Ženy versus věda

Ohlédnutí za letošním Mezinárodním festivalem populárně-vědeckých filmů AFO, který skončil 11. května, vybízí k otázce, jak komplikovaný je vztah současné vědy a genderu.
20.05.2021 - Martin Šrajer

Vědkyně vs. věda

Olomoucký festival Academia Film Olomouc (AFO) letos stejně jako vloni probíhal převážně online. Od 27. dubna do 11. května bylo na stránkách akce zdarma zpřístupněno přes sto soutěžních i nesoutěžních filmů. Mimo online sféru byla k vidění interaktivní instalace v centru Olomouce, oživovaná aplikací, kterou si zájemci mohli stáhnout do mobilu. Samotné filmy pak doplnily diskuze s jejich tvůrci i vědeckými kapacitami z různých zemí a oborů. 

Jednou z ambic festivalu je popularizace vědy, jak naznačuje také cena udělovaná vybraným osobnostem právě za tuto aktivitu (letos se jejím držitelem stal biochemik Jan Konvalinka). AFO ale neopomíjí ani přešlapy, zjednodušení a opomenutí, kterých se vědecká obec dopouštěla a dopouští a jimiž nepřispívá k rozvoji a pokroku, nýbrž ke společenské nerovnosti a šíření mýtů a předsudků. 

Mnohé letošní dokumenty, včetně samostatné sekce Rovnost. Respekt. Orgasmy a tematického bloku Ženy v hlavní roli, se věnovaly komplikovanému vztahu vědy a genderu. Dva filmy z letošního programu pak působivě předvedly, jak se vysoká inteligence, tituly z prestižních univerzit, světový věhlas a zásadní vědecké objevy nevylučují s destruktivním šovinismem, rasismem a ignorancí.   

Celovečerní americký dokument Vědkyně vs. věda (Picture a Scientist, 2020) s pomocí množství statistických dat a individuálních příběhů vypovídá o diskriminaci žen ve vědě. Několik špičkových amerických vědkyň se dělí o své strašlivé zkušenosti s kolegy a nadřízenými. Nevyžádanému sahání na prsa, soustavnému podceňování a ignorování („zvyknete si na to, že jste neviditelná“) nebo oslovování vulgarismy jako „whore“ a „cunt“ byly vystavovány jen kvůli svému pohlaví a rase.
 

Vědkyně vs. věda
 

U vypovídajících žen vedlo uvedené zacházení k pocitu hlubokého ponížení a zároveň ke strachu ozvat se – sexismus akceptovaly jako nutnou daň za možnost působit ve vysněném oboru. Práce v toxickém prostředí u jedné z nich přispěla k celoživotním zdravotním komplikacím, kariéra jiné byla zničena v zárodku. Vědkyně, která zažila strašlivou šikanu ze strany respektovaného kolegy, ve filmu vyjadřuje obavu o budoucnost své dcery, která se chce rovněž věnovat vědeckému bádání. 

Prolomit mlčení nestačí. Když jedna studentka nevhodné chování svého lektora nahlásila, vyslechla si od vedoucí katedry, že dotyčný má skvělou pověst a přináší škole spoustu peněz. Mladé ženě bylo doporučeno, aby ve vlastním zájmu dokončila studium a z univerzity odešla. Některé příběhy zahrnuté do dokumentu nicméně končí alespoň částečnou satisfakcí a taky infografiky ukazující pozvolna rostoucí zastoupení žen ve vědě přinášejí mírnou naději.

Co způsobil Freud

Zničující dopad na životy mnoha žen nejen v oblasti vědy měly myšlenky vídeňského neurologa Sigmunda Freuda. Ten pouze jedinou z mnoha svých psychoanalytických případových studií věnoval ženské pacientce. Případ sedmnáctileté Dory, které Freud diagnostikoval hysterii vyvolanou potlačením sexuální touhy, ovšem vedl k vytvoření dodnes udržovaného systému umlčování a zpochybňování žen, zvlášť pak přeživších sexuálních útoků. Alespoň podle dynamického třináctiminutového dokumentu Hysterická dívka (Hysterical Girl, 2020). 

Americká režisérka Kate Novacková navrací Doru k životu. Kromě tváře herečky Tommy Vinesové  jí dává také hlas, díky kterému může s Freudovými interpretacemi polemizovat a nabídnout svou vlastní verzi. Dořino terapeutické sezení je pak prokládáno desítkami rychle se střídajících ilustračních fotek a klipů z populární kultury či zpravodajství.
 

Hysterická dívka
 

Na jedné straně vidíme tváře mocných sexuálních predátorů, na druhé znevažování žen, které proti sexuálnímu obtěžování vystoupily: Anita Hillová, Christine Blasey Fordová, Paula Jonesová… Ani v jednom případě není zpochybňováno chování mužů, ale naopak počestnost a kredibilita žen. Ukázky z filmů jako Rosemary má děťátko nebo Poslední tango v Paříži pak dokládají, jak k rozšíření narativu o nedůvěryhodných a přecitlivělých ženách přispěla kultura.

Je deprimující vidět, nakolik samozřejmou součástí veřejného povědomí se staly určité mizogynní koncepty vinou zdánlivě objektivních vědeckých poznatků. Oba filmy dávají naději, že to může být opět věda, jen méně patriarchální a předsudečná, která tyto stereotypy pomůže vyzdvihnout, popsat, dekonstruovat a časem snad i vymýtit.





další blogy autora:

Jeden Netflix vládne všemJak streamovací gigant formuje podobu současného dokumentu?01.04.2021 - Martin Šrajer
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Omezené spektrum autistického randěníFilmový publicista Martin Šrajer ve svém dok.blogu upozorňuje na filmy a televizní pořady z nedávné doby, v nichž dominují postavy vykazující rysy poruchy autistického spektra. Patří k nim i nový australský dokumentární seriál Láska ve spektru, jenž je nyní dostupný na Netflixu. Nakolik potvrzuje či naopak vyvrací stereotypy zobrazování autismu?01.10.2020 - Martin Šrajer
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer

   poslední blogy:
Letem podcastovým světem III V dok.revue přinášíme třetí díl postřehů moderátora, dokumentaristy a dramaturga Dana Moravce o současných českých podcastech. Tento díl by mohl mít podtitul Divadlo nikdy nebylo víc slyšet a zaměřuje se na podcasty, které připravily tři divadelní soubory během pandemie: Národní divadlo, Divadlo Archa a Divadlo v Dlouhé. 10.06.2021 - Dan Moravec
Všežravé pojmyI když se analogovým technologiím a podmínkám či konvencím, které se k nim vážou, předpovídal v oblasti filmu a fotografie zánik, jsou v současném umění stále přítomné. O zmapování území „filmovosti“ v krajině „rozšířené kinematografie“ se pokusil umělecko-výzkumný projekt Reset the Apparatus!, jehož výstupem byla v roce 2019 i stejnojmenná kniha. Jaké klade otázky? 27.05.2021 - Tereza Hadravová
Barevné dějinyNový dok.blog se věnuje současnému fenoménu populární vizuální kultury, totiž automatickému digitálnímu kolorování černobílých historických snímků. Jakou změnu přináší možnost vidět vlastní předky nebo zásadní dějinné události v barvě? A jsou všechny černobílé historické fotografie vhodné k tomu, aby se jich dotkla barva?06.05.2021 - Andrea Průchová Hrůzová
Útok na žánr true crime storyMockument American Vandal si utahuje z žánru true crime nasprejovanými penisy a projímadlem, ale nejde jen o teenagerskou komedii.29.04.2021 - Antonín Tesař
Letem podcastovým světem IIVe druhém díle svých poznámek k současným českým podcastům se moderátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec zaměřuje na dvě série Českého rozhlasu, které se, každá po svém, dotýkají vztahu duše a těla.22.04.2021 - Dan Moravec
Zprávy podle potřeby?Nejsledovanější francouzská televize TF1 plánuje do konce roku umožnit divákům, aby přizpůsobili zpravodajský obsah svému vkusu a zájmu. Může však zpravodajství fungovat podobně jako sociální síť, kde po vyfiltrování sledujeme jen to, co nás zajímá, a uzavíráme se tak ještě víc do sociálních bublin? Milan Kruml ve svém dalším dok.blogu uvažuje, jaké nebezpečí představuje personalizace televizního zpravodajství.08.04.2021 - Milan Kruml
Jeden Netflix vládne všemJak streamovací gigant formuje podobu současného dokumentu?01.04.2021 - Martin Šrajer
Když mi umře hrdinkaLiterární dokumentaristka Barbora Baronová popisuje situaci, se kterou se bohužel setkává čím dál častěji. Co dělat, když zemře hrdinka chystané knihy, ještě než autorizuje své promluvy? Je lepší někdy na autorizaci rezignovat, aby příběh vůbec zazněl?25.03.2021 - Barbora Baronová
O švábech a lidechCo spojuje tři loňské filmy čínského disidenta Aj Wej-weje CoroNation, Vivos a Šváb, které lze zhlédnout na právě probíhajících jarních Ozvěnách Ji.hlavy? „Všechny tři snímky vypráví o boji se zlem. To se šíří organismem společnosti jako nákaza a vyvolává reakci imunitního systému v podobě občanských nepokojů,“ vyvozuje Prášil.18.03.2021 - Janis Prášil
Rok života v pandemii a pod rouškouNa prahu druhého roku s pandemií jsou na webových stránkách stanic Plus a Dvojka Českého rozhlasu k poslechu dvě dokumentární série, které mapují českou variantu celosvětového problému. Časosběrný Rok pod rouškou (2020) i analytický Život během pandemie (2021) mají výraznou dokumentární hodnotu už nyní, jejich cena bude časem narůstat. Zásadní jsou však nejen otázky, které obě série kladou, ale také ty, jež zatím nezazněly.11.03.2021 - Andrea Hanáčková