Televize na plátně

Mediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.
12.10.2017 - Milan Kruml

True Selfie

Je to zvláštní zážitek, promítat ve velkém kinosále pro několik stovek lidí televizní pořady. Pro diváky i pro toho, kdo se snaží dodat jim k vybraným relacím potřebné informace a kontext. Když se před několika lety rozhodli na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava zařadit sekci, která by nějakým způsobem mapovala posuny v oblasti televizních non-fiction formátů, možná ani netušili, jak unikátní projekt nakonec vznikne.

Ji.hlavský festival se totiž stal jedinou příležitostí, kdy můžeme alespoň částečně vidět, jak vypadá televizní nabídka v hlavních vysílacích časech tam, kde televize nesázejí jen na seriálovou dramatiku a archivní pořady. Tuzemské televize většinou takové pořady nejenže nevyrábějí, ale ani nenakupují jako akvizici.

Drtivá většina televizních tvůrců si je vědoma, že i když se televizory stávají z hlediska reprodukce obrazu a zvuku stále dokonalejšími a obrazovky v domácnostech se zvětšují, základní rozdíl mezi sledováním televizního pořadu a návštěvou kina zůstává stejný. U televize se diváci prostě nedokážou tolik soustředit na obsah, jako tomu je v kině. To znamená, že každý, kdo vytváří obsahy pro televizi, musí kalkulovat s tím, že jejich příjemci budou při sledování pravděpodobně nesoustředění, možná se také budou věnovat jiné aktivitě a televize bude pro ně spíše kulisou než hlavní atrakcí. Proto je nutné některá základní sdělení opakovat, více vysvětlovat, vracet se k již vyřčenému a zobrazenému. Na obrazovce se to snese, jak to ale bude vypadat, když se takto koncipovaný pořad dostane k divákům sledujícím obsah v temnotě kinosálu, plně soustředěným a dobře vnímajícím každý nedostatek? Je to jedna z věcí, která mne na těchto projekcích zajímá nejvíc, a reakce návštěvníků, vyjádřené v besedách, jsou proto velmi cenné.

Před každou projekcí se v Ji.hlavě snažím přítomným vysvětlit, že uvidí televizní pořad tak, jak jej pravděpodobně nikdy neviděli ani sami tvůrci a jejich zážitek se od diváka u televizoru bude podstatně lišit. Na velkém plátně vynikne navíc i každý technický nedostatek – špatný střih, neschopnost vizualizovat příběh, komentář, který působí spíše kontraproduktivně, protože je buď bezobsažný, nebo mu neodpovídají obrazy k němu připojené a podobně.

Ambulance

Bylo pro mne překvapením, že největší počet chyb byl při těchto projekcích vidět u britské televizní tvorby, která ovšem zmíněné nedostatky dokonale překonala atraktivitou tématu, zvoleným způsobem vyprávění a schopností vybrat správné respondenty. Naopak technicky nejdokonalejší byly americké pořady, ne vždy se ovšem o nich dalo říci, že ruku v ruce s řemeslnou dovedností jde i výjimečný obsah. V některých případech jsem při výběru pořadů totiž volil typické zástupce nějakého v té době silného trendu, aniž by nutně muselo jít o nějaký kvalitativní posun televizní nabídky – to se týkalo třeba americké „docusoap“ Mob Wives o manželkách a rodinách uvězněných mafiánů. Že jsem uvedl docusoap v uvozovkách není náhodou – podle mého je velká část pořadu točená podle předem dohodnutého scénáře a protagonistky hrají samy sebe – tedy hrají ženy mafiánů tak, jak si je podle nich představuje průměrný divák. 

Rok co rok si říkám, jestli by se stejní diváci, kteří přicházejí na promítání televizních pořadů, byli ochotni na ně dívat v televizi. Zdánlivě nesmyslná otázka je namístě – je totiž rozdíl věnovat na festivalu hodinu času scripted reality o zlaté londýnské mládeži, nazvané Made in Chelsea, a usedat ke stejné „stravě“ týden co týden před obrazovku.

V Ji.hlavě vidí zájemci o televizní tvorbu většinou pořady, které patří ke špičce, nějakým způsobem převyšují běžnou, byť primetimovou produkci. Divákům se snažím sdělit, že na podobné téma s využitím podobného postupu se zaměřily další desítky, možná stovky podobných relací po celém světě, neboť napodobování a kopírování patří k typickým postupům, používaným v televizi už od jejího vzniku. Je-li něco úspěšné, zkoušejí to logicky i ostatní.

True Selfie

Nedá se říci, že by výběr pro Ji.hlavu byl s rostoucí zkušeností nějak snadnější – není totiž nijak zaručeno, že se každý rok objeví v nabídce zahraničních televizí takové formáty, které skutečně lze bez výčitek prezentovat jako „nové“ či inovativní, a také nelze čekat, že každý rok přinese nějaký silný trend. Asi nejlépe takový požadavek splňují nejrůznější experimenty – na festivalu měl například velký ohlas nizozemský pořad Velká dárcovská show, který zvolil formu drsné reality show, aby upozornil na nedostatek dárců orgánů, nebo Velký rasistický experiment z Německa. Prezentovali jsme také množství formátů, kterým se tuzemští televizní tvůrci zatím spíše vyhýbají – například living history, rekonstrukční pořady, mockumentary a podobně. 

Občas si říkám, jakou má vlastně cenu ukazovat, že televize se dá dělat i trochu jinak, než jak jsme zvyklí. Pochybnosti většinou zmizí, když vidím reakce publika – přinejmenším diváci v Ji.hlavě mají šanci nahlédnout do televizního světa, který je nám v některých směrech dost vzdálený. A fakt, že je řada z těchto pořadů baví, že jsou jim blízké způsobem zpracování a především schopností oslovit nejen tradiční televizní diváky, nakonec spíše než skepsi vyvolává naději.

I letos se v Ji.hlavě představí pořady, které nabízejí něco víc než jen solidní řemeslo – například experimentální True Selfie nebo vizuálně atraktivní Ambulance. A zájemci o žánr late night show se mohou těšit na dílnu věnovanou jeho historii i současnosti.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka