Budovatelé říše

Andran Abramjan o svém dokončovaném filmu ze světa antiislámských a protiimigračních aktivistů

Z filmu Budovatelé říše

Ke svému připravovanému filmu s pracovním názvem Budovatelé říše uvádím poznámky a zápisky, které jsem si dělal i nedělal v průběhu uplynulých dvou let, kdy jsem s kamerou navštěvoval antiislámské a protiimigrační aktivisty v jejich (našich) analogových i digitálních světech.

-----

Vystupují:

Tomáš (cca 150 kg), pravicový kameraman a dým na ranách spálenišť
Petr, pravicový sociolog
Martin, pravicový entomolog
Žabák (možná)

-----

Petr: ... prostě zavřít hranice, zavřít tady mešity, deportovat ty, kdo tady dělaj bordel, nepřijímat žádný kvóty z Unie...*

* Věří tomu, co dělají. Víc ideje než touha po penězích/moci (zatím). Klub zanícených zachránců civilizace.

-----

Odkazujeme se k textům. Někteří ke svatým, jiní k vědeckým, další k uměleckým. Křesťané mají bibli, muslimové korán, islamofobové také korán, Petr má Střet civilizací od Samuela Huntingtona, Tomáš má slavné filmy. Mně se vybavují Budovatelé říše od Borise Viana.

-----

Tomáš (zpoza kamery): Jak říká Werner Herzog, každý sám za sebe a bůh proti všem!

Petr: Kdo to říká?

Tomáš: Werner Herzog. Německej režisér. Který se mimochodem narodil stejnej den jako já.

-----


Budovatelé říše

-----

https://www.youtube.com/watch?v=6KHLz2i7_Ho

-----

Tomáš: Žádná ideologie, nic, vole. Rozumíš. ODSka, vole, tak o čem se budeme bavit. Jakože pravice, ha ha ha. TOP09 – neomarxisti. Komunisti, v podstatě jediný konzervativci v parlamentě, vole. Socani – no tak jasně vole, vítači, přijímači. Co tam máme ještě? Lidovci. Jestli ti jsou křesťani, vole, tak já jsem papež, vole. Rozumíš, vole. Takže my tam prostě vrátíme tu ideologii. Jakože když tam bude 200 lidí krást a nebude se řešit nic jinýho, tak co s tím, vole?

(Petr štípe dříví.)

-----

Kolem Petrova domu šel Texasan, kterému se líbilo, že má na domě vyvěšenou vlajku jižanské konfederace. Dali se do řeči.

-----

Když byly děti malé, otec jim pouštěl Chucka Berryho. Dnes u nich patří ke vzdělání jiné věci.

Dcera: Hudba nemusela bejt ideologická, protože je jedno, co si myslí Chuck Berry, jestli je to hipísák na Woodstocku, ale hraje dobře, takže ho můžeme poslouchat. A myslím, že tohle se trochu změnilo, protože teďka už je pro moje rodiče ve všem ideologie.

Tátův Facebook jsem viděla poprvé asi před dvěma lety. Psal tam něco o torpédování uprchlíků a hrozně mě to naštvalo.

-----

Jak otec poznává svět?

--> Petr: Pokud má člověk chybnou hypotézu, tak má jenom další a další případy, na kterých si to on sám potvrzuje, protože se dívá jenom po těch svejch věcech, ale reálně to tak vůbec nemusí být. Takže to popperovské řešení, které si myslím, že je správně, je zahodit úplně indukci jako metodu poznávání a používat jenom dedukci. Co tam má Popper jako nejsilnější věc, a to si myslím, že je jako metodicky dobrý, geniální a že by se to mělo používat pořád, je, že ke všemu by měly existovat falsifikátory. Když chci rozlišit pravdivý–nepravdivý, spolehlivý–nespolehlivý tvrzení, tak to se nedá rozlišit na základě kolika případů jsem to zjistil. Podstatné je, jestli existuje ten Popperův falsifikátor. To znamená něco, nějaká situace, když by se stala, jestli by to tu teorii vyvrátilo.

-----

Různě velká měřítka se obtížně sjednocují do jednoho světonázoru (kvantová fyzika x gravitační zákony / humanistické ideály x kontrola demografie)

-----

Budovatelé říše

-----

A) Jsme ve válce.
B) Mně se zdá, že zatím ještě žijeme v míru.
C) Prosím vás, a kdy jsme ve válce nebyli?

-----

Vian: O tom, proč se srdce celého národa dovede rozbušit obdivem k uniformě a touhou obléknout se do ní, existuje celá řada domněnek. A přece je to tak jasné. Vojáci jsou tady, protože jsou války. A války jsou, protože je tu nepřítel. (...) A jak je možné lépe zničit nepřítele, který je oblečen do uniformy, než tím, že si ji druzí také obléknou? Z toho vyplývá, že povinností každého antimilitaristy je vstoupit do armády. (...) Neboť antimilitaristická armáda chová sama v sobě zárodek své vlastní zhouby a není schopná čelit skutečné armádě, kterou tvoří vlastenečtí civilové. Že by můj nepřítel byl civilista?

-----

Motiv žen.

... jak to probíhalo, když se někde vystřídala civilizace. Třeba na našem území, když přišli Germáni, tak přišli jen muži bez žen, vybili všechny ty oslabený Kelty, jejichž kultura už byla v krizi, vzali si ty jejich ženy a plodili s nima děti dál. A to se děje pořád.

- Jasně. Co se děje teď, do toho vzorce vlastně perfektně zapadá.

-----

V Saúdské Arábii proběhla konference „Ženy ve společnosti“. Bez účasti žen.

-----

Budovatelé říše

-----

Plukovník Kurtz z Coppolovy Apokalypsy (Tomášova oblíbená postava) byl svědkem usekání dětských rukou. Traumatický zážitek přetavuje v obdiv nad vnitřní silou pachatelů tohoto zvěrstva. Pronese větu: Because it's judgment that defeats us (Protože naše přesvědčení nás poráží).

Tomáš: Do věcí musíš jít úplně bez přesvědčení a pak vyhráváš. Následuje rozbor scény z filmu Poslední Mohykán.

Tomáš: ... ten starej indián to rozhodl úplně skvěle. Kdyby se to takhle udrželo, tak přijde o život jedinej člověk – ta nejstarší dcera. Ale protože ten Mohykán byl do ní zamilovanej, ona do něho, tak upřednostnili tu svoji lásku nad tím vším a ve finále zemřelo asi 12 lidí jenom kvůli tomu, aby se upřednostnila jedna dvojice nad celým tím prostorem. A to bylo, jako že to je to dobrý. Ale to nebylo dobrý, vole. Podle mě to nebylo dobrý. Protože ten indián to rozhodl úplně skvěle. Všichni by se s tím nějak smířili a všichni by nějak přežili. ...

(pravicová verze Žižekova Perverzního průvodce ideologií? :)

Následuje rozbití politické strany.

-----

Vian: Bylo nás víc, ale já jsem tvořil naprostou většinu. Teď když jsem sám, cítím, jak neodvratně tuto většinu ztrácím. To je zajisté paradoxní, velice paradoxní.

-----

Tomáš: Abys mohl lidem pomáhat, nesmíš mít s nima nic společnýho.
(--> rozvést - dotočit)

-----

Střet civilizací x střet konzervativců(?) (tvoří konzervativci v každé civilizaci většinu?)

-----

Někteří žijí dramatické příběhy, někdy až tolik, že není o co stát. Přesto bychom také rádi prožili významný příběh. Velké dějiny, na kterých bychom se mohli podílet, hrát vysokou hru a na konci říct, že jsme změnili politickou scénu, hrdinně padli v bitvě, obrátili lidi na pravou víru, zachránili civilizaci...





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

3.17DOK.REVUE
26. 06. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue