Telenovelová válka?

Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.
22.03.2018 - Milan Kruml

Velkolepé století (Yagmur a Durul Taylan, 2014)

Telenovela je hraný seriál často o téměř 200 dílech, jehož konec diváci předem znají, a přesto se na něj dívají, neboť jim přináší uklidnění, že v životě (alespoň v tom televizním) nakonec vítězí spravedlnost, věrná láska a poctivost. Je to nepochybně velmi zajímavá odnož seriálové tvorby, přinejmenším pro sociology. Že by se ale mohla stát zbraní, prostředkem politického boje? Ačkoli je to dost zvláštní představa, zdá se, že od počátku letošního března zní odpověď na tuto otázku: ano! Zahraniční tiskové agentury vydaly 5. března zprávu, podle níž saúdskoarabská televizní skupina MBC odstranila ze své programové nabídky všechny turecké telenovely. Rozhodnutí se týká nejen vysílání pro Saúdskou Arábii, ale také stanic, které působí v řadě dalších zemí arabského světa. Mluvčí MBC Mazen Hayek se k důvodům tohoto rozhodnutí nevyjádřil.

MBC má své hlavní sídlo v Dubaji a podle všeho je odstranění tureckých telenovel součástí studené války mezi Saúdskou Arábií a Íránem, která se dotýká i dalších států v regionu, jež udržují s Íránem přátelské vztahy – Kataru anebo Turecka. Kdo by si myslel, že to je zdánlivě banální zpráva, která nebude mít žádný ohlas, je na omylu. Rozhodnutí přináší jednak velké zklamání divákům, a je otázka, jak na něj budou reagovat, a současně znamená i těžkou ránu pro turecké producenty. Neboť vývoz těchto seriálů představuje velmi lukrativní byznys, navíc silně podporovaný tureckou vládou.

Turecké telenovely jsou dnes pojmem nejen v arabském světě. Možná si ještě někdo vzpomene na jednu z nejúspěšnějších, nazvanou Tisíc a jedna noc, která byla hitem i na Slovensku a jejímž prostřednictvím chtěl tehdejší šéf Novy Adrian Sarbu dokázat, že diváci u nás jsou v podstatě stejní jako třeba v Rumunsku nebo Srbsku. Ukázalo se, že nejsou. Pro ty, kteří sledují v tuzemsku pravidelně televizi, nepředstavují emoce, s nimiž telenovela stojí a padá, tak silné lákadlo, jako třeba pro diváky na jihu Evropy nebo v Latinské Americe. Turci jsou zjevně emotivnější než my a možná i proto jsou to jejich seriály, které se staly v uplynulém desetiletí zřejmě největším překvapením na mezinárodním trhu, a nikoli naše.

Tisíc a jedna noc (1001 Gece, 2006)

Ještě počátkem minulého desetiletí, když se řeklo telenovela, se většině lidí, a to nejen z televizní branže (i u nás jsme poznali Esmeraldu, Manuelu, Divokého anděla a další), vybavily seriály z Argentiny, Kolumbie, Mexika či Brazílie. A právem – v Jižní a Střední Americe dokázali subžánr telenovely dopilovat do dokonalosti, vytvořit obrovské množství pořadů, které se dělí do různých kategorií podle typu příběhu, cílové skupiny, kterou oslovují, i obsahu (například v Brazílii mají vlastní kategorii adaptací slavných literárních děl do podoby telenovel – třeba Dona Quijota). Věděl-li někdo něco o turecké produkci těchto dlouhých seriálů se specifickým způsobem vyprávění, pak asi to, že jsou natáčeny s nízkými rozpočty, většina scén se odehrává v interiérech podobných si jako vejce vejci a zájem kromě Turecka o ně mají jen někteří diváci v Bulharsku a Albánii.

Uplynulo pár let a s tureckými producenty se spojují investoři do televizní tvorby z Latinské Ameriky či Izraele, aby vytvářeli seriály, s nimiž se obchoduje na celosvětovém trhu. Turecké telenovely vypadají draze a drahé také jsou (tedy co se týče průměrných nákladů na takový typ dramatiky). Nevyhýbají se velkým historickým příběhům (Velkolepé století) ani životu ve velkoměstě, obsahují krimi motivy (Filinita) ale i prvky fantasy, přinášejí do arabského světa nová témata a narušují některá tabu.

Věřte nebo ne, v loňském roce bylo Turecko druhým největším vývozcem telenovel na světě, přičemž své seriály dokázalo prodat do stovky zemí. Před ním zůstala už jen jediná země – nepřekvapivě velmoc i z hlediska mezinárodního obchodu s televizními pořady – tedy Spojené státy.

A co víc, tureckým telenovelám se podařilo dobýt i region, kde telenovela vznikla. Už v roce 2016 informovaly odborné servery jako třeba K7 nebo C21, že se zvyšuje zájem o turecké seriály v jihoamerických zemích, zejména pak v Kolumbii, Venezuele, Chile či Argentině. Hitem se stala například telenovela Gümüs (Stříbro), u níž distributor uvádí tento stručný obsah: Chudá, leč krásná dívka Gümüş je vybrána, aby se stala manželkou mladého muže z velice bohaté turecké rodiny. Nečeká ji ale tak šťastný život, jak si myslela. Telenovela z roku 2005 běžela například i na Slovensku pod názvem V objatí hodvábu.

Začátek expanze tureckých telenovel do zahraničí přinesla 170dílná série Tisíc a jedna noc (která ale oslovila spíše jih Evropy) z roku 2006, nicméně i v zemích, kde telenovely nepatří na rozdíl od denních seriálů k oblíbenému žánru, si turecké tvorby všimli díky výpravné sérii Muhtesem Yüzil (Velkolepé století). Vyprávění o životě sultána Sulejmana a jeho panování v Osmanské říši v 16. století vykresluje i vztahy sultána k jeho poddaným a k rodinným příslušníkům, především k jeho matce, obecně k ženám a otrokům. Seriál se už prodal do více než 70 zemí a diváci v Evropě si na něm mimo jiné cenili i to, že se dívá na historické události očima Turků, tedy pohledem zásadně odlišným od toho, na který jsme zvyklí v části Evropy, která bere porážku tureckých vojsk jako záchranu, nikoli jako katastrofu.

Zakázaná láska (Aşk-ı Memnu, 2008)

Není žádným tajemstvím, že většina telenovel pracuje s podobnými příběhy – známe takové, které vycházejí z Popelky (hlavní hrdinka se prosadí navzdory všem a nepříznivému osudu), Ošklivého káčátka – z podceňované a opovrhované šmudly je krasavice, Hraběte Monte Christa (nespravedlivě obviněný/á a často i vězněný/á hrdina/ka se vrací do života a bere pomstu do vlastních rukou) a podobně. V tom se turecká nabídka nijak neliší. Odlišná je však velmi často morální stránka příběhů, na kterou kladou scenáristé značný důraz.

Ece Yörencová napsala mimo jiné scénáře k telenovelám Ask-i Memnu (Zakázaná láska) a Fatmagül´ün Sucu Ne? (Čím se provinila Fatmagül). Obě byly nadšeně přijaty v řadě arabských zemí. „Ve Fatmagül jde o násilí na ženách, tedy o globální záležitost, která se týká každodenního života žen,“ řekla Yörencová pro internetový deník Deutsche Türkische Nachrichten 30. března 2016. „Seriál přispěl k tomu, že se ženy i v Saúdské Arábii začaly silněji zasazovat za svá práva… Z mého pohledu vyvolaly telenovely mezi ženami v arabském světě něco podobného, jako bylo takzvané arabské jaro,“ dodala.

Stejný článek obsahoval i citace z rozhovoru s profesorkou Asli Tuncovou, která se zabývá médii na istanbulské Bilgi univerzitě. Podle ní se staly turecké telenovely na Blízkém východě a nově v Latinské Americe takovým fenoménem, protože v každém regionu v nich diváci nacházejí něco jedinečného. „A tak například řečtí diváci sledovali telenovelovou pohádku z Istanbulu s notnou dávkou nostalgie, protože se v ní odrážely tradiční hodnoty, které Řekové vyznávali ještě v sedmdesátých letech minulého století. V arabských zemích zase měla osvobozující efekt pro ženy, zajímavé přitom je, že na Blízkém východě divačky považují za emancipované ty hrdinky, na nichž si naopak Řekové cení, že se chovají konzervativně.“

Fenomén tureckých telenovel je tedy nesporný a je otázkou, zda se jejich odstranění z programové nabídky MBC neobrátí spíše proti vysílateli než tureckým producentům. Těm ale samozřejmě také uškodí – přinejmenším proto, že se jim uzavře část velmi lukrativního trhu v některých arabských zemích.
 

Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová