Trocha nuceného adventního optimismu

Právník Ivan David bilancuje rok 2018
20.12.2018 - Ivan David

Foto: AP

Předvánoční čas vede člověka – často i proti jeho vůli – k bilancování.

Když jsem před pár týdny seděl v Bruselu na jednom z mnoha seminářů pojednávajících o připravovaných nových právních předpisech EU v oblasti autorského práva, ozval se zpoza otevřeného okna výbuch. A hned poté v krátkých intervalech několik dalších, následovaných řevem lidí i motorů přelétajících vrtulníků. 

V uplynulých letech jsem už vícekrát zažil situaci, kdy se přijímal nějaký nový zákon a podle všeobecného očekávání mezi lidmi, které bylo hojně přiživováno ze strany médií, měl tento právní předpis přinést přinejmenším konec civilizace, jak ji známe. Například si živě vzpomínám, jak na jednom vzdělávacím semináři k novému občanskému zákoníku, který se konal na podzim roku 2013, běhala mezi konferenčními stoly jakási jurodivá postarší dáma a za mohutné gestikulace rukou deklamovala svou představu apokalyptické vize budoucího světa, v němž lidé žijí podle pravidel nového občanského zákoníku. Tento proslov paní zakončila takřka slavnostním zvoláním, jímž korunovala svoji pochmurnou věštbu: „…a pamatujte si, že od 1. ledna 2014 nastane Saigon!“

Nicméně 1. ledna 2014 vyšlo slunce – a nestalo se vůbec nic.

Nejnověji bylo možno srovnatelnou hysterii zaznamenat krátce předtím, než 25. května 2018 vstoupilo v účinnost GDPR – tedy Obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Díky blížící se účinnosti tohoto právního předpisu mnoho lidí poprvé v životě zjistilo, že existuje něco jménem osobní údaj, že tato zvláštní entita požívá zákonné ochrany, a že dokonce můžete dostat pokutu, pokud nedisponujete souhlasem nebo jiným zákonným důvodem k tomu, abyste s tímto údajem systematicky nakládali. To všechno přesto, že prakticky identická pravidla pro ochranu osobních údajů platila v České republice již po 18 let předcházejících GDPR.

A tak došlo k tomu, že přes mnohá protichůdná očekávání dokonce i 25. května 2018 svět neskončil a tvrdošíjně existoval dál.

Co se to tedy událo na onom semináři, kde jsem si uprostřed bruselské Evropské čtvrti dělal pilně zápisky týkající se toho, co možná dobrého i špatného přinese nová směrnice „o autorském právu na jednotném digitálním trhu“? Propuklo snad za okny povstání proti těmto právním předpisům, jehož cílem bylo nastolit svět bez autorského práva?

Kdeže. Stalo se něco podstatnějšího. Pařížské Hnutí žlutých vest se v onom čase rozšířilo i za hranice Francie, a to do Belgie a Holandska. Tedy i někteří bruselští občané dávali účastí na demonstracích najevo svou nespokojenost se špatnými životními podmínkami, se stupňujícím se rozevíráním nůžek mezi bohatými a chudými a s postupujícím zdražováním základních životních potřeb.

Jak zareagovali na sílící projevy nepokojů na ulici účastníci autorskoprávního semináře? Takhle: Rozpačitě se na sebe podívali, načež po jistém váhání jedna paní vstala – a zavřela okno.

„It’s showtime, folks!“

O tom samém víkendu probíhala o nějakých 1 200 kilometrů dále na východ v polských Katovicích Konference OSN o změně klimatu. Její závěry byly poměrně jasné a zdrcující: Globální oteplování a všechny jeho negativní průvodní jevy zrychlujícím se tempem postupují dále, snahy lidstva na tomto trendu něco změnit selhávají – a naděje na změnu, přes všechnu snahu o optimismus, je nízká. Ostatně Hnutí žlutých vest není ničím jiným než průvodním symptomem tohoto procesu – jedním z jeho spouštěcích mechanismů byla právě snaha o zavedení nové ekologické daně na pohonné hmoty, která měla být jedním z prostředků boje proti globálnímu oteplování.

Tedy: Vše nasvědčuje tomu, že stojíme na prahu ekologické krize epochálních rozměrů, která bude nutně provázena i rostoucími sociálními nepokoji, tím spíše, bude-li břemeno boje (zatím navíc prakticky neúčinného) proti této hrozbě přenášeno na nejchudší. TOTO – a ne žádný jednotlivý právní předpis – by mělo být skutečným důvodem našeho znepokojení, uvědomil jsem si. Je zřejmé, že budeme-li před tímto faktem zavírat okna, jednoho dne jimi realita pronikne dovnitř sama, a o to razantněji. Hrozné na tom je to, že i pokud okna nyní otevřeme dokořán, je možná příliš pozdě. Protože samotné otevření oken nestačí a protože naše individuální i kolektivní aktivity dost možná nemají už sílu nic změnit. 

Jak tedy tváří v tvář této situaci a při vědomí nicotnosti vlastního počínání optimisticky a současně věrohodně uzavřít tento text a současně i rok 2018?

To tedy opravdu nevím. Nicméně v klasickém existenciálním kvazi-muzikálu All That Jazz (r. Bob Fosse, USA 1979) předstoupí každé ráno hlavní postava – umírající divadelní režisér – před zrcadlo, a se slovy „It’s showtime, folks!“ nasadí optimistickou masku, než se vydá vstříc pokračující sebedestrukci. Ostatně: Show(time) must go on.

Tak tedy: Bohatého Ježíška!





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn a či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaký je vztahé mohou být konotace obrazůvizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová