Zprávy podle potřeby?

Nejsledovanější francouzská televize TF1 plánuje do konce roku umožnit divákům, aby přizpůsobili zpravodajský obsah svému vkusu a zájmu. Může však zpravodajství fungovat podobně jako sociální síť, kde po vyfiltrování sledujeme jen to, co nás zajímá, a uzavíráme se tak ještě víc do sociálních bublin? Milan Kruml ve svém dalším dok.blogu uvažuje, jaké nebezpečí představuje personalizace televizního zpravodajství.
08.04.2021 - Milan Kruml

Personalizace televizního zpravodajství může být nebezpečná. Foto Pixabay

Svět se mění většinou nenápadně. Skutečně velké a zásadní změny neprobíhají s humbukem a pompou, ale přicházejí pozvolna, aniž bychom je zpočátku považovali za podstatné. Bohužel nikdy nevíme, zda půjde o změny k lepšímu, nebo naopak. V případě novinky, jíž se chci zabývat, ale mám o tom „možném lepším“ své pochybnosti.

V únoru letošního roku poskytl ředitel inovací největší francouzské komerční televize TF1 Yani Khezzar rozhovor deníku Le Figaro. Stanice má zajímavou historii – v roce 1987 byla privatizována, přičemž do té doby šlo o nejsledovanější program televize veřejné služby, a právě proto se musela TF1 zavázat k výkonu některých úkolů, které jinak spadají do rámce působnosti veřejnoprávních televizí. TF1 je v současnosti nejsledovanějším kanálem ve Francii a hodlá si prvenství udržet i v dalších letech – proto nyní masivně investuje do online nabídky, do sociálních sítí i do technologických novinek, které konkurence zatím nevyužívá.

Do konce roku chce mimo jiné umožnit divákům, aby si přizpůsobili obsah hlavní zpravodajské relace podle svého vkusu. V první fázi dostanou uživatelé při zpětném přehrávání zpravodajství z videoarchivu možnost označit pasáže, které je zajímají, a zbylé (například sport nebo ekonomiku) vynechat. Návrh jde ale ještě dál. Výsledkem by měly být personalizované zprávy, u nichž budou uživatelé rozhodovat o obsahu i stopáži, podle Yaniho Khezzara by ovšem nemělo jít o výběr, který by nějak zkresloval události daného dne – nabídka by se nejprve týkala především formy jejich prezentace.

Už v tom se ale skrývá problém. Večerní zpravodajství TF1, nazvané Journal de 20 heures, se stopáží mezi 40 a 50 minutami, mimochodem jedna z nejsledovanějších večerních zpravodajských relací na kontinentě, je známé tím, že kromě přehledu hlavních událostí nabízí i velké reportáže a rozhovory. Tyto zprávy mají právem pověst nejvýznamnějšího zpravodajského pořadu v zemi, který výrazným způsobem přispívá k veřejné diskusi. Část diváků ale může svoji personalizovanou verzi zbavit právě zmíněných analyticky zaměřených součástí. Na místě je obava, že jejich relace tak nakonec bude pouhým stručným přehledem zpráv. Podle ředitele Khezzara tomu chce TF1 čelit. Určitý objem zpráv o aktuálních událostech bude podle něj vždy povinný. „Nechceme umožnit stoprocentní personalizaci, to by byla chyba,“ řekl deníku Le Figaro. TF1 se chce vyhnout tomu, aby se diváci uzavřeli do informačních bublin. „Nastalo by pak totéž, co už dnes vidíme na sociálních sítích, kdy se nedostanete k ničemu jinému než jen k tomu, co vás zajímá,“ vysvětlil Khezzar.
 

Francie přichází s personalizovaným obsahem zpravodajství jako první. Foto Wikipedie.

Na vývoji nástroje se pracuje poslední rok a půl, investice už dosáhla několika set tisíc eur. TF1 doufá, že to přinese nové diváky, pro které je standardní hlavní zpravodajství příliš dlouhé. Ze stejného důvodu chce od března mít vlastní pořad na platformě Twitch a rozvíjí aktivity na TikToku nebo na Instagramu. Večerní zpravodajství v osm hodin večer má průměrný podíl na sledovanosti přes 27 %.

Diskuse o personalizaci zpravodajství není nijak nová. Podobně jako v případě dalších nových postupů, které se začaly využívat v médiích, nadšení pro možnosti, které nabízejí, často vede k chybám a také k tomu, že se etické a profesní otázky odsouvají na později – až to bude plně fungovat. A to už může být pozdě.

V posledních letech varovala řada mediálních expertů před přílišným individuálním nastavením zpráv. První problém s tím spojený zmínil i Yani Khezzar ve výše uvedeném rozhovoru. Preferenční zpravodajství, výběr stopáže, ignorování některých témat, například kultury či sportu, vedou k tomu, že uživatelé sice dostanou, co chtějí, ale zbavují se možnosti vyslechnout i odlišné názory a stanoviska a nejsou konfrontováni s fakty, o kterých se domnívají, že se jich netýkají, přičemž pravdou může být pravý opak. Kvalitní zpravodajství se snaží vysvětlit příjemcům, že i zdánlivě podružné informace mohou mít nějaký význam a ovlivnit životy těch, kteří se domnívají, že jsou pro ně nezajímavé.

Zpravodajská média a sociální sítě

Na rozdíl od sociálních sítí nebo služeb, které nabízejí uživatelům nejrůznější souhrny zpráv (jako jsou například Google News nebo Nuzzel), je pro média typické, že chápou význam a smysl obsahů, které vytvářejí. Snaží se navíc, aby zpravodajství bylo vyvážené, aby u předkládaných názorů bylo dodržováno pravidlo jejich relevance, nejde tedy o pouhé poskládání vedle sebe všeho, co kdo na dané téma řekl. Často také žurnalistické obsahy poskytují obraz o dění kolem nás ve formě skládanky, která se doplňuje. Jeden příspěvek nabízí například pohled na událost očima jejích aktérů, druhý pak hodnocení nezúčastněných. Když si vybere uživatel jen jeden, třeba proto, že druhý se mu zdá příliš dlouhý nebo náročný na vnímání, obraz, který dostane, musí být nutně zkreslený.

Uvedu malý příklad. Konzument personalizovaného zpravodajství například nemá rád ochránce životního prostředí. Je zastáncem názoru, že svět nečelí žádné hrozbě spojené se změnou klimatu, a pokud ano, jde o přirozený proces, na který nemá člověk žádný vliv. Personalizace mu umožní, aby eliminoval fakta a názory, které jeho pohledu na dané téma neodpovídají a rozčilují ho. Bude spokojeně žít ve své informační bublině, aniž by ho cokoli nutilo přemýšlet o tom, zda ekologičtí aktivisté a vědci přece jen nemají v něčem pravdu.
 

Logo francouzské stanice TF1. Foto TF1.
 

Nabízí se i otázka, zda nějaký algoritmus využívaný při personalizaci zpravodajství bude schopen například určit, co je to veřejný zájem. Proč by to měl umět? TF1 deklaruje, že určitý objem zpráv o aktuálních událostech bude vždy povinný. Kdo ale bude určovat, co má být pro diváky personalizovaných zpráv povinné a co nikoli? Podle míry investic a popisu systému mají v televizi představu, že to bude nakonec dělat nějaký algoritmus, který dostane od editorů určité zadání. Asi stěží ale bude takové zadání vyhovovat všem situacím, které mohou nastat.

Člověk versus algoritmy

Lidští editoři se při nastavování relevance informací řídí zkušeností a také znalostí toho, co se v dané oblasti již odehrálo, sledují vývoj a znají tedy kontext. Dokáží proto i zdánlivě podružnou zprávu vyhodnotit jako velmi důležitou. To se dá ovšem jen velmi těžko zautomatizovat, pokud vůbec.

Zbývá ještě jedna otázka, na kterou neznáme odpověď. Nyní zdánlivě nepříliš důležitá, ale do budoucna může nabýt na významu. Personalizace zpravodajství znamená, podobně jako je tomu u personalizace jiných obsahů, že uživatel do jisté míry prozrazuje informace o své osobě. Pokud stejný člověk bude pravidelně sledovat (s výjimkou povinné nabídky) jen zprávy o násilnostech, něco to o něm vypovídá. A i když zcela jistě neopomněla TF1 zapracovat do svého systému nejrůznější pojistky zamezující případnému zneužití osobních dat, jistotu nemůžeme mít nikdy.

Jistá nedůvěra vůči personalizaci televizního zpravodajství (a nejen jeho) není projevem nějakého staromilství, ale celkem přirozené obavy, aby se na první pohled zajímavý nápad nestal zdrojem manipulací a nevedl k separaci lidí do uměle vytvořených bublin, v nichž se nebudou dozvídat, co se děje kolem nich a čemu, mnohdy nepříjemnému a stresujícímu, musejí společně s ostatními čelit, ale pouze to, co budou sami chtít a co je bude bavit.





další blogy autora:

Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
Co jsou klišé v televizi a proč se jich nebojímeJak se odrazila pandemie v nabídce a trendech domácích i zahraničních televizí? Proč se vracejí k osvědčeným formátům a které to jsou? A platí totéž pro domácí i zahraniční situaci? O tom ve svém dalším dok.blogu uvažuje mediální analytik Milan Kruml, který píše: „Když začínal letošní rok, řada odborníků předvídala, že dojde k podstatným proměnám v nabídce lineární televize, že streamovací giganti, kteří už loni na podzim zahájili další kolo bitvy o předplatitele, rozšíří žánrovou pestrost, a že se tematicky promění nabídka dramatiky ve volných televizích. Teď jsme v situaci, kdy se televize vracejí k osvědčeným postupům a doufají, že se během podzimu dokážou připravit na příští rok. Zda tomu tak opravdu bude, ale neví nikdo.“14.08.2020 - Milan Kruml
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Milý rotoskopický tatiTomáš Stejskal se ve svém blogu zamýšlí nad tím, jak české animované dokumenty kondenzují realitu do intenzivních vykřičníků. Zmiňuje i nový anidok Diany Cam Van Nguyen Milý tati, který soutěží příští týden na festivalu v Locarnu.29.07.2021 - Tomáš Stejskal
Český BollywoodProč nejsou české filmy v zahraničí vidět tak, jak by si zasloužily? A když jsou, proč jsou pod nimi obvykle podepsáni cizinci, žijící u nás? Vytvořili jsme si svůj „Čekwood“ a jsme příliš opatrní a pohodlní se z něj vydat do světa.15.07.2021 - Radim Procházka
Ve jménu rešeršeCo se stane, když práce na rešerších přeroste dokumentaristům přes hlavu? V novém dok.blogu přibližuje Tereza Reichová, kam až ji zavedla důkladná příprava na chystaný celovečerní film o českém vzdělávacím systému.17.06.2021 - Tereza Reichová
Letem podcastovým světem III V dok.revue přinášíme třetí díl postřehů moderátora, dokumentaristy a dramaturga Dana Moravce o současných českých podcastech. Tento díl by mohl mít podtitul Divadlo nikdy nebylo víc slyšet a zaměřuje se na podcasty, které připravily tři divadelní soubory během pandemie: Národní divadlo, Divadlo Archa a Divadlo v Dlouhé. 10.06.2021 - Dan Moravec
Všežravé pojmyI když se analogovým technologiím a podmínkám či konvencím, které se k nim vážou, předpovídal v oblasti filmu a fotografie zánik, jsou v současném umění stále přítomné. O zmapování území „filmovosti“ v krajině „rozšířené kinematografie“ se pokusil umělecko-výzkumný projekt Reset the Apparatus!, jehož výstupem byla v roce 2019 i stejnojmenná kniha. Jaké klade otázky? 27.05.2021 - Tereza Hadravová
Ženy versus vědaOhlédnutí za letošním Mezinárodním festivalem populárně-vědeckých filmů AFO, který skončil 11. května, vybízí k otázce, jak komplikovaný je vztah současné vědy a genderu.20.05.2021 - Martin Šrajer
Barevné dějinyNový dok.blog se věnuje současnému fenoménu populární vizuální kultury, totiž automatickému digitálnímu kolorování černobílých historických snímků. Jakou změnu přináší možnost vidět vlastní předky nebo zásadní dějinné události v barvě? A jsou všechny černobílé historické fotografie vhodné k tomu, aby se jich dotkla barva?06.05.2021 - Andrea Průchová Hrůzová
Útok na žánr true crime storyMockument American Vandal si utahuje z žánru true crime nasprejovanými penisy a projímadlem, ale nejde jen o teenagerskou komedii.29.04.2021 - Antonín Tesař
Letem podcastovým světem IIVe druhém díle svých poznámek k současným českým podcastům se moderátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec zaměřuje na dvě série Českého rozhlasu, které se, každá po svém, dotýkají vztahu duše a těla.22.04.2021 - Dan Moravec
Jeden Netflix vládne všemJak streamovací gigant formuje podobu současného dokumentu?01.04.2021 - Martin Šrajer