Útěcha z reality (show)

Jak si která televize vede se svými podzimními dokumentárními reality show
17.09.2015 - Tomáš Feřtek

Ano, šéfe! (FTV Prima, 2015)

Podzimní vysílací schéma tří největších českých televizí je faktickým vítězstvím žánrů odvozených od dokumentu. Kdo si zkusil v jeden večer pustit Přístav a Vinaře na Primě, Ordinaci či Gympl na Nově a Doktora Martina na ČT, ví, o čem je řeč. Zatímco Doktor Martin ještě může být tématem společenské diskuze na téma, co se ve srovnání s britskou předlohou povedlo a nepovedlo, ty zbylé kousky vyvolávají jen němý údiv. Tolik dobrých herců a tolik prázdnoty!

V tomto srovnání jsou dokumentární seriály a reality show příjemné osvěžení. Zatímco podzimní hrané seriály všechny ordinují útěšné a narkotické bezčasí, tu v Beskydech, tu u Berounky či pod Házmburkem, žádnému z dokuformátů se nedá upřít inspirativní aktuálnost. Asi nejlépe vyšel start třetí řady Ano, šéfe! na Primě, kde se televizní kuchař Pohlreich vydal do kuchařského učňáku v Trmicích. Výsledek je svým způsobem mimořádný. Jednak je to esej o náctiletých, od nichž vlastně nikdo nic nečeká a oni se na ústecké periferii nudou ve školní kuchyni připravují na nudu a přehlížení po zbytek života, jednak je to přesná analýza stavu učilišť s jejich nekompetencí, neschopností vybavit učně základy profese a s rezignací se o to alespoň pokusit. Veřejná debata na toto téma obvykle končí tím, že „ to jsou ti dnešní mladí, s těmi nic neuděláte“. Jenže Pohlreich ty samé opovrhované vezme a vybudí je k mimořádnému výkonu, když jim v místní lepší restauraci domluví velkou večeři, kterou oni uvaří pro své rodiče a příbuzné. Na konci jsou sice trochu televizní emoce, potlesk a slzy, ale pořád je to mimořádně nemilosrdný pohled na periferii, za niž si Prima a režisér Martin Dušek zaslouží pochvalu za veřejnoprávní čin podzimu. Tedy jestli se takové ocenění dá považovat za pochvalu.

ČT také sedlá už potřetí osvědčeného koně, dokumentární seriál Čtyři v tom (scenáristka Irena Hejdová, režisérka Markéta Ekrt Válková) o čtyřech těhotenstvích a rodinných modelech. Ocenit se dá, že i napotřetí je na co se dívat a průběžné téma domácích porodů navazuje na bouřlivou mediální debatu. A přináší do ní nebývale silný a emocionální hlas, když vidíme, jak se k nim staví rodina i profesionálové v Anglii, odkud se jedna z protagonistek v době svého těhotenství stěhuje zpátky na Moravu. Je to věcná a velmi uměřená osvěta a rozdíl mezi emočním naladěním britské a české rodiny, stejně jako rozdílnost zdejších rodinných modelů, stojí za zhlédnutí i zamyšlení.

Spočítat, pokolikáté Nova zkouší vyždímat z formátu Výměny manželek ještě něco emocí, asi už nedává smysl. Místy je tu patrný princip „kontejnerových show“, tedy snaha vybrat co nejkontrastnější a nejkonfliktnější typy, aby se „něco dělo“, takže výsledek místy připomíná výběrem témat a pikantností spíš společenský bulvár. Ale i tak je to oproti ostatním pořadům Novy osvěžující pohled na něco, co alespoň připomíná realitu. Protože jinak českým televizím vládne kašírovaná idyla a naprosté míjení se s tím, čím společnost žije. Mezi dokuformáty se neobjevily žádné nové nápady, všechno jsou to jen pokračování toho, co už se osvědčilo (na rozdíl od loňských pokusů ČT vydat se jinudy, ať už šlo o úspěšná Paterčata, případně kritizovanou Dovolenou v protektorátu a Třídu 8. A), ale i tak po tom hromadném výplachu venkovskou seriálovou idylou cítíte přímo hmatatelnou „útěchu z reality“.





další blogy autora:

Krev, pot a Zlatá mládežJak je na tom pražská Zlatá mládež a jak je na tom Česká televize s realizací převzatých formátů reality show? Má smysl je u nás veřejnoprávně produkovat, nebo to chce jen lépe hlídat přístup a posuny v českém prostředí?10.12.2015 - Tomáš Feřtek
Televizní recenzenti na dovolené (v protektorátu)Kritická reflexe kritických reflexí aneb jak se podle Tomáše Feřteka vyrovnali recenzenti s pořadem České televize Dovolená v protektorátu09.07.2015 - Tomáš Feřtek
Filmová gramotnost? Neusilujme o audiovizuální výchovu na školáchSchopnost rozumět a vyjadřovat se jazykem filmu je stále důležitější. Přesto Tomáš Feřtek nepovažuje za dobrý nápad, aby se audiovizuální výchova stala povinným předmětem. Proč?21.05.2015 - Tomáš Feřtek
Proč je Česká televize hloupáV nejnovějším blogu se Tomáš Feřtek zamýšlí nad povahou současné veřejnoprávní tvorby.12.03.2015 - Tomáš Feřtek
Je dokumentarista zodpovědný za debatu o svém díle?Pomohla, nebo uškodila Třída 8.A pověsti Romů v České republice? Tomáš Feřtek o české verzi švédské reality show Klass18.12.2014 - Tomáš Feřtek
Jen krátká návštěva potěšíTomáš Feřtek se ve svých příspěvcích bude věnovat především docusoap a reality TV. Ve svém prvním blogu hodnotí na ČT1 běžící cyklus Paterčata, jenž se právě přehoupl do své druhé poloviny.16.10.2014 - Tomáš Feřtek

   poslední blogy:
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn a či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaký je vztahé mohou být konotace obrazůvizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová