Ústa Ramby

Radim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce?
19.03.2020 - Radim Procházka

Herečka Tereza Ramba v roušce coby příklad mcluhanovského "studeného média". Foto instagram Terezy Ramby

Nedávná smršť obličejů v rouškách, která zaplavila sociální sítě, mi připomněla půlstoletí starou teorii horkých a studených médií Marshalla McLuhana. Uznávám, že se pouštím na tenký led, protože z těch, co si berou pojmy kanadského lingvisty lehkovážně do úst, si dělal legraci už před čtyřiceti lety Woody Allen v Annie Hallové (1977), kde nechal McLuhana osobně ve frontě do kina kritizovat intelektuálního naboba, který žongloval před dámou pojmem „horké médium“. Ale nemohu si pomoci…

McLuhan, jenž pracuje s pojmem médium v nejširším slova smyslu, považuje například dívku ve slunečních brýlích za „studené médium“. K jeho sledování potřebuje divák na rozdíl od horkého média vyvinout vyšší míru participace. Zpráva, kterou přináší, obsahuje méně informací (nevidíme dívce do očí), takže je nutné si je dotvořit ve vlastní fantazii. „Zahřát“ si je. Může to vést k našemu vyššímu zájmu o takové médium, protože tajemství podněcuje fantazii.
 

Slavná scéna z filmu Woodyho Allena Annie Hallová, kde Marshall McLuhan ve frontě do kina kritizuje intelektuálního naboba, který žongloval před dámou pojmem „horké médium“
 

Podobně tajemně tvář působí v roušce. Aniž bych chtěl být považován za nějakého nekorektního burana, upřímně se přiznávám, že včerejší facebooková selfíčka hereček Terezy Ramby, Ani Geislerové či Jany Plodkové mne přiměla při skrolování setrvat na jejich zahalené tváři podstatně déle než obvykle. 

Jinou vlastnost studeného média, jakým je obličej v roušce, na Facebooku intuitivně pojmenoval režisér Jan Látal, který v legraci napsal, že lidé poskytující rozhovor v rouškách mají výhodu, protože není nutné je synchronizovat. (Zvuk se do filmů, na rozdíl třeba od zpravodajství, natáčí odděleně a je potřeba jej nejdříve spojit s obrazem tak, aby pohyb rtů korespondoval s vydávanými zvuky.) Zahalený mluvčí je ale obecně méně věrohodný a pro diváka je obtížnější jej vnímat.
 

Ve filmu V síti nahradili tvůrci tradiční pásky přes oči rozrastrováním obličeje, jen oči a občas ústa ponechali nezměněné
 

Zakrývání obličeje působivě vyřešili tvůrci dokumentárního hitu V síti, kteří museli anonymizovat natočené postavy sexuálních predátorů. Aplikujeme-li na to McLuhanovu teorii, potřebovali z média odebrat informace, které by mohly vést k jeho identifikaci, jinými slovy „ochladit“ ho. Chtěli přitom však udržet co největší množství emocí, což jsou také informace. Nemohli tedy „ochlazovat“ příliš. Tradiční pásky přes oči proto nahradili rozrastrováním všeho okolo a oči naopak ponechali zcela nezměněné. Jejich realistické zobrazení podtrhuje drtivý účinek filmu na diváky. 

Rouška jako médium

Obličej v roušce je sám o sobě zprávou (McLuhan tvrdí, že i médium je zprávou). Člověk se tím hlásí k zodpovědnému chování. V minulých dnech a hodinách, ve vyhrocené atmosféře přechodu země do mimořádného režimu, byla rouška také výrazem politického názoru. Její nositelé patřili zpočátku k demokratické opozici, byli to často představitelé místní samosprávy či šéfové odborů. Vládní koalice se přidala teprve po jistém nátlaku a nešlo ani tak o prevenci samotného viru, jako o pozitivní příklad vyslaný veřejnosti.
 


 

Rouška jako politikum. Vládní koalice u nás začala nosit roušky teprve po jistém nátlaku veřejnosti, do té doby ji nosili především  představitelé demokratické opozice.
 

Z mimořádného stavu se za pár dní stane běžná rutina, podobně jako když si pod stanem zvyknete chodit na záchod přes celý kemp. Teď se ale není kam z „dovolené“ vrátit a podle odhadů to bude trvat minimálně měsíce, možná roky. Rouška se napříště stane trvalou součástí našeho života, podobně jako je tomu v Asii. I když pomine tahle pandemie, bude v našich domácnostech v pohotovosti připravená, až se začne šířit nový vir. A někteří ji budou nadále nosit preventivně.
 

Ve filmu Smrtící epidemie Wolfganga Petersena se postavy chrání speciálními obleky, kde je jim vidět do tváře
 

Obličeje běžných lidí či politiků pohybujících se ve veřejném prostoru v rouškách je nové chladné médium, které začnou brzy „přihřívat“ i filmaři svými filmy. Ve slavném hollywoodském hitu Smrtící epidemie (1995) Wolfganga Petersena se postavy chrání speciálními obleky, kde je jim vidět do tváře. Žádné roušky nebo respirátory, ale průhledný skafandr. Určitě to není náhoda. Cílový divák blockbusteru není zvyklý participovat a raději se nechá unášet „předehřátými“ emocemi. Zato v Nákaze (2011) Stevena Soderbergha vidíme i rukodělné roušky, podobné těm současným na českých sociálních sítích. Zachycení vrstevnaté reality života vyžaduje více divácké participace. Jeho film je bezesporu chladnějším médiem než ten Petersenův, a to nejen kvůli jinému typu ochrany obličeje, který používají jeho postavy. Bude zajímavé sledovat, zda v budoucích filmových dílech kromě nových virů nějak zmutuje i zobrazování ochranných roušek.
 

Ve filmu Nákaza Stevena Soderbergha vidíme i rukodělné roušky, podobné těm současným na českých sociálních sítích
 





další blogy autora:

Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.12.03.2020 - Radim Procházka
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:203.01.2019 - Radim Procházka
Ďábel skrytý na vrátniciRadim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU11.10.2018 - Radim Procházka
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml