Trocha nuceného adventního optimismu

Právník Ivan David bilancuje rok 2018
20.12.2018 - Ivan David

Foto: AP

Předvánoční čas vede člověka – často i proti jeho vůli – k bilancování.

Když jsem před pár týdny seděl v Bruselu na jednom z mnoha seminářů pojednávajících o připravovaných nových právních předpisech EU v oblasti autorského práva, ozval se zpoza otevřeného okna výbuch. A hned poté v krátkých intervalech několik dalších, následovaných řevem lidí i motorů přelétajících vrtulníků. 

V uplynulých letech jsem už vícekrát zažil situaci, kdy se přijímal nějaký nový zákon a podle všeobecného očekávání mezi lidmi, které bylo hojně přiživováno ze strany médií, měl tento právní předpis přinést přinejmenším konec civilizace, jak ji známe. Například si živě vzpomínám, jak na jednom vzdělávacím semináři k novému občanskému zákoníku, který se konal na podzim roku 2013, běhala mezi konferenčními stoly jakási jurodivá postarší dáma a za mohutné gestikulace rukou deklamovala svou představu apokalyptické vize budoucího světa, v němž lidé žijí podle pravidel nového občanského zákoníku. Tento proslov paní zakončila takřka slavnostním zvoláním, jímž korunovala svoji pochmurnou věštbu: „…a pamatujte si, že od 1. ledna 2014 nastane Saigon!“

Nicméně 1. ledna 2014 vyšlo slunce – a nestalo se vůbec nic.

Nejnověji bylo možno srovnatelnou hysterii zaznamenat krátce předtím, než 25. května 2018 vstoupilo v účinnost GDPR – tedy Obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Díky blížící se účinnosti tohoto právního předpisu mnoho lidí poprvé v životě zjistilo, že existuje něco jménem osobní údaj, že tato zvláštní entita požívá zákonné ochrany, a že dokonce můžete dostat pokutu, pokud nedisponujete souhlasem nebo jiným zákonným důvodem k tomu, abyste s tímto údajem systematicky nakládali. To všechno přesto, že prakticky identická pravidla pro ochranu osobních údajů platila v České republice již po 18 let předcházejících GDPR.

A tak došlo k tomu, že přes mnohá protichůdná očekávání dokonce i 25. května 2018 svět neskončil a tvrdošíjně existoval dál.

Co se to tedy událo na onom semináři, kde jsem si uprostřed bruselské Evropské čtvrti dělal pilně zápisky týkající se toho, co možná dobrého i špatného přinese nová směrnice „o autorském právu na jednotném digitálním trhu“? Propuklo snad za okny povstání proti těmto právním předpisům, jehož cílem bylo nastolit svět bez autorského práva?

Kdeže. Stalo se něco podstatnějšího. Pařížské Hnutí žlutých vest se v onom čase rozšířilo i za hranice Francie, a to do Belgie a Holandska. Tedy i někteří bruselští občané dávali účastí na demonstracích najevo svou nespokojenost se špatnými životními podmínkami, se stupňujícím se rozevíráním nůžek mezi bohatými a chudými a s postupujícím zdražováním základních životních potřeb.

Jak zareagovali na sílící projevy nepokojů na ulici účastníci autorskoprávního semináře? Takhle: Rozpačitě se na sebe podívali, načež po jistém váhání jedna paní vstala – a zavřela okno.

„It’s showtime, folks!“

O tom samém víkendu probíhala o nějakých 1 200 kilometrů dále na východ v polských Katovicích Konference OSN o změně klimatu. Její závěry byly poměrně jasné a zdrcující: Globální oteplování a všechny jeho negativní průvodní jevy zrychlujícím se tempem postupují dále, snahy lidstva na tomto trendu něco změnit selhávají – a naděje na změnu, přes všechnu snahu o optimismus, je nízká. Ostatně Hnutí žlutých vest není ničím jiným než průvodním symptomem tohoto procesu – jedním z jeho spouštěcích mechanismů byla právě snaha o zavedení nové ekologické daně na pohonné hmoty, která měla být jedním z prostředků boje proti globálnímu oteplování.

Tedy: Vše nasvědčuje tomu, že stojíme na prahu ekologické krize epochálních rozměrů, která bude nutně provázena i rostoucími sociálními nepokoji, tím spíše, bude-li břemeno boje (zatím navíc prakticky neúčinného) proti této hrozbě přenášeno na nejchudší. TOTO – a ne žádný jednotlivý právní předpis – by mělo být skutečným důvodem našeho znepokojení, uvědomil jsem si. Je zřejmé, že budeme-li před tímto faktem zavírat okna, jednoho dne jimi realita pronikne dovnitř sama, a o to razantněji. Hrozné na tom je to, že i pokud okna nyní otevřeme dokořán, je možná příliš pozdě. Protože samotné otevření oken nestačí a protože naše individuální i kolektivní aktivity dost možná nemají už sílu nic změnit. 

Jak tedy tváří v tvář této situaci a při vědomí nicotnosti vlastního počínání optimisticky a současně věrohodně uzavřít tento text a současně i rok 2018?

To tedy opravdu nevím. Nicméně v klasickém existenciálním kvazi-muzikálu All That Jazz (r. Bob Fosse, USA 1979) předstoupí každé ráno hlavní postava – umírající divadelní režisér – před zrcadlo, a se slovy „It’s showtime, folks!“ nasadí optimistickou masku, než se vydá vstříc pokračující sebedestrukci. Ostatně: Show(time) must go on.

Tak tedy: Bohatého Ježíška!





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková