Všechno je v pořádku

Filmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.
08.06.2017 - Ivan David

Foto: ALAI Congress 2017

„Je třeba vědět, že za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka…“ hřímal Ludvík Vaculík ve svém bilančním projevu na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, od jehož uskutečnění uplyne za několik málo dní přesně 50 let. Tento projev – o rok později rozpracovaný do manifestu Dva tisíce slov – spolu s dalšími projevy, které na sjezdu zazněly, dosud nejvýrazněji ventiloval roztrpčení československé (rozhodně nejen kulturní) veřejnosti nad uplynulými promarněnými roky a jednoznačně požadoval zásadní strukturální reformu celého systému.

Když jsem se v květnu tohoto roku účastnil v Kodani mezinárodní autorskoprávní konference s názvem „Copyright – To be or not to be“, samozřejmě jsem očekával, že odpověď, k níž konference nakonec dospěje, bude: To be! Na co jsem však přece jen připraven nebyl, byla takřka úplná absence (sebe)kritického přístupu.

Každý, kdo se někdy účastnil vědecké konference, ví, že v časovém prostoru, který je jednotlivým vystupujícím obvykle poskytnut pro jejich příspěvky (cca 10–20 minut), není možné v úplnosti představit komplexní řešení jakéhokoli problému, který není zcela triviální. Pokud je však jako zásadní argument pro zachování stávajícího modelu autorského práva uváděno, že „i autor si občas musí koupit u benzínky naftu“, a všechny kritické výtky jsou šmahem odmítnuty s tím, že „to je všechno nesmysl“, je to přece jenom trochu málo i na takto střídmou časovou dotaci. (Tedy ne že by zmíněná konference neposkytla značné množství zajímavých postřehů a informací, včetně statistických. Jenom na to existenciální bilancování se nějak zapomnělo.)

Autorské právo ve stávající podobě bylo do značné míry vymyšleno a formulováno v 19. století. Prvotní náznaky autorského práva pak sahají historicky ještě mnohem dále a jsou spojeny především s vynálezem mechanického knihtisku. Na počátku autorského práva stál tedy vynález nové reprodukční technologie – a zdálo by se proto přirozené, že s dalším proměňováním reprodukčních technologií bude docházet i k proměnám autorského práva. Namísto proměn jsme však v posledních desetiletích sledovali spíše jenom bobtnání. Přibývaly stále nové typy práv „souvisejících s právem autorským“ a trvání těch stávajících se prodlužovalo, přibývaly organizace daná práva prosazující. Co naopak ubývalo, byly podmínky pro získání těchto práv. Odpovědí autorského práva na digitální revoluci, která úplně proměnila naši zkušenost s vytvářením, šířením i prostou „konzumací“ autorských děl, bylo opět další bobtnání.

Možná že nastal čas se zastavit a položit si hamletovskou otázku z názvu výše uvedené konference se vší vážností: „Být, nebo nebýt?“ To je, oč tu běží. Zní-li základní odpověď „být“ (a tak zní i moje odpověď), musejí jedním dechem následovat další otázky: Má v době, kdy lze autorské dílo vytvořit jediným stisknutím tlačítka telefonu, smysl, aby takováto „díla“ byla automaticky bez dalšího chráněna? Má smysl, aby ochrana bezpodmínečně trvala u každého autorského díla celý život autora a 70 let po jeho smrti, bez ohledu na výši investice a míru kreativity do jeho tvorby vložené? Nesuploval by příjmy autorů z autorských práv (často reálně nevelké) v mnoha ohledech lépe promyšlený systém státních či jiných veřejných dotací (který už stejně do určité míry funguje)? Odpovídá současný model autorského práva poslednímu technologickému vývoji, včetně prvních náznaků vytváření „děl“ umělou inteligencí? A tak dále.

Namísto zásadní systémové reformy, kterou v letech 1967 a 1968 požadoval Ludvík Vaculík, přijely v srpnu 1968 do Československa tanky a pokračující trend ignorování vršících se problémů vedl o dvacet let později k definitivnímu kolapsu režimu. Možná je tato moje paralela úplně mylná a se současným autorským právem je přece jen všechno v naprostém pořádku. „Jenže člověk by se měl snažit dosáhnout dál, než kde mu končí ruka. K čemu by jinak bylo nebe?" (R. Browning)





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka