Znepokojivá tvář vnitřní svobody

Jednoduchost architektova gesta a složitý jazyk jeho všedního dne. Prostá řeč forem a spleť stop, které po sobě zanechává člověk. Nenápadně odvážná kompozice dokumentu DK Báry Kopecké v reflexi Janise Prášilů.
18.06.2015 - Janis Prášil

Nosíme v sobě obraz světa, který jsme si vymysleli, abychom se v něm vyznali. *)
 

Režijní debut DK Báry Kopecké, scenáristky, střihačky a pedagožky FAMU, odzbrojuje svou upřímností, syrovostí a odvahou zabývat se tragickou událostí z vlastního života. Zatímco pro autorku samotnou představuje koláž o jejím zesnulém manželovi, architektu Davidu Kopeckém, osvobozující terapeutický nástroj, portrét radikálního vizionáře publiku zprostředkovává setkání se smrtí i silný prožitek vnitřní svobody.

Hledání Davida

Právě zkušenost se ztrátou blízké osoby a upřímnost jsou zdrojem nebývalé autenticity snímku, který byl uveden v soutěžních sekcích Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava a v loňském roce získal Českého lva za nejlepší dokument. DK působí myšlenkovou hloubkou, vytříbenou formou, ale především intenzitou osobní výpovědi. Kopecká se vyhýbá patosu, nestaví sentimentální pomník zemřelému. Její intimní zpověď je napínavým hledáním odpovědí na vlastní otázky, projevem touhy po odhalení pravdy, identity rozporuplné osobnosti umělce a zesnulého manžela. Autorka se na své pomyslné pouti do minulosti chronologicky věnuje vzestupům a pádům manželství s významným architektem. Formuluje jeho a zároveň tak i svůj životní příběh, jehož součástí se staly vizionářské projekty a velké plány. Slávu a úspěch následovala deziluze, existenční potíže, dluhy a nerealizované projekty. Projevy úcty, obdivu a fascinace oddané životní partnerky střídá kritika, hořkost, nejistota. Režisérka se snaží porozumět světu, který fascinuje a děsí zároveň, světu překračování hranic, nespoutanosti, vnitřní svobody a zároveň neudržitelnosti, izolace, samoty a riskování hraničícího se sebedestrukcí.

Ze střípků v podobě domácích videí a rozhovorů s přáteli, příbuznými a spolupracovníky sestavila koláž, která začíná i končí smrtí protagonisty. Vznikl formálně čistý tvar, z něhož promlouvá autorský hlas stejně naléhavě slovem, obrazem i hudbou. Kopecká jedním dechem nehraně předčítá vlastní slova, která se pohybují na pomezí prózy a volného verše. Nepřetržitý proud úvah a rozhovorů doprovází dynamická střihová skladba a záběry na poetická zátiší světlých poloprázdných interiérů zbavených téměř veškerého nábytku. V asociativních montážích podbarvených industriálním hudebním podkresem vyniká okázalá krása jednoduchých linií, materiálů a strohých tvarů. Ruční kamera snímá kompozice a detaily holých zdí s oprýskanou omítkou a vyhřezlými elektrickými rozvody. Lesklé plochy odráží prudké sluneční paprsky. Interiér dotváří hra světel a stínů. Tyto atmosférické, čistě vizuální sekvence pohybující se na hranici experimentálního filmu prokládají investigativní rovinu hledání odpovědí a interpretací. Dávají vyniknout znepokojivé kráse a surovosti světa za hranicí konformity a zároveň předjímají tragickou událost. Po vzestupech a pádech přichází diagnóza, rychlý průběh a konec. Ve snímku poprvé zaznívá náhlé a dokonalé ticho, doprovázející obraz ženy, dítěte a matky v prostorách světlem zalitého velkého domu. „Zůstaly baráky.“

Je potřeba být upřímný

Snímek DK kultivovanou formou, která se ocitá na pomezí dokumentárního a experimentálního filmu, zpracovává téma týkající se autorky a zároveň bytostně každého z nás. Přestože se dokument měl promítat jako součást výstavy, oslovuje mnohem širší okruh diváků. Promlouvá hlasem, jenž se v českém dokumentu vyskytuje zřídkakdy. Je zcela namístě v této souvislosti zmínit dokumentární rekonstrukci v režii Martina Šulíka Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka. Přestože vznik obou snímků dělí jedenáct let, v obou případech jde o osobní deník podávající niternou výpověd o znepokojivém myšlenkovém světě vizionářů, kteří naráželi na vnější bariéry, vyplývající ať už z dobového politického ovzduší, nebo z konvenčního myšlení. Vypovídají o životě jedince i o dané době. Šulík sleduje nejen zápas umělce o přežití a o zachování vlastní identity. Podává svědectví o donkichotském boji za vnitřní svobodu v normalizovaném Československu. Je zjevné, že u hrdiny jeho dokumentu, Pavla Juráčka, měl nepřítel mnohem konkrétnější podobu totalitního režimu. Architekt Kopecký ve snímku Báry Kopecké zápasil s abstraktnější a skrytější silou. Řada jeho projektů nepřekročila fázi dokonalé ideje. Geniální nápady mnohdy ztroskotaly kvůli konzervatismu zadavatelů a nesrozumitelnosti pro běžného uživatele. Přestože se politické poměry po revoluci změnily, ukázalo se, že volný trh sám o sobě není zárukou tvůrčí svobody.

Jak Kopecká, tak Šulík ve svých vzpomínkových kolážích volí melancholický tón, ale vyhýbají se sentimentu, křečovitosti a snaze o vnější efekt. Rekonstruují myšlenkový svět nekompromisních vizionářů, kteří překračovali hranice systému a svými projekty předběhli dobu. Oba dokumenty podávají výpověď platnou nezávisle na době. Doufejme, že jubilejní 50. ročník blížícího se Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary představí podobně přelomové dílo.


*) Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka. (Martin Šulík, 2002)





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková