Život ve škatulkách

Dokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.
09.05.2019 - Tereza Reichová

Spolek Skutek sdružuje umělce na poli vizuálního umění. Obrázek je PF 2016 Spolku Skutek.

Často tvrdím, že lidé okolo dokumentárního filmu jsou jako má rodina. Jsme tak různí, a přitom v něčem tak podobní. Již několik let spolu s Apolenou Rychlíkovou toužíme po společenství a  společném prostoru, ve kterém kromě práce na filmech můžeme vytvářet i nápomocné vazby, vzájemné konzultace a program pro veřejnost.

Tento text je o tom, jak jsme si uvědomily, že jsme do své škatulky zbytečně moc uzavřené, ač naše povolání vypovídá o opaku.

Po nabídce uspořádat na FAMU modul Film sobě - film všem, vrhla jsem se společně s Apolenou do přípravy dvoudenního semináře na téma inspirace filmařů k spojení se ve funkční společenství. Dovedl nás k tomu společný telefonát, ve kterém jsme si vyjmenovaly důležité momenty v našem dokumentaristickém rybníčku, které i přes velké úsilí mnoha lidí zůstaly povětšinou promarněné. Byla jím například snaha založit společný prostor absolventů Katedry dokumentární tvorby na FAMU, či neúspěšný apel mnoha dokumentaristů na vedení České televize, kvůli emotivnímu sporu o komerční projekt Kmeny. Potenciál ke zformování skupiny, která by mohla ovlivňovat nejen dokumentaristickou společnost, vždy v tom nejlepším vyšuměl. Naše energie se totiž rozptýlila do projektů, které měly své deadliny, a tak vždy stály nad vytrvalou prací bez vidiny blízkých cílů.

Film sobě – film všem

Rozhodly jsme se na FAMU v rámci modulu pozvat inspirativní skupiny, které by nás mohly navést k pojmenování cest, ze kterých by si mohli vybírat filmaři, kteří zájem o podobná společenství mají. Jaké ale bylo naše rozčarování, když nás při nápadu přivést inspirativní kolegy napadali jen lidé z jiných oborů! Dokonce ani ne těch filmových. A tak jsme z překvapivé rozbíhavosti udělaly výhodu. První den modulu jsme pozvaly čtyři skupiny lidí, které ve výtvarném umění nesystémově utvořily společenství.

LES neboli Společenství pro pěstování, teorii a umění, je součástí programu Institutu úzkosti. Vzniká na lesním pozemku v Orlických horách. Foto Institut úzkosti

Jako první jsme představily spoluzakladatelky Institutu úzkosti, který k nám promlouval nutností propojovat se s jinými vědními disciplínami. Nevnímat sociology, psychology a další odborníky jen jako možné postavy filmů či odborné rádce, ale jako rovnocenné partnery při tvorbě projektů.

Druhým byl Ateliér bez vedoucího. Studenti výtvarných škol, kteří sdílejí napříč disciplínami své znalosti a poznatky, staví se proti centralistickému pedagogickému přístupu a mají vlastní požadavky na vzdělávání. A sami si ho vytvářejí.

Spolek Skutek, který představila jejich předsedkyně a právnička Alena Kunicová, na modulu zarezonoval svou velkou členskou základnou a vytrvalou energií, kterou jeho členové apelují na státní kulturní instituce. Zdůrazňovali nutnost vytvářet pracovní skupiny a po členech, kteří nejsou schopni být angažovaní, nechtít víc než členské poplatky.

Jako poslední na modulu vystoupila Darina Alster z Mothers Artlovers, která přesně pojmenovala roli matky, tvůrčí bytosti a její nerovnost v uměleckém provozu a představila řešení, které jejich skupina přináší.

Jedno ze setkání umělkyň-matek ze společenství Mothers Art Lovers. Foto Facebook Mothers Art Lovers

Po intenzivních dvou dnech, na jejíchž konci studenti v kruhu formulovali, co vnímají ve svých oborech za problémy a jak je řešit, na nás padla chmura. Jejich starosti opisovaly neschopnost instituce FAMU být otevřeným místem. Studenti vnímali uzavřenost oborů, nedostatek obecného vzdělání, malou vůli k propojování a interdisciplinaritě. Tedy přesně ty problémy, kteří řešili hosté z pozvaných projektů tím, že se sdružili a začali kolektivně jednat.

A my s Apolenou? Na konci přišlo velké zjištění. Zastyděly jsme se, když jsme si uvědomily, jak uzavřené jsme ve vlastních škatulkách. Naše vize společného prostoru se nikdy neposunula za hranice dokumentaristické obce. Společný prostor, který spravují lidé z výtvarného umění, sociálních věd a aktivistických skupin má potenciál vzájemné inspirace, nových forem a komunikace důležitých témat, která se neuzavírají jen v jedné bublině.

Jsme tedy zas o krok dál… No a teď začít jednat.





další blogy autora:

Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová