Ústa Ramby

Radim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce?
19.03.2020 - Radim Procházka

Herečka Tereza Ramba v roušce coby příklad mcluhanovského "studeného média". Foto instagram Terezy Ramby

Nedávná smršť obličejů v rouškách, která zaplavila sociální sítě, mi připomněla půlstoletí starou teorii horkých a studených médií Marshalla McLuhana. Uznávám, že se pouštím na tenký led, protože z těch, co si berou pojmy kanadského lingvisty lehkovážně do úst, si dělal legraci už před čtyřiceti lety Woody Allen v Annie Hallové (1977), kde nechal McLuhana osobně ve frontě do kina kritizovat intelektuálního naboba, který žongloval před dámou pojmem „horké médium“. Ale nemohu si pomoci…

McLuhan, jenž pracuje s pojmem médium v nejširším slova smyslu, považuje například dívku ve slunečních brýlích za „studené médium“. K jeho sledování potřebuje divák na rozdíl od horkého média vyvinout vyšší míru participace. Zpráva, kterou přináší, obsahuje méně informací (nevidíme dívce do očí), takže je nutné si je dotvořit ve vlastní fantazii. „Zahřát“ si je. Může to vést k našemu vyššímu zájmu o takové médium, protože tajemství podněcuje fantazii.
 

Slavná scéna z filmu Woodyho Allena Annie Hallová, kde Marshall McLuhan ve frontě do kina kritizuje intelektuálního naboba, který žongloval před dámou pojmem „horké médium“
 

Podobně tajemně tvář působí v roušce. Aniž bych chtěl být považován za nějakého nekorektního burana, upřímně se přiznávám, že včerejší facebooková selfíčka hereček Terezy Ramby, Ani Geislerové či Jany Plodkové mne přiměla při skrolování setrvat na jejich zahalené tváři podstatně déle než obvykle. 

Jinou vlastnost studeného média, jakým je obličej v roušce, na Facebooku intuitivně pojmenoval režisér Jan Látal, který v legraci napsal, že lidé poskytující rozhovor v rouškách mají výhodu, protože není nutné je synchronizovat. (Zvuk se do filmů, na rozdíl třeba od zpravodajství, natáčí odděleně a je potřeba jej nejdříve spojit s obrazem tak, aby pohyb rtů korespondoval s vydávanými zvuky.) Zahalený mluvčí je ale obecně méně věrohodný a pro diváka je obtížnější jej vnímat.
 

Ve filmu V síti nahradili tvůrci tradiční pásky přes oči rozrastrováním obličeje, jen oči a občas ústa ponechali nezměněné
 

Zakrývání obličeje působivě vyřešili tvůrci dokumentárního hitu V síti, kteří museli anonymizovat natočené postavy sexuálních predátorů. Aplikujeme-li na to McLuhanovu teorii, potřebovali z média odebrat informace, které by mohly vést k jeho identifikaci, jinými slovy „ochladit“ ho. Chtěli přitom však udržet co největší množství emocí, což jsou také informace. Nemohli tedy „ochlazovat“ příliš. Tradiční pásky přes oči proto nahradili rozrastrováním všeho okolo a oči naopak ponechali zcela nezměněné. Jejich realistické zobrazení podtrhuje drtivý účinek filmu na diváky. 

Rouška jako médium

Obličej v roušce je sám o sobě zprávou (McLuhan tvrdí, že i médium je zprávou). Člověk se tím hlásí k zodpovědnému chování. V minulých dnech a hodinách, ve vyhrocené atmosféře přechodu země do mimořádného režimu, byla rouška také výrazem politického názoru. Její nositelé patřili zpočátku k demokratické opozici, byli to často představitelé místní samosprávy či šéfové odborů. Vládní koalice se přidala teprve po jistém nátlaku a nešlo ani tak o prevenci samotného viru, jako o pozitivní příklad vyslaný veřejnosti.
 


 

Rouška jako politikum. Vládní koalice u nás začala nosit roušky teprve po jistém nátlaku veřejnosti, do té doby ji nosili především  představitelé demokratické opozice.
 

Z mimořádného stavu se za pár dní stane běžná rutina, podobně jako když si pod stanem zvyknete chodit na záchod přes celý kemp. Teď se ale není kam z „dovolené“ vrátit a podle odhadů to bude trvat minimálně měsíce, možná roky. Rouška se napříště stane trvalou součástí našeho života, podobně jako je tomu v Asii. I když pomine tahle pandemie, bude v našich domácnostech v pohotovosti připravená, až se začne šířit nový vir. A někteří ji budou nadále nosit preventivně.
 

Ve filmu Smrtící epidemie Wolfganga Petersena se postavy chrání speciálními obleky, kde je jim vidět do tváře
 

Obličeje běžných lidí či politiků pohybujících se ve veřejném prostoru v rouškách je nové chladné médium, které začnou brzy „přihřívat“ i filmaři svými filmy. Ve slavném hollywoodském hitu Smrtící epidemie (1995) Wolfganga Petersena se postavy chrání speciálními obleky, kde je jim vidět do tváře. Žádné roušky nebo respirátory, ale průhledný skafandr. Určitě to není náhoda. Cílový divák blockbusteru není zvyklý participovat a raději se nechá unášet „předehřátými“ emocemi. Zato v Nákaze (2011) Stevena Soderbergha vidíme i rukodělné roušky, podobné těm současným na českých sociálních sítích. Zachycení vrstevnaté reality života vyžaduje více divácké participace. Jeho film je bezesporu chladnějším médiem než ten Petersenův, a to nejen kvůli jinému typu ochrany obličeje, který používají jeho postavy. Bude zajímavé sledovat, zda v budoucích filmových dílech kromě nových virů nějak zmutuje i zobrazování ochranných roušek.
 

Ve filmu Nákaza Stevena Soderbergha vidíme i rukodělné roušky, podobné těm současným na českých sociálních sítích
 





další blogy autora:

Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.12.03.2020 - Radim Procházka
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:203.01.2019 - Radim Procházka
Ďábel skrytý na vrátniciRadim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU11.10.2018 - Radim Procházka
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka

   poslední blogy:
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.12.03.2020 - Radim Procházka
Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaké mohou být konotace vizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal