Víc než jen šňůra zábavných historek

Filmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.
30.05.2019 - Antonín Tesař

Záběr z anidok seriálu Historky ze šňůry, který se vysmívá popové mytologii včetně divokých drogových raušů slavných hudebníků. Foto HBO

Autor přelomových devadesátkových animovaných seriálů Beavis a Butt-Head (1993) a Tatík Hill a spol. (1997–2010) Mike Judge se nyní pustil do animovaného dokumentu. Pro HBO natočil dvě sezony seriálu Mike Judge uvádí: Historky ze šňůry (2017, 2018), který je věnovaný osobnostem hudebního šoubyznysu a jejich excesům. Může to vypadat jako další z dlouhé řady rockových dokumentů, ve kterých stárnoucí hudebníci oprašují svoji zašlou slávu tím, že vzpomínají, jak za mlada divočili. Do nějaké míry je takový dojem oprávněný. Judge se opravdu zabývá popovou mytologií veselých historek o nespoutaných hudebních hvězdách a jejich drogových rauších či konfliktech se zákonem. Ani se nesnaží předstírat serióznější zájem. Animovaná forma a určitý odstup ale dělají z Historek ze šňůry seriál, který tyto mýty zároveň reflektuje.

Zatímco první sezona Historek ze šňůry je věnovaná americké country, ta druhá se zaměřuje na funk. Jinak jsou si ale obě dvě velmi podobné. Každá z půlhodinových epizod je věnovaná jedné osobnosti, mezi něž Mike Judge zařadil naprosté legendy jako Jerryho Lee Lewise a Jamese Browna, ale i poněkud pozapomenuté někdejší hitmakery typu Johnnyho Paychecka a Ricka Jamese. Kromě archivních fotografií a videozáznamů je celý seriál animovaný s použitím jednoduchého kresebního stylu, který připomíná Judgeovy staré seriály. Animace je použitá hlavně k ilustrování jednotlivých historek, které samozřejmě nikde audiovizuálně zaznamenané nejsou. Zatímco hlas některého z mluvčích vypráví příběh, v obraze se odehrává animovaná situace, která je právě popisovaná. Animované jsou ale zároveň i „mluvící hlavy“ samotného Judge a dalších protagonistů, kteří hovoří přímo na kameru. Tato nenápadná metoda má stejně silný význam jako ztvárnění jednotlivých historek. To, že místo autentických tváří vidíme jejich stylizované kreslené portréty rozhýbané metodou rotoskopie, nás posouvá dál od reality směrem k nadsazeným a zkarikovaným mýtům, o které v seriálu jde. Judge v podstatě používá velmi podobný přístup jako Ed Piskor ve svém dokumentárním komiksu Hip Hop Family Tree. Piskor ve svých ilustrovaných dějinách hip hopu ukazuje legendy tohoto žánru tak, že nemají svým vizuálním ztvárněním daleko ke komiksovým superhrdinům. Kresba Historek ze šňůry má blíž k vtipné karikatuře, ale efekt je srovnatelný – vidět kresleného Billyho Joea Shavera, jak mu cirkulární pila uřízne články prstů, je něco jiného, než jen poslouchat, jak o tom vypráví. A co teprve doopravdy vidět, jak se zdrogovanému baskytaristovi při koncertě proměňuje krk kytary v hada.
 

První série Historek ze šňůry se věnuje americké country. Foto HBO
 

Ilegální substance jsou jedním z prvků, které se v Historkách ze šňůry opakují s železnou pravidelností. Dalšími dvěma stálými motivy jsou různé formy domácího násilí a nátlaku a v případě country zpěváků také ohrožování střelnými zbraněmi. Folklor kolem populární hudby často nemá daleko ke glorifikaci machismu, násilí a společensky nebezpečného chování. Judge si to evidentně moc dobře uvědomuje. Způsob, jakým se ve svých úvodních komentářích k jednotlivým protagonistům vztahuje, rozhodně není čistě obdivný. Spíš se v něm mísí nepokrytá fascinace s kritickým odstupem. V jednom díle druhé sezony věnované funku například prohlásí: „Všimli jste si, jak z celého seriálu zmizelo blbnutí se zbraněmi? To jen tak na okraj.“

V tom, jak každá epizoda víceméně stále dokola opakuje stejný koloběh drog, rvaček, soudů, rozvodů a kariérních sešupů, působí až ironicky monotónně. Ukazuje, že legendy o hudebních hvězdách jsou až únavně stereotypní. Není to sice žádná důkladná analýza, ale v mnoha detailech Judge navíc působivě ukazuje, jak jsou subkultury určitých hudebních žánrů srostlé s prostředím, ze kterého vycházejí. Country hvězdy si s sebou nutně a často hrdě nesou dědictví bílého amerického jihu, problematické chudé oblasti s kulturou vyznávající střelné zbraně a kovbojské manýry. Je svým způsobem otřesné dívat se na jižanské hudebníky, jak se smějí u historky, která je založená na tom, že ozbrojený zfetovaný muž postřelil jiného člověka z úplně nicotného důvodu. Funk je zase neodmyslitelný od neméně chudého prostředí městského afroamerického obyvatelstva v době, která ještě pamatovala rasovou segregaci a zákony Jima Crowa.
 

Druhá série Historek ze šňůry si dělá legraci z mýtu funku, ale zároveň ukazuje, jak je tento žánr spjat s chudým prostředím městského afroamerického obyvatelstva v době, která ještě pamatovala rasovou segregaci. Foto HBO
 

Mnoho z hvězd, kterým se seriál věnuje, nakonec vyznívá jako agresivní primitivové, ale ne proto, že jim to velí jejich hvězdná image. Jejich osudy jsou vesměs tragické a opět to není dáno tím, že sláva nutně kazí charakter. Judgeovi se daří ukázat, že jejich životní tragédie začínají často mnohem dřív než sláva, mnohdy už v dětství plném frustrujících zážitků spojených s životem v chudých poměrech a v násilnickém prostředí. Jejich hudební kariéra i excesy jsou nakonec spíš zčásti odsouzeníhodnou a zčásti nešťastnou ozvěnou konkrétní společenské reality, do které jejich hudební dráha patří. Judgeův seriál je nakonec víc než jen šňůrou zábavných historek. Na proud animovaných popových mýtů se dovede podívat se skeptickým odstupem.





další blogy autora:

Jak se družit s jinými živočišnými druhyAntonín Tesař přibližuje ve svém blogu jihoafrický dokument Moje učitelka chobotnice (2020), jenž je od září zveřejněn na Netflixu a který se snaží ukázat, že tu lidé mohou být pro zvířata, nejen zvířata pro lidi.17.09.2020 - Antonín Tesař
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková