Budoucnost dokumentárního filmu očima Mikea Hoolbooma

Mike Hoolboom o obrazech a budoucnosti dokumentárního filmu

Fascinace (Mike Hoolboom, 2006)

Kanadský avantgardní filmař Mike Hoolboom byl hostem MFDF Ji.hlava poprvé v roce 2005, o dva roky později uvedl festival jeho snímek Fascinace. Není náhodou, že festivalová soutěž experimentálních filmů nese stejné jméno. Experimentální esej Fascinace bude letos znovu uvedena na festivalu v esejistické sekci Ji.hlavský manifest v sobotu 29. října ve 20.30 v kině Dukla.

Hodně jsem přemýšlel o tom, kdy vlastně, v jakém okamžiku a za jakých podmínek, se objevují obrazy. Problém s filmem byl v tom, že v něm působilo příliš mnoho technických a složitých mechanických a chemických procesů, které ze všech sil svíraly podstatu světa, dokud z ní nevymáčkly nějakou upachtěnou premisu. Video je úplně jiné. Problém videa spočívá v tom, že se obrazy, nebo alespoň jejich příslib, objeví příliš brzy. Podívej se na mě – a mám tě, tady na displeji. Ale to je jenom iluze, jenom zdání obrazu. Stále častěji si uvědomuji, že ve filmech, které mě obklopují, nejsou vůbec žádné obrazy. Někdy jsou avantgardní, ale bez obrazů. Jindy jsou to zprávy v televizi, a jako každé zprávy, úplně bez obrazů. Lidé nevědí, jak se dívat, takže ani nemohou nic ukázat, nemají co ukázat. Přitom je toho tolik, co je třeba vidět, jenže lidé si myslí, že když budou mávat kamerou někomu před obličejem, před zdí nebo při nějaké události, obrazy se dostaví automaticky. Tomu já nevěřím. To pak nejsou žádné obrazy, žádné skutečné obrazy, ale jenom místa, kde by obrazy mohly být, kdyby tam nějaké byly. Jsou to jenom prázdné rámy, které obrazům drží místo.

Text byl publikován ve 2. čísle festivalového dok.revue roce 2005.

Bude dokumentární film i za dvacet let? A pokud ano, jakou bude mít podobu?

Budoucnost je strašlivá záležitost. Ani telefonní monopoly nikdy nesnily o tom, jaké ústřední postavení získá telefon v naší kultuře. Dokumentární filmy vzbuzují dojem umění pomníků udržujících praxi oplakávání a vydávání svědectví. Jak si je představit v žánru science fiction?

Věřím, že dokumentární formu budoucnosti povedou psychodramatické experimenty Dr. Jacoba Levyho Morena (1889–1974), zakladatele „psychodramatu“.  Místo aby člověk vyložil své trápení dobrému doktorovi, mohl svá rodinná traumata sehrát s dobrovolníky z publika v prostoru Morenem inscenovaných veřejných událostí. Je jen prostou náhodou, že slova „doktor“ a „dokument“ mají tentýž kořen? Jsem přesvědčen, že dokument budoucnosti vytvoří prostor pro traumata diváků, uvrhne tato genderem nesvázaná stvoření do skleníkového prostředí a vyzve je, aby vydala svědectví, či alespoň přežila. Pozice režiséra samozřejmě zanikne a rozplyne se také iluze oddělených já. Nové formy sociálních médií a boj proti klimatickým změnám zvýrazní vzájemnou závislost.

Mike Hoolboom




F1.16DOK.REVUE
26. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film