Zkáza krásou – Kolektivní vina, kolektivní odpovědnost

V reflexi nového filmu Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny Zkáza krásou přináší Janis Prášil pohled na vztah malých soukromých dějin a dějin společenských
18.02.2016 - Janis Prášil

Zkáza krásou (Helena Třeštíková, Jakub Hejna, 2015)

Otázka viny je častým měřítkem, podle kterého je hodnocena jedna z největších hvězd českého filmu 30. let Lída Baarová. Právě kontroverzní vztah s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a další dramatický životní příběh herečky se stal součástí kolektivní paměti, kulturním textem, který funguje jednak jako prostředek k ventilování kolektivní viny, jednak nepřestává být nástrojem filmového průmyslu a politiky. Obojí dostatečně dokládá současná bouřlivá veřejná diskuze a následná polarizace publika po premiéře hraného snímku Lída Baarová v režii Filipa Renče. Helena Třeštíková a Jakub Hejna svůj nový dokument o této herečce nazvaný Zkáza krásou nekoncipovali záměrně jako obžalobu či obhajobu ústřední hrdinky. Přestože se nakonec ani oni nevyhnuli otázce viny či spoluodpovědnosti herečky za politický vývoj země, představili vzestupy a pády hlavní postavy nikoli jako bulvární příběh, ale především jako reflexi dějin 20. století.

„Vlastně jsem měla štěstí, že můj osud v Německu se jmenoval Josef Goebbels. Mohlo to být ještě horší. Mohl se jmenovat i Adolf Hitler.“

Ve svých časosběrných snímcích jako Manželské etudy, Katka, René nebo Mallory na ploše několika let Třeštíková mapuje dramatické osudy jednotlivců a sleduje, jak se protagonisté potýkají s vnějšími okolnostmi, které zasahují do jejich života. Podobnou sociologickou sondu provádí i v příběhu Baarové. Díky extrémnější pozici jednotlivce vůči systému se však ve Zkáze krásou otevírá výraznější prostor pro zobrazení vzájemného vlivu malých soukromých dějin a velkých dějin společenských. Příběh herečky je tak zároveň příběhem o první kapitole českého filmu, v němž dělá Ludmila Babková první kroky ke své hvězdné kariéře, v atmosféře sílícího antisemitismu točí pod pseudonymem Lída Baarová své nejznámější role, v době nástupu nacistů k moci se pokouší o mezinárodní kariéru v německých ateliérech UFA, na základě obvinění z kolaborace je vězněna, po komunistickém puči odchází do exilu a v 50. letech si znovu buduje kariéru u filmu v Itálii a ve Španělsku.

   


Třeštíková poprvé dosadila na post spolurežiséra svého dvorního střihače Jakuba Hejnu, aby společně prostřednictvím kreativní střihové koláže konfrontovali subjektivní a objektivní rovinu dějin. Oba tvůrci se obešli bez mluvících hlav historiků, politologů či sociologů a svůj autorský hlas nechali promlouvat prostřednictvím citací hraných filmů, filmových týdeníků a dokumentů, které nejsou pouhou ilustrací, ale vytváří nové významové vrstvy. Archivní materiály představují autorský komentář tvůrců k rozhovoru s 80letou Baarovou, jejíž výpověď je zatížená emocionalitou, sníženou schopností sebereflexe, subjektivitou a selektivní pamětí protagonistky. Nostalgické vyprávění o milostném životě herečky tak narušují znepokojivé archivní záběry na hajlující davy a pronásledování Židů. Drastické vzpomínky Baarové na vězení a tragickou smrt jejích blízkých naopak doprovází úryvky z filmů z jejích šťastnějších let. Právě dialog mezi vzpomínkovou rovinou rozhovoru a rovinou archivní se stává prostředkem autorské reflexe a klíčem k tomu, jak vnímat pozici jednotlivce v soukolí dějin.

Nesoudit, ale porozumět

Zkázu krásou nelze posuzovat jako naučný životopisný dokument, protože nepřináší primárně nová fakta, ale především výpověď. Třeštíková a Hejna podávají zprávu o člověku, který prožil tři režimy, nacistický, komunistický a demokratický, ocitl se v extrémní situaci a svými rozhodnutími ovlivnil svůj život i životy ostatních. Řešením dilematu jak přistupovat k lidskému jednání tady není nasadit si černobílé brýle a dosadit se do pozice soudce, ale pochopit principy fungování společnosti, které se nemění, uvědomit si nutnost sebereflexe a vidění světa a dějin v souvislostech.





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal