Sadomasochistická podstata společnosti

Janis Prášil komentuje a připodobňuje dva snímky z letošní Ji.hlavy - Fassbinder: Milovat bez nároků a Německá mládež
26.11.2015 - Janis Prášil

Fassbinder: Milovat bez nároků (Fassbinder – Lieben ohne zu fordern, Christian Braad Thomsen, 2015)

Dánský dokumentarista Christian Braad Thomsen odolal skandálům obestírajícím život kontroverzní osobnosti autorského filmu Rainera Wernera Fassbindera a ve svém dokumentu Fassbinder: Milovat bez nároků, který měl před svým uvedením na letošním ji.hlavském festivalu dokumentárních filmů premiéru na Berlinale, se vyhnul bulvárnosti či zjednodušování. Místo vytrhávání výroků a jednání německého režiséra z kontextu provádí opak a kontextualizuje nejen profesní a názorový vývoj tvůrce, ale uvádí též Fassbinderův myšlenkový svět do souvislostis daným místem a dobou. Thomsen z respektu k režisérovi celých 30 let odkládal zveřejnění záznamu rozhovoru z roku 1978, při jehož natáčení se Fassbinder pohyboval na hranici fyzického vyčerpání. Díky své otevřenosti a hloubce však toto sdělení nakonec vytvořilo tematický základ dokumentu, jehož síla spočívá právě v intimitě výpovědi a jenž zároveň reflektuje otázky dokumentaristické etiky.

Osobní historie

Thomsen pochopil provázanost politického a osobního života a dostal se ke klíčovým tématům jak Fassbinderovy tvorby, tak německé společnosti po druhé světové válce. K osobní rovině střihového dokumentu, sestaveného z rozhovorů, ukázek z filmů a dobových záznamů, přidává výpovědi osob z režisérova nejbližšího okolí, k nimž se jako jeho dlouholetý přítel sám řadil a přispěl také vlastním komentářem a vzpomínkami. V rozhovoru s Fassbinderovou matkou vyplývají na povrch pocity zklamání a tíže po pádu Třetí říše, či ztráta důvěry v zástupce zákona či vzdělávacích institucí, kteří sloužili nacistickému režimu a po jeho skončení plynule pokračovali ve své profesi. Thomsenův dokument zde na příkladu osobního příběhu odhaluje rozpolcenost generace, která zažila nacistickou totalitu a nebyla díky následnému selhání autorit a krizi hodnot schopna vychovat novou generaci, přičemž zároveň toužila po vyrovnání se s minulostí, jejím přehodnocení a opětovném obnovení víry ve společenské mechanismy.

Německá mládež (Une jeunesse Allemande, Jean-Gabriel Périot, 2015)

Terorismus není revoluce

Není tedy divu, že se Fassbinder vyjadřuje o sadomasochistické povaze společenských vztahů. Patří totiž ke generaci autorů, kteří se narodili, nebo dospívali v takto poznamenaném prostředí a v 60. a 70. letech jako představitelé Mladého a posléze Nového německého filmu reagovali na vývoj poválečné společnosti a pátrali po vyjadřovacích prostředcích a tématech reflektujících situaci jedince v dané době. Právě represivní mechanismy, na jejichž základě funguje společnost a jež jsou zároveň využívány teroristickými skupinami ve jménu boje za svobodu, jsou tématem, v němž se Thomsenův dokument výrazně překrývá se střihovým snímkem Německá mládež z roku 2015, uvedeným na letošním 19. ročníku ji.hlavského festivalu dokumentárních filmů v sekci Terorismus. Režisér Jean-Gabriel Périot v něm sleduje studentské hnutí, které se pod vedením levicových radikálů Gudrun Ensslinové a Andrease Baadera v boji za občanskou spravedlnost a svobodu proměnilo v teroristickou skupinu. V Thomsenově filmu se Fassbinder kriticky vyjadřuje právě k jednání této inteligence, která se uchýlila k násilí, když se jí nepodařilo podnítit společenskou revoluci rychleji a jinými prostředky. Dokument se tak opět dostává z osobní do politické roviny a podává aktuální komentář ke sklonu demokratické společnosti k extremismu v případě krizových situací, proměn nebo výkyvů.

Thomsenův vhled do vývoje německé společnosti a do toho, jak společnost formuje jedince (například právě Rainera Wernera Fassbindera), se zcela vymyká didaktismu tradičních životopisných dokumentů. Poskytuje sice pouze základní fakta, ale uvádí je do nových souvislostí a tematických bloků, čímž se mu daří postihnout nejen komplexnost Fassbinderovy osobnosti a myšlení, ale i klíčové otázky kolektivní viny, přehodnocení minulosti a hledání hodnot v měnícím se poválečném Německu.





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková