Žurnalistika a zkušenostní média

Dramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.
30.04.2020 - Andrea Slováková

VR zóna na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v roce 2019. Foto Radek Čech

Kniha Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality (Žurnalistika v době virtuální reality)1) začíná, jako mnoho publikací věnujících se novému médiu, historickým exkurzem, přičemž za formativní označuje především ty události, které do novinářské práce vnesly technologie a nově se objevující média – vznik fotografických technologií, pohyblivých obrazů, bezdrátových technologií, vysokorychlostního internetu či tzv. wearables, tedy nositelné technologie. Tento průhled je pojatý v duchu technologického determinismu, v rámci něhož vysvětluje autor například proměny narativních forem novinářských výstupů, především v návaznosti na audiovizuální možnosti reprezentace. Do této plochy vlivů technologií a podob zobrazování pak Pavlik zasazuje tzv. zkušenostní média (experiential media) a zkušenostní zprávy (experiential news).

Historická kapitola naznačuje, že autor nepostupuje jen pozitivisticky a lineárně, ale dívá se i na různé (dobové) podoby nositelných a zkušenostních zařízení, když odkazuje například na počítadlo v podobě prstenu („abacus ring“, označovaný také za první smart prsten v historii) pocházející ze 17. století z Číny, krokoměr z roku 1780 či první prototypy exoskeletonů, datované od raného 19. století až ke konstrukci prvního plně použitelného exempláře v roce 1965. Shrnutí pak uzavírají klíčové události ve vývoji lehkých nositelných kamer a 3D zobrazovacích zařízení.
 

VR zóna na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v roce 2019. Foto Radek Čech

Je komplikovanost světa zobrazitelná?

Historický přehled vývoje žurnalistických forem se opírá o tři základní složky novinářského sdělení: fakta, zdroje informací, z nichž reportéři vycházejí, a způsob prezentace příběhu (přičemž John Pavlik zdůrazňuje, že příběh není vyfabulovaný, nepracuje s imaginárními či ornamentálními prvky, ale opírá se o identifikovatelné „části“ informací, které reportéři a reportérky ověřili a u nichž byla prokázána jejich pravdivost). Vedle těchto základních hodnot novinářské práce, založených na ověřitelnosti, zmiňuje autor i filozofickou rovinu způsobu reprezentace a její nutné nekompletnosti, resp. selektivnosti. A na tom autor knihy postavil svou argumentaci, aby ukázal, že právě zkušenostní média mohou nabídnout plnější porozumění světu díky mnohosti prezentovaných perspektiv. Historická kapitola knihy je tedy poznamenaná touto utilitárností (potvrzením toho, že určitá podoba mediovaného obsahu má nenapodobitelné kvality) a optimismem (ukazujícím se především v přesvědčení, že komplikovanost světa je zobrazitelná, že události jsou reprezentovatelné ve své komplexnosti).

I když text knihy vychází z těchto východisek, oceňuji jeho strukturu a otevřenost v tom, že autor tento ideový rámec pojmenovává, takže čtenář či čtenářka vědí, z jaké perspektivy se jim následný text a jeho argumentace nabízejí. Ve čtivém a argumentačně důsledném textu se pak Pavlik zabývá konkrétními prvky novinářské práce v prostředí zkušenostních médií – například využíváním anonymních zdrojů, prací s využitím velkých dat (big data) a jejich vizualizací či etickou otázkou zobrazování lidí, kteří si nejsou vědomi toho, že jsou natáčeni. Lidé natáčení klasickou (neskrytou) kamerou obvykle vědí nebo mohou vědět, že jsou natáčeni, kdežto při použití 360° kamery, která snímá všechno kolem sebe, je tento automatismus rozeznání narušený nebo vnáší do natáčecí situace více nejistoty v tom, co všechno je vidět.
 

VR zóna na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v roce 2019. Foto Radek Čech
 

Autor přehledně analyzuje design zkušenostních zpravodajských a publicistických obsahů v těchto šesti oblastech: podoby interaktivity a uživatelského zapojení, imerzivnost, vícesmyslová prezentace (kromě zraku a sluchu možnost zapojení haptických prvků), perspektiva první osoby (pozice uživatelů jakožto účastníků či svědků událostí), nelineární narativ (možnost vnímání díla nesvázaného předepsanou časovou následností) a podoba uživatelského rozhraní.

Uživatelskou zkušenost autor knihy popisuje a problematizuje ze tří úhlů pohledu: z pohledu imerzivnosti, interaktivity a zapojení více smyslů (multisenzorické experimenty). Zaměřuje se rovněž na programování, možnosti využití různorodých algoritmických postupů, například při práci s geolokačními službami nebo vizualizací velkých dat, či využití informací (získaných různorodými metrikami) o aspektech uživatelského zapojení anebo spolupráci s umělou inteligencí. Vhodný materiál k analýze poskytují autorovi interaktivní dokumenty, které existují už přibližně tři dekády  a stávají se autorovi jakousi případovou studií vývoje konkrétní zkušenostní formy.
 

Journalism in the Age of Virtual Reality
 

Autor se pak v návaznosti na design a uživatelskou zkušenost zabývá i otázkami produkčních postupů, ekonomických a právních aspektů a následně se dostává také k otázkám proměny podoby novinářské práce, jejích výstupů i uživatelské zkušenosti. V oblasti produkce se zaměřuje také na proměny jednotlivých fází vývoje novinářských výstupů, vznik tzv. quality obsahu, ale také na více technické právní otázky (související například i s používáním dronů, s otázkami vlastnictví, bezpečnosti dat či vztahu k osobnostním právům) či regulatorní postupy. Řada těchto kontextových otázek (například otázka tzv. síťové neutrality, kulturního imperialismu a přisvojování robustních síťových infrastruktur) potřebuje mnohem větší diskuzní a argumentační prostor, než jsou drobné podkapitoly v knize, nicméně tyto části textu lze vnímat jako podstatný podnět pro další promýšlení našeho přístupu ke zkušenostním médiím.


Poznámky

1) John V. Pavlik. Journalism in the Age of Virtual Reality: How Experiential Media Are Transforming News (Žurnalistika v době virtuální reality aneb Jak zkušenostní média mění zpravodajské formáty). Columbia University Press, 2019.





další blogy autora:

Poznámky na okrajích knihČtení a zpracování non-fikčního textu probíhá nezřídka odlišně od čtení beletrie – text je více „používán“, poznámkován, čtenářka si z něj vybírá klíčové myšlenky, závěry a argumenty, k některým jeho částem se vrací, z textu dále cituje. Podtržení, vlnovky, vykřičníky i poznámky v zapůjčené knize mění její význam, a to i pokud tyto poznámky udělal člověk před pár lety sám.20.08.2020 - Andrea Slováková
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Dobývání vesmíru v době pandemieZnámá teoretička vizuální kultury si ve svém dok.blogu klade otázku, jakou zprávu podává rover Perseverance, jenž nedávno přistál na planetě Mars, o současném stavu naší společnosti. Čeho se stal symbolem? A jak důležitou roli v pochopení tohoto projektu NASA sehrávají všudypřítomné obrazy?04.03.2021 - Andrea Průchová Hrůzová
Letem podcastovým světem IModerátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec hodnotí nejzajímavější české podcasty. Co se podle něj vyplatí sledovat a proč? V prvním díle se zaměřuje na nejzdařilejší zpravodajské podcasty.18.02.2021 - Dan Moravec
Dokumentární útok na mainstream zadními vrátkyCo o aktuálních výbojích tuzemského dokumentu prozrazují nedávno udělené Ceny české filmové kritiky a nominace na České lvy?11.02.2021 - Tomáš Stejskal
Kratochvíl a Koudelka: básníci světlaOba jsou světově uznávaní fotografové a oba se nedávno dočkali svého dokumentárního portrétu. Josef Koudelka a Antonín Kratochvíl prožili dětství a mládí v komunismu, ale s dědictvím totality se vyrovnávají odlišně. V čem se sobě navzájem podobají a v čem se naopak liší? A podařilo se to zachytit v dokumentárních portrétech?04.02.2021 - Janis Prášil
Tajné lásky a tajná pornografieČím kritika Antonína Tesaře zaujaly dokumenty z produkce Netflixu Circus of Books a Tajná láska, nořící se do „tajných dějin“ americké queer subkultury? „Oba snímky nejsou filmařsky nijak rafinované, jsou ale odzbrojující svou spontánností. V obou případech se tvůrcům zároveň daří plynule propojit malé a velké dějiny,“ zdůrazňuje Tesař.28.01.2021 - Antonín Tesař
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová