Tahle země je naše

Janis Prášil o Klusákově novém filmu Svět podle Daliborka
13.07.2017 - Janis Prášil

Americký historik Timothy Snyder ve své nové knize s názvem Tyranie1) předpovídá konec liberální demokracie a směřování současné západní, zejména americké společnosti k totalitě. Ve dvaceti bodech zde formuluje návod pro občany, kteří chtějí zastavit nástup společenského zla. Apelativní ráz jeho textu může místy vyznívat jako paranoidní a vyhrocená reakce na vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Jde však o reakci na něco, co je ve společnosti přítomno ať už ve spící, nebo znovu se probouzející podobě. Vítu Klusákovi se v jeho nejnovějším snímku Svět podle Daliborka, který na letošním karlovarském festivalu soutěžil o cenu za nejlepší dokument, podařilo odhalit formu tohoto společenského zla. V mrazivě groteskním portrétu „něžného“ neonacisty ukazuje způsob myšlení části veřejnosti, který ohrožuje křehké principy demokracie.

Dalibor je dospělý muž, který žije u své matky, chodí do zaměstnání a pokouší se nalézt si přítelkyni. Ve svém volném čase se však stává samozvaným strážcem společenských hodnot a pořádků a ve vlastních písních a videích hlásá z pozice absolutní autority nacistickou ideologii. Ta pro něj překvapivě neznamená šíření teroru ale nástroj k obraně státu před destruktivními vlivy. Osamělý outsider žijící vně jakékoli komunity nalézá díky vykonstruované verzi historie vhodný sebeobraz i lék na své komplexy a díky ideologii zažívá pocit moci a výjimečnosti. Jeho život získává vyšší smysl.

Klusák tuto děsivou psychologickou a sociologickou sondu, které dal výstižný podtitul dokumentární horor, obohacuje o groteskní tragikomický nádech a svůj typický nadhled. Humor využívá jako mocný nástroj k zesměšnění zla a pohledem do soukromí polidšťuje samozvaného vůdce. Odnímá z něj auru nedotknutelnosti, když ukazuje, jak neonacista natáčí svůj kandidátský spot na post prezidenta republiky, nebo jak tančí uprostřed rozkvetlé louky a recituje přitom milostné verše. Vedle nadsázky nahlíží postavu též prostřednictvím řady konfrontačních situací, v nichž protagonista ztrácí kontrolu nad děním a je nucen reagovat na nečekané podněty. Klusákův snímek se tak postupně proměňuje v napínavý experiment, sledující jak a zda-li vůbec Daliborek objeví trhliny ve svém obrazu světa.

V interakci s matkou, přítelkyní a především s otčímem hlavní postavy se však překvapivě otevírá ještě další a neméně děsivá rovina společenského hororu. Daliborkovo okolí představuje podstatně početnější vzorek společnosti, který svou nenávist a xenofobii nemusí ospravedlňovat žádnou ideologií a pro výpady vůči různým skupinám obyvatel - Židy nahradili Romové a imigranti – nalézá ospravedlnění v médiích a u politiků. Děsivější než samotný portrét Daliborka jsou tak otevřené projevy nenávisti z jeho okolí, především jeho otčíma, který se chlubí brutálním napadením Romů.

Vědecké autority jako Tom Segev2) nebo Philip Zimbardo3) zkoumající přítomnost zla ve společnosti došly ke zjištění, že pachateli válečných zločinů, tyranskými vězeňskými dozorci a účastníky teroristických útoků byli většinou psychicky zdraví obyčejní lidé, nikoli sadisté. Představitelé českého angažovaného dokumentu v čele s Vítem Klusákem, Filipem Remundou nebo Apolenou Rychlíkovou představují citlivý barometr sledující extremizaci společnosti, kdy se tato temná tendence lidské psychiky dostává do červených čísel. Emočně nabitý závěr Klusákova snímku testuje možnost změny myšlení, když konfrontuje skupinu postav s extremistickými názory s přeživší obětí holocaustu a ukazuje, že na ideologickou zaslepenost neexistuje univerzální lék.



1) Segev, Tom (1990): Soldiers of Evil. London: Grafton Books.

2) Snyder, Timothy (2017): Tyranie: 20. lekcí z 20. století. Praha: Paseka.

3) Zimbardo, Philip (2014): Luciferův efekt. Praha: Academia.





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková