Umělecký dokument mezi kinosálem a galerií

Janis Prášil reflektuje snímek Evropský architekt Bohuslav Fuchs, který měl na 20. MFDF Ji.hlava premiéru, a polemizuje s možnostmi uvádění dokumentů v galeriích i v kinech.
17.11.2016 - Janis Prášil

Snímek dokumentaristy Pavla Jiráska Evropský architekt Bohuslav Fuchs je ukázkou filmového díla, které dobře funguje jak v galerijním prostoru, tak v kinosále. Přesvědčilo se o tom publikum letošního jihlavského festivalu dokumentárních filmů, kde měl dokument o českém průkopníkovi světové moderní architektury premiéru. Jiráskův film nepatří mezi experimenty, spíš než stylistickou originalitou se zabývá uměním z hlediska faktů. Má tradiční formu a je koncipován především jako zdroj informací. Tím, že vznikal jako součást rozsáhlé výstavy ke 120. výročí architektova narození, jej však lze vnímat dvěma způsoby podle toho, v jakém prostředí je uváděn. V galerijním prostoru, který nabízí odlišný způsob recepce, jinou funkci i cílové publikum, je audiovizuální dílo uváděné paralelně s dalšími expozicemi vnímáno jako součást mimofilmového kontextu, zatímco v kinosále funguje coby samostatná jednotka oslovující širší diváckou obec. Ať už jako fragment, nebo autonomní jednotka, snímek navíc sám svou strukturou dále kontextualizuje soubor uměleckých artefaktů, na které se zaměřuje.

Dokument, který vznikl ve spolupráci s brněnským studiem České televize, má potenciál oslovit prostřednictvím televizní obrazovky nebo filmového plátna kromě specializovaného publika i část obyvatel, pro něž doposud představovala příklad modernistické architektury především vila Tugendhat německého architekta Miese van der Rohea, zatímco denně v brněnských ulicích nevědomky míjeli Fuchsovy unikátní funkcionalistické počiny, jež formovaly tvář města a dodnes jsou součástí každodenní reality moravské metropole. Díky bohatému archivnímu materiálu, který přibližuje Fuchsovy jedinečné brněnské návrhy z meziválečných a poválečných let, se ve snímku podařilo oživit pozapomenutý obraz města, které následovalo nové trendy evropského stavitelství, stalo se centrem moderní architektury v zemi a následovalo aktuální požadavky poválečného Československa. Galerijní expozice pak nabízí pokračování tohoto příběhu v podobě výpovědi o perzekuování Fuchse ze strany představitelů komunistického režimu na konci 50. let.

Rozhovory s deseti českými architekty tvoří v Jiráskově dokumentu pomyslný most do současnosti. Jejich očima můžeme znovu objevovat geniální prostorová řešení hotelu Avion rozkládajícího se na extrémně úzké parcele a stále čekajícího na rekonstrukci. Přibližují dodnes plně funkční repliku Zemanovy kavárny, která byla po sametové revoluci postavena podle původní budovy z 20. let a přizpůsobena novým technickým požadavkům a dobovým trendům. Nebo ukazují masivní prostory dominanty brněnského hlavního vlakového nádraží, České pošty, jejíž funkčnost se s postupem let a změnou nároků na provoz vytrácí a kdysi monumentální užitková stavba se stává přežitkem. Jiráskovi se podařilo do centra snímku společně s Fuchsovou osobností dostat i obraz města samotného a vytváření jeho podoby v závislosti na dobových podmínkách jak v umění, tak ve společnosti.

Panelová diskuze na jihlavském festivalu, která se zaměřovala především na míru kompatibility experimentálního filmu s galerijním prostorem a specifičností spolupráce galeristů s filmovými tvůrci, nalézá styčné body i s typem monografického dokumentu, jaký natočil Pavel Jirásek. Jak v experimentálním tak dokumentárním filmu je klíčový autorský záměr, skutečnost zda je dílo koncipováno se záměrem uvádění ve specifických galerijních podmínkách a připraveno na odlišnou diváckou základnu.





další blogy autora:

Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka