Ústa Ramby

Radim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce?
19.03.2020 - Radim Procházka

Herečka Tereza Ramba v roušce coby příklad mcluhanovského "studeného média". Foto instagram Terezy Ramby

Nedávná smršť obličejů v rouškách, která zaplavila sociální sítě, mi připomněla půlstoletí starou teorii horkých a studených médií Marshalla McLuhana. Uznávám, že se pouštím na tenký led, protože z těch, co si berou pojmy kanadského lingvisty lehkovážně do úst, si dělal legraci už před čtyřiceti lety Woody Allen v Annie Hallové (1977), kde nechal McLuhana osobně ve frontě do kina kritizovat intelektuálního naboba, který žongloval před dámou pojmem „horké médium“. Ale nemohu si pomoci…

McLuhan, jenž pracuje s pojmem médium v nejširším slova smyslu, považuje například dívku ve slunečních brýlích za „studené médium“. K jeho sledování potřebuje divák na rozdíl od horkého média vyvinout vyšší míru participace. Zpráva, kterou přináší, obsahuje méně informací (nevidíme dívce do očí), takže je nutné si je dotvořit ve vlastní fantazii. „Zahřát“ si je. Může to vést k našemu vyššímu zájmu o takové médium, protože tajemství podněcuje fantazii.
 

Slavná scéna z filmu Woodyho Allena Annie Hallová, kde Marshall McLuhan ve frontě do kina kritizuje intelektuálního naboba, který žongloval před dámou pojmem „horké médium“
 

Podobně tajemně tvář působí v roušce. Aniž bych chtěl být považován za nějakého nekorektního burana, upřímně se přiznávám, že včerejší facebooková selfíčka hereček Terezy Ramby, Ani Geislerové či Jany Plodkové mne přiměla při skrolování setrvat na jejich zahalené tváři podstatně déle než obvykle. 

Jinou vlastnost studeného média, jakým je obličej v roušce, na Facebooku intuitivně pojmenoval režisér Jan Látal, který v legraci napsal, že lidé poskytující rozhovor v rouškách mají výhodu, protože není nutné je synchronizovat. (Zvuk se do filmů, na rozdíl třeba od zpravodajství, natáčí odděleně a je potřeba jej nejdříve spojit s obrazem tak, aby pohyb rtů korespondoval s vydávanými zvuky.) Zahalený mluvčí je ale obecně méně věrohodný a pro diváka je obtížnější jej vnímat.
 

Ve filmu V síti nahradili tvůrci tradiční pásky přes oči rozrastrováním obličeje, jen oči a občas ústa ponechali nezměněné
 

Zakrývání obličeje působivě vyřešili tvůrci dokumentárního hitu V síti, kteří museli anonymizovat natočené postavy sexuálních predátorů. Aplikujeme-li na to McLuhanovu teorii, potřebovali z média odebrat informace, které by mohly vést k jeho identifikaci, jinými slovy „ochladit“ ho. Chtěli přitom však udržet co největší množství emocí, což jsou také informace. Nemohli tedy „ochlazovat“ příliš. Tradiční pásky přes oči proto nahradili rozrastrováním všeho okolo a oči naopak ponechali zcela nezměněné. Jejich realistické zobrazení podtrhuje drtivý účinek filmu na diváky. 

Rouška jako médium

Obličej v roušce je sám o sobě zprávou (McLuhan tvrdí, že i médium je zprávou). Člověk se tím hlásí k zodpovědnému chování. V minulých dnech a hodinách, ve vyhrocené atmosféře přechodu země do mimořádného režimu, byla rouška také výrazem politického názoru. Její nositelé patřili zpočátku k demokratické opozici, byli to často představitelé místní samosprávy či šéfové odborů. Vládní koalice se přidala teprve po jistém nátlaku a nešlo ani tak o prevenci samotného viru, jako o pozitivní příklad vyslaný veřejnosti.
 


 

Rouška jako politikum. Vládní koalice u nás začala nosit roušky teprve po jistém nátlaku veřejnosti, do té doby ji nosili především  představitelé demokratické opozice.
 

Z mimořádného stavu se za pár dní stane běžná rutina, podobně jako když si pod stanem zvyknete chodit na záchod přes celý kemp. Teď se ale není kam z „dovolené“ vrátit a podle odhadů to bude trvat minimálně měsíce, možná roky. Rouška se napříště stane trvalou součástí našeho života, podobně jako je tomu v Asii. I když pomine tahle pandemie, bude v našich domácnostech v pohotovosti připravená, až se začne šířit nový vir. A někteří ji budou nadále nosit preventivně.
 

Ve filmu Smrtící epidemie Wolfganga Petersena se postavy chrání speciálními obleky, kde je jim vidět do tváře
 

Obličeje běžných lidí či politiků pohybujících se ve veřejném prostoru v rouškách je nové chladné médium, které začnou brzy „přihřívat“ i filmaři svými filmy. Ve slavném hollywoodském hitu Smrtící epidemie (1995) Wolfganga Petersena se postavy chrání speciálními obleky, kde je jim vidět do tváře. Žádné roušky nebo respirátory, ale průhledný skafandr. Určitě to není náhoda. Cílový divák blockbusteru není zvyklý participovat a raději se nechá unášet „předehřátými“ emocemi. Zato v Nákaze (2011) Stevena Soderbergha vidíme i rukodělné roušky, podobné těm současným na českých sociálních sítích. Zachycení vrstevnaté reality života vyžaduje více divácké participace. Jeho film je bezesporu chladnějším médiem než ten Petersenův, a to nejen kvůli jinému typu ochrany obličeje, který používají jeho postavy. Bude zajímavé sledovat, zda v budoucích filmových dílech kromě nových virů nějak zmutuje i zobrazování ochranných roušek.
 

Ve filmu Nákaza Stevena Soderbergha vidíme i rukodělné roušky, podobné těm současným na českých sociálních sítích
 





další blogy autora:

Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.12.03.2020 - Radim Procházka
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:203.01.2019 - Radim Procházka
Ďábel skrytý na vrátniciRadim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU11.10.2018 - Radim Procházka
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka

   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer