Ztrácí se báseň ve filmovém překladu?

Ivan David, filmový právník, rozebírá jeden z nejživějších a nejzajímavějších rozsudků tohoto roku v oblasti autorského práva filmového
13.10.2016 - Ivan David

Ona noc před smrtí byla
Nejkratší v jeho životě
(…)
A zcela na dně té hrůzy
Začal se usmívat
Neměl JEDNOHO soudruha
Ale milióny a milióny
Věděl že ti ho pomstí
A světlo dne mu vzešlo

(Paul Éluard, „Vyhláška“, 1944)

Francouzský básník Paul Éluard (1895 – 1952) prošel během svého života pozoruhodným osobním i tvůrčím vývojem. Nikoli nepodobným vývoji českého tvůrce Stanislava Kostky Neumanna (1875 – 1947), kterého během jeho posledních let kdosi trefně označil za „svíčkovou bábu stalinismu“. Obdobně jako Neumann nechal se i Éluard (a ostatně celá řada dalších významných autorů této doby) okouzlit vývojem v Rusku po roce 1917, přičemž ono okouzlení pozvolna přerostlo ve zcela nekritický obdiv k bolševické ideologii, vrcholící v Éluardově případě opětovným (a definitivním) vstupem do francouzské komunistické strany v roce 1942. V témže roce Éluard napsal svou pravděpodobně nejslavnější báseň „Svoboda“, jejíž výtisky byly prý v tisících kopií rozhazovány spojeneckými letadly nad okupovanou Francií, a báseň se tak stala jedním ze symbolů francouzského odbojového hnutí.

Když 18. listopadu 1952 Paul Éluard zemřel (aby ještě naposledy způsobil skandál svým manifestačním pohřbem uspořádaným komunistickou stranou) došlo k jedné z oněch proslulých ironií osudu: Éluard, který byl jakožto komunista příznivcem zrušení dědického práva (připomeňme, že tento programový bod byl vyhlášen již v Komunistickém manifestu z roku 1848 a po Velké říjnové socialistické revoluci bylo dokonce v Rusku dědictví po určitou dobu skutečně oficiálně zrušeno dekretem z 27. dubna 1918) zanechal po sobě rozsáhlou pozůstalost, mezi jejíž nejcennější položky patřila i zmíněná báseň „Svoboda“. Ať již bylo politické přesvědčení Éluárdových dědiců jakékoliv, faktem je, že o pozůstalost svého předka nikdy nepřestali dbát. O tom se ostatně mohl každý přesvědčit díky rozsudku Krajského soudu (Tribunal de grande instance) v Paříži z 25. února 2016, jenž patří k nejzajímavějším rozsudkům tohoto roku z oblasti autorského práva filmového.

Celé soudní řízení začalo tím, že dcera zesnulého básníka spolu s nakladatelstvím Les Éditions de Minuit podaly žalobu na producenty a distributory filmu Mapy ke hvězdám (Maps to the Stars, r. David Cronenberg, 2014) po jeho premiéře na filmovém festivalu v Cannes. Ve filmu, který pojednává o dekadentním životním stylu současných hollywoodských hvězd, bylo na řadě míst ocitováno v různých variacích několik veršů z Éluardovy básně „Svoboda“. Žalovaní tuto skutečnost nepopírali. Ostatně v závěrečných titulcích filmu je možné mezi informacemi o užitých citacích objevit následující položku: „Odkazy na báseň ‚Svoboda‘ od Paula Éluarda. Ze sbírky ‚Na dostaveníčku s Němci‘ © Les Editions de Minuit, 1945. Upraveno Brucem Wagnerem a Davidem Cronenbergem“.

Žalovaní kromě uvedení citačních údajů v titulcích den před slavnostní celosvětovou premiérou filmu na základě výzvy rovněž uhradili nakladatelství Les Éditions de Minuit dvě faktury za užití výňatků z básně, a to sice v traileru na film i ve vlastním filmu (v souhrnné výši 4 000 Euro). Tak vypořádali (přinejmenším do značné míry) odpovídající majetková práva autorská.

Avšak žalobci byli přesvědčeni, že to nestačí. Když totiž měli možnost zhlédnout celý film, dospěli k závěru, že tvůrci filmu zasáhli nedovoleným způsobem do integrity básně; slovy českého autorského zákona došlo v očích žalobců k tomu, že báseň „Svoboda“ byla užita „způsobem snižujícím její hodnotu“. Takové užití je přitom zakázáno bez ohledu na to, zda byla, nebo nebyla vypořádána majetková práva autorská, dokonce bez ohledu na to, zda taková majetková práva autorská dosud trvají (zákon zde – na rozdíl od majetkových práv autorských, jež uplývají 70 let po autorově smrti – nestanovuje žádnou časovou lhůtu, po níž by bylo možno do díla libovolně zasahovat).

Ke snížení umělecké hodnoty básně ve filmu mělo dle žalobců dojít tím, že režisér spolu se scénáristou Brucem Wagnerem necitlivě upravili některá její slova i slovosled. Báseň byla navíc ve filmu užita se značnou dávkou sarkasmu: Její tón úpěnlivě vyzývající k boji za svobodu v době nejvyššího existenčního ohrožení je užit jako komentář k výjevům ze života znuděné americké smetánky, která zabíjí čas sexuálními orgiemi, drogami, návštěvami terapeutů i příležitostnými vraždami a sebevraždami. Zasazením „vznešené“ Éluardovy básně do tohoto „pokleslého“ kontextu, tvrdili žalobci, báseň jednoznačně utrpěla.

Francouzský básník Paul Éluard

U soudu vyšlo najevo, že režisér filmu David Cronenberg v několika rozhovorech pro tisk výslovně uvedl, že film Mapy ke hvězdám se opravdu snaží nabídnout novou interpretaci básně „Svoboda“ jejím přesazením do zcela odlišného kontextu (z materiálně trpící okupované Francie do materiálně opulentního současného Hollywoodu). Avšak, jak se hájili žalovaní, tím v daném případě jednoznačně nedošlo ke snížení hodnoty básně, pouze k její nové interpretaci – na kterou má v souladu se svobodou projevu každý právo.

Po důkladném zvážení všech argumentů obou stran dal soud nakonec za pravdu žalovaným. Soud v intencích staršího rozsudku francouzského Kasačního soudu z roku 2015 vyšel z předpokladu, že postmortální ochrana autora (alespoň pokud jde o ochranu jeho díla před dehonestujícími zásahy) nemá zásadně sloužit k obohacení autorových dědiců, ale výlučně k ochraně zesnulého autora před jednoznačně neuctivými výstřelky třetích osob, které si přivlastňují jeho dílo. Postmortální ochrana autora rovněž nemá sloužit k tomu, aby určité dílo bylo jednou provždy uzamčeno v určité historicky podmíněné interpretaci. Žalovaní pak prokázali, že filmem opravdu nebylo sledováno nic jiného, než se v rámci nového umělecky svébytného (v tomto případě audiovizuálního) díla pomocí drobných úprav básně a jejím zasazením do nového kontextu tázat po tom, co svoboda znamená pro člověka žijícího v současném konzumním kapitalismu. Rozhodující není, uvedl dále soud, jak na hypotetické poškození díla zesnulého autora nahlížejí subjektivně jeho dědicové, ale výlučně to, zda objektivně k takovému poškození opravdu došlo. V tomto případě objektivně nebylo zasaženo do „ducha“ díla Paula Éluarda: Vnitřní kvalita a povaha básně „Svoboda“ nebyly filmem dotčeny.

Uvedený rozsudek dle mého názoru patří k těm, jež s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dobře vyvažují právo na ochranu (v tomto případě osobnostních, resp. postmortálních) práv autorských s právem na svobodu (uměleckého) projevu. Soud zde nepopřel právo dědiců na ochranu pozůstalosti, pouze zdůraznil mantinely této ochrany, které jsou dány jinými ústavně zaručenými právy.

Je v každém případě zcela přirozené a pochopitelné, že potomci své předky chrání – a to třeba i v případě, že právo zrovna nestojí na jejich straně. Je taktéž zcela přirozené, že následující generace přehodnocují názory generací předchozích (nejen v náhledu na společenskou roli dědictví), a to i navzdory tomu, že potomci jsou odsouzeni věčně konání svých předků opakovat. Neboť jak to řekl v jedné ze svých básní jiný, svého času rovněž stalinismem fascinovaný básník:

Řeky jdou v korytech
a my, že jsme lidé,
navždy se budem brát
lidskými cestami.

(Josef Kainar, „Živí a mrtví“, 1959)





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml