Producenti o debutech

Pět producentů z různých koutů světa mluví o svém vztahu k debutům

Soukromý vesmír (Helena Třeštíková, 2011)

Jihlavský Industry program zve každý rok do Ji.hlavy nadějné začínající producenty a producentky. Absolvují zde řadu setkání a vyměňují si zkušenosti s vývojem uměleckého dokumentu. Několika z nich jsme se zeptali na jejich zkušenost s debutem – vyplatí se, z hlediska producenta, pracovat se začínajícím režisérem? Otázku jsme položili také „zasloužilým“ producentům Hance Třeštíkové a Jordi Niubó, kteří působí v Čechách.

Hanka Třeštíková – účastnice Emerging Producers v roce 2012, která se podílí na produkci filmů Heleny Třeštíkové (Soukromý vesmír, 2012).

Já jsem za poslední čtyři roky pracovala na dvou debutech, přičemž první z nich byl zároveň i debutem pro moji producentskou práci. V současnosti pracuji vedle zaběhlých autorů i s dalšími dvěma debutanty. Beru to tedy spíš jako výzvu. Zajímá mne téma, zkušenosti autora až v druhé řadě.
Obecně si myslím, že na poli dokumentu mají debutanti lepší podmínky než u hraných nebo animovaných filmů. Nezřídka se stane, že absolventský film studenta katedry dokumentu je i jeho profesionálním debutem. Přijde mi to v pořádku. Zároveň si myslím, že díky dlouhodobým aktivitám IDF a MFDF Ji.hlava je zde pro dokumentaristy více možností pro vzdělání a networking než třeba v oblasti hrané režie.


Rebecca Houzil – francouzská producentka, která produkovala například debut Les âmes dormantes (Spící duše, 2013), který byl představen v Ji.hlavě v sekci Mezi moři.

Otázka, je-li režisér debutant, pro mě není určující. Nejdřív ze všeho se ptám: Cítí režisér či režisérka opravdovou nutnost, silné pnutí natočit film? Pokud mi připadá, že ano, pokusím se mu pomoci jeho touhu proměnit do filmu a předat ostatním. Naše role je u debutantů často výraznější a důležitější. Pokud jde o financování, jsou debuty o dost obtížnější.


Viva Videnovič – slovinská producentka, která produkovala například film Every True Poet (2014).

Na prvním místě u mě není režisér, ale obsah. V tom se s Rebeccou neshodnu. Ale stejně jako pro ni, ani pro mne není to, že se jedná o debut, důležité. Souhlasím také s tím, že proces práce na debutu je rozhodně jiný. Autoři často potřebují více otevřít perspektivu a také se mohou snadno ztratit. Někdy s debutanty nejprve děláme krátkometrážní film.

Opři žebřík o nebe


Alba Mondéjar Marquez – španělská producentka, která připravila mj. dokument Letters to Maria (2014).

Vždy jde především o otázku komunikace. Pro mě je práce s debutanty osvěžující v tom, že jsou více otevření diskuzi. Zavedenější režiséři již nejsou tak přístupní. Nedá se říci, že by práce s debutanty byla více tvůrčí, ale rozhodně probíhá jinak.


Jordi Niubó – producent z produkční společnosti i/o post, která se podílela mimo jiné na filmu Opři žebřík o nebe (2014), který je zařazený do soutěžní sekce Česká radost.

Debutům se rozhodně nebráníme, debutanty naopak rádi podporujeme. Prakticky od začátku existence naší společnosti i/o post tomu tak bylo, a že to bylo správné rozhodnutí, myslím potvrdí krátký výčet debutů, na kterých jsme se podíleli: Pusinky (Karin Babinská, 2007), Lištičky (Mira Fornay, 2009), Vendeta (Miroslav Ondruš, 2011), Poupata (Zdeněk Jiráský, 2011).
Sami jsme filmaři (dva režiséři a kameraman) a uvědomujeme si, že začínat není lehké. Pomoc v začátku má zásadní význam – nejen pro projekt samotný, ale i pro ty následující. Jestliže se přirovnává vznik filmu k „porodu“ a film k dítěti, tak náš vztah k němu je na úrovni prarodiče, který si vybuduje k dítěti emocionální vazbu a úzkostlivě vnímá první životní kroky vnoučete.




f5.14DOK.REVUE
28. 10. 2014


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film