Trocha nuceného adventního optimismu

Právník Ivan David bilancuje rok 2018
20.12.2018 - Ivan David

Foto: AP

Předvánoční čas vede člověka – často i proti jeho vůli – k bilancování.

Když jsem před pár týdny seděl v Bruselu na jednom z mnoha seminářů pojednávajících o připravovaných nových právních předpisech EU v oblasti autorského práva, ozval se zpoza otevřeného okna výbuch. A hned poté v krátkých intervalech několik dalších, následovaných řevem lidí i motorů přelétajících vrtulníků. 

V uplynulých letech jsem už vícekrát zažil situaci, kdy se přijímal nějaký nový zákon a podle všeobecného očekávání mezi lidmi, které bylo hojně přiživováno ze strany médií, měl tento právní předpis přinést přinejmenším konec civilizace, jak ji známe. Například si živě vzpomínám, jak na jednom vzdělávacím semináři k novému občanskému zákoníku, který se konal na podzim roku 2013, běhala mezi konferenčními stoly jakási jurodivá postarší dáma a za mohutné gestikulace rukou deklamovala svou představu apokalyptické vize budoucího světa, v němž lidé žijí podle pravidel nového občanského zákoníku. Tento proslov paní zakončila takřka slavnostním zvoláním, jímž korunovala svoji pochmurnou věštbu: „…a pamatujte si, že od 1. ledna 2014 nastane Saigon!“

Nicméně 1. ledna 2014 vyšlo slunce – a nestalo se vůbec nic.

Nejnověji bylo možno srovnatelnou hysterii zaznamenat krátce předtím, než 25. května 2018 vstoupilo v účinnost GDPR – tedy Obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Díky blížící se účinnosti tohoto právního předpisu mnoho lidí poprvé v životě zjistilo, že existuje něco jménem osobní údaj, že tato zvláštní entita požívá zákonné ochrany, a že dokonce můžete dostat pokutu, pokud nedisponujete souhlasem nebo jiným zákonným důvodem k tomu, abyste s tímto údajem systematicky nakládali. To všechno přesto, že prakticky identická pravidla pro ochranu osobních údajů platila v České republice již po 18 let předcházejících GDPR.

A tak došlo k tomu, že přes mnohá protichůdná očekávání dokonce i 25. května 2018 svět neskončil a tvrdošíjně existoval dál.

Co se to tedy událo na onom semináři, kde jsem si uprostřed bruselské Evropské čtvrti dělal pilně zápisky týkající se toho, co možná dobrého i špatného přinese nová směrnice „o autorském právu na jednotném digitálním trhu“? Propuklo snad za okny povstání proti těmto právním předpisům, jehož cílem bylo nastolit svět bez autorského práva?

Kdeže. Stalo se něco podstatnějšího. Pařížské Hnutí žlutých vest se v onom čase rozšířilo i za hranice Francie, a to do Belgie a Holandska. Tedy i někteří bruselští občané dávali účastí na demonstracích najevo svou nespokojenost se špatnými životními podmínkami, se stupňujícím se rozevíráním nůžek mezi bohatými a chudými a s postupujícím zdražováním základních životních potřeb.

Jak zareagovali na sílící projevy nepokojů na ulici účastníci autorskoprávního semináře? Takhle: Rozpačitě se na sebe podívali, načež po jistém váhání jedna paní vstala – a zavřela okno.

„It’s showtime, folks!“

O tom samém víkendu probíhala o nějakých 1 200 kilometrů dále na východ v polských Katovicích Konference OSN o změně klimatu. Její závěry byly poměrně jasné a zdrcující: Globální oteplování a všechny jeho negativní průvodní jevy zrychlujícím se tempem postupují dále, snahy lidstva na tomto trendu něco změnit selhávají – a naděje na změnu, přes všechnu snahu o optimismus, je nízká. Ostatně Hnutí žlutých vest není ničím jiným než průvodním symptomem tohoto procesu – jedním z jeho spouštěcích mechanismů byla právě snaha o zavedení nové ekologické daně na pohonné hmoty, která měla být jedním z prostředků boje proti globálnímu oteplování.

Tedy: Vše nasvědčuje tomu, že stojíme na prahu ekologické krize epochálních rozměrů, která bude nutně provázena i rostoucími sociálními nepokoji, tím spíše, bude-li břemeno boje (zatím navíc prakticky neúčinného) proti této hrozbě přenášeno na nejchudší. TOTO – a ne žádný jednotlivý právní předpis – by mělo být skutečným důvodem našeho znepokojení, uvědomil jsem si. Je zřejmé, že budeme-li před tímto faktem zavírat okna, jednoho dne jimi realita pronikne dovnitř sama, a o to razantněji. Hrozné na tom je to, že i pokud okna nyní otevřeme dokořán, je možná příliš pozdě. Protože samotné otevření oken nestačí a protože naše individuální i kolektivní aktivity dost možná nemají už sílu nic změnit. 

Jak tedy tváří v tvář této situaci a při vědomí nicotnosti vlastního počínání optimisticky a současně věrohodně uzavřít tento text a současně i rok 2018?

To tedy opravdu nevím. Nicméně v klasickém existenciálním kvazi-muzikálu All That Jazz (r. Bob Fosse, USA 1979) předstoupí každé ráno hlavní postava – umírající divadelní režisér – před zrcadlo, a se slovy „It’s showtime, folks!“ nasadí optimistickou masku, než se vydá vstříc pokračující sebedestrukci. Ostatně: Show(time) must go on.

Tak tedy: Bohatého Ježíška!





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka