TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“

Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:2
03.01.2019 - Radim Procházka

Komunismus, zdroj: Backgroundfilms

Všichni teď vydávají svoje žebříčky nejvýraznějších událostí loňského roku, tak jsem se o něco podobného také pokusil. Vybíral jsem z těch, které podle mne v loňském roce nejvíce ovlivnily filmové prostředí nebo jsou vážným varováním či příslibem hlubších změn budoucích. 

5.
Setkání roku:

Díky iniciativě Fondu kinematografie zvané Dramaturgický inkubátor mohu nejen já dlouhodobě spolupracovat (na připravovaném debutu Jana Haluzy Černé slunce) se špičkovým evropským dramaturgem Franzem Rodenkirchenem. Byli jsme s kolegy vybráni do jakési pomyslné české filmové reprezentace, abychom se v nadcházejícím „olympijském cyklu“ připravovali se zahraničními experty na budoucí vzornou reprezentaci české kinematografie na mezinárodní scéně. Snad naděje do nás vložené nezklameme a bude z toho nějaké „pódium“.

4.
Míjení roku:

Na největším pitchingu budoucích dokumentárních filmů na světě, amsterodamském IDFA Forum, loni chyběly projekty z východní Evropy. IDFA se přitom na začátku 90. let formovala zejména na uvádění filmů z postsovětských zemí. Upozornil na to na svém blogu dánský doyen kritické reflexe evropského dokumentu Tue Steen Müller, čímž vyvolal polemiku s novým uměleckým ředitelem IDFA, syrským filmařem Orwou Nyrabiem. Ten hájil své selektory tím, že jeden rok neznamená trend a že na IDFA v minulosti každoročně 3 až 4 východoevropské projekty byly. Uvidíme… Možná ale že syrský původ nového šéfa IDFA Nyrabii je nejlepší metaforou posunů v geopolitickém směřování nejvlivnější dokumentární přehlídky na světě. Polemiku najdete zde.

Mimochodem konkurence na amsterodamském Fóru je tak obrovská, že mým malým osobním vítězstvím bylo, že jsem získal superdrahou akreditaci alespoň jako divák. Tohle je esence tvrdé mezinárodní soutěže, do níž vstupujeme a kterou si málo z těch, kteří hodnotí naše výsledky, uvědomuje.     

„Hlavním městem“ středo a východoevropského dokumentu se naopak na konci října tradičně stává Jihlava. I tamní festival ale české kinematografii přinesl loni oslabující míjení. Z vůle a rozhodnutí jejího právem respektovaného ředitele Marka Hovorky chyběly v programu (byť třeba v nesoutěžních sekcích) některé klíčové české (referenční) filmy uplynulé sezóny. Jihlava se přitom dostává do paradoxní situace. Sama byla před lety na počátku emancipace dokumentárních tvůrců i jejich tvorby. Nyní hledá svůj postoj vůči trendům, které zahájila. Stále více českých filmařů vstupuje do mezinárodní konkurence a zároveň se posilují a rozšiřují domácí dokumentární akce všeho druhu. Například právě na předloňské IDFA a loňském Berlinale měly světovou premiéru dva české filmy (Nic jako dřív, Až bude válka), které fanoušci i filmaři následně marně hledali v programu Ji.hlavy, jež chce být „českou radostí“.

» Pavel Sladký: Co chybí k tomu, abychom měli Českou radost? Komentář k 22. ročníku MFDF Ji.hlava

Lukáš Kokeš a Klára Tasovská na IDFA 2018, zdroj: IDFA

3.
Návštěvy roku:

Čeští dokumentární tvůrci i nadále pokračovali v ohledávání významných společenských témat. Svůj český film „dostalo“ orbánovské Maďarsko (Iluze), náckové zdejší i zahraniční (Budovatelé říše, Až bude válka), ruský pokus o ekonomickou reformu (Švéd v žigulíku) a mnoho dalších témat. 

Filmy o Andreji Babišovi začaly vznikat už v době, kdy v něm ještě hodně lidí vidělo naději na změnu (Matrix AB, Selský rozum). Vrcholem byl letos sice filmařsky menší, žánrovější, ale o to zásadnější díl internetového Zvláštního vyšetřování 2.0 s názvem Babišův syn promluvil, ve kterém Vít Klusák a Filip Remunda se svými stálými spolupracovníky pomohli špičkovým investigativním novinářům Sabině Slonkové a Jiřímu Kubíkovi k filmové návštěvě premiérova syna, jehož svědectví otřáslo vládou.

Odchovanci katedry dokumentu FAMU ale tradičně bodovali a bodují (a budovali a budují) nejen filmováním. Například režiséra Bohdana Bláhovce jste loni mohli najít jako organizátora v pozadí pietní vzpomínky na vietnamské děti utonulé v jezeře Lhota nebo demonstrace protestující proti nucenému odchodu Petra Fischera z vedení Českého rozhlasu.

zdroj: Seznam zprávy

2.
Odchody roku:

Vystudovaný filozof a respektovaný publicista, komentátor a recenzent s nebývalou erudicí a šíří zájmu Petr Fischer končí jako ředitel stanice Vltava. Potvrzuje se tak v malém historická pravda, že filozofové se na trůny dostanou jen v dobách přelomů a změn (jeho nástupu předcházela změna ve vedení Českého rozhlasu). Normalizace (v tomto případě slovy Adama Michnika „normalizace bez tanků“) pak následně přinášejí snahy papalášů všeho druhu se samostatně uvažujících jedinců zbavit i za cenu vlastní ostudy.

» Za otevřenou Vltavu

Podobně před lety změna ve vedení České televize vynesla na významný post kreativního producenta Petra Kubicu, jednu z duší ji.hlavského festivalu a tehdejší katedry dokumentární tvorby FAMU. Jeho nynější ohlášený odchod z ČT, byť není vynucený, je pro naši obec snad ještě důležitějším znamením než obecně známá kauza „pornografa“ Fischera. Hradními trolly neustále ostřelovaná Česká televize ztrácí pod palbou citlivost i odvahu nejít divákům za každou cenu naproti.

zdroj: info.cz

1.
Střídání roku:

S velkým napětím bylo očekáváno babí léto na katedře dokumentu FAMU. Ohlášený konec mandátu jejího šéfa, profesora Karla Vachka, hledání jeho nástupce a také konec pracovních smluv většiny klíčových pedagogů, které krátce po svém nástupu v roce 2002 přivedl právě Vachek, probíhaly v dusné atmosféře, která na škole vládne od nástupu současného děkana. Sebevědomá katedra se však shodla na podpoře kandidatury Vachkovy zástupkyně, dlouholeté pedagožky a režisérky Alice Růžičkové, která posléze hladce prošla výběrovým řízením. Potvrdila také pracovní smlouvy dosavadním kolegům a angažovala několik jmen patřících ke klíčovým osobnostem mladší generace (Jan Šípek, Lukáš Kokeš, Lucie Králová). I když je podle mne škoda, že se Vachkovým nástupcem nechtěl stát někdo z nejvýraznějších autorských osobností působících na škole (tedy Martin Mareček nebo Vít Klusák), otevřenost nové šéfové diskusi i vnějším podnětům je velkým příslibem do budoucna.

» pedagogové Katedry dokumentární tvorby FAMU

Soukromé divoké karty:

1. Karel Vachek sice Komunismus zatím nedobudoval, ale celý loňský rok strávil ve střižně, takže už se to blíží… A my společně s kolegou Mikulášem Novotným pomalu začínáme připravovat premiéru.

2. Téměř sto tisíc diváků v kinech na Planetě Česko Mariána Poláka budiž posilou a pojistkou do dalších let proti všem budoucím zpochybňováním elitářského „lepšofilmování“ za státní peníze.

Zdá se, že dobré zprávy těsně 3:2 vítězí nad špatnými. Ale při bližším ohledání je jasné, že je vše daleko zamotanější. Dramaturgický inkubátor je mimo jiné inspirovaný úspěšnou doku-akcí s názvem dok.inkubátor, které ale Fond loni nedal podporu na její český program, přestože třeba Švédovi v žigulíku pomohla dojet až na zmíněnou světovou premiéru na IDFA. Petr Kubica se zase díky odchodu z „televizoru“ (jak sám vtipně metonymicky zaměňuje název instituce a "médium") naplno vrací do vedení ji.hlavského festivalu a na katedru dokumentu FAMU, což je pro obě instituce velká posila. A Petr Fischer bude mít možná konečně čas napsat nebo uspořádat další knihu, tu poslední (výbor ze svých textů Veřejné osvětlení) vydal naposledy v roce 2008.





další blogy autora:

Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka
Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.12.03.2020 - Radim Procházka
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
Ďábel skrytý na vrátniciRadim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU11.10.2018 - Radim Procházka
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka