Rozmanitost dokumentu

Různé podoby dokumentárního diváctví

Pokud si někdo myslí, že televizní a jakýsi „jiný“, řekněme autorský, dokument tvoří vyhraněné protiklady, tak je to nemístně zjednodušující a zavádějící dělení. Nejde jen o to, zda se film ukazuje mluvícími hlavami, anebo má velkolepě komponované obrazy či roztřesený a místy znejišťující obraz. Umělecké dílo totiž vnímáme v různých režimech čtení, a ty rozhodně nejsou jen dva – film od diváka někdy předpokládá představivost k porozumění metafoře, někdy nezbytnost společenskovědného povědomí, jindy jej nutí přemýšlet o samotném procesu vzniku filmu či zapojit smysl pro ironii anebo mu třeba dovoluje nechat se unést příběhem. I  v tom je kouzlo dokumentu, který tuto různost divákova zapojení nabízí v dialogu s tématy vyrůstajícími ze současnosti. I český dokument se rozprostírá v stylové a tematické různosti. Od situačního dokumentu vykročil Jan Gogola ml. ke koncepčnímu plutí obrazy všednodennosti ve vítězném filmu České radosti Mám ráda svůj nudný život, Lukáš Přibyl věnoval čas unikátnímu historickému výzkumu, aby našel svědky Zapomenutých transportů, Viola Ježková natočila rozjímavý intuitivní portrét teologa Milana Balabána a Martin Mareček osobní aktivistický film o dopravě ve velkoměstě. Na tyto filmy roku 2009 jednoduše nelze uplatnit jednu mřížku – vyžadují zapojení diváka do té míry, že sám v sobě musí najít jiný klíč ke každému z nich, musí se o to pokusit, stejně jako nachází různé způsoby vztahování se k různým aspektům reality, o níž tyto filmy vypovídají. Jinak čteme historickou studii, jinak postmoderní román a ani k dokumentárnímu filmu nesmíme předpojatě přistupovat s omezeností jednoho způsobu čtení.

Toto - poslední letošní - číslo obsahuje také anketu. Již tradičně jsme se českých dokumentaristů a dokumentaristek zeptali na nejzajímavější film a knihu roku 2009.

Seznam dotázaných

A-K

Jan Gogola ml.
Vít Janeček
Miroslav Janek
Vít Klusák
Lucie Králová
Tomáš Kudrna

M-Ř

Martin Mareček
Radim Procházka
Theodora Remundová
Martin Řezníček

Š-Ž

Jana Ševčíková
Helena Třeštíková
Karel Vachek
Ivan Vojnár
Karel Žalud




5.9DOK.REVUE
08. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue