TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“

Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:2
03.01.2019 - Radim Procházka

Komunismus, zdroj: Backgroundfilms

Všichni teď vydávají svoje žebříčky nejvýraznějších událostí loňského roku, tak jsem se o něco podobného také pokusil. Vybíral jsem z těch, které podle mne v loňském roce nejvíce ovlivnily filmové prostředí nebo jsou vážným varováním či příslibem hlubších změn budoucích. 

5.
Setkání roku:

Díky iniciativě Fondu kinematografie zvané Dramaturgický inkubátor mohu nejen já dlouhodobě spolupracovat (na připravovaném debutu Jana Haluzy Černé slunce) se špičkovým evropským dramaturgem Franzem Rodenkirchenem. Byli jsme s kolegy vybráni do jakési pomyslné české filmové reprezentace, abychom se v nadcházejícím „olympijském cyklu“ připravovali se zahraničními experty na budoucí vzornou reprezentaci české kinematografie na mezinárodní scéně. Snad naděje do nás vložené nezklameme a bude z toho nějaké „pódium“.

4.
Míjení roku:

Na největším pitchingu budoucích dokumentárních filmů na světě, amsterodamském IDFA Forum, loni chyběly projekty z východní Evropy. IDFA se přitom na začátku 90. let formovala zejména na uvádění filmů z postsovětských zemí. Upozornil na to na svém blogu dánský doyen kritické reflexe evropského dokumentu Tue Steen Müller, čímž vyvolal polemiku s novým uměleckým ředitelem IDFA, syrským filmařem Orwou Nyrabiem. Ten hájil své selektory tím, že jeden rok neznamená trend a že na IDFA v minulosti každoročně 3 až 4 východoevropské projekty byly. Uvidíme… Možná ale že syrský původ nového šéfa IDFA Nyrabii je nejlepší metaforou posunů v geopolitickém směřování nejvlivnější dokumentární přehlídky na světě. Polemiku najdete zde.

Mimochodem konkurence na amsterodamském Fóru je tak obrovská, že mým malým osobním vítězstvím bylo, že jsem získal superdrahou akreditaci alespoň jako divák. Tohle je esence tvrdé mezinárodní soutěže, do níž vstupujeme a kterou si málo z těch, kteří hodnotí naše výsledky, uvědomuje.     

„Hlavním městem“ středo a východoevropského dokumentu se naopak na konci října tradičně stává Jihlava. I tamní festival ale české kinematografii přinesl loni oslabující míjení. Z vůle a rozhodnutí jejího právem respektovaného ředitele Marka Hovorky chyběly v programu (byť třeba v nesoutěžních sekcích) některé klíčové české (referenční) filmy uplynulé sezóny. Jihlava se přitom dostává do paradoxní situace. Sama byla před lety na počátku emancipace dokumentárních tvůrců i jejich tvorby. Nyní hledá svůj postoj vůči trendům, které zahájila. Stále více českých filmařů vstupuje do mezinárodní konkurence a zároveň se posilují a rozšiřují domácí dokumentární akce všeho druhu. Například právě na předloňské IDFA a loňském Berlinale měly světovou premiéru dva české filmy (Nic jako dřív, Až bude válka), které fanoušci i filmaři následně marně hledali v programu Ji.hlavy, jež chce být „českou radostí“.

» Pavel Sladký: Co chybí k tomu, abychom měli Českou radost? Komentář k 22. ročníku MFDF Ji.hlava

Lukáš Kokeš a Klára Tasovská na IDFA 2018, zdroj: IDFA

3.
Návštěvy roku:

Čeští dokumentární tvůrci i nadále pokračovali v ohledávání významných společenských témat. Svůj český film „dostalo“ orbánovské Maďarsko (Iluze), náckové zdejší i zahraniční (Budovatelé říše, Až bude válka), ruský pokus o ekonomickou reformu (Švéd v žigulíku) a mnoho dalších témat. 

Filmy o Andreji Babišovi začaly vznikat už v době, kdy v něm ještě hodně lidí vidělo naději na změnu (Matrix AB, Selský rozum). Vrcholem byl letos sice filmařsky menší, žánrovější, ale o to zásadnější díl internetového Zvláštního vyšetřování 2.0 s názvem Babišův syn promluvil, ve kterém Vít Klusák a Filip Remunda se svými stálými spolupracovníky pomohli špičkovým investigativním novinářům Sabině Slonkové a Jiřímu Kubíkovi k filmové návštěvě premiérova syna, jehož svědectví otřáslo vládou.

Odchovanci katedry dokumentu FAMU ale tradičně bodovali a bodují (a budovali a budují) nejen filmováním. Například režiséra Bohdana Bláhovce jste loni mohli najít jako organizátora v pozadí pietní vzpomínky na vietnamské děti utonulé v jezeře Lhota nebo demonstrace protestující proti nucenému odchodu Petra Fischera z vedení Českého rozhlasu.

zdroj: Seznam zprávy

2.
Odchody roku:

Vystudovaný filozof a respektovaný publicista, komentátor a recenzent s nebývalou erudicí a šíří zájmu Petr Fischer končí jako ředitel stanice Vltava. Potvrzuje se tak v malém historická pravda, že filozofové se na trůny dostanou jen v dobách přelomů a změn (jeho nástupu předcházela změna ve vedení Českého rozhlasu). Normalizace (v tomto případě slovy Adama Michnika „normalizace bez tanků“) pak následně přinášejí snahy papalášů všeho druhu se samostatně uvažujících jedinců zbavit i za cenu vlastní ostudy.

» Za otevřenou Vltavu

Podobně před lety změna ve vedení České televize vynesla na významný post kreativního producenta Petra Kubicu, jednu z duší ji.hlavského festivalu a tehdejší katedry dokumentární tvorby FAMU. Jeho nynější ohlášený odchod z ČT, byť není vynucený, je pro naši obec snad ještě důležitějším znamením než obecně známá kauza „pornografa“ Fischera. Hradními trolly neustále ostřelovaná Česká televize ztrácí pod palbou citlivost i odvahu nejít divákům za každou cenu naproti.

zdroj: info.cz

1.
Střídání roku:

S velkým napětím bylo očekáváno babí léto na katedře dokumentu FAMU. Ohlášený konec mandátu jejího šéfa, profesora Karla Vachka, hledání jeho nástupce a také konec pracovních smluv většiny klíčových pedagogů, které krátce po svém nástupu v roce 2002 přivedl právě Vachek, probíhaly v dusné atmosféře, která na škole vládne od nástupu současného děkana. Sebevědomá katedra se však shodla na podpoře kandidatury Vachkovy zástupkyně, dlouholeté pedagožky a režisérky Alice Růžičkové, která posléze hladce prošla výběrovým řízením. Potvrdila také pracovní smlouvy dosavadním kolegům a angažovala několik jmen patřících ke klíčovým osobnostem mladší generace (Jan Šípek, Lukáš Kokeš, Lucie Králová). I když je podle mne škoda, že se Vachkovým nástupcem nechtěl stát někdo z nejvýraznějších autorských osobností působících na škole (tedy Martin Mareček nebo Vít Klusák), otevřenost nové šéfové diskusi i vnějším podnětům je velkým příslibem do budoucna.

» pedagogové Katedry dokumentární tvorby FAMU

Soukromé divoké karty:

1. Karel Vachek sice Komunismus zatím nedobudoval, ale celý loňský rok strávil ve střižně, takže už se to blíží… A my společně s kolegou Mikulášem Novotným pomalu začínáme připravovat premiéru.

2. Téměř sto tisíc diváků v kinech na Planetě Česko Mariána Poláka budiž posilou a pojistkou do dalších let proti všem budoucím zpochybňováním elitářského „lepšofilmování“ za státní peníze.

Zdá se, že dobré zprávy těsně 3:2 vítězí nad špatnými. Ale při bližším ohledání je jasné, že je vše daleko zamotanější. Dramaturgický inkubátor je mimo jiné inspirovaný úspěšnou doku-akcí s názvem dok.inkubátor, které ale Fond loni nedal podporu na její český program, přestože třeba Švédovi v žigulíku pomohla dojet až na zmíněnou světovou premiéru na IDFA. Petr Kubica se zase díky odchodu z „televizoru“ (jak sám vtipně metonymicky zaměňuje název instituce a "médium") naplno vrací do vedení ji.hlavského festivalu a na katedru dokumentu FAMU, což je pro obě instituce velká posila. A Petr Fischer bude mít možná konečně čas napsat nebo uspořádat další knihu, tu poslední (výbor ze svých textů Veřejné osvětlení) vydal naposledy v roce 2008.





další blogy autora:

Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
O filmové režii aneb Český lev dokumentárníProducent Radim Procházka se zamýšlí nad možností rovného boje o Českého lva za režii pro tvůrce hraných a dokumentárních filmů.26.03.2019 - Radim Procházka
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
Ďábel skrytý na vrátniciRadim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU11.10.2018 - Radim Procházka
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka

   poslední blogy:
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn a či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaký je vztahé mohou být konotace obrazůvizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová