Zprávy na míru – hrozba tradičním médiím

Mediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa.
22.11.2018 - Milan Kruml

V New Yorku skončil na začátku letošního roku lifestylový magazín pro ženy nazvaný Little-Things. Ještě v červnu 2017 byl se 110 miliony unikátních návštěvníků měsíčně největším onlinovým médiem určeným ženám. Jeho obsah připravovalo 100 redaktorů a redaktorek, kteří mimo jiné vytvářeli velké množství takzvaných feel-good článků, sdílených na Facebooku. 

Jak je možné, že tak oblíbené médium najednou zkrachuje? Co se stalo, že se počet návštěvníků v průběhu šesti měsíců snížil o 75 procent? Little-Things je pravděpodobně prvním médiem, které prožilo vzestup a především pád díky Facebooku. Jeho zkázou se stala drobná proměna algoritmu.

Je možné, že Little-Things bude existovat dál, protože jej převzala společnost RockYou. Stěží ale dosáhne někdejší obliby a příjmů z reklamy. Co je důležitější – totéž, co tomuto online mediu, se může stát kterémukoli dalšímu portálu, jenž je závislý na tom, zda se o jeho obsahu dozvědí uživatelé Facebooku. Algoritmus této globální sociální sítě není podřízen žádné veřejné kontrole a tak pro něj není problém z důležitého média učinit bezvýznamné a naopak. „Je to stejné, jako kdyby někdo přes noc změnil vysílací frekvence rádia a dosáhl tak toho, že by některé stanice přestaly vysílat a signály jiných by se natolik překrývaly, že by nebyly poslouchatelné. Facebook má v ruce ovládací páky moci – a může to kdykoli prokázat,“ napsal 14. listopadu Adrian Lobe v německém deníku Süddeutsche Zeitung.

Jsou to už čtyři roky, co zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg pronesl větu, kterou se tehdy nikdo příliš nezabýval, neboť byla považována za součást jeho vizí, z nichž některé se týkaly vzdálené budoucnosti, jiné byly považovány spíše za zbožná přání, než za něco, co by mohlo mít reálný podklad. „Naším cílem je vytvořit perfektní personalizované noviny pro každého na světě.“ Dnes je Facebook na nejlepší cestě tento cíl naplnit. A to představuje reálnou hrozbu pro zpravodajská média a jejich stávající obchodní modely.

Ve Spojených státech letos na podzim podle zjištění Pew Research Center 43 procent dospělých uživatelů využívalo Facebook jako primární rozcestník – vyhledávalo zprávy, aktuální publicistiku a komentáře pouze jeho prostřednictvím.  Polovina z nich, tedy přibližně čtvrtina obyvatel USA, užívá Facebook jako každodenní a jediný zdroj informací. Pro stále více lidí je tedy Facebook jediným otevřeným oknem do světa. 

Zpravodajské portály i onlinové verze tištěných či elektronických médií se tak do značné míry stávají závislými na tom, zda se uživatelé s odkazy na jejich obsahy seznámí na Facebooku či nikoli, zda budou vyhodnoceny jako důležité nebo naopak. Ten, kdo si včas nevytvořil odpovídající strategie vůči sociálním sítím, má smůlu. A bude hůř.

Zkusme se podívat, co v praxi znamená vytvoření personifikovaného denního zpravodajství. Dejme tomu, že je určeno uživateli, který se zajímá zejména o kopanou, o seriál Hra o trůny a o lokální politiku, neboť jeho bratranec je zastupitelem v městské radě. Podle algoritmu News Feed, kterého Facebook využívá, mu jeho denní zpravodajství podá výpověď o dění doma i ve světě podřízené jeho preferencím. První zprávou v jeho denní nabídce bude informace o začátku výroby televizního filmu ze světa Hry o trůny, druhou podrobnosti o novém marketingu FIFA a třetí zpráva o schválení vyhlášky o změnách odvozu domovního odpadu. Z marginálií se tak stanou zásadní události, z důležitých zpráv naopak podružnosti. Někdo si možná řekne, že i kdyby takto popsaný uživatel personifikované zprávy nedostával, asi by se jím vyhledávané žurnalistické obsahy od těch nabízených příliš nelišily. To může být pravda, nicméně se dá předpokládat, že by při hledání zpráv věnovaných předmětům jeho zájmu, zjistil, že se děje mnohem víc věcí, které ostatní považují za podstatnější, a přinejmenším by o nich věděl, i když by si nedal tu práci, aby je zkoumal podrobněji. 

Stále ještě platí, že média mimo jiné vyhledávají čtenáři, diváci, posluchači či uživatelé proto, že v záplavě zpráv, které se na ně denně valí, jsou (alespoň ta zpracovaná s využitím nějakých novinářských standardů) schopna oddělovat podstatné informace o událostech, dějích a politických rozhodnutích, které mají či přinejmenším mohou mít vliv na život příjemců, od těch nepodstatných. Zpravodajská média představují jakési pomyslné síto, na němž se důležité zachytí a banality či podružnosti zmizí. Jaké síto, tedy médium si příjemce zvolí, to záleží na politickém přesvědčení, představě o tom, jak mají být věci uspořádány, zkušenosti a vzdělání, ale i tradici nebo návyku. Jinou představu o tom, co je a co není důležité vědět a znát jistě mají příjemci například ekonomického portálu a jinou ti, kteří s oblibou čtou bulvární zprávy. Samozřejmě záleží i na formě, jíž jsou příjemcům obsahy nabízeny. 

Nelze tvrdit, že by většina uživatelů Facebooku nebo vůbec sociálních sítí neměla zájem o kvalitní novinářské obsahy a soustředila se jen na banality. To by asi byly tři miliardy dolarů, investované Facebookem a Googlem do různých novinářských projektů a mediálního partnerství s velkými i menšími mediálními společnostmi za poslední tři roky, vyhozenými penězi. Obě jmenované společnosti jsou podle časopisu Columbia Journalismus Review v současnosti největšími sponzory žurnalismu. Potíž je v tom, že je zajímá především takový obsah, který vyhledá co nejvíce uživatelů, a tudíž se k němu dá co nejlépe prodat reklama. A to může být stejně dobře podle všech standardů zpracovaná zpráva jako Fake News. 

Obecně se rozšířila představa, že sociální sítě jsou nejsvobodnější mediální prostor, který není ničím omezen, kde vedle sebe stojí pestrá škála názorů a záleží na uživateli, který považuje za relevantní a který nikoli. Je to nebezpečná iluze, sdílená u nás například i prezidentem Milošem Zemanem. Sociální sítě sice nabízejí nejrůznější názory, ale k většině uživatelů se dostane to, co odpovídá používanému algoritmu. Tedy obsahy, které mají potenciál navázat na sebe co největší množství reklamy. 

Jde přitom o konkrétní obsahy, nikoli o odkazy na médium jako takové či na některou jeho součást. A tak se uživatel, pokud nevyvine vlastní aktivitu, nedozví, v jakém kontextu byla zpráva zařazena, zda ji novinář považuje za důležitou ve smyslu popsaném výše, nebo zda je o dobře zpracovanou podružnost, která doplňuje hlavní zpravodajství. Nebezpečí Fake News v tomto případě nespočívá jen v tom, že jsou vymyšlené, ale hlavně ve skutečnosti, že se dostávají na stejnou úroveň jako kvalitně odvedená novinářská práce. 

Pojďme ještě dál. Byla řeč o algoritmu. To není nic nového ani neznámého. Už dlouho víme, že kdykoli se přihlásíme na Facebook, zobrazí se nám na hlavní stránce příspěvky v určitém pořadí. Jejich posloupnost určuje algoritmus nazvaný News Feed. Jeho smyslem je předpovědět, na jaké příspěvky budeme nejspíše reagovat, nebo si je pozorně prohlédneme, a ty zařazovat nejvýše. Algoritmus se stále vyvíjí, zdokonaluje a také tedy logicky i mění. Uživatel možná zaznamená drobnou změnu, která se zdá být bezvýznamná, v mediálním prostředí může mít fatální následky.

Když tedy koncern změní svůj algoritmus, má to masivní vliv na návštěvnost jednotlivých zpravodajských portálů. Ty, které nejsou schopny diverzifikovat dostatečně svoji strategii vůči sociálním médiím riskují, že přijdou o značný počet uživatelů - jako výše zmíněný onlinový lifestylový magazín pro ženy Little-Things. Facebook se stal dnes „centrální bankou“ informační ekonomiky. Podle výzkumu analytické firmy Similar Web se například na portál Vice v minulém roce dostalo 48,1 procent jeho uživatelů přes Facebook. Britský deník Independent má 43,7 procent příchozích uživatelů přes Facebook. U časopisu New Yorker  je to čtvrtina všech návštěvníků jeho webu. 

Nabízí se také otázka, jak se bude Facebook napříště chovat například vůči kritickým článkům na jeho adresu. Bude se snažit upozadit média, která o něm informují kriticky? A jak se tomu budou vydavatelé a redakce bránit? Ve Velké Británii v současnosti probíhá debata o návrhu News Media Association, zastřešující organizace sdružující vydavatele denního tisku. Ten požaduje, aby především Facebook a Google pravidelně odváděly určitou sumu vydavatelům – roční příspěvek do fondu na podporu žurnalistiky by měl být jakousi vyrovnávací platbou za to, že zmíněné koncerny přebírají stále více zadavatelů reklamy, kteří dříve investovali do zpravodajských médií.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka