Alexander Hackenschmied – náš člověk v New Yorku

Recenze knihy (Bez)účelná procházka (Casablanca, 2014) editované Michaelem Omastou

Bezúčelná procházka

V edici Casablanca před nedávnem vyšel sborník textů k osobnosti českého avantgardního fotografa a filmaře Alexandra Hackenschmieda. Knihu, která vychází jako překlad původně anglicko-německé edice (Tribute to Sasha, SYNEMA 2002), lze chápat jako kompendium volnějších textů zabývajících se dílčími periodami Hackenschmiedovy filmové kariéry. Kromě českému čtenáři známým exkurzům do avantgardního filmu se věnuje i oblastem, které zůstávaly dlouhodobě v jeho tvorbě opomíjeny. Takovými jsou například spolupráce s Francisem Thompsonem nebo práce pro OSN a americký Úřad válečných informací.

Hackenschmied patřil k významným průkopníkům české avantgardní fotografie a filmu. Jeho práci lze považovat za samozřejmou součást evropského avantgardního umění třicátých let, která vedle souznění s dobovými tendencemi Bauhausu, Nové věcnosti nebo francouzským uměním rezonuje i s tegiovským surrealismem a poetikou všednosti. Od poloviny třicátých let se pak Hackenschmied stává filmovým profesionálem a reklamním tvůrcem, spoluvytváří avantgardní estetiku Baťových filmových studií, podílí se jako asistent a poradce na celovečerních filmech. Na sklonku války spolupracuje na několika protiválečných filmech s Herbertem Klinem a ve čtyřicátých letech natrvalo opouští Československo. Z poloviny čtyřicátých let pochází jeho pravděpodobně nejznámější film Odpolední osidla (1943), který je však dle historického konsenzu obvykle přikládán jeho spoluautorce Maye Deren. Od tohoto bodu se stává Hackenschmied jako tvůrce stále méně patrný, ačkoli se podílel na desítkách filmů – mimo jiné válečných ą propagandistických dokumentech čtyřicátých a padesátých let nebo polyekranech a IMAX filmech od začátku let šedesátých.

Sborník je již druhou českou monografickou publikací věnovanou Hackenschmiedovi. V roce 2000 vydaná obrazová publikace Jaroslava Anděla (Alexandr Hackenschmied, TORST, 2000) se věnovala převážně fotografické části jeho tvorby. V případě současné edice jde především o film. Publikace je rozdělena dle autorových tvůrčích období na česká léta (Michal Bregant), spolupráce s Herbertem Klinem (Eva Hohenbergerová), Mayou Deren (Stefan Grissemann), propagandistické filmy čtyřicátých let (Brigitte Mayr), filmy z padesátých let (Michael Loebenstein), IMAX (Loren Cocking) a závěrečný přepis rozsáhlého rozhovoru Hackenschmieda s Michaelem Omastou. Významnou součástí knihy je aktualizovaná filmografie autorských filmů i řady spoluprací, která vznikla na základě rešerší a především rozhovorů se samotným Hackenschmiedem.

Ačkoli členění kapitol logicky sleduje průběh tvůrcovy kariéry, ne ve všech případech můžeme označit texty za zcela soustředěné na jeho autorskou personu. Hackenschmied převážnou část své tvůrčí dráhy věnoval spolupráci s jinými tvůrci nebo zakázkové filmové tvorbě, v níž lze obtížně stopovat nejen jeho tvůrčí rukopis, ale i pouhou přítomnost. Zatímco Michal Bregant v úvodní, dle mého názoru nejzdařilejší, části sleduje dobové avantgardní oscilace reklamní tvorby Baťova studia a podíl Hackenschmieda na filmech Gustava Machatého nebo Josefa Kodíčka, od konce čtyřicátých let začíná být stále obtížnější Hackenschmieda vystopovat. Jak zmiňuje i editor sborníku Michael Omasta, Hackenschmied byl v řadě případů vědomě upozaděný, téměř neviditelný profesionální spolupracovník, který však nestojí jako režisérská osobnost za výsledným dílem nebo se podílí na dílech skupinových. V následujících kapitolách kniha nabízí zasvěcené vhledy do institucionálního pozadí americké filmové propagandy ve čtyřicátých letech, činnosti United Films v kapitole Propaganda faktu nebo podnětný vhled do ikonografického zobrazení map (Filmy A. H. v emigraci) či produkčního zázemí polyekranů a formátu IMAX. V otázce Hackenschmiedova autorství však jde téměř o detektivní pátrání v archivních dokumentech, dobovém tisku či hledání přítomných znaků jeho vlastního rukopisu.

Sám Hackenschmied za skutečně autorské filmy považoval pouze čtyři z několika desítek položek své filmografie: Bezúčelnou procházku (1930), Odpolední osidla, Soukromý život kočky (1945–46) a polyekran Žít! (1964). Pro definici Hackenschmiedova autorství tak většině textů slouží především jeho rané české období, jmenovitě Bezúčelná procházka. Michal Bregant si všímá motivické paralely této městské symfonie s filmy dobové avantgardy (Joris Ivens, Henri Chomette). Stefan Grissemann pak poukazuje na reinkarnace motivů dvojníka v Odpoledních osidlech nebo na avantgardní prvky, které mohl Hackenschmied hypoteticky vnést do dalšího filmu Deren Rituálu v pozměněném čase (1946).

Ačkoli všechny příspěvky sborníku vychází ze značně rozsáhlé rešeršní práce, disponují značnou erudicí a uvádí Hackenschmiedovu práci do různých kontextuálních rovin, v řadě míst se uchylují ke spekulativním fabulím: Co vlastně Hackenschmied na tomto filmu dělal? Ovlivnil nějak režiséra, když byl „jen“ kameraman? Nebo střihač? Jak byla jeho práce přínosná? Tyto četné hypotézy vykreslují Hackenschmieda v souladu s vizí tvůrce, který rád zůstával v pozadí a jehož přínos je třeba odkrýt. V tomto duchu se odvíjí i rámování celé knihy v podobě předmluvy Ivy Hejlíčkové a editora Michaela Omasty. Oba inklinují k téměř romantizujícímu pohledu na skrytého a opomenutého „auteura“, jehož přínos je nutné znovuobjevit, který byl „tak skromný, až to člověku připadalo neskutečné“ (citát F. Thompsona na str. 15). V tomto ohledu může vyznívat kniha jako téměř mystické vzývání pomyslné aury tvůrčí osobnosti, kterou však sám autor pravděpodobně nechtěl být. Ačkoli je Hackenschmiedova práce hodna respektu a bezesporu patřil k nejpodstatnějším osobnostem české meziválečné avantgardy, nelze přehlédnout, že se sám zcela dobrovolně rozhodl pro cestu filmového profesionála. Když společně s Mayou Deren natočil jeden ze svých nejpodstatnějších filmů Odpolední osidla, znamenalo to pro Deren start kariéry avantgardní filmařky, nikoli však pro něj. Ačkoli sám v řadě svých textů zdůrazňoval nutnost nezávislosti a tvůrčí svobody, v průběhu dalších let nevykročil na cestu zcela nezávislého autora, nebo dokonce experimentálního filmaře, přestože sám s americkou nezávislou tvorbou udržoval kontakt, jak o tom svědčí jeho časopisecké články o bratřích Whitneyových či Hansi Richterovi. O to pilnější byla jeho práce ve filmovém průmyslu: ve válečném období spoludefinoval tvář amerického dokumentárního filmu, v šedesátých letech s Francisem Thompsonem rozvíjel možnosti polyekranu a velkoformátové projekce.

Leitmotiv zapomenutí či nedocenění, prolínající se celou knihou, je také nutné přičíst době vzniku textů, které od letošní edice dle informací v knize dělí téměř čtrnáct let. Je pravdou, že v letech 1995–2000 u nás došlo ke znovuobjevení Hackenschmiedova díla, kromě zmíněné knihy se uskutečnilo několik výstav, byly pořízeny nové zvětšeniny z originálních negativů, jeho práce se stala součástí stálé expozice Veletržního paláce i kolekce avantgardních filmů NFA. Z dnešního pohledu tak je jeho dílo v Čechách považováno za etablovanou součást výtvarné či filmové kultury. Ačkoli v době původního vydání sborník zdařile naplňoval roli „objevitele“, dnes, a zvláště u českého čtenáře, nepatří Hackenschmied k opomenutým či zapomenutým jménům a jeho přínos pro kinematografii je obecně známý. K tomu nepochybně přispěl poměrně zdařilý filmový dokument Martiny Kudlaček (Aimless Walk – Alexander Hammid, 1997) nebo samostatná výstava v newyorském MoMa (Alexander Hammid: A Memorial Salute, 2006). Opomeneme-li zmíněné významové posuny, které souvisí spíše s velkou prodlevou od původního vydání, sborník přináší řadu cenných náhledů do Hackenschmiedovy filmařské kariéry a v řadě případů exponuje témata, s nimiž se český čtenář má možnost blíže seznámit vůbec poprvé.


Autor je pedagogem Centra audiovizuálních studií FAMU.


Michael Omasta (ed.): Alexander Hackenschmied. (Bez)účelná procházka. Casablanca, Praha 2014, 320 s.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

4.20Vojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří Voráč
3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard

starší články

4.14DOK.REVUE
13. 10. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeTvůrci filmu Havel nevěděli, že neví. A to je to nejhorší nevědění!Je snímek Havel režiséra Slávka Horáka skutečně chaos, který o nedávných dějinách naší země ani o prvním českém prezidentovi neřekne vůbec nic? Anebo mají tvůrci právo na autorskou licenci a mohou si natočit, co chtějí, i když snímek i ústřední postavu nazvou Havel? A co o naší době vypovídá, že si z odkazu vlivného dramatika, intelektuála a politika, mistra slova, vybírají tvůrci jen jeho lehce bulvarizované soukromí?Kamila BoháčkováNový filmNebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla ŠpaljováTéma„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Letošní, čtyřiadvacátý ročník MFDF Ji.hlava se zaměří mimo jiné na polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí a co svou formou tyto filmy předznamenaly?Tereza TurzíkováSportOzvěny Ji.hlavy a koronavirusSvé zahraniční ozvěny pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava ve spolupráci s Českými centry už několik let. Diváci v různých částech světa díky nim mohou zhlédnout oceněné filmy předešlého ji.hlavského ročníku i debatovat s autory snímků. Letos jejich průběh výrazně ovlivnila pandemie. Navíc tento rok proběhly ozvěny kromě New Yorku, Bruselu a Bratislavy poprvé také v Antverpách a ve Vídni. Přinášíme koláž ohlasů letošních ozvěn od organizátorů z různých míst světa i v různých situacích.redakce dok.revueBáseňGramsciho zápiskyMike HoolboomRozhovorJeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům. Snímek bude mít českou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila BoháčkováNová knihaVojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří VoráčÚvodníkSousedédok.revue 4.20Kamila Boháčková