmar Smržová pak ve svém filmu Miluj mě, jestli to dokážeš sleduje příběhy tří hendikepovaných mužů, již touží po milostném životě. Snímek otevírá téma, které veřejnost přehlíží nebo vnímá kontroverzně, ačkoliv je společensky závažné. Především však nabízí citlivý pohled do intimního života lidí s postižením.

,,Není zásluhou ani zaviněním nikoho, jestli vypadá líp, nebo hůř, jestli se narodil silnější, nebo slabší. Měli bychom si tedy navzájem vycházet vstříc a pomáhat ve všem, co jeden může a druhý ne – i v milování,“ říká dokumentaristka Dagmar Smržová.

K ryze militaristickým tématům se vyjadřuje Adéla Komrzý ve svém příspěvku do Českého žurnálu s názvem Výchova k válce a Barbora Chalupová ve filmu Do zbraně, kde se pouští i do experimentů na hraně zákona s podomácku vyrobenými zbraněmi. Také žánr dokumentární eseje je letos zastoupen rovnou dvěma filmy – Martin Ryšavý uvede svůj film Slepý Gulliver, kde výpravy na Ukrajinu a do Ruska rámují záběry z vyšetření autorových očí, a Květoslava Přibylová představí svoji vizuální báseň o vztahu člověka k přírodě s názvem Stopy, střepy, kořeny.

V České radosti byly dále uvedeny filmy jako Český žurnál: Exekuce (Andrea Culková, 2016), FC Roma (Rozálie Kohoutová, Tomáš Bojar, 2016), Jak odchází prezident (Pavel Kačírek, 2016), Miluj mě, jestli to dokážeš (Dagmar Smržová, 2016), Návod na použití Jiřího Koláře (Roman Štětina, 2016) a Normální autistický film (Miroslav Janek, 2016).

V tradiční soutěži Česká radost o nejlepší český dokumentární film uplynulého roku rozhoduje pětičlenná porota ve složení režisér a scenárista Jan Bušta, teoretik umění Karel Císař, jihlavský pedagog a performer Matěj Kolář, lingvista, překladatel a básník Patrik Ouředník a producentka multižánrové tvorby Kamila Zlatušková. Česká radost není jen prestižním výběrem nových českých dokumentů, ale také přehlídkou nejčerstvějších trendů a různorodosti české kinematografie.




F4.16DOK.REVUE
29. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue