Žurnalistika a zkušenostní média

Dramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.
30.04.2020 - Andrea Slováková

VR zóna na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v roce 2019. Foto Radek Čech

Kniha Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality (Žurnalistika v době virtuální reality)1) začíná, jako mnoho publikací věnujících se novému médiu, historickým exkurzem, přičemž za formativní označuje především ty události, které do novinářské práce vnesly technologie a nově se objevující média – vznik fotografických technologií, pohyblivých obrazů, bezdrátových technologií, vysokorychlostního internetu či tzv. wearables, tedy nositelné technologie. Tento průhled je pojatý v duchu technologického determinismu, v rámci něhož vysvětluje autor například proměny narativních forem novinářských výstupů, především v návaznosti na audiovizuální možnosti reprezentace. Do této plochy vlivů technologií a podob zobrazování pak Pavlik zasazuje tzv. zkušenostní média (experiential media) a zkušenostní zprávy (experiential news).

Historická kapitola naznačuje, že autor nepostupuje jen pozitivisticky a lineárně, ale dívá se i na různé (dobové) podoby nositelných a zkušenostních zařízení, když odkazuje například na počítadlo v podobě prstenu („abacus ring“, označovaný také za první smart prsten v historii) pocházející ze 17. století z Číny, krokoměr z roku 1780 či první prototypy exoskeletonů, datované od raného 19. století až ke konstrukci prvního plně použitelného exempláře v roce 1965. Shrnutí pak uzavírají klíčové události ve vývoji lehkých nositelných kamer a 3D zobrazovacích zařízení.
 

VR zóna na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v roce 2019. Foto Radek Čech

Je komplikovanost světa zobrazitelná?

Historický přehled vývoje žurnalistických forem se opírá o tři základní složky novinářského sdělení: fakta, zdroje informací, z nichž reportéři vycházejí, a způsob prezentace příběhu (přičemž John Pavlik zdůrazňuje, že příběh není vyfabulovaný, nepracuje s imaginárními či ornamentálními prvky, ale opírá se o identifikovatelné „části“ informací, které reportéři a reportérky ověřili a u nichž byla prokázána jejich pravdivost). Vedle těchto základních hodnot novinářské práce, založených na ověřitelnosti, zmiňuje autor i filozofickou rovinu způsobu reprezentace a její nutné nekompletnosti, resp. selektivnosti. A na tom autor knihy postavil svou argumentaci, aby ukázal, že právě zkušenostní média mohou nabídnout plnější porozumění světu díky mnohosti prezentovaných perspektiv. Historická kapitola knihy je tedy poznamenaná touto utilitárností (potvrzením toho, že určitá podoba mediovaného obsahu má nenapodobitelné kvality) a optimismem (ukazujícím se především v přesvědčení, že komplikovanost světa je zobrazitelná, že události jsou reprezentovatelné ve své komplexnosti).

I když text knihy vychází z těchto východisek, oceňuji jeho strukturu a otevřenost v tom, že autor tento ideový rámec pojmenovává, takže čtenář či čtenářka vědí, z jaké perspektivy se jim následný text a jeho argumentace nabízejí. Ve čtivém a argumentačně důsledném textu se pak Pavlik zabývá konkrétními prvky novinářské práce v prostředí zkušenostních médií – například využíváním anonymních zdrojů, prací s využitím velkých dat (big data) a jejich vizualizací či etickou otázkou zobrazování lidí, kteří si nejsou vědomi toho, že jsou natáčeni. Lidé natáčení klasickou (neskrytou) kamerou obvykle vědí nebo mohou vědět, že jsou natáčeni, kdežto při použití 360° kamery, která snímá všechno kolem sebe, je tento automatismus rozeznání narušený nebo vnáší do natáčecí situace více nejistoty v tom, co všechno je vidět.
 

VR zóna na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v roce 2019. Foto Radek Čech
 

Autor přehledně analyzuje design zkušenostních zpravodajských a publicistických obsahů v těchto šesti oblastech: podoby interaktivity a uživatelského zapojení, imerzivnost, vícesmyslová prezentace (kromě zraku a sluchu možnost zapojení haptických prvků), perspektiva první osoby (pozice uživatelů jakožto účastníků či svědků událostí), nelineární narativ (možnost vnímání díla nesvázaného předepsanou časovou následností) a podoba uživatelského rozhraní.

Uživatelskou zkušenost autor knihy popisuje a problematizuje ze tří úhlů pohledu: z pohledu imerzivnosti, interaktivity a zapojení více smyslů (multisenzorické experimenty). Zaměřuje se rovněž na programování, možnosti využití různorodých algoritmických postupů, například při práci s geolokačními službami nebo vizualizací velkých dat, či využití informací (získaných různorodými metrikami) o aspektech uživatelského zapojení anebo spolupráci s umělou inteligencí. Vhodný materiál k analýze poskytují autorovi interaktivní dokumenty, které existují už přibližně tři dekády  a stávají se autorovi jakousi případovou studií vývoje konkrétní zkušenostní formy.
 

Journalism in the Age of Virtual Reality
 

Autor se pak v návaznosti na design a uživatelskou zkušenost zabývá i otázkami produkčních postupů, ekonomických a právních aspektů a následně se dostává také k otázkám proměny podoby novinářské práce, jejích výstupů i uživatelské zkušenosti. V oblasti produkce se zaměřuje také na proměny jednotlivých fází vývoje novinářských výstupů, vznik tzv. quality obsahu, ale také na více technické právní otázky (související například i s používáním dronů, s otázkami vlastnictví, bezpečnosti dat či vztahu k osobnostním právům) či regulatorní postupy. Řada těchto kontextových otázek (například otázka tzv. síťové neutrality, kulturního imperialismu a přisvojování robustních síťových infrastruktur) potřebuje mnohem větší diskuzní a argumentační prostor, než jsou drobné podkapitoly v knize, nicméně tyto části textu lze vnímat jako podstatný podnět pro další promýšlení našeho přístupu ke zkušenostním médiím.


Poznámky

1) John V. Pavlik. Journalism in the Age of Virtual Reality: How Experiential Media Are Transforming News (Žurnalistika v době virtuální reality aneb Jak zkušenostní média mění zpravodajské formáty). Columbia University Press, 2019.





další blogy autora:

Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
První český originální radio podcastAndrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.20.04.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková
Mediální remix. Několik postřehů z varšavské konference Media meets literacyJakými různými způsoby je možné učit o médiích? Jak rozumí konceptu mediální gramotnosti odborníci a odbornice napříč Evropou? A jak souvisí mediální gramotnost s aktivním občanstvím?28.05.2015 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková
Omezené spektrum autistického randěníFilmový publicista Martin Šrajer ve svém dok.blogu upozorňuje na filmy a televizní pořady z nedávné doby, v nichž dominují postavy vykazující rysy poruchy autistického spektra. Patří k nim i nový australský dokumentární seriál Láska ve spektru, jenž je nyní dostupný na Netflixu. Nakolik potvrzuje či naopak vyvrací stereotypy zobrazování autismu?01.10.2020 - Martin Šrajer
Proč Magnesii Literu nezískala letos žádná žena?Spisovatelka a nakladatelka Barbora Baronová se ve svém novém dok.blogu ptá, co vede k tomu, že letošní vítězové prestižní Magnesie Litery jsou výhradně pánským klubem. Důvodem je podle ní nerovné zastoupení mužů a žen v jednotlivých porotách, které odráží stereotypní uvažování o tom, kdo literatuře v Česku vlastně „rozumí“ a kdo o její kvalitě rozhoduje. Debata zdaleka není jen odrazem stavu současné české literární scény.24.09.2020 - Barbora Baronová
Jak se družit s jinými živočišnými druhyAntonín Tesař přibližuje ve svém blogu jihoafrický dokument Moje učitelka chobotnice (2020), jenž je od září zveřejněn na Netflixu a který se snaží ukázat, že tu lidé mohou být pro zvířata, nejen zvířata pro lidi.17.09.2020 - Antonín Tesař
Mezi samizdatem a veksláctvímDokument Králové videa představuje rychlodabované videokazety jako fenomém vypovídající o tekuté hranici mezi komunismem a kapitalismem.03.09.2020 - Tomáš Stejskal
Proč dnes potřebujeme Havly?Janis Prášil se ve svém aktuálním dok.blogu zamýšlí nad dokumentárním rozměrem snímku Havel (2020) režiséra Slávka Horáka. Film podle něj podobně jako třeba Milada Davida Mrnky, Jan Palach Roberta Sedláčka nebo Dubček Laca Halamy reaguje na vlnu normalizační retronostalgie, kdy nejde ani tak o postavy historické, ale symbolické. Tyto snímky podle Prášila představují hodnotovou alternativu ke stávající politické reprezentaci a zosobňují ideály, ve které je možné věřit.27.08.2020 - Janis Prášil
Co jsou klišé v televizi a proč se jich nebojímeJak se odrazila pandemie v nabídce a trendech domácích i zahraničních televizí? Proč se vracejí k osvědčeným formátům a které to jsou? A platí totéž pro domácí i zahraniční situaci? O tom ve svém dalším dok.blogu uvažuje mediální analytik Milan Kruml, který píše: „Když začínal letošní rok, řada odborníků předvídala, že dojde k podstatným proměnám v nabídce lineární televize, že streamovací giganti, kteří už loni na podzim zahájili další kolo bitvy o předplatitele, rozšíří žánrovou pestrost, a že se tematicky promění nabídka dramatiky ve volných televizích. Teď jsme v situaci, kdy se televize vracejí k osvědčeným postupům a doufají, že se během podzimu dokážou připravit na příští rok. Zda tomu tak opravdu bude, ale neví nikdo.“14.08.2020 - Milan Kruml
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová