Zaostřeno na Rusko

Janis Prášil reflektuje nový film Martina Ryšavého Slepý Gulliver, který měl svoji premiéru na 20. MFDF Ji.hlava a letos na jaře vstoupil do českých kin.
27.04.2017 - Janis Prášil

Filmař, spisovatel a pedagog Martin Ryšavý, jehož nejnovější snímek Slepý Gulliver vstoupil letos na jaře do českých kin, přichází s neobvyklou silně autorskou reflexí situace v současném Rusku a na Ukrajině. Jeho specifické vidění přesahuje popisnou faktografickou reflexi politické situace a postihuje dynamičnost střetu protichůdných společenských sil. Stejně jako Swiftův Gulliver, který na svých cestách po groteskních místech s fantaskními obyvateli odhaluje neduhy lidské společnosti, Ryšavý mezi lety 2013-15 na své cestě po transsibiřské magistrále, mezi barikádami na náměstí v době Majdanu v Doněcku, nebo na výjezdu se skupinkou Rusů do míst bývalého sovětského gulagu nashromáždil bohatý a různorodý materiál, který odhaluje složitou a paradoxní podstatu fungování vzdáleného a zároveň blízkého světa.

Zdánlivě nesourodý amalgám vjemů, témat, emocí, prožitků a situací propojil originálním a významotvorným leitmotivem v podobě záznamu vyšetření vlastního zraku. V tématu hledání vhodné optiky, vidění, perspektivy, či hlediska získal mocný nástroj a téma korekce zraku využil jako metaforický rámec pro zobrazení společenských procesů. Útržky ruské reality zachytil mimo jiné již ve své knize Cesta na Sibiř (2008), za niž získal cenu Magnesia Litera, nebo v cestopisných a etnografických dokumentech zaměřených především na oblast Sibiře.  Ať už jde o vítěze České radosti na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů  Ji.hlava Afoňka už nechce pást soby (2004), nebo například Medvědí ostrovy (2010) nominované na Českého lva, autor rozšiřuje svoje snímky o esejistický přesah. Krajina pro něj není pouze místem ke zkoumání života daného etnika nebo národa, ale svědkem, entitou nesoucí stopy minulosti, přítomnosti i možné budoucnosti.

O filozofický přesah obohacuje i Slepého Gullivera, v němž si klade otázku jak nahlížet na realitu skládající se z řady paralelně probíhajících a zdánlivě nelogických či protichůdných dějů. Zatímco optometrista hledá vhodné nástroje k nápravě autorova pokřiveného, rozostřeného a nejasného vidění, Ryšavý upozorňuje na nebezpečí a rizika pokusů uzavřít realitu do exaktních čísel a kategorií. Vymezení normy a korekce může paradoxně vést k deformaci mnohovrstevnaté skutečnosti. Na nemožnost spatřit svět v jeho celistvosti a úplnosti tvůrce upozorňuje v jednom ze svých rozhovorů právě v souvislosti s Ruskem, v němž se množství paralelních dějů při povrchním sledování odehrává zdánlivě bez přímé souvislosti.

Slepý Gulliver, 2016

Vhodnou metodou pro zachycení této unikavé a nespojité reality se pro Ryšavého stalo asociativní vrstvení jejích fragmentů. Mezi útržky skutečnosti vzniká interpretační prostor pro dotváření spojitostí. Takovýto obraz, který obsahuje spoustu mezer a prázdných míst získává dojem celistvosti díky prvku magična, jenž Ryšavý intenzivně prozkoumával již ve své předchozí dokumentární eseji Na vodě (2015), v níž se podkrušnohorská krajina stává podnětem a svědkem mystické cesty. Ve Slepém Gulliverovi potkáváme vykladače tarotových karet, senzibila hledajícího číselné vyjádření ducha a fotografujícího orby, světelné materializace mrtvých duší, nebo sledujeme skupinu meditujících žen, jež svým zpěvem vytvářejí harmonizující energii. Mystický či duchovní prvek tak představuje další instanci, interpretační model, díky němuž okolní dění získává smysl a řád.

Ryšavý, který je jednou z nejvýraznějších osobností současného českého dokumentu, svým unikátním režijním rukopisem ohmatává záhyby rozvětvené skutečnosti, prozkoumává její odbočky a alternativy. Daří se mu zachytit to, co se nachází mimo zorný úhel kamery, a postihnout tak paradoxy a rozpolcenost části bývalého sovětského impéria.





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková