Zprávy na míru – hrozba tradičním médiím

Mediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa.
22.11.2018 - Milan Kruml

V New Yorku skončil na začátku letošního roku lifestylový magazín pro ženy nazvaný Little-Things. Ještě v červnu 2017 byl se 110 miliony unikátních návštěvníků měsíčně největším onlinovým médiem určeným ženám. Jeho obsah připravovalo 100 redaktorů a redaktorek, kteří mimo jiné vytvářeli velké množství takzvaných feel-good článků, sdílených na Facebooku. 

Jak je možné, že tak oblíbené médium najednou zkrachuje? Co se stalo, že se počet návštěvníků v průběhu šesti měsíců snížil o 75 procent? Little-Things je pravděpodobně prvním médiem, které prožilo vzestup a především pád díky Facebooku. Jeho zkázou se stala drobná proměna algoritmu.

Je možné, že Little-Things bude existovat dál, protože jej převzala společnost RockYou. Stěží ale dosáhne někdejší obliby a příjmů z reklamy. Co je důležitější – totéž, co tomuto online mediu, se může stát kterémukoli dalšímu portálu, jenž je závislý na tom, zda se o jeho obsahu dozvědí uživatelé Facebooku. Algoritmus této globální sociální sítě není podřízen žádné veřejné kontrole a tak pro něj není problém z důležitého média učinit bezvýznamné a naopak. „Je to stejné, jako kdyby někdo přes noc změnil vysílací frekvence rádia a dosáhl tak toho, že by některé stanice přestaly vysílat a signály jiných by se natolik překrývaly, že by nebyly poslouchatelné. Facebook má v ruce ovládací páky moci – a může to kdykoli prokázat,“ napsal 14. listopadu Adrian Lobe v německém deníku Süddeutsche Zeitung.

Jsou to už čtyři roky, co zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg pronesl větu, kterou se tehdy nikdo příliš nezabýval, neboť byla považována za součást jeho vizí, z nichž některé se týkaly vzdálené budoucnosti, jiné byly považovány spíše za zbožná přání, než za něco, co by mohlo mít reálný podklad. „Naším cílem je vytvořit perfektní personalizované noviny pro každého na světě.“ Dnes je Facebook na nejlepší cestě tento cíl naplnit. A to představuje reálnou hrozbu pro zpravodajská média a jejich stávající obchodní modely.

Ve Spojených státech letos na podzim podle zjištění Pew Research Center 43 procent dospělých uživatelů využívalo Facebook jako primární rozcestník – vyhledávalo zprávy, aktuální publicistiku a komentáře pouze jeho prostřednictvím.  Polovina z nich, tedy přibližně čtvrtina obyvatel USA, užívá Facebook jako každodenní a jediný zdroj informací. Pro stále více lidí je tedy Facebook jediným otevřeným oknem do světa. 

Zpravodajské portály i onlinové verze tištěných či elektronických médií se tak do značné míry stávají závislými na tom, zda se uživatelé s odkazy na jejich obsahy seznámí na Facebooku či nikoli, zda budou vyhodnoceny jako důležité nebo naopak. Ten, kdo si včas nevytvořil odpovídající strategie vůči sociálním sítím, má smůlu. A bude hůř.

Zkusme se podívat, co v praxi znamená vytvoření personifikovaného denního zpravodajství. Dejme tomu, že je určeno uživateli, který se zajímá zejména o kopanou, o seriál Hra o trůny a o lokální politiku, neboť jeho bratranec je zastupitelem v městské radě. Podle algoritmu News Feed, kterého Facebook využívá, mu jeho denní zpravodajství podá výpověď o dění doma i ve světě podřízené jeho preferencím. První zprávou v jeho denní nabídce bude informace o začátku výroby televizního filmu ze světa Hry o trůny, druhou podrobnosti o novém marketingu FIFA a třetí zpráva o schválení vyhlášky o změnách odvozu domovního odpadu. Z marginálií se tak stanou zásadní události, z důležitých zpráv naopak podružnosti. Někdo si možná řekne, že i kdyby takto popsaný uživatel personifikované zprávy nedostával, asi by se jím vyhledávané žurnalistické obsahy od těch nabízených příliš nelišily. To může být pravda, nicméně se dá předpokládat, že by při hledání zpráv věnovaných předmětům jeho zájmu, zjistil, že se děje mnohem víc věcí, které ostatní považují za podstatnější, a přinejmenším by o nich věděl, i když by si nedal tu práci, aby je zkoumal podrobněji. 

Stále ještě platí, že média mimo jiné vyhledávají čtenáři, diváci, posluchači či uživatelé proto, že v záplavě zpráv, které se na ně denně valí, jsou (alespoň ta zpracovaná s využitím nějakých novinářských standardů) schopna oddělovat podstatné informace o událostech, dějích a politických rozhodnutích, které mají či přinejmenším mohou mít vliv na život příjemců, od těch nepodstatných. Zpravodajská média představují jakési pomyslné síto, na němž se důležité zachytí a banality či podružnosti zmizí. Jaké síto, tedy médium si příjemce zvolí, to záleží na politickém přesvědčení, představě o tom, jak mají být věci uspořádány, zkušenosti a vzdělání, ale i tradici nebo návyku. Jinou představu o tom, co je a co není důležité vědět a znát jistě mají příjemci například ekonomického portálu a jinou ti, kteří s oblibou čtou bulvární zprávy. Samozřejmě záleží i na formě, jíž jsou příjemcům obsahy nabízeny. 

Nelze tvrdit, že by většina uživatelů Facebooku nebo vůbec sociálních sítí neměla zájem o kvalitní novinářské obsahy a soustředila se jen na banality. To by asi byly tři miliardy dolarů, investované Facebookem a Googlem do různých novinářských projektů a mediálního partnerství s velkými i menšími mediálními společnostmi za poslední tři roky, vyhozenými penězi. Obě jmenované společnosti jsou podle časopisu Columbia Journalismus Review v současnosti největšími sponzory žurnalismu. Potíž je v tom, že je zajímá především takový obsah, který vyhledá co nejvíce uživatelů, a tudíž se k němu dá co nejlépe prodat reklama. A to může být stejně dobře podle všech standardů zpracovaná zpráva jako Fake News. 

Obecně se rozšířila představa, že sociální sítě jsou nejsvobodnější mediální prostor, který není ničím omezen, kde vedle sebe stojí pestrá škála názorů a záleží na uživateli, který považuje za relevantní a který nikoli. Je to nebezpečná iluze, sdílená u nás například i prezidentem Milošem Zemanem. Sociální sítě sice nabízejí nejrůznější názory, ale k většině uživatelů se dostane to, co odpovídá používanému algoritmu. Tedy obsahy, které mají potenciál navázat na sebe co největší množství reklamy. 

Jde přitom o konkrétní obsahy, nikoli o odkazy na médium jako takové či na některou jeho součást. A tak se uživatel, pokud nevyvine vlastní aktivitu, nedozví, v jakém kontextu byla zpráva zařazena, zda ji novinář považuje za důležitou ve smyslu popsaném výše, nebo zda je o dobře zpracovanou podružnost, která doplňuje hlavní zpravodajství. Nebezpečí Fake News v tomto případě nespočívá jen v tom, že jsou vymyšlené, ale hlavně ve skutečnosti, že se dostávají na stejnou úroveň jako kvalitně odvedená novinářská práce. 

Pojďme ještě dál. Byla řeč o algoritmu. To není nic nového ani neznámého. Už dlouho víme, že kdykoli se přihlásíme na Facebook, zobrazí se nám na hlavní stránce příspěvky v určitém pořadí. Jejich posloupnost určuje algoritmus nazvaný News Feed. Jeho smyslem je předpovědět, na jaké příspěvky budeme nejspíše reagovat, nebo si je pozorně prohlédneme, a ty zařazovat nejvýše. Algoritmus se stále vyvíjí, zdokonaluje a také tedy logicky i mění. Uživatel možná zaznamená drobnou změnu, která se zdá být bezvýznamná, v mediálním prostředí může mít fatální následky.

Když tedy koncern změní svůj algoritmus, má to masivní vliv na návštěvnost jednotlivých zpravodajských portálů. Ty, které nejsou schopny diverzifikovat dostatečně svoji strategii vůči sociálním médiím riskují, že přijdou o značný počet uživatelů - jako výše zmíněný onlinový lifestylový magazín pro ženy Little-Things. Facebook se stal dnes „centrální bankou“ informační ekonomiky. Podle výzkumu analytické firmy Similar Web se například na portál Vice v minulém roce dostalo 48,1 procent jeho uživatelů přes Facebook. Britský deník Independent má 43,7 procent příchozích uživatelů přes Facebook. U časopisu New Yorker  je to čtvrtina všech návštěvníků jeho webu. 

Nabízí se také otázka, jak se bude Facebook napříště chovat například vůči kritickým článkům na jeho adresu. Bude se snažit upozadit média, která o něm informují kriticky? A jak se tomu budou vydavatelé a redakce bránit? Ve Velké Británii v současnosti probíhá debata o návrhu News Media Association, zastřešující organizace sdružující vydavatele denního tisku. Ten požaduje, aby především Facebook a Google pravidelně odváděly určitou sumu vydavatelům – roční příspěvek do fondu na podporu žurnalistiky by měl být jakousi vyrovnávací platbou za to, že zmíněné koncerny přebírají stále více zadavatelů reklamy, kteří dříve investovali do zpravodajských médií.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
Co jsou klišé v televizi a proč se jich nebojímeJak se odrazila pandemie v nabídce a trendech domácích i zahraničních televizí? Proč se vracejí k osvědčeným formátům a které to jsou? A platí totéž pro domácí i zahraniční situaci? O tom ve svém dalším dok.blogu uvažuje mediální analytik Milan Kruml, který píše: „Když začínal letošní rok, řada odborníků předvídala, že dojde k podstatným proměnám v nabídce lineární televize, že streamovací giganti, kteří už loni na podzim zahájili další kolo bitvy o předplatitele, rozšíří žánrovou pestrost, a že se tematicky promění nabídka dramatiky ve volných televizích. Teď jsme v situaci, kdy se televize vracejí k osvědčeným postupům a doufají, že se během podzimu dokážou připravit na příští rok. Zda tomu tak opravdu bude, ale neví nikdo.“14.08.2020 - Milan Kruml
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml