Skrytý potenciál stínu

Janis Prášil ve svém novém blogu reaguje na nový snímek Kanaďana Marka Lewise, který znova pojímá symfonie velkoměsta moderní doby
18.08.2016 - Janis Prášil

Invence (M. Lewis, 2015)

Filmová avantgarda první čtvrtiny minulého století objevila fotogenickou tvář velkoměsta a zformulovala principy moderního světa. Věrnost pohybu jako esenci filmu a modernity téměř o sto let později ve svém celovečerním debutu Invence prokazuje i kanadský vizuální umělec Mark Lewis. Zároveň však osvobozuje městskou krajinu od dobových významů a vnímá ji především jako estetický prvek a nástroj konceptuálního obratu. Prostřednictvím jeho antologie sestavené ze 14 krátkých experimentálních filmů mělo festivalové publikum v Torontu, Berlíně nebo Karlových Varech možnost vydat se na procházku Torontem, São Paulem či pařížským muzeem Louvre a stát se tak svědkem toho, jak se vnější skutečnost stává uměleckým artefaktem.

Svět jako galerie

Zatímco městské symfonie Dzigy Vertova nebo Waltera Ruttmanna oslavovaly město coby živoucí organizmus založený na neustálém pohybu a fascinaci technologickým pokrokem, Lewis se nenechává strhnout uchvacujícím rytmem a živelností velkoměsta a architektonická zákoutí sleduje odosobněným a racionálním okem. Dává vyniknout fotogenickým horizontálám a vertikálám modernistických staveb Oscara Niemeyera nebo Miese van der Rohea. Nakloněnými rovinami a záběry vzhůru nohama odhmotňuje kvádry a krychle mrakodrapů, jež ztrácí svůj původní význam a funkci. Mění architekturu v grafický prvek vytvářející uhrančivé a pohyblivé abstraktní obrazy. Neobvyklými úhly kamery a neustále se měnícím rámováním záběru dodává objektům z hlediska kompozice stále novou roli. Budovy tak postupně přestávají reprezentovat významy a jejich funkce se mění na čistě estetickou.

Kanadský režisér zároveň proměňuje úlohu lidské figury v městské krajině. Cyklista odhrabávající sníh nebo hemžení chodců v pěší zóně vnáší do dokonalých kompozic budov a ulic drobné děje a tím i prvek nahodilosti a nepředvídatelnosti, podobně jako v krajinomalbě přelomu 18. a 19. století, kdy drobná lidská figura nestála v centru pozornosti, ale byla doplňkem, účastníkem něčeho, co ji přesahuje. Lewis nahrazuje všeobjímající náruč přírody makrokosmem budov, mezi nimiž se setkávají mikrokosmy anonymních lidských životů, zastřešených jedním časem a prostorem.

Galerie jako koncept

Jako konceptuální umělec však autor nezůstává pouze u výtvarné stylizace. Svou antologii rámuje scénami odehrávajícími se v muzejním prostoru, jenž vnímá jako metaforu. Když v pětiminutovém záběru zkoumá Berniniho sochu ležící ženy, aby nakonec kamera odhalila, že tělo má penis, ukazuje Lewis, jak skutečnost nahlížená z jiné perspektivy nabývá další netušenou podobu. K obdobné výpovědi se dostává záběrem na neosvícené zdi výstavní síně, na nichž na sebe upozorňují pouze odlesky pozlacených rámů, zatímco malby samotné jsou zahalené tmou. Galerijní prostor s neviditelnými obrazy se tak stává metaforou na rovinu světa, kterou lidské oko na světle nespatří a jejíž existenci indikuje právě tma.

Mezi rámy tušíme malířské plátno stejně jako v platónském podobenství o stínech na zdech jeskyně, ukazujících na existenci neznámé tváře světa, kterou lze pouze tušit. Invence vyjadřuje nejen esenciální schopnost umění ukázat vnější realitu z neobvyklého úhlu a tím umožnit recipientovi vystoupit z všednodenního modu vnímání skutečnosti. Vypovídá též o tom, že vnější svět lze zachytit pouze ve fragmentech a zprostředkovaně a že realita je ve své celistvosti nepoznatelná.

Invence (M. Lewis, 2015)





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková