Všechno je v pořádku

Filmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.
08.06.2017 - Ivan David

Foto: ALAI Congress 2017

„Je třeba vědět, že za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka…“ hřímal Ludvík Vaculík ve svém bilančním projevu na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, od jehož uskutečnění uplyne za několik málo dní přesně 50 let. Tento projev – o rok později rozpracovaný do manifestu Dva tisíce slov – spolu s dalšími projevy, které na sjezdu zazněly, dosud nejvýrazněji ventiloval roztrpčení československé (rozhodně nejen kulturní) veřejnosti nad uplynulými promarněnými roky a jednoznačně požadoval zásadní strukturální reformu celého systému.

Když jsem se v květnu tohoto roku účastnil v Kodani mezinárodní autorskoprávní konference s názvem „Copyright – To be or not to be“, samozřejmě jsem očekával, že odpověď, k níž konference nakonec dospěje, bude: To be! Na co jsem však přece jen připraven nebyl, byla takřka úplná absence (sebe)kritického přístupu.

Každý, kdo se někdy účastnil vědecké konference, ví, že v časovém prostoru, který je jednotlivým vystupujícím obvykle poskytnut pro jejich příspěvky (cca 10–20 minut), není možné v úplnosti představit komplexní řešení jakéhokoli problému, který není zcela triviální. Pokud je však jako zásadní argument pro zachování stávajícího modelu autorského práva uváděno, že „i autor si občas musí koupit u benzínky naftu“, a všechny kritické výtky jsou šmahem odmítnuty s tím, že „to je všechno nesmysl“, je to přece jenom trochu málo i na takto střídmou časovou dotaci. (Tedy ne že by zmíněná konference neposkytla značné množství zajímavých postřehů a informací, včetně statistických. Jenom na to existenciální bilancování se nějak zapomnělo.)

Autorské právo ve stávající podobě bylo do značné míry vymyšleno a formulováno v 19. století. Prvotní náznaky autorského práva pak sahají historicky ještě mnohem dále a jsou spojeny především s vynálezem mechanického knihtisku. Na počátku autorského práva stál tedy vynález nové reprodukční technologie – a zdálo by se proto přirozené, že s dalším proměňováním reprodukčních technologií bude docházet i k proměnám autorského práva. Namísto proměn jsme však v posledních desetiletích sledovali spíše jenom bobtnání. Přibývaly stále nové typy práv „souvisejících s právem autorským“ a trvání těch stávajících se prodlužovalo, přibývaly organizace daná práva prosazující. Co naopak ubývalo, byly podmínky pro získání těchto práv. Odpovědí autorského práva na digitální revoluci, která úplně proměnila naši zkušenost s vytvářením, šířením i prostou „konzumací“ autorských děl, bylo opět další bobtnání.

Možná že nastal čas se zastavit a položit si hamletovskou otázku z názvu výše uvedené konference se vší vážností: „Být, nebo nebýt?“ To je, oč tu běží. Zní-li základní odpověď „být“ (a tak zní i moje odpověď), musejí jedním dechem následovat další otázky: Má v době, kdy lze autorské dílo vytvořit jediným stisknutím tlačítka telefonu, smysl, aby takováto „díla“ byla automaticky bez dalšího chráněna? Má smysl, aby ochrana bezpodmínečně trvala u každého autorského díla celý život autora a 70 let po jeho smrti, bez ohledu na výši investice a míru kreativity do jeho tvorby vložené? Nesuploval by příjmy autorů z autorských práv (často reálně nevelké) v mnoha ohledech lépe promyšlený systém státních či jiných veřejných dotací (který už stejně do určité míry funguje)? Odpovídá současný model autorského práva poslednímu technologickému vývoji, včetně prvních náznaků vytváření „děl“ umělou inteligencí? A tak dále.

Namísto zásadní systémové reformy, kterou v letech 1967 a 1968 požadoval Ludvík Vaculík, přijely v srpnu 1968 do Československa tanky a pokračující trend ignorování vršících se problémů vedl o dvacet let později k definitivnímu kolapsu režimu. Možná je tato moje paralela úplně mylná a se současným autorským právem je přece jen všechno v naprostém pořádku. „Jenže člověk by se měl snažit dosáhnout dál, než kde mu končí ruka. K čemu by jinak bylo nebe?" (R. Browning)





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn a či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaký je vztahé mohou být konotace obrazůvizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová