Umělecký dokument mezi kinosálem a galerií

Janis Prášil reflektuje snímek Evropský architekt Bohuslav Fuchs, který měl na 20. MFDF Ji.hlava premiéru, a polemizuje s možnostmi uvádění dokumentů v galeriích i v kinech.
17.11.2016 - Janis Prášil

Snímek dokumentaristy Pavla Jiráska Evropský architekt Bohuslav Fuchs je ukázkou filmového díla, které dobře funguje jak v galerijním prostoru, tak v kinosále. Přesvědčilo se o tom publikum letošního jihlavského festivalu dokumentárních filmů, kde měl dokument o českém průkopníkovi světové moderní architektury premiéru. Jiráskův film nepatří mezi experimenty, spíš než stylistickou originalitou se zabývá uměním z hlediska faktů. Má tradiční formu a je koncipován především jako zdroj informací. Tím, že vznikal jako součást rozsáhlé výstavy ke 120. výročí architektova narození, jej však lze vnímat dvěma způsoby podle toho, v jakém prostředí je uváděn. V galerijním prostoru, který nabízí odlišný způsob recepce, jinou funkci i cílové publikum, je audiovizuální dílo uváděné paralelně s dalšími expozicemi vnímáno jako součást mimofilmového kontextu, zatímco v kinosále funguje coby samostatná jednotka oslovující širší diváckou obec. Ať už jako fragment, nebo autonomní jednotka, snímek navíc sám svou strukturou dále kontextualizuje soubor uměleckých artefaktů, na které se zaměřuje.

Dokument, který vznikl ve spolupráci s brněnským studiem České televize, má potenciál oslovit prostřednictvím televizní obrazovky nebo filmového plátna kromě specializovaného publika i část obyvatel, pro něž doposud představovala příklad modernistické architektury především vila Tugendhat německého architekta Miese van der Rohea, zatímco denně v brněnských ulicích nevědomky míjeli Fuchsovy unikátní funkcionalistické počiny, jež formovaly tvář města a dodnes jsou součástí každodenní reality moravské metropole. Díky bohatému archivnímu materiálu, který přibližuje Fuchsovy jedinečné brněnské návrhy z meziválečných a poválečných let, se ve snímku podařilo oživit pozapomenutý obraz města, které následovalo nové trendy evropského stavitelství, stalo se centrem moderní architektury v zemi a následovalo aktuální požadavky poválečného Československa. Galerijní expozice pak nabízí pokračování tohoto příběhu v podobě výpovědi o perzekuování Fuchse ze strany představitelů komunistického režimu na konci 50. let.

Rozhovory s deseti českými architekty tvoří v Jiráskově dokumentu pomyslný most do současnosti. Jejich očima můžeme znovu objevovat geniální prostorová řešení hotelu Avion rozkládajícího se na extrémně úzké parcele a stále čekajícího na rekonstrukci. Přibližují dodnes plně funkční repliku Zemanovy kavárny, která byla po sametové revoluci postavena podle původní budovy z 20. let a přizpůsobena novým technickým požadavkům a dobovým trendům. Nebo ukazují masivní prostory dominanty brněnského hlavního vlakového nádraží, České pošty, jejíž funkčnost se s postupem let a změnou nároků na provoz vytrácí a kdysi monumentální užitková stavba se stává přežitkem. Jiráskovi se podařilo do centra snímku společně s Fuchsovou osobností dostat i obraz města samotného a vytváření jeho podoby v závislosti na dobových podmínkách jak v umění, tak ve společnosti.

Panelová diskuze na jihlavském festivalu, která se zaměřovala především na míru kompatibility experimentálního filmu s galerijním prostorem a specifičností spolupráce galeristů s filmovými tvůrci, nalézá styčné body i s typem monografického dokumentu, jaký natočil Pavel Jirásek. Jak v experimentálním tak dokumentárním filmu je klíčový autorský záměr, skutečnost zda je dílo koncipováno se záměrem uvádění ve specifických galerijních podmínkách a připraveno na odlišnou diváckou základnu.





další blogy autora:

O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová