Zaostřeno na Rusko

Janis Prášil reflektuje nový film Martina Ryšavého Slepý Gulliver, který měl svoji premiéru na 20. MFDF Ji.hlava a letos na jaře vstoupil do českých kin.
27.04.2017 - Janis Prášil

Filmař, spisovatel a pedagog Martin Ryšavý, jehož nejnovější snímek Slepý Gulliver vstoupil letos na jaře do českých kin, přichází s neobvyklou silně autorskou reflexí situace v současném Rusku a na Ukrajině. Jeho specifické vidění přesahuje popisnou faktografickou reflexi politické situace a postihuje dynamičnost střetu protichůdných společenských sil. Stejně jako Swiftův Gulliver, který na svých cestách po groteskních místech s fantaskními obyvateli odhaluje neduhy lidské společnosti, Ryšavý mezi lety 2013-15 na své cestě po transsibiřské magistrále, mezi barikádami na náměstí v době Majdanu v Doněcku, nebo na výjezdu se skupinkou Rusů do míst bývalého sovětského gulagu nashromáždil bohatý a různorodý materiál, který odhaluje složitou a paradoxní podstatu fungování vzdáleného a zároveň blízkého světa.

Zdánlivě nesourodý amalgám vjemů, témat, emocí, prožitků a situací propojil originálním a významotvorným leitmotivem v podobě záznamu vyšetření vlastního zraku. V tématu hledání vhodné optiky, vidění, perspektivy, či hlediska získal mocný nástroj a téma korekce zraku využil jako metaforický rámec pro zobrazení společenských procesů. Útržky ruské reality zachytil mimo jiné již ve své knize Cesta na Sibiř (2008), za niž získal cenu Magnesia Litera, nebo v cestopisných a etnografických dokumentech zaměřených především na oblast Sibiře.  Ať už jde o vítěze České radosti na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů  Ji.hlava Afoňka už nechce pást soby (2004), nebo například Medvědí ostrovy (2010) nominované na Českého lva, autor rozšiřuje svoje snímky o esejistický přesah. Krajina pro něj není pouze místem ke zkoumání života daného etnika nebo národa, ale svědkem, entitou nesoucí stopy minulosti, přítomnosti i možné budoucnosti.

O filozofický přesah obohacuje i Slepého Gullivera, v němž si klade otázku jak nahlížet na realitu skládající se z řady paralelně probíhajících a zdánlivě nelogických či protichůdných dějů. Zatímco optometrista hledá vhodné nástroje k nápravě autorova pokřiveného, rozostřeného a nejasného vidění, Ryšavý upozorňuje na nebezpečí a rizika pokusů uzavřít realitu do exaktních čísel a kategorií. Vymezení normy a korekce může paradoxně vést k deformaci mnohovrstevnaté skutečnosti. Na nemožnost spatřit svět v jeho celistvosti a úplnosti tvůrce upozorňuje v jednom ze svých rozhovorů právě v souvislosti s Ruskem, v němž se množství paralelních dějů při povrchním sledování odehrává zdánlivě bez přímé souvislosti.

Slepý Gulliver, 2016

Vhodnou metodou pro zachycení této unikavé a nespojité reality se pro Ryšavého stalo asociativní vrstvení jejích fragmentů. Mezi útržky skutečnosti vzniká interpretační prostor pro dotváření spojitostí. Takovýto obraz, který obsahuje spoustu mezer a prázdných míst získává dojem celistvosti díky prvku magična, jenž Ryšavý intenzivně prozkoumával již ve své předchozí dokumentární eseji Na vodě (2015), v níž se podkrušnohorská krajina stává podnětem a svědkem mystické cesty. Ve Slepém Gulliverovi potkáváme vykladače tarotových karet, senzibila hledajícího číselné vyjádření ducha a fotografujícího orby, světelné materializace mrtvých duší, nebo sledujeme skupinu meditujících žen, jež svým zpěvem vytvářejí harmonizující energii. Mystický či duchovní prvek tak představuje další instanci, interpretační model, díky němuž okolní dění získává smysl a řád.

Ryšavý, který je jednou z nejvýraznějších osobností současného českého dokumentu, svým unikátním režijním rukopisem ohmatává záhyby rozvětvené skutečnosti, prozkoumává její odbočky a alternativy. Daří se mu zachytit to, co se nachází mimo zorný úhel kamery, a postihnout tak paradoxy a rozpolcenost části bývalého sovětského impéria.





další blogy autora:

O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer