Život jako konfrontace dočasnosti a nekonečna

Janis Prášilů recenzuje nový slovenský dokument Vlna vs. břeh, který právě vstupuje do kin
12.02.2015 - Janis Prášil

Vlna vs. břeh

Když se v 80. letech na katedře fotografie pražské FAMU setkává skupina mladých slovenských umělců, začínají se psát dějiny revoluce v oblasti inscenované fotografie, která bude patřit k prvním projevům postmoderny na našem území. Známý fotograf a kameraman Martin Štrba svůj režijní debut, který nyní vstupuje do české distribuce, ukotvil sledováním příprav výstavy raných fotografických prací nové slovenské vlny. Podařilo se mu zároveň definovat povahu i vývoj mohutného inspiračního proudu, jehož vznik umožnily jak dobové společensko-politické podmínky, tak setkání výjimečných mladých talentů, přesazených do odlišného kulturního prostředí.

Mnohovrstevnatá soukromá sonda odhalující kořeny uměleckého fenoménu sahá daleko za hranice popisného dokumentu a odhaluje nový způsob vidění světa skrz inscenovanou fotografii. Štrba zde vystupuje též jako fotograf, jedna z postav, účastník předkamerové reality. Prostřednictvím výrazného vizuálního rukopisu, který v minulosti piloval jako kameraman filmů Agnieszky Holland, Vladimíra Michálka nebo Martina Šulíka, zprostředkovává pohled zevnitř i zvnějšku. Rozpoutává rozhovor mezi filmem a fotografií a umožňuje tak divákovi, aby se nechal unést na vlně inspirace.

„Jak zrušit závislost na realitě“

Krátké tematické celky, rozdělující prostor rovnoměrně mezi osm tvůrců, efektně rytmizují mozaiku životních příběhů a postojů, s vyrovnaným poměrem vážného obsahu a nadsázky. Neuvěřitelně dynamická a hravá struktura netrpí nadměrných exhibicionismem a zpracováním neodvádí pozornost od tématu. Forma se nachází v symbióze s obsahem, stejně jako u fotografií slovenské nové vlny. Štrbův dokument stylem i využitým materiálem estetizuje příběhy lidí, jejichž setkání vyústilo v živelný proud energie a punkové spontaneity uměleckého jádra.

Svou osobní výpověď konstruuje jako koláž z rozhovorů, vzpomínek, fotografií, archivních materiálů, které promlouvají mezi řádky a zprostředkovávají nehmatatelné. Důrazem na pocitovou složku Štrba vystihuje nejen podstatu tvůrčí práce obecně, ale i podstatu zcela konkrétního fenoménu: postihuje zkrátka jak povahu každodenní tvorby, tak i ducha doby. Unikátní tvůrčí atmosféře dodává až mysteriózní rozměr, když se v asociativně řazených kapitolách věnuje tématům, jako je zasvěcení nebo dokonalá harmonie. Místo faktografičnosti staví na tematických blocích, situacích, reakcích. Vlna vs. břeh je zážitkovým svědectvím, které funguje v rovině emocí, intelektu i estetiky.

„Hranice vznikají z nedostatku touhy po svobodě“

Narativní struktura funguje jako rozcestník dobových témat a popkulturních odkazů. Upozorňuje na politicko-společenský kontext normalizačních let, kdy s omezenou mírou svobody existoval i společný nepřítel. Omezení paradoxně umožňovala ve spojení s novým kulturním prostředím na FAMU názorovou konzistenci skupiny slovenských umělců. Kosmopolitismus a univerzální platnost jejich výrazových prostředků i sdělení vedou dokonce až k americkému undergroundu 60. let, zastoupenému odkazy na popkulturní ikony jako Iggy Pop, Nico a the Velvet Underground. Když se fotograf Rudo Prekop svěřuje s tím, jak se pustil po stopách slovenských předků Andyho Warhola, dostává se hlouběji, než čekal, ke kořenům vlastní identity. Zjišťuje totiž, že jsou na newyorském hřbitově pohřbeni jeho vlastní prarodiče. Vyznává se tu z vykořeněnosti slovenského umělce žijícího v Čechách, Východoevropana, vystavujícího své dílo po celém světě.

Štrbův dokument postihuje jednak vznik kolektivního univerza, které se stalo kolébkou výrazného uměleckého fenoménu, jednak proměnu doby za posledních třicet pět let, během níž se dostává se k definici současnosti. Svoboda, která přišla po otevření hranic, přinesla nadvládu bezbřehého individualismu. Lidi musí něco spojovat, aby se zjevil podobně inovativní fenomén s jasným obsahem a radikální formou. Ale nebuďme skeptičtí. Vlna nikdy nespí.





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková