Ve jménu rešerše

Co se stane, když práce na rešerších přeroste dokumentaristům přes hlavu? V novém dok.blogu přibližuje Tereza Reichová, kam až ji zavedla důkladná příprava na chystaný celovečerní film o českém vzdělávacím systému.
17.06.2021 - Tereza Reichová

Tereza Reichová jako lektorka na filmovém workshopu. Foto archiv autorky.

Je pondělí osm ráno, já sedím u telefonu a zoufale obvolávám copycentra v Praze, zda mi stihnou do půl hodiny vytisknout a svázat text. Pokud ho do hodiny neodevzdám, nestihnu natáčení. A neodevzdat znamená, že mám zaděláno na obrovský průšvih.

Ušila jsem si na sebe bič, a to ve jménu rešerší. Začala jsem před třemi lety připravovat celovečerní film na téma českého vzdělávacího systému. Téma obsáhlé, ale nutné k pořádnému zpracování. Jsem zvyklá nejdřív nakoukat filmy, které na dané téma vznikly, zhodnotit, zda už tu není takový dokument, který pro rozproudění debaty stačí, a případně od tématu s pokorou odejít. Nestalo se, a tak jsem se ponořila do teoretických textů a vídání se s lidmi, kteří by mne zorientovali v nejzásadnějších problémech. Když jsem prošla i touto metou, uvědomila jsem si, že od nich často slyším spojení typu „ti učitelé“, „ve školách v republice“, „děti potřebují“… Zobecňování a odstup způsobily, že jsem začala pochybovat o možnostech do tématu z pozice režisérky proniknout. To, že jsem máma školačky, žena středoškolského učitele a deset let se věnuji lektorování převážně mladých lidí, mi pořád připadalo málo. A tak jsem neuváženě vyřkla verdikt: „Tak já půjdu na peďák!“

Termíny, testy, úkoly…

Kde jinde se dostat k lidem, kteří učí nebo učit chtějí, a pochopit, jak se nad vzděláváním uvažuje, než právě tam. Rozhodnutí bylo učiněno zvesela, ale prakticky to provést mne stálo mnoho sil. Snažila jsem se přihlásit se do programu celoživotního vzdělávání. Výsledek: musím vystudovat obor učitelství pro střední školy a druhý stupeň základních škol, abych měla jako neučitelka kvalifikaci. Jenže to nestačí. Chybí mi aprobace z předmětu, který bych učila. S dvěma mými magistry si systém pedagogické fakulty neuměl poradit. Jsou umělecké, ale na výtvarnou výchovu mé vzdělání nestačilo. A tak to skončilo rozhodnutím, že musím nastoupit rovnou na dva kurzy zároveň. Kromě učitelství jsem začala studovat dvouletý obor občanská výchova a základy společenských věd. 

Neuškodilo mi to. Dokonce mám pocit, že jsem poprvé v životě zažila vysokoškolské studium se vším všudy. Plné auly studentů na přednáškách, testy, na které bych se bez taháků nezvládla připravit, ale i přednášky, za které bych při studiu na FAMU děkovala. Zastyděla jsem se, když jsem až loni na ekonomii pochopila, jak funguje trh s cennými papíry, na psychologii fascinovaně hltala každé slovo o psychosociálním vývoji a na sociologii jsem poprvé dohlédla globalizaci i z jiného pólu, než jak ji léta vnímám. A navíc jsem se poprvé pořádně setkala s akademickým psaním.

A co film? 

A rešerše? Se spolužáky jsem toho ve finále moc neprobrala. Skoro celá výuka nakonec probíhala kvůli covidu online a vztahy se navazovaly těžko. Dlouhé dny jsem seděla u počítače a studovala. Musím dodat, že ráda, a dokonce až tak, že jsem se po místečku občankářky začala poohlížet. Takový půlúvazek by rodinnému rozpočtu k nejistotám dokumentaristiky neuškodil. A popravdě, učím ráda, dlouho a dává mi to jako profese veliký smysl. 

Zarazila jsem se až ve chvíli, když jsem měla začít připravovat scénář filmu. Dlouho jsem nebyla schopná najít čas a soustředění. Na whatsuppu spolužákovské skupiny blikalo denně sto zpráv a mým nejdůležitějším problémem se staly termíny, testy a úkoly. V tu chvíli jsem zapochybovala. Nepřehnala jsem to? Neztratila jsem odstup? Týká se toto pořád nějak přípravy mého filmu?

Ráda bych odpověděla happy endem. Ale nevím. Scénář jsem napsala. Obrazy začaly přicházet, kontext se prohloubil, stejně jako nápady na situace, které točit. A chuť a potřeba film dělat jen zesílila. Ale pořád mne u toho napadalo: „Víte, jaký je jeden ze zásadních problémů českého vzdělávacího systému? Obří procento studentů a studentek pedagogických fakult nakonec vůbec nenastoupí učit. A já budu jednou z nich!“ Na druhou stranu mám před sebou ještě dvoje závěrečné zkoušky. A bojím se, že je nezvládnu. Nebudu mít na přípravu pro všechny své filmové projekty čas. Ale v hlavě se ozývá takový malý hlásek: „To nevadí, Terezo, buď v klidu. Můžeš to vzdát, anebo propadnout a opakovat. Víš, jak super to bude do filmu?“





další blogy autora:

Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Český BollywoodProč nejsou české filmy v zahraničí vidět tak, jak by si zasloužily? A když jsou, proč jsou pod nimi obvykle podepsáni cizinci, žijící u nás? Vytvořili jsme si svůj „Čekwood“ a jsme příliš opatrní a pohodlní se z něj vydat do světa.15.07.2021 - Radim Procházka
Letem podcastovým světem III V dok.revue přinášíme třetí díl postřehů moderátora, dokumentaristy a dramaturga Dana Moravce o současných českých podcastech. Tento díl by mohl mít podtitul Divadlo nikdy nebylo víc slyšet a zaměřuje se na podcasty, které připravily tři divadelní soubory během pandemie: Národní divadlo, Divadlo Archa a Divadlo v Dlouhé. 10.06.2021 - Dan Moravec
Všežravé pojmyI když se analogovým technologiím a podmínkám či konvencím, které se k nim vážou, předpovídal v oblasti filmu a fotografie zánik, jsou v současném umění stále přítomné. O zmapování území „filmovosti“ v krajině „rozšířené kinematografie“ se pokusil umělecko-výzkumný projekt Reset the Apparatus!, jehož výstupem byla v roce 2019 i stejnojmenná kniha. Jaké klade otázky? 27.05.2021 - Tereza Hadravová
Ženy versus vědaOhlédnutí za letošním Mezinárodním festivalem populárně-vědeckých filmů AFO, který skončil 11. května, vybízí k otázce, jak komplikovaný je vztah současné vědy a genderu.20.05.2021 - Martin Šrajer
Barevné dějinyNový dok.blog se věnuje současnému fenoménu populární vizuální kultury, totiž automatickému digitálnímu kolorování černobílých historických snímků. Jakou změnu přináší možnost vidět vlastní předky nebo zásadní dějinné události v barvě? A jsou všechny černobílé historické fotografie vhodné k tomu, aby se jich dotkla barva?06.05.2021 - Andrea Průchová Hrůzová
Útok na žánr true crime storyMockument American Vandal si utahuje z žánru true crime nasprejovanými penisy a projímadlem, ale nejde jen o teenagerskou komedii.29.04.2021 - Antonín Tesař
Letem podcastovým světem IIVe druhém díle svých poznámek k současným českým podcastům se moderátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec zaměřuje na dvě série Českého rozhlasu, které se, každá po svém, dotýkají vztahu duše a těla.22.04.2021 - Dan Moravec
Zprávy podle potřeby?Nejsledovanější francouzská televize TF1 plánuje do konce roku umožnit divákům, aby přizpůsobili zpravodajský obsah svému vkusu a zájmu. Může však zpravodajství fungovat podobně jako sociální síť, kde po vyfiltrování sledujeme jen to, co nás zajímá, a uzavíráme se tak ještě víc do sociálních bublin? Milan Kruml ve svém dalším dok.blogu uvažuje, jaké nebezpečí představuje personalizace televizního zpravodajství.08.04.2021 - Milan Kruml
Jeden Netflix vládne všemJak streamovací gigant formuje podobu současného dokumentu?01.04.2021 - Martin Šrajer
Když mi umře hrdinkaLiterární dokumentaristka Barbora Baronová popisuje situaci, se kterou se bohužel setkává čím dál častěji. Co dělat, když zemře hrdinka chystané knihy, ještě než autorizuje své promluvy? Je lepší někdy na autorizaci rezignovat, aby příběh vůbec zazněl?25.03.2021 - Barbora Baronová