Ztrácí se báseň ve filmovém překladu?

Ivan David, filmový právník, rozebírá jeden z nejživějších a nejzajímavějších rozsudků tohoto roku v oblasti autorského práva filmového
13.10.2016 - Ivan David

Ona noc před smrtí byla
Nejkratší v jeho životě
(…)
A zcela na dně té hrůzy
Začal se usmívat
Neměl JEDNOHO soudruha
Ale milióny a milióny
Věděl že ti ho pomstí
A světlo dne mu vzešlo

(Paul Éluard, „Vyhláška“, 1944)

Francouzský básník Paul Éluard (1895 – 1952) prošel během svého života pozoruhodným osobním i tvůrčím vývojem. Nikoli nepodobným vývoji českého tvůrce Stanislava Kostky Neumanna (1875 – 1947), kterého během jeho posledních let kdosi trefně označil za „svíčkovou bábu stalinismu“. Obdobně jako Neumann nechal se i Éluard (a ostatně celá řada dalších významných autorů této doby) okouzlit vývojem v Rusku po roce 1917, přičemž ono okouzlení pozvolna přerostlo ve zcela nekritický obdiv k bolševické ideologii, vrcholící v Éluardově případě opětovným (a definitivním) vstupem do francouzské komunistické strany v roce 1942. V témže roce Éluard napsal svou pravděpodobně nejslavnější báseň „Svoboda“, jejíž výtisky byly prý v tisících kopií rozhazovány spojeneckými letadly nad okupovanou Francií, a báseň se tak stala jedním ze symbolů francouzského odbojového hnutí.

Když 18. listopadu 1952 Paul Éluard zemřel (aby ještě naposledy způsobil skandál svým manifestačním pohřbem uspořádaným komunistickou stranou) došlo k jedné z oněch proslulých ironií osudu: Éluard, který byl jakožto komunista příznivcem zrušení dědického práva (připomeňme, že tento programový bod byl vyhlášen již v Komunistickém manifestu z roku 1848 a po Velké říjnové socialistické revoluci bylo dokonce v Rusku dědictví po určitou dobu skutečně oficiálně zrušeno dekretem z 27. dubna 1918) zanechal po sobě rozsáhlou pozůstalost, mezi jejíž nejcennější položky patřila i zmíněná báseň „Svoboda“. Ať již bylo politické přesvědčení Éluárdových dědiců jakékoliv, faktem je, že o pozůstalost svého předka nikdy nepřestali dbát. O tom se ostatně mohl každý přesvědčit díky rozsudku Krajského soudu (Tribunal de grande instance) v Paříži z 25. února 2016, jenž patří k nejzajímavějším rozsudkům tohoto roku z oblasti autorského práva filmového.

Celé soudní řízení začalo tím, že dcera zesnulého básníka spolu s nakladatelstvím Les Éditions de Minuit podaly žalobu na producenty a distributory filmu Mapy ke hvězdám (Maps to the Stars, r. David Cronenberg, 2014) po jeho premiéře na filmovém festivalu v Cannes. Ve filmu, který pojednává o dekadentním životním stylu současných hollywoodských hvězd, bylo na řadě míst ocitováno v různých variacích několik veršů z Éluardovy básně „Svoboda“. Žalovaní tuto skutečnost nepopírali. Ostatně v závěrečných titulcích filmu je možné mezi informacemi o užitých citacích objevit následující položku: „Odkazy na báseň ‚Svoboda‘ od Paula Éluarda. Ze sbírky ‚Na dostaveníčku s Němci‘ © Les Editions de Minuit, 1945. Upraveno Brucem Wagnerem a Davidem Cronenbergem“.

Žalovaní kromě uvedení citačních údajů v titulcích den před slavnostní celosvětovou premiérou filmu na základě výzvy rovněž uhradili nakladatelství Les Éditions de Minuit dvě faktury za užití výňatků z básně, a to sice v traileru na film i ve vlastním filmu (v souhrnné výši 4 000 Euro). Tak vypořádali (přinejmenším do značné míry) odpovídající majetková práva autorská.

Avšak žalobci byli přesvědčeni, že to nestačí. Když totiž měli možnost zhlédnout celý film, dospěli k závěru, že tvůrci filmu zasáhli nedovoleným způsobem do integrity básně; slovy českého autorského zákona došlo v očích žalobců k tomu, že báseň „Svoboda“ byla užita „způsobem snižujícím její hodnotu“. Takové užití je přitom zakázáno bez ohledu na to, zda byla, nebo nebyla vypořádána majetková práva autorská, dokonce bez ohledu na to, zda taková majetková práva autorská dosud trvají (zákon zde – na rozdíl od majetkových práv autorských, jež uplývají 70 let po autorově smrti – nestanovuje žádnou časovou lhůtu, po níž by bylo možno do díla libovolně zasahovat).

Ke snížení umělecké hodnoty básně ve filmu mělo dle žalobců dojít tím, že režisér spolu se scénáristou Brucem Wagnerem necitlivě upravili některá její slova i slovosled. Báseň byla navíc ve filmu užita se značnou dávkou sarkasmu: Její tón úpěnlivě vyzývající k boji za svobodu v době nejvyššího existenčního ohrožení je užit jako komentář k výjevům ze života znuděné americké smetánky, která zabíjí čas sexuálními orgiemi, drogami, návštěvami terapeutů i příležitostnými vraždami a sebevraždami. Zasazením „vznešené“ Éluardovy básně do tohoto „pokleslého“ kontextu, tvrdili žalobci, báseň jednoznačně utrpěla.

Francouzský básník Paul Éluard

U soudu vyšlo najevo, že režisér filmu David Cronenberg v několika rozhovorech pro tisk výslovně uvedl, že film Mapy ke hvězdám se opravdu snaží nabídnout novou interpretaci básně „Svoboda“ jejím přesazením do zcela odlišného kontextu (z materiálně trpící okupované Francie do materiálně opulentního současného Hollywoodu). Avšak, jak se hájili žalovaní, tím v daném případě jednoznačně nedošlo ke snížení hodnoty básně, pouze k její nové interpretaci – na kterou má v souladu se svobodou projevu každý právo.

Po důkladném zvážení všech argumentů obou stran dal soud nakonec za pravdu žalovaným. Soud v intencích staršího rozsudku francouzského Kasačního soudu z roku 2015 vyšel z předpokladu, že postmortální ochrana autora (alespoň pokud jde o ochranu jeho díla před dehonestujícími zásahy) nemá zásadně sloužit k obohacení autorových dědiců, ale výlučně k ochraně zesnulého autora před jednoznačně neuctivými výstřelky třetích osob, které si přivlastňují jeho dílo. Postmortální ochrana autora rovněž nemá sloužit k tomu, aby určité dílo bylo jednou provždy uzamčeno v určité historicky podmíněné interpretaci. Žalovaní pak prokázali, že filmem opravdu nebylo sledováno nic jiného, než se v rámci nového umělecky svébytného (v tomto případě audiovizuálního) díla pomocí drobných úprav básně a jejím zasazením do nového kontextu tázat po tom, co svoboda znamená pro člověka žijícího v současném konzumním kapitalismu. Rozhodující není, uvedl dále soud, jak na hypotetické poškození díla zesnulého autora nahlížejí subjektivně jeho dědicové, ale výlučně to, zda objektivně k takovému poškození opravdu došlo. V tomto případě objektivně nebylo zasaženo do „ducha“ díla Paula Éluarda: Vnitřní kvalita a povaha básně „Svoboda“ nebyly filmem dotčeny.

Uvedený rozsudek dle mého názoru patří k těm, jež s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dobře vyvažují právo na ochranu (v tomto případě osobnostních, resp. postmortálních) práv autorských s právem na svobodu (uměleckého) projevu. Soud zde nepopřel právo dědiců na ochranu pozůstalosti, pouze zdůraznil mantinely této ochrany, které jsou dány jinými ústavně zaručenými právy.

Je v každém případě zcela přirozené a pochopitelné, že potomci své předky chrání – a to třeba i v případě, že právo zrovna nestojí na jejich straně. Je taktéž zcela přirozené, že následující generace přehodnocují názory generací předchozích (nejen v náhledu na společenskou roli dědictví), a to i navzdory tomu, že potomci jsou odsouzeni věčně konání svých předků opakovat. Neboť jak to řekl v jedné ze svých básní jiný, svého času rovněž stalinismem fascinovaný básník:

Řeky jdou v korytech
a my, že jsme lidé,
navždy se budem brát
lidskými cestami.

(Josef Kainar, „Živí a mrtví“, 1959)





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml