Žurnalistika a zkušenostní média

Dramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.
30.04.2020 - Andrea Slováková

VR zóna na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v roce 2019. Foto Radek Čech

Kniha Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality (Žurnalistika v době virtuální reality)1) začíná, jako mnoho publikací věnujících se novému médiu, historickým exkurzem, přičemž za formativní označuje především ty události, které do novinářské práce vnesly technologie a nově se objevující média – vznik fotografických technologií, pohyblivých obrazů, bezdrátových technologií, vysokorychlostního internetu či tzv. wearables, tedy nositelné technologie. Tento průhled je pojatý v duchu technologického determinismu, v rámci něhož vysvětluje autor například proměny narativních forem novinářských výstupů, především v návaznosti na audiovizuální možnosti reprezentace. Do této plochy vlivů technologií a podob zobrazování pak Pavlik zasazuje tzv. zkušenostní média (experiential media) a zkušenostní zprávy (experiential news).

Historická kapitola naznačuje, že autor nepostupuje jen pozitivisticky a lineárně, ale dívá se i na různé (dobové) podoby nositelných a zkušenostních zařízení, když odkazuje například na počítadlo v podobě prstenu („abacus ring“, označovaný také za první smart prsten v historii) pocházející ze 17. století z Číny, krokoměr z roku 1780 či první prototypy exoskeletonů, datované od raného 19. století až ke konstrukci prvního plně použitelného exempláře v roce 1965. Shrnutí pak uzavírají klíčové události ve vývoji lehkých nositelných kamer a 3D zobrazovacích zařízení.
 

VR zóna na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v roce 2019. Foto Radek Čech

Je komplikovanost světa zobrazitelná?

Historický přehled vývoje žurnalistických forem se opírá o tři základní složky novinářského sdělení: fakta, zdroje informací, z nichž reportéři vycházejí, a způsob prezentace příběhu (přičemž John Pavlik zdůrazňuje, že příběh není vyfabulovaný, nepracuje s imaginárními či ornamentálními prvky, ale opírá se o identifikovatelné „části“ informací, které reportéři a reportérky ověřili a u nichž byla prokázána jejich pravdivost). Vedle těchto základních hodnot novinářské práce, založených na ověřitelnosti, zmiňuje autor i filozofickou rovinu způsobu reprezentace a její nutné nekompletnosti, resp. selektivnosti. A na tom autor knihy postavil svou argumentaci, aby ukázal, že právě zkušenostní média mohou nabídnout plnější porozumění světu díky mnohosti prezentovaných perspektiv. Historická kapitola knihy je tedy poznamenaná touto utilitárností (potvrzením toho, že určitá podoba mediovaného obsahu má nenapodobitelné kvality) a optimismem (ukazujícím se především v přesvědčení, že komplikovanost světa je zobrazitelná, že události jsou reprezentovatelné ve své komplexnosti).

I když text knihy vychází z těchto východisek, oceňuji jeho strukturu a otevřenost v tom, že autor tento ideový rámec pojmenovává, takže čtenář či čtenářka vědí, z jaké perspektivy se jim následný text a jeho argumentace nabízejí. Ve čtivém a argumentačně důsledném textu se pak Pavlik zabývá konkrétními prvky novinářské práce v prostředí zkušenostních médií – například využíváním anonymních zdrojů, prací s využitím velkých dat (big data) a jejich vizualizací či etickou otázkou zobrazování lidí, kteří si nejsou vědomi toho, že jsou natáčeni. Lidé natáčení klasickou (neskrytou) kamerou obvykle vědí nebo mohou vědět, že jsou natáčeni, kdežto při použití 360° kamery, která snímá všechno kolem sebe, je tento automatismus rozeznání narušený nebo vnáší do natáčecí situace více nejistoty v tom, co všechno je vidět.
 

VR zóna na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v roce 2019. Foto Radek Čech
 

Autor přehledně analyzuje design zkušenostních zpravodajských a publicistických obsahů v těchto šesti oblastech: podoby interaktivity a uživatelského zapojení, imerzivnost, vícesmyslová prezentace (kromě zraku a sluchu možnost zapojení haptických prvků), perspektiva první osoby (pozice uživatelů jakožto účastníků či svědků událostí), nelineární narativ (možnost vnímání díla nesvázaného předepsanou časovou následností) a podoba uživatelského rozhraní.

Uživatelskou zkušenost autor knihy popisuje a problematizuje ze tří úhlů pohledu: z pohledu imerzivnosti, interaktivity a zapojení více smyslů (multisenzorické experimenty). Zaměřuje se rovněž na programování, možnosti využití různorodých algoritmických postupů, například při práci s geolokačními službami nebo vizualizací velkých dat, či využití informací (získaných různorodými metrikami) o aspektech uživatelského zapojení anebo spolupráci s umělou inteligencí. Vhodný materiál k analýze poskytují autorovi interaktivní dokumenty, které existují už přibližně tři dekády  a stávají se autorovi jakousi případovou studií vývoje konkrétní zkušenostní formy.
 

Journalism in the Age of Virtual Reality
 

Autor se pak v návaznosti na design a uživatelskou zkušenost zabývá i otázkami produkčních postupů, ekonomických a právních aspektů a následně se dostává také k otázkám proměny podoby novinářské práce, jejích výstupů i uživatelské zkušenosti. V oblasti produkce se zaměřuje také na proměny jednotlivých fází vývoje novinářských výstupů, vznik tzv. quality obsahu, ale také na více technické právní otázky (související například i s používáním dronů, s otázkami vlastnictví, bezpečnosti dat či vztahu k osobnostním právům) či regulatorní postupy. Řada těchto kontextových otázek (například otázka tzv. síťové neutrality, kulturního imperialismu a přisvojování robustních síťových infrastruktur) potřebuje mnohem větší diskuzní a argumentační prostor, než jsou drobné podkapitoly v knize, nicméně tyto části textu lze vnímat jako podstatný podnět pro další promýšlení našeho přístupu ke zkušenostním médiím.


Poznámky

1) John V. Pavlik. Journalism in the Age of Virtual Reality: How Experiential Media Are Transforming News (Žurnalistika v době virtuální reality aneb Jak zkušenostní média mění zpravodajské formáty). Columbia University Press, 2019.





další blogy autora:

Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková
Mediální remix. Několik postřehů z varšavské konference Media meets literacyJakými různými způsoby je možné učit o médiích? Jak rozumí konceptu mediální gramotnosti odborníci a odbornice napříč Evropou? A jak souvisí mediální gramotnost s aktivním občanstvím?28.05.2015 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml