Slepý Gulliver

Martin Ryšavý o svém připravovaném filmu, jenž zachycuje jeho osobní zkušenost cestovatele se slábnoucím zrakem

Slepý Gulliver

Film o rozostřeném vidění světa, korekcích zraku a bídě cestovatelské existence.

Obraz vědomí novodobého cestovatele bloudícího ve vzpomínkách a stopách smyslových vjemů z výprav do vzdálených končin a marně se pokoušejícího nalézt způsob, jak je spojit a uspořádat.

Film Slepý Gulliver je poskládaný z dokumentárního materiálu natočeného v letech 2013–2015 v Rusku, na Ukrajině a v oční optice v Praze na Lužinách. Ústřední postavou je filmař a cestovatel, který si v optice nechává vyšetřit a zkorigovat zrak, aby mohl svou profesi člověka putujícího s kamerou po vzdálených cizích krajích vykonávat i nadále. Průběh vyšetření a rozprava s optikem o poruchách vidění, slábnutí zraku a obecných zákonitostech lidského vnímání smyslových jevů slouží jako rámcová situace filmového vyprávění a je přerušována kratšími i delšími vstupy do prostředí, ve kterých se vyšetřovaný subjekt obvykle na svých výpravách pohybuje, což je v tomto konkrétním případě právě Rusko a Ukrajina, postsovětské teritorium s mnoha obtížně pochopitelnými a v podstatě v rámci jednoho obrazu nesjednotitelnými kulturními a politickými fenomény, nemluvě o možnosti včlenit do něj i věci zcela privátní. Občanská válka na východní Ukrajině, starosti dispečera moskevských komunálních služeb, přípravy státních oslav 70. výročí konce Velké vlastenecké války v regionálním sibiřském centru, návštěva zaměstnanců muzea v bývalém stalinském táboře, sjezd krojovaných severských pastevců sobů, kyjevští obránci náměstí Nezávislosti, neošamanská ideologie vedle ruského imperiálního nacionalismu, večírek abiturientů novosibirského institutu, vlak na Transsibiřské magistrále, transport stáda jakutských koní i čukotská pohádka se ve vzájemném propojování a prolínání stávají čímsi na způsob noční můry či těžké halucinace, skrz kterou prosvítá obraz současné rusko-ukrajinské civilizace a zjevuje se holá nemožnost jakéhokoli sjednocujícího gesta nebo pevného bodu, ze kterého by se tato cestovatelská zkušenost dala nějak uspořádat.

Slepý Gulliver

Všechny tyto vstupy je vzhledem k rámcové situaci v optice možné chápat jako flashbacky, flashforwardy, vzpomínky, představy, sny a úvahy vyšetřovaného subjektu, k jejichž dešifrování a osvětlení permanentně probíhající rozprava s optikem nabízí určitý metaforický (záměrně naivně nebo ironicky používaný) klíč, a navíc i jakousi iluzorní útěchu: jako by vše, co slepý (vlastně jen silně krátkozraký, ale selektivně – a třeba i záměrně – opravdu slepý k mnoha jevům světa a osobním problémům) Gulliver na svých cestách spatřil a snad ještě spatří, bylo možno vnímat jen jako testovací optotypy, jako by vše bylo možné rozložit na elektromagnetické vlnění a tím nějak zmírnit tíhu osobních obsesí, globálních celospolečenských traumat a marné snahy spatřit za tím vším jeden smysl a jeden svět. Kontrapunktem k tomuto „racionálnímu“ komentáři jsou paralelně nabízené mystické výklady, které putujícímu českému filmaři poskytují ruští „čarodějové“: kartář, interpretující během cesty vlakem tarotová arkana, vědma, prohlašující arktickou oblast Ruska za mozek planety, a kybernetický neošaman, pokoušející se zachytit Svatého Ducha do matematických tabulek. V rámci těchto výkladů je vše viděné a slyšené vtahováno do významového pole opírajícího se o takové kategorie, jako jsou archetyp, věštba, osobní síla a magická operace. Obě tyto linie rozprav autorského subjektu se pak proplétají konkrétním materiálem, natočeným v omezeném, ale nikterak logicky ohraničeném časovém výseku, materiálem, který je jen minimálně propojen vlastní vnitřní logikou, o jednoznačném sjednocujícím tématu ani nemluvě. Jediným, co ho spojuje (jde ovšem o způsob blízký spojování sběrných surovin pod tlakem lisu), je strhující moment samotného putování, tedy konkrétního pohybu kamery na nejrůznějších dopravních prostředcích (letadlo, vrtulník, vlak, sobí spřežení, loď, auto, motorové saně) naznačujících Gulliverův fyzický pohyb v daném teritoriu. Ve zvukové složce to znamená privilegované postavení hluku různých motorů jakožto základního zdroje zvukové dynamiky.

Slepý Gulliver

Optikem zkorigovaný Gulliver je na konci filmu připraven ve své cestě pokračovat, aniž by se faktem zakoupení nových brýlí či kontaktních čoček jeho životní situace nějak významně změnila.  Film Slepý Gulliver nabízí totiž obraz putování, které je ze své podstaty nekonečné a neukončitelné, pokud ho neukončí smrt. Stejné zjištění platí i o hledání možných významů, které se jeho hrdinovi – a tomu, kdo z jeho záznamů sestavuje filmové dílo – nabízejí, nebo naopak skrývají. Jde tedy o film s bytostně otevřenou strukturou, který by teoreticky mohl být natáčen a sestavován donekonečna, o film, který se v tomto ohledu snaží napodobit základní lidskou existenciální pozici. Jde o film velmi neúplný, velmi osobní, vztažený k problematickým a možná i málo věrohodným referenčním rámcům, ale přesto snad po svém způsobu vypovídající o podstatných věcech světa.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueManželstvíJak vznikal česko-americký dokumentární film Manželství, který bude mít světovou premiéru na přelomu dubna a května na kanadském festivalu HOT DOCS, a ta domácí ho čeká na festivalu Jeden svět?Kateřina Hager
1.21O spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo Bystřičan
dok.revueStřet hodnotCelovečerní snímek íránské režisérky Firouzeh Khosrovaniové Rentgen rodiny zahájil letošní jarní Ozvěny 24. ročníku MFDF Ji.hlava. Režisérka, která za snímek získala hlavní cenu na loňském ročníku festivalu IDFA, ve filmu vypráví velmi osobní příběh své rodiny, jenž divákům nabídne jasnou představu o politických událostech vedoucích v roce 1979 až k íránské revoluci. Text přejímáme z časopisu Modern Times Review. Bianca-Olivia Nita
6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka

starší články

1.16DOK.REVUE
21. 03. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeTo, co zažíváme v politice, zažíváme i domaIntimní, a přitom politický snímek Rentgen rodiny íránské filmařky Fírúze Chosrováníové (Firouzeh Khosrovaniové) vypráví příběh režisérčiných rodičů, které spojilo manželství, ale posléze se následkem nepřekonatelných rozdílů mezi světskými a náboženskými hodnotami zcela odcizili. O filmu pro dok.revue debatují publicista, vysokoškolský pedagog a odborník na Blízký východ Břetislav Tureček (BT), dokumentaristka, básnířka a aktivistka Martina Malinová (MM) a studentka dokumentu Širín Nafariehová (ŠN).Kamila BoháčkováNový filmGlobální home esejJak vzniká film Jiříkovo vidění, v němž otec s dcerou bojují za snížení CO2, celosvětovou uhlíkovou daň a stoprocentní dividendy, které by se z uhlíkové daně rozdělovaly lidem. Domácí film na světové téma by měl jít do kin na podzim příštího roku.Marta KovářováTémaNormální autistické dokumentyO lidech s poruchou autistického spektra panují zejména v hrané a seriálové tvorbě určité stereotypy. Každý autista však není jako hrdina filmu Rain Man. Nemusí žít v ústavu, ani oplývat genialitou. Jak autismus zobrazují dokumenty, které mohou pracovat se skutečnými, tedy sociálními herci?Martin ŠrajerBáseňBásněJan KačenaGlosaNové trendy tchajwanského dokumentuNedávno skončený švýcarský festival Visions du Réel představil průřez tím nejzajímavějším ze současného tchajwanského dokumentu. Sedm vybraných děl od tradičního dokumentu přes animaci po experimenty reprezentuje různorodost aktuální východoasijské produkce. Jaká nabízí témata?Sara SimićRozhovorNeobvyklý pohled na společenské stigmaRozhovor s Fridou a Lassem Barkforsovými, autory dokumentu Raising a School Shooter (2021), který měl světovou premiéru na letošním ročníku festivalu CPH:DOX.Jan KinzlNová knihaO řeholních sestrách a nasloucháníJak vnímají řeholnice současný svět? Je jejich víra pevná, nebo o ni musí stále bojovat? A lze porozumět bez naslouchání? Tyto a další otázky si klade literární dokumentaristka Kamila Hladká ve své nové knize Sestry, jež vychází 28. května v nakladatelství Dcera sestry. Rozhovory se čtyřmi generacemi řeholních sester přinášejí autentický vhled do jejich výjimečných osudů.Kamila HladkáÚvodníkKaždý je jinýdok.revue 2.21Kamila Boháčková