Umělecký dokument mezi kinosálem a galerií

Janis Prášil reflektuje snímek Evropský architekt Bohuslav Fuchs, který měl na 20. MFDF Ji.hlava premiéru, a polemizuje s možnostmi uvádění dokumentů v galeriích i v kinech.
17.11.2016 - Janis Prášil

Snímek dokumentaristy Pavla Jiráska Evropský architekt Bohuslav Fuchs je ukázkou filmového díla, které dobře funguje jak v galerijním prostoru, tak v kinosále. Přesvědčilo se o tom publikum letošního jihlavského festivalu dokumentárních filmů, kde měl dokument o českém průkopníkovi světové moderní architektury premiéru. Jiráskův film nepatří mezi experimenty, spíš než stylistickou originalitou se zabývá uměním z hlediska faktů. Má tradiční formu a je koncipován především jako zdroj informací. Tím, že vznikal jako součást rozsáhlé výstavy ke 120. výročí architektova narození, jej však lze vnímat dvěma způsoby podle toho, v jakém prostředí je uváděn. V galerijním prostoru, který nabízí odlišný způsob recepce, jinou funkci i cílové publikum, je audiovizuální dílo uváděné paralelně s dalšími expozicemi vnímáno jako součást mimofilmového kontextu, zatímco v kinosále funguje coby samostatná jednotka oslovující širší diváckou obec. Ať už jako fragment, nebo autonomní jednotka, snímek navíc sám svou strukturou dále kontextualizuje soubor uměleckých artefaktů, na které se zaměřuje.

Dokument, který vznikl ve spolupráci s brněnským studiem České televize, má potenciál oslovit prostřednictvím televizní obrazovky nebo filmového plátna kromě specializovaného publika i část obyvatel, pro něž doposud představovala příklad modernistické architektury především vila Tugendhat německého architekta Miese van der Rohea, zatímco denně v brněnských ulicích nevědomky míjeli Fuchsovy unikátní funkcionalistické počiny, jež formovaly tvář města a dodnes jsou součástí každodenní reality moravské metropole. Díky bohatému archivnímu materiálu, který přibližuje Fuchsovy jedinečné brněnské návrhy z meziválečných a poválečných let, se ve snímku podařilo oživit pozapomenutý obraz města, které následovalo nové trendy evropského stavitelství, stalo se centrem moderní architektury v zemi a následovalo aktuální požadavky poválečného Československa. Galerijní expozice pak nabízí pokračování tohoto příběhu v podobě výpovědi o perzekuování Fuchse ze strany představitelů komunistického režimu na konci 50. let.

Rozhovory s deseti českými architekty tvoří v Jiráskově dokumentu pomyslný most do současnosti. Jejich očima můžeme znovu objevovat geniální prostorová řešení hotelu Avion rozkládajícího se na extrémně úzké parcele a stále čekajícího na rekonstrukci. Přibližují dodnes plně funkční repliku Zemanovy kavárny, která byla po sametové revoluci postavena podle původní budovy z 20. let a přizpůsobena novým technickým požadavkům a dobovým trendům. Nebo ukazují masivní prostory dominanty brněnského hlavního vlakového nádraží, České pošty, jejíž funkčnost se s postupem let a změnou nároků na provoz vytrácí a kdysi monumentální užitková stavba se stává přežitkem. Jiráskovi se podařilo do centra snímku společně s Fuchsovou osobností dostat i obraz města samotného a vytváření jeho podoby v závislosti na dobových podmínkách jak v umění, tak ve společnosti.

Panelová diskuze na jihlavském festivalu, která se zaměřovala především na míru kompatibility experimentálního filmu s galerijním prostorem a specifičností spolupráce galeristů s filmovými tvůrci, nalézá styčné body i s typem monografického dokumentu, jaký natočil Pavel Jirásek. Jak v experimentálním tak dokumentárním filmu je klíčový autorský záměr, skutečnost zda je dílo koncipováno se záměrem uvádění ve specifických galerijních podmínkách a připraveno na odlišnou diváckou základnu.





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková