Svobodné matky to mají složité

Televizní cyklus Pološero ve světle Milana Uhdeho
27.11.2014 - Milan Uhde

Být či nebýt svobodnou matkou?

Dne 20. listopadu 2014 jsem zcela náhodně zapnul večer ČT 2 podle principu, „ať se chytí, co se chytí“, a ve 21.30  se ocitl tváří v tvář pětadvacetiminutovému pořadu Být či nebýt svobodnou matkou?, který tvoří součást cyklu Pološero. Režisérka Olga Dabrowská, zároveň autorka námětu i scénáře, v něm předložila pod patronací kreativní producentky Jany Škopkové několik záběrů ze života mladých žen, které otěhotněly a přitom neměly po boku manžela nebo partnera ochotného snášet s nimi rodičovské radosti i povinnosti.

Otec Romanina dítěte je ženatý, rozvést se nehodlá, a přítelkyni tím přímo nebo nepřímo posílá na potrat. Vlídný gynekolog MUDr. Vladimír Fuchs jí vyloží, že lékař by byl samozřejmě rád, kdyby se počaté dítě narodilo, ale neméně vlídně ji informuje, že pokud se necítí na to stát se matkou, je možné zbavit se plodu téměř bez rizika a ani další početí není prakticky ohroženo. Tím Romaninu nejistotu jen prohloubí. Předestře jí svobodnou volbu mezi dvěma rovnocennými možnostmi.

Pořad svědomitě zahrnul také případ Ivany, matky osmileté dcery a oběti manželova odmítnutí druhého dítěte. Ivana, která odmítla prozradit identitu, podstoupila zákrok, aniž jí řekli, že může mít – a také potom měla – závažné následky v podobě postinterrupčního traumatu vyvrcholivšího sebevražedným pokušením.

Romana se stane jakýmsi lakmusovým papírkem zkoumajícím, co čeká ženu, která se rozhoduje „do toho jít“. Zajde na úřad práce, seznámí se s nepříliš lákavými podmínkami života v azylovém domě i s vyhlídkou na sociálně podpůrné dávky, pozná se s Žanetou, která vedle toho, že pečuje o tříletou dceru, pracuje dvanáct hodin denně i o víkendu. Pozve Romanu na schůzku, kde se setká několik matek podobného osudu, kolem nichž se dojemně pohybují a batolí děti.

Jímavé citové akcenty, jimiž kamera hýří, pokládám za nejspornější vnější rys celého pořadu. Odpovídá jim i závěrečná promluva, ve které komentátorka vyzývá diváky k laskavému pochopení pro dívky, které si sice svou nelehkou situaci snad i zavinily nebo spoluzavinily, ale jako všichni chybující si zaslouží vstřícnost.

Místo dlouhých lyrizujících záběrů na procházkách, během nichž hrdinky rozvažují nad příštími kroky, by příběhům svobodných matek svědčil podle mého názoru věcný přístup, který by jejich postavení důkladněji a v širších souvislostech osvětlil.  Někdo měl hrdinkám, divákům, státním institucím a zákonodárcům položit stručné, ale nekompromisně ostré otázky.  Zakládaly by se na zkušenosti a odborné znalosti, které praví, že nejen Ivaně, ale každé ženě přináší interrupce těžký, mnohdy doživotně doléhající zážitek: vždyť jde o likvidaci příslibu příštího dítěte spočívajícího v matčině těle. Obě možnosti, jež předestřel své pacientce pan doktor, nejsou totiž zcela rovnocenné. To neoslabuje naléhavost oněch otázek, naopak ji posiluje.

Nemluví ze mne katolík, ostatně podotýkám, že hájím právo žen na svobodnou volbu a nesouhlasím s rigidním vztahem představitelů své církve k potratům. Znamenají smrtelný hřích jen pro některé, ale pro všechny těžkou duševní újmu, které se mají ženy pokud možno vyhnout, a společnost jim k tomu má pomáhat. Pomáhá nedostatečně, nestará se například o možnost zkrácených pracovních úvazků a vůbec o tvorbu aktivních příležitostí k samostatné existenci a spokojuje se s podporou spíše charitativní povahy.

Zajisté, Romana východisko ze svobodné volby ztělesnila touhou si dítě ponechat, ale z pořadu na mne přesto dýchala nebo spíš vála relativizující opatrnost a pochybná moudrost omezující se převážně na výčet okolností, které dokládají, o jak složitý problém jde. Místo důslednějšího osvětlení zůstalo téma doslovně v pološeru. Celému cyklu přitom rozumím tak, že jeho smyslem je pološero prosvěcovat.




   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer