Život ve škatulkách

Dokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.
09.05.2019 - Tereza Reichová

Spolek Skutek sdružuje umělce na poli vizuálního umění. Obrázek je PF 2016 Spolku Skutek.

Často tvrdím, že lidé okolo dokumentárního filmu jsou jako má rodina. Jsme tak různí, a přitom v něčem tak podobní. Již několik let spolu s Apolenou Rychlíkovou toužíme po společenství a  společném prostoru, ve kterém kromě práce na filmech můžeme vytvářet i nápomocné vazby, vzájemné konzultace a program pro veřejnost.

Tento text je o tom, jak jsme si uvědomily, že jsme do své škatulky zbytečně moc uzavřené, ač naše povolání vypovídá o opaku.

Po nabídce uspořádat na FAMU modul Film sobě - film všem, vrhla jsem se společně s Apolenou do přípravy dvoudenního semináře na téma inspirace filmařů k spojení se ve funkční společenství. Dovedl nás k tomu společný telefonát, ve kterém jsme si vyjmenovaly důležité momenty v našem dokumentaristickém rybníčku, které i přes velké úsilí mnoha lidí zůstaly povětšinou promarněné. Byla jím například snaha založit společný prostor absolventů Katedry dokumentární tvorby na FAMU, či neúspěšný apel mnoha dokumentaristů na vedení České televize, kvůli emotivnímu sporu o komerční projekt Kmeny. Potenciál ke zformování skupiny, která by mohla ovlivňovat nejen dokumentaristickou společnost, vždy v tom nejlepším vyšuměl. Naše energie se totiž rozptýlila do projektů, které měly své deadliny, a tak vždy stály nad vytrvalou prací bez vidiny blízkých cílů.

Film sobě – film všem

Rozhodly jsme se na FAMU v rámci modulu pozvat inspirativní skupiny, které by nás mohly navést k pojmenování cest, ze kterých by si mohli vybírat filmaři, kteří zájem o podobná společenství mají. Jaké ale bylo naše rozčarování, když nás při nápadu přivést inspirativní kolegy napadali jen lidé z jiných oborů! Dokonce ani ne těch filmových. A tak jsme z překvapivé rozbíhavosti udělaly výhodu. První den modulu jsme pozvaly čtyři skupiny lidí, které ve výtvarném umění nesystémově utvořily společenství.

LES neboli Společenství pro pěstování, teorii a umění, je součástí programu Institutu úzkosti. Vzniká na lesním pozemku v Orlických horách. Foto Institut úzkosti

Jako první jsme představily spoluzakladatelky Institutu úzkosti, který k nám promlouval nutností propojovat se s jinými vědními disciplínami. Nevnímat sociology, psychology a další odborníky jen jako možné postavy filmů či odborné rádce, ale jako rovnocenné partnery při tvorbě projektů.

Druhým byl Ateliér bez vedoucího. Studenti výtvarných škol, kteří sdílejí napříč disciplínami své znalosti a poznatky, staví se proti centralistickému pedagogickému přístupu a mají vlastní požadavky na vzdělávání. A sami si ho vytvářejí.

Spolek Skutek, který představila jejich předsedkyně a právnička Alena Kunicová, na modulu zarezonoval svou velkou členskou základnou a vytrvalou energií, kterou jeho členové apelují na státní kulturní instituce. Zdůrazňovali nutnost vytvářet pracovní skupiny a po členech, kteří nejsou schopni být angažovaní, nechtít víc než členské poplatky.

Jako poslední na modulu vystoupila Darina Alster z Mothers Artlovers, která přesně pojmenovala roli matky, tvůrčí bytosti a její nerovnost v uměleckém provozu a představila řešení, které jejich skupina přináší.

Jedno ze setkání umělkyň-matek ze společenství Mothers Art Lovers. Foto Facebook Mothers Art Lovers

Po intenzivních dvou dnech, na jejíchž konci studenti v kruhu formulovali, co vnímají ve svých oborech za problémy a jak je řešit, na nás padla chmura. Jejich starosti opisovaly neschopnost instituce FAMU být otevřeným místem. Studenti vnímali uzavřenost oborů, nedostatek obecného vzdělání, malou vůli k propojování a interdisciplinaritě. Tedy přesně ty problémy, kteří řešili hosté z pozvaných projektů tím, že se sdružili a začali kolektivně jednat.

A my s Apolenou? Na konci přišlo velké zjištění. Zastyděly jsme se, když jsme si uvědomily, jak uzavřené jsme ve vlastních škatulkách. Naše vize společného prostoru se nikdy neposunula za hranice dokumentaristické obce. Společný prostor, který spravují lidé z výtvarného umění, sociálních věd a aktivistických skupin má potenciál vzájemné inspirace, nových forem a komunikace důležitých témat, která se neuzavírají jen v jedné bublině.

Jsme tedy zas o krok dál… No a teď začít jednat.





další blogy autora:

Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová
Být užitečným blbcemTereza Reichová se zamýšlí nad mírou odpovědnosti každého dokumentaristy ke svému tématu, jež ve filmech zpracovává, ať už o kontextu ví jakékoliv množství informací20.08.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn a či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaký je vztahé mohou být konotace obrazůvizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová