Antická tragédie traktovaná flašinetem

Rozhovor s Radimem Procházkou

Papírový atentát (Radim Procházka, 2007)

I při letmém nahlédnutí do letošní soutěžní sekce MFDF Jihlava Česká radost zaujme vysoký počet filmů s politickou tématikou. Většinou se jedná o portrét nějaké výrazné osobnosti, jejíž jednání a vystupování je vnímáno jako symptomatické pro český politický život. Proč jste se vy rozhodl věnovat zrovna námětu tzv. Sarajevského atentátu na Václava Klause?
S námětem přišel novinář Petr Fischer a mě lákala možnost s ním něco udělat. Samotné téma obsahuje všechny prvky antické tragédie, i když k ní v tomto případě hraje – tak jako v našem filmu – flašinet. Antická tragédie traktovaná flašinetem je myslím dobrým východiskem pro film, kterým lze myslet, ne?

Vývoj polistopadové politické situace, to je v podstatě kontinuální proces, jemuž se ještě nedostává adekvátního zhodnocení. Znamená narůstající počet filmů věnovaných politické současnosti vyjádření potřeby vyrovnat se se stavem, který můžeme vnímat jako neuspokojivý?
Nevím. Neviděl bych jako hlavní motivaci nějaký neuspokojivý stav, ten je permanentní. Je to myslím normální proces. Uvedu příklad: s panem Stránským jsem točil před necelými deseti lety (tedy v době těsně po „sarajevském atentátu“) v kanceláři svazu turistů film o rozdělení republiky. Po deseti letech jsem se tam vrátil kvůli onomu „atentátu“. Říkal jsem mu, že by mne zajímalo, co budeme točit za deset let. Možná geniální systém českých turistických značek, který nám závidí půl Evropy... Ale teď zpátky k politice: Reflexi tématu umožňuje časový odstup a devadesátá léta už se chtě- -nechtě stávají další kapitolou dějin určených k reflexím... Stačí se podívat do kalendáře.

Kolem tzv. sarajevského atentátu panuje dodnes řada nejasností. Má váš dokumentární film ambice odkrývat nové souvislosti, nebo vám jde spíše o to se od jednoho konkrétního příkladu odrazit k úvahám na obecnější téma?
Druhá možnost je správná. Snažím se natáčet film, nejsem investigativní novinář, takže mou ambicí je přinést příběh, který má nějaký obecnější přesah.

Jedním z problémů, jimž se váš film věnuje, je tzv. politická kultura, tj. schopnost pohybovat se po politické scéně přirozeně, morálně, ale zároveň i nonšalantně. Souvisí s tímto tématem i v propagačních materiálech zmiňovaný komický prvek filmu, něco, co bychom mohli označit jako schopnost českých politiků přijímat humor a na humoru se podílet?
Nevím, nakolik souvisí smysl pro humor a úroveň politické kultury. To by chtělo hlubší zamyšlení. Myslím, že i suchar může být dobrým politikem. V každém případě mi náš film potvrdil přímou úměrnost mezi schopností sebereflexe a smyslem pro humor. Václav Klaus si nejen téměř na nic nepamatuje – přesněji řečeno má svůj vyhraněný pohled na události – ale také se směje jiným věcem než ostatní, přesněji řečeno směje se svým vlastním vtipům... Takže máte i bez hlubší úvahy asi pravdu, existuje souvislost mezi politickou kulturou a smyslem pro humor. I když teď mě napadá, že Sedláčkův film o Miloši Zemanovi možná tak trochu vyvrací tenhle závěr. Zeman totiž smysl pro humor má a doba jeho vlády zrovna školou politické kultury nebyla. Ale možná je Zeman výjimkou, která potvrzuje pravidlo.

Václav Klaus přežil několik politických klopýtnutí až pádů a na rozdíl od Miloše Zemana se svého politického vlivu dosud nevzdal. Dáme-li váš dokument do souvislosti s filmem Roberta Sedláčka Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny, můžeme jej vnímat jako jistou formu portrétu muže, který na rozdíl od svého největšího politického soka svou touhu po moci neovládl?
Těžko říci. Třeba měl Václav Klaus jen více štěstí, protože jeho paměť a smysl pro humor mu nejsou tak nebezpečné jako Miloši Zemanovi. Václav Klaus by vám jistě na tuto otázku odpověděl, že je duší sportovec a ten se nevzdává...





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.19Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.19Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.19V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.19Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.19Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda

starší články

3.7DOK.REVUE
19. 11. 2007


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film