Rochester: Mekka vizuální kultury 20. století

Teoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová přináší zprávu o pobytu v americkém Rochesteru, domovině George Eastmana, světoznámé firmy Xerox i v anglo-saském kontextu důležité instituce Visual Studies Workshop

Autorka článku v plném intertextuálním nasazení. Zdroj: Soukromý archiv Andrey Průchové Hrůzové.

Seznámit kolegy s informací, že se na několik týdnů vydáváte pracovně do zahraničí, přináší vždy jistý pocit libosti. Víte, že alespoň na měsíc opouštíte neúprosný rytmus akademického semestru a přeplněnou emailovou schránku. Tušíte, že vás čeká prožití času, který plyne spíše podle vás než podle běžných povinností. Tento libý pocit se ještě znásobuje, pokud k informaci o cestě dodáte, že je na pozvání, že míříte za oceán, ba co víc, do New Yorku. Zmatení kolegů však nastává ve chvíli, kdy upřesníte, že necestujete do města New York (City), ale státu New York. Proč? Protože právě tam se nachází město Rochester, Mekka vizuální kultury minulosti.

O důležité historii Rochesteru lze mluvit již ve vztahu k neslavným dobám 18. století, v nichž území původně obývané indiány kmene Seneca přešlo pod britskou aristokratickou správu. Připomenout lze také dvě lidskoprávní ikony, které zde působily, afroamerického bojovníka za zrušení otroctví Fredericka Douglasse a sufražetku zasazující se o volební právo žen Susan B. Anthony. Ten nejdůležitější historický milník však pro Rochester představuje rok 1900. Během něj zde podnikatel George Eastman založil firmu Eastman Kodak Company. Společnost později známá jen jako Kodak znamenala pro dějiny vizuální kultury zásadní zlom. Běžným konzumentům totiž již na začátku 20. století nabídla lehký a přenosný fotoaparát, který snímky pořizoval pomocí odvíjecího filmu. George Eastman z dříve technicky a finančně náročného zařízení postupně vytvořil nástroj určený pro každodenní užití. Fotoaparát i fotografie tak postupně pronikly do našeho každodenního života i života společnosti, od vědy až po politiku.1) Tuto pomyslnou invazi fotografie do moderního světa trefně vystihuje slavné heslo reklamy Kodak z konce 19. století: „You Press the Button, We Do the Rest“ neboli „Vy zmáčknete spoušť a my už zařídíme zbytek.“ Jako by dané motto v jistém ohledu předjímalo i náš současný vztah k technologiím. Na nich se v oblasti osobní i pracovní komunikace stáváme stále závislejšími, jen málo z nás však skutečně chápe, na základě jakých principů tyto technologie fungují.2)

Eastmanovo impérium a odkaz dnes připomíná George Eastman Museum sídlící v domě podnikatele.3) Muzeum obsahuje rozsáhlé sbírky, jejichž správa zaměstnává řadu konzervátorů a kurátorů. Nachází se v něm dokonce i filmový sál, ve kterém jsou promítány analogové snímky z archivního kinematografického fondu. Instituce pořádá výstavy současné fotografie, zprostředkovává historii média fotografie, firmy Kodak i osobní příběh jejího zakladatele. K tomu všemu je ale nezbytné dodat, že Eastmanův dům a program muzea jsou společně s věží centrální budovy firmy, na níž se blyští písmena K O D A K, tím posledním, co po slovutné společnosti zbylo v provozu. Již v 70. letech začala mít firma postupně problém držet krok s vývojem nových technologií, když na trhu získala vysokou oblibu instantní fotografie od Polaroidu. V 90. letech Kodaku značné potíže způsobila popularita filmů značky Fuji a nástup nového milénia s bleskovým rozvojem digitální fotografie společnost prostě promeškala. V roce 2012 firma oficiálně oznámila krach a pokusila se o restrukturalizaci. Dnes operuje v mnohem menším rozsahu a soustředí se především na tiskařské komponenty. 

Druhým duchem minulosti, jenž obchází tovární ruiny Rochesteru, je firma Xerox. Ta byla ve městě pod původním názvem The Haloid Photographic Company založena v roce 1906. Mezi polovinou 30. a polovinou 50. let 20. století dokázala společnost vylepšit a průmyslově standardizovat vynález xerografie patentovaný fyzikem Chesterem Floydem Carlsonem, jenž světu představila jako kopírovací stroj Xerox 914. Ten se stal jedním z komerčně nejúspěšnějších vynálezů minulého století. Pod vedením druhého ředitele Josepha Chamberlaina Wilsona, syna zakladatele společnosti, si firma v průběhu 60. let vysloužila přední příčku v oblasti reprodukce obrazů. Na rozdíl od Kodaku se Xerox včas zapojil do výzkumu počítačů a digitální komunikace. Již v 70. letech otevřela firma v Palo Altu vlastní výzkumné centrum a postupem času se zcela přeorientovala na vývoj produktů ze sféry informačních a komunikačních technologií. S touto změnou kurzu Xerox také opustil svou původní rochesterskou lokalitu. Symbolicky i po tomto hegemonu vizuální kultury 20. století zůstává stát uprostřed města jedna z jeho nejvyšších budov – korporátní věž firmy Xerox.

Skleněné fotografické diapozitivy ze sbírek "Československo" z počátku 20. století nalezené v archivu VSW. Zdroj: Soukromý archiv Andrey Průchové Hrůzové.

V ostrém kontrapunktu ke světu obrazů, který byl v případě Kodaku i Xeroxu hnán technologiemi a komerčním úspěchem, stojí stále živoucí a komunitou udržovaná činnost instituce Visual Studies Workshop. Ta, přestože v Čechách zůstává téměř neznámou, patří v  anglo-americkém kontextu mezi zásadní místa, jež formovala obor vizuálních studií v druhé polovině 20. století a aktivně do něj zasahuje i dnes.

Visual Studies Workshop neboli VSW byl založen v roce 1969 americkým kritikem, kurátorem, pedagogem a fotografem Nathanem Lyonsem (1930–2016).4) Jeho posláním bylo fungovat jako experimentální vzdělávací prostor, v němž se potkává umělecká a teoretická výuka, přičemž obojímu napomáhá využití rozsáhlých fotografických, filmových a knižních sbírek instituce. Již od začátku kladl výstavní i magisterský program VSW důraz na médium autorské fotografické knihy, která se v českém prostředí ocitá spíše na okraji zájmu. Vedle studia fotografie a jejích nejrůznějších technik se zde studenti učili a učí knihy nejen koncepčně vytvářet, ale také tisknout a vázat. Definitivně pomyslné rovnítko mezi instituci a autorskou knihu položil vznik rozsáhlé sbírky autorských knih, již iniciovala Joan Lyons, manželka zakladatele VSW, která také v roce 1971 založila nezávislé nakladatelství Visual Studies Worskhop Press cílící na podporu autorských knih.5) Při procházení této obsáhlé sbírky lze narazit na výrazné množství feministické tvorby, jíž se sama Lyons stala pionýrkou. Už v 50. letech minulého století umělkyně otevírala společenská tabu spojená s ženskou nahotou a sexualitou a její autorskou knihu The Gynecologist z roku 1989, která obsahuje rozhovory s lékaři a pacienty a zdůrazňuje dominanci mužů v tomto odvětví, lze i dnes vnímat jako nesmírně aktuální.

Étos a atmosféra komunitní platformy, která se více nežli veřejným a komerčním úspěchem zabývá láskyplnou péčí o tvorbu a interpretaci obrazů, jsou ve VSW cítit na každém kroku. Malá skupina studentů tu má neustálý přístup do tvůrčích dílen. Kdykoliv mohou sáhnout po současné i historické fotografické a filmové technice, kterou instituce uchovává. Výuka probíhá v rozsáhlé knihovně, kde studenti pracují s fondy teoreticky orientovaných publikací, s fotografickými katalogy a s knihami o technice fotografie. Vedle toho mají k dispozici filmový archiv obsahující analogové 8-, 16- a 35milimetrové filmové pásy. Otevřená je jim také sbírka skleněných fotografických diapozitivů z přelomu 19. a 20. století, v nichž lze najít fotoarchiv uměleckých děl ze sbírek MoMA či Pratt Institute. To vše pod jednou střechou.

Budova VSW v Rochesteru, v níž instituce sídlí od svého založení v roce 1969. Zdroj: VSW.

VSW však vedle studentů pečuje také o rochesterskou komunitu. Každý měsíc zve zástupce jedné z místních neziskových organizací, aby v roli takzvaného „komunitního kurátora“  vybrali z filmových sbírek snímky, v nichž se objevuje hlavní téma jejich organizace. Vzniká tak pestrý veřejný program, v němž se střídají lidskoprávně orientované snímky s filmy o sportu a komicích. Pro zástupce z Rochesteru je také určen jeden ze dvou rezidenčních ateliérů, kde lze po dobu jednoho měsíce intenzivně pracovat. Druhý rezidenční prostor patří mezinárodnímu hostovi, jímž se stala i autorka článku. Po dlouhé roky stál VSW také za vydáváním odborného časopisu Afterimage, který v širší perspektivě diskutuje aktuální témata současné vizuální kultury. Od letošního roku odchází redakce časopisu z Rochesteru, odkud se přesouvá na kalifornskou univerzitu a s tím i do čistě digitální podoby. 

Strávit měsíc v zasněženém a mrazivém Rochesteru se může kdekomu zdát jako nepříliš lákavá nabídka. Každého, kdo se jen trochu zajímá o historii vizuální kultury, o masovou produkci a reprodukci obrazů a o originální způsoby výuky, jak o vizuální kultuře kriticky přemýšlet, však musí nadchnout. Ve městě, které se svou historií vtělenou do věží Kodaku a Xeroxu stalo symbolem obrovské proměny fungování vizuální kultury způsobené nástupem digitálních informačních technologií, zůstává VSW živoucí inspirací a důkazem toho, že i komunitní a nekomerční podoby vizuální produkce a její interpretace mohou mít velký společenský dopad.


Poznámky

1) Příklad doslovného propojení sféry vědy a politiky v případě firmy Kodak představuje její zapojení se do dokumentace přistání na Měsíci.

2) K pojmu „black box“ viz Flusser.

3) Eastman významně financoval místní technologický institut Rochester Institute of Technology (RIT), kde dodnes funguje jedna z předních kateder fotografie. Výuka zde probíhá v úzkém sepjetí s otázkami vědeckého využití tohoto média. Studenti RIT se tak mohou například specializovat v oblasti forenzní fotografie či přírodovědné fotografie, která se věnuje vědeckým zobrazením od fotografie bakterií až po snímky mozku.

4) Výstavu fotografického díla Nathana Lyonse lze od ledna do června letošního roku zhlédnout právě v George Eastman Museum.

5) Ucelený přehled o činnosti nakladatelství nabízí katalog Artists‘ Books: Visual Studies Workshop Press, 1971–2008 vydaný J. Lyons v roce 2009.

velký společenský dopad.


Použitá literatura

Flusser, Vilém (1994): Za filosofii fotografie. Praha: Hynek.
Flusse, Vilém (2002): Do univerza technických obrazů. Praha: OSVU
 




další blogy autora:

Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaké mohou být konotace vizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Neposlušná pedagogikaTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová přináší méně tradiční zápisky z 5. bienální konference Mezinárodní asociace pro vizuální kulturu v Londýně.27.09.2018 - Andrea Průchová Hrůzová
This Is America a APESHITMetaobrazy současné Ameriky, anebo spektákly násilí a luxusu?26.07.2018 - Andrea Průchová Hrůzová
Desmond je úžasnýTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová kriticky nahlíží na prezentaci současné dětské hvězdy LGBTQ komunity, desetiletého drag kid Desmonda17.05.2018 - Andrea Průchová Hrůzová
Poslední z koloniální éryNová blogerka Andrea Průchová svůj první příspěvek věnuje reflexi nedávno vydané knihy o životě a myšlení Stuarta Halla. V jakých společenských podmínkách tento světoznámý kritik kultury vyrůstal a lišily se vůbec od těch dnešních?29.03.2018 - Andrea Průchová Hrůzová

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková