„Bezdůvodně“ je autentická odpověď

Rozhovor s uměleckou skupinou Flatform o jejich tvůrčí metodě

Kvantum. (Quantum., Flatform, 2015)

Díla uměleckého kolektivu Flatform se na ji.hlavském festivalu objevila již několikrát, naposledy na loňském ročníku (Tridentská symfonie). Letos však jeho členové přijeli osobně, aby uvedli vlastní masterclass. Účast se jim vyplatila také proto, že jejich letošní snímek Kvantum. obdržel hlavní cenu v soutěžní sekci Fascinace. Se zástupci Flatform jsme rozebírali základní principy jejich tvorby, jež spočívá v hledání nových možností vnímání krajiny a v pokračujících snahách o redefinici toho, co nazýváme realitou.

Ve vašich filmech se v první řadě snažíte redefinovat tradiční vnímání prostoru. Jaké motivy leží za tímto přístupem?
Krajina by se dala považovat za ústřední téma naší tvorby. Nechápeme ji jako statickou malbu, kterou by bylo možné uchopit jen soustředěným pohledem, nýbrž jako proměnlivou síť vztahů mezi různorodými prvky. V našich dílech rozkládáme obraz krajiny na množství činitelů, které uvádíme do nezvyklých kombinací a vytváříme tak krajinu nového typu. Odlišné obrazové, zvukové či časové vrstvy potom mohou vzájemně komunikovat na jedné rovině. Nemůžeme však říct, že bychom tím objevovali nějakou pravou realitu – vždy se pohybujeme na hranici mezi jistotou a pochybami. Určitě pracujeme na tom, abychom redefinovali, co všechno lze považovat za realitu. Jednoduchá otázka, která vyžaduje velmi složitou odpověď.

Často používáte termín „spektrální krajina“. Z jakého důvodu?
Vycházíme z fyzikálního pojmu „spektrum“, který označuje souhrn různých intenzit barev či vibrací. Používá se také v souvislosti s hudbou, když mluvíme o zvukovém spektru. Způsob, jakým dekonstruujeme krajinu v našich filmech a videoinstalacích, tomuto významu odpovídá. Krajina se skutečně proměňuje ve směs pohyblivých částic, jež jsou diferencované, a přesto spolu vzájemně komunikují.

Jak váš přístup ke krajině rezonuje s pojetím času, které ve filmech uplatňujete?
Souvislosti lze najít ve způsobu, jakým vytváříme kolize a napětí mezi rozdílnými časovými vrstvami. Na jedné straně máme stále unikající přítomnost provázanou s minulostí i budoucností, o níž mluvili Henri Bergson či Gilles Deleuze, na té druhé relativní čas moderní fyziky, podle které přítomnost v podstatě neexistuje, nebo minimálně nelze určit, co je pravá přítomnost a co není, neboť závisí na perspektivě pozorujícího. My se pokoušíme tyto konfliktní přístupy uvádět do praxe, promítat je do konkrétních smyslových zkušeností.

Jakou roli v tomto kontextu hraje zvuková složka, která je ve vašich snímcích velmi výrazná?
Moderní evropské myšlení stále považuje oko za primární smyslový orgán k uchopení přírody, což nám připadá zavádějící. Zrakové vnímání totiž často vytváří iluzi organické jednoty, jež nám brání v rozeznávání nuancí. Zvuky využíváme tak, aby do přehledné vizuální skutečnosti vnášely chaos a rozvrat. Percepce prostoru a času se díky tomu pluralizuje a nabývá dosud neznámých kvalit. Podobně funguje také zdánlivé ticho, jež dovoluje rozpoznat intenzivní šepot přírody, o němž mluvil Vladimir Jankélévitch. Synestetické vnímání zároveň zavádí do hry tělesnost: například ve filmu Neděle 6. dubna, 11:42 (2008) rozbíjíme centrální perspektivu na mnohost pohledů, které jsou tělesně ukotvené a umožňují aktivní diváckou participaci.

Ve vašich dílech probíhá mezi obrazovou a zvukovou rovinou neustálá interakce. Snažíte se tyto složky od počátku integrovat v zájmu jednotného uměleckého vyjádření?
Pokládám za důležité, že jste použil termín „jednota“, a nikoli „totalita“. Totalitu totiž chápu jako iluzi západního dualistického myšlení, které produkuje hierarchii mezi částí a celkem. V našich projektech usilujeme o vytváření jednoty, která ovšem nesmí být uzavřená ani organická, naopak by v sobě měla propojovat co nejvíce rozdílných elementů. Toho můžeme dosáhnout, jen když dané prvky nejdřív vyvedeme z původních souvislostí a necháme je zaznít svým hlasem. Například v Tridentské symfonii (2014), jež zachycuje orchestr hrající Mahlerovu kompozici v horské krajině, klademe všechny vrstvy, hudební, tělesnou, prostorovou i časovou, na jednu rovinu – žádná z nich není nadřazená nad druhou. Vhodným příkladem „disjunktivní syntézy“ obrazu a zvuku, kterou máme na mysli, je pak videoinstalace A Place to Come (2011), v níž voiceover předvídá, co divák uvidí v následující scéně – zvuk a obraz jsou asynchronní, a přece utváří jednotný efekt.

K redefinici vnímání krajiny přispívá v mnoha vašich projektech také klasická hudba, od zmíněné komplexní symfonie od Mahlera až po Pucciniho populární Nessun dormu v Kvantu. (2015). Podle jakých zásad si vybíráte jednotlivé kompozice?
Úloha hudby se u nás liší film od filmu. V Tridentské symfonii jsme museli použít komplikovanou skladbu s mnoha variacemi a pro co největší množství nástrojů, aby zavdala příležitost k neustálému přetváření krajiny a orchestru. V Kvantu. jsme zvolili známou píseň, která evokuje sentimentální vzpomínky, a pustili ji bez zvuku, protože jsme chtěli, aby zněla abstraktněji a lépe vstoupila do vztahu s ostatními prvky. Jestli náš přístup k hudbě něco spojuje, tak by to mohla být právě snaha o co nejlepší propojení s dalšími vizuálními a zvukovými vrstvami a také otevírání nových možností, co lze považovat za reálné.

Z vašich slov i textů je zjevné, že se necháváte inspirovat mnoha filozofy (Deleuze, Bergson, Foucault, Agamben aj.) a vědci (Einstein, Uexküll, Heisenberg aj.). Existují nějaké specifické koncepty, které přímo promítáte do své tvorby?
Momentálně máme velmi blízko k myšlenkám francouzského filozofa Quentina Meillasouxe. Jeden z jeho citátů jsme dokonce vybrali jako název své masterclass v Jihlavě: „ ‚Bezdůvodně‘ je autentická odpověď“. Tato věta dokonale vystihuje naši tvorbu: ukazuje rozpor mezi tím, co pokládáme za realitu, a co by realita mohla být.


Umělecká skupina Flatform byla založena roku 2006, působí v Miláně a Berlíně. Kolektiv se zabývá tvorbou důmyslných experimentálních filmů a vícekanálových videoinstalací, které rozrušují navyklá vnímání krajiny. Jejich díla byla uvedena na významných festivalech včetně MFF Benátky a MFF Rotterdam a vystavena v prestižních galeriích. Poslední film Kvantum. (2015) získal hlavní cenu v letošní soutěžní sekci Fascinace.




výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

3.21Dobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila Boháčková
1.21Odcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila Boháčková
6.20Hledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil Young
5.20Chci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila Boháčková
4.20Jeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům. Snímek bude mít českou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila Boháčková
3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková

starší články

f5.15DOK.REVUE
01. 11. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková