Telenovelová válka?

Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.
22.03.2018 - Milan Kruml

Velkolepé století (Yagmur a Durul Taylan, 2014)

Telenovela je hraný seriál často o téměř 200 dílech, jehož konec diváci předem znají, a přesto se na něj dívají, neboť jim přináší uklidnění, že v životě (alespoň v tom televizním) nakonec vítězí spravedlnost, věrná láska a poctivost. Je to nepochybně velmi zajímavá odnož seriálové tvorby, přinejmenším pro sociology. Že by se ale mohla stát zbraní, prostředkem politického boje? Ačkoli je to dost zvláštní představa, zdá se, že od počátku letošního března zní odpověď na tuto otázku: ano! Zahraniční tiskové agentury vydaly 5. března zprávu, podle níž saúdskoarabská televizní skupina MBC odstranila ze své programové nabídky všechny turecké telenovely. Rozhodnutí se týká nejen vysílání pro Saúdskou Arábii, ale také stanic, které působí v řadě dalších zemí arabského světa. Mluvčí MBC Mazen Hayek se k důvodům tohoto rozhodnutí nevyjádřil.

MBC má své hlavní sídlo v Dubaji a podle všeho je odstranění tureckých telenovel součástí studené války mezi Saúdskou Arábií a Íránem, která se dotýká i dalších států v regionu, jež udržují s Íránem přátelské vztahy – Kataru anebo Turecka. Kdo by si myslel, že to je zdánlivě banální zpráva, která nebude mít žádný ohlas, je na omylu. Rozhodnutí přináší jednak velké zklamání divákům, a je otázka, jak na něj budou reagovat, a současně znamená i těžkou ránu pro turecké producenty. Neboť vývoz těchto seriálů představuje velmi lukrativní byznys, navíc silně podporovaný tureckou vládou.

Turecké telenovely jsou dnes pojmem nejen v arabském světě. Možná si ještě někdo vzpomene na jednu z nejúspěšnějších, nazvanou Tisíc a jedna noc, která byla hitem i na Slovensku a jejímž prostřednictvím chtěl tehdejší šéf Novy Adrian Sarbu dokázat, že diváci u nás jsou v podstatě stejní jako třeba v Rumunsku nebo Srbsku. Ukázalo se, že nejsou. Pro ty, kteří sledují v tuzemsku pravidelně televizi, nepředstavují emoce, s nimiž telenovela stojí a padá, tak silné lákadlo, jako třeba pro diváky na jihu Evropy nebo v Latinské Americe. Turci jsou zjevně emotivnější než my a možná i proto jsou to jejich seriály, které se staly v uplynulém desetiletí zřejmě největším překvapením na mezinárodním trhu, a nikoli naše.

Tisíc a jedna noc (1001 Gece, 2006)

Ještě počátkem minulého desetiletí, když se řeklo telenovela, se většině lidí, a to nejen z televizní branže (i u nás jsme poznali Esmeraldu, Manuelu, Divokého anděla a další), vybavily seriály z Argentiny, Kolumbie, Mexika či Brazílie. A právem – v Jižní a Střední Americe dokázali subžánr telenovely dopilovat do dokonalosti, vytvořit obrovské množství pořadů, které se dělí do různých kategorií podle typu příběhu, cílové skupiny, kterou oslovují, i obsahu (například v Brazílii mají vlastní kategorii adaptací slavných literárních děl do podoby telenovel – třeba Dona Quijota). Věděl-li někdo něco o turecké produkci těchto dlouhých seriálů se specifickým způsobem vyprávění, pak asi to, že jsou natáčeny s nízkými rozpočty, většina scén se odehrává v interiérech podobných si jako vejce vejci a zájem kromě Turecka o ně mají jen někteří diváci v Bulharsku a Albánii.

Uplynulo pár let a s tureckými producenty se spojují investoři do televizní tvorby z Latinské Ameriky či Izraele, aby vytvářeli seriály, s nimiž se obchoduje na celosvětovém trhu. Turecké telenovely vypadají draze a drahé také jsou (tedy co se týče průměrných nákladů na takový typ dramatiky). Nevyhýbají se velkým historickým příběhům (Velkolepé století) ani životu ve velkoměstě, obsahují krimi motivy (Filinita) ale i prvky fantasy, přinášejí do arabského světa nová témata a narušují některá tabu.

Věřte nebo ne, v loňském roce bylo Turecko druhým největším vývozcem telenovel na světě, přičemž své seriály dokázalo prodat do stovky zemí. Před ním zůstala už jen jediná země – nepřekvapivě velmoc i z hlediska mezinárodního obchodu s televizními pořady – tedy Spojené státy.

A co víc, tureckým telenovelám se podařilo dobýt i region, kde telenovela vznikla. Už v roce 2016 informovaly odborné servery jako třeba K7 nebo C21, že se zvyšuje zájem o turecké seriály v jihoamerických zemích, zejména pak v Kolumbii, Venezuele, Chile či Argentině. Hitem se stala například telenovela Gümüs (Stříbro), u níž distributor uvádí tento stručný obsah: Chudá, leč krásná dívka Gümüş je vybrána, aby se stala manželkou mladého muže z velice bohaté turecké rodiny. Nečeká ji ale tak šťastný život, jak si myslela. Telenovela z roku 2005 běžela například i na Slovensku pod názvem V objatí hodvábu.

Začátek expanze tureckých telenovel do zahraničí přinesla 170dílná série Tisíc a jedna noc (která ale oslovila spíše jih Evropy) z roku 2006, nicméně i v zemích, kde telenovely nepatří na rozdíl od denních seriálů k oblíbenému žánru, si turecké tvorby všimli díky výpravné sérii Muhtesem Yüzil (Velkolepé století). Vyprávění o životě sultána Sulejmana a jeho panování v Osmanské říši v 16. století vykresluje i vztahy sultána k jeho poddaným a k rodinným příslušníkům, především k jeho matce, obecně k ženám a otrokům. Seriál se už prodal do více než 70 zemí a diváci v Evropě si na něm mimo jiné cenili i to, že se dívá na historické události očima Turků, tedy pohledem zásadně odlišným od toho, na který jsme zvyklí v části Evropy, která bere porážku tureckých vojsk jako záchranu, nikoli jako katastrofu.

Zakázaná láska (Aşk-ı Memnu, 2008)

Není žádným tajemstvím, že většina telenovel pracuje s podobnými příběhy – známe takové, které vycházejí z Popelky (hlavní hrdinka se prosadí navzdory všem a nepříznivému osudu), Ošklivého káčátka – z podceňované a opovrhované šmudly je krasavice, Hraběte Monte Christa (nespravedlivě obviněný/á a často i vězněný/á hrdina/ka se vrací do života a bere pomstu do vlastních rukou) a podobně. V tom se turecká nabídka nijak neliší. Odlišná je však velmi často morální stránka příběhů, na kterou kladou scenáristé značný důraz.

Ece Yörencová napsala mimo jiné scénáře k telenovelám Ask-i Memnu (Zakázaná láska) a Fatmagül´ün Sucu Ne? (Čím se provinila Fatmagül). Obě byly nadšeně přijaty v řadě arabských zemí. „Ve Fatmagül jde o násilí na ženách, tedy o globální záležitost, která se týká každodenního života žen,“ řekla Yörencová pro internetový deník Deutsche Türkische Nachrichten 30. března 2016. „Seriál přispěl k tomu, že se ženy i v Saúdské Arábii začaly silněji zasazovat za svá práva… Z mého pohledu vyvolaly telenovely mezi ženami v arabském světě něco podobného, jako bylo takzvané arabské jaro,“ dodala.

Stejný článek obsahoval i citace z rozhovoru s profesorkou Asli Tuncovou, která se zabývá médii na istanbulské Bilgi univerzitě. Podle ní se staly turecké telenovely na Blízkém východě a nově v Latinské Americe takovým fenoménem, protože v každém regionu v nich diváci nacházejí něco jedinečného. „A tak například řečtí diváci sledovali telenovelovou pohádku z Istanbulu s notnou dávkou nostalgie, protože se v ní odrážely tradiční hodnoty, které Řekové vyznávali ještě v sedmdesátých letech minulého století. V arabských zemích zase měla osvobozující efekt pro ženy, zajímavé přitom je, že na Blízkém východě divačky považují za emancipované ty hrdinky, na nichž si naopak Řekové cení, že se chovají konzervativně.“

Fenomén tureckých telenovel je tedy nesporný a je otázkou, zda se jejich odstranění z programové nabídky MBC neobrátí spíše proti vysílateli než tureckým producentům. Těm ale samozřejmě také uškodí – přinejmenším proto, že se jim uzavře část velmi lukrativního trhu v některých arabských zemích.
 

Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
Co jsou klišé v televizi a proč se jich nebojímeJak se odrazila pandemie v nabídce a trendech domácích i zahraničních televizí? Proč se vracejí k osvědčeným formátům a které to jsou? A platí totéž pro domácí i zahraniční situaci? O tom ve svém dalším dok.blogu uvažuje mediální analytik Milan Kruml, který píše: „Když začínal letošní rok, řada odborníků předvídala, že dojde k podstatným proměnám v nabídce lineární televize, že streamovací giganti, kteří už loni na podzim zahájili další kolo bitvy o předplatitele, rozšíří žánrovou pestrost, a že se tematicky promění nabídka dramatiky ve volných televizích. Teď jsme v situaci, kdy se televize vracejí k osvědčeným postupům a doufají, že se během podzimu dokážou připravit na příští rok. Zda tomu tak opravdu bude, ale neví nikdo.“14.08.2020 - Milan Kruml
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml