První český originální radio podcast

Andrea Slováková reflektuje podcastovou novinku Radia Wave, devítidílnou sérii Zhasni!, jež byla představena na festivalu Prix Bohemia Radio jako vůbec první podcast Českého rozhlasu.
20.04.2017 - Andrea Slováková

Na festivalu Prix Bohemia Radio proběhla diskuze o fenoménu podcastu, jehož celosvětový boom nastal především poté, co od roku 2004 začaly postupně produkovat vlastní obsah společnosti Google, Amazon, Facebook a Apple. Facebook má teď nově spuštěnou i službu Facebook live a letos spouští FB Audiolive, čímž vytváří konkurenci tradičním médiím i v podobě jim zcela vlastní. ČRo už léta zveřejňuje svůj obsah po odvysílání také online ke stažení (aktuálně má svůj podcast asi 20 pořadů). Letos však vznikla na stanici Wave úplně první původně podcastová (je k dispozici nejdříve pouze k online streamu, než bude následně i vysílána) série Zhasni!.

Ve světovém kontextu byl prvním velkým podcastovým cyklem This American Life z produkce NPR z roku 1995, který přes osobní příběhy ukazuje aktuální společenské fenomény. V roce 2014 se pak velkým podcastovým fenoménem stal seriál Serial sledující skutečné příběhy ztracených dívek, v němž investigativní novinářky pátrají po těchto případech. Několik milionů posluchačů z celého světa si stáhlo každý díl. Ukázalo se, že klíčem k posluchačskému úspěchu je především prezentování individuálních osobních příběhů.

Diskuze na festivalu byla skvěle připravena, i co se týče představení světového kontextu, jehož znalost je pro tým Kreativního HUBu (inovační centrum ČRo) důležitá pro úvahy o vlastní tvorbě. Uvedli mnohá zajímavá fakta, například že Apple registruje 350 tisíc různých podcastů v různých jazycích (250 tisíc z nich je aktuálně aktivních). Radio Wave však zjistilo, že mnozí potenciální zájemci mají vůbec problém dozvědět se, jak se k odběru podcastu přihlásit, i když by jim tento formát mohl vyhovovat. Převládajícím posluchačským návykem pro mladé publikum už totiž není lineární rozhlasové vysílání. Odebírání podcastů na telefonech s androidem však není úplně uživatelsky vstřícné (primárně jsou podcasty určeny pro iPhony), a tak Radio Wave vytvořilo návod pro tento postup. Podcasty navazují spíše na divácké návyky třeba řetězového sledování seriálů. Edita Kudláčová z Kreativního HUBu ČRo uvedla, že podle amerických výzkumů asi 24 % lidí v USA pravidelně podcasty poslouchá a celkově 40 % lidí je někdy slyšelo nebo je poslouchá jen nárazově. Důležitou roli dle výzkumů hraje i komfort vyhledávání, množství a podoba kontextových informací. Průměrný posluchač pravidelně odebírá 6 podcastů (což se množstevně zásadně liší od uživatelů tištěných médií). Tvůrčí tým Rádia Wave v diskuzi ještě vyzvedl, že podcast je tzv. „grassroots“ médium, vznikající zdola, a až v pozdější době se střetlo s velkými korporacemi a tradičními médii a začalo být produkováno i „shora“ – přičemž se tyto modely liší dynamikou obsahu a otázkou na badatele zůstává, zda se liší jejich publika. Nicméně v ČR je vývoj spíše na začátku a zatím se tedy téměř nic neví ani o posluchačských návycích.

První originální podcast spustila stanice Wave, právě z iniciativy Kreativního HUBu, letos 1. března. Série Zhasni! se věnuje intimním tématům sexuálního života. Wave letos také chystá sérii rozhovorů s výraznými světovými mysliteli a akademiky jako další svoji původní sérii. Pilotní projekt Zhasni! má svůj vlastní web, mnoho kontextového obsahu (např. další rozhovory či videa), celkově bude mít 9 dílů. Dramaturgyní je (také autorka dvou soutěžních dokumentů na festivalu Prix Bohemia Radio) Brit Jensen (dánská dokumentaristka působící v ČRo) a spolupracuje s ní Daniel Moravec, zkušený rozhlasový dokumentarista. Na seriálu však pracují také přední čeští sounddesignéři, hudebníci, dokumentaristé (např. Bohdan Bláhovec či Tereza Nvotová) anebo vizuální umělci (např. Johana Švarcová, Stanislav Abrahám, Roman Štětina a Dominik Gajarský) a zvukoví umělci pracující s konkrétní hudbou či programováním hudebních nástrojů.
 


Jednotlivé díly Zhasni! se liší i stylisticky, zvukově-hudebními kompozicemi i způsobem vyprávění, společnou však mají blízkost k postavám a otevřenost výpovědí. Věnují se fenoménům, jako je online seznamka Tinder, asexualita anebo sex v těhotenství či sexuální orientace, ale i citlivým tématům jako skupinový sex anebo bdsm techniky. Web zhasni.cz nabízí i další související obsah - rozhovory, videa a texty. Pořad je pak k vyslechnutí i na YouTube a na vlastním soundcloudu, je dostupný v audioarchivu ČRo, v iTunes archivu a pro mobilní zařízení v podcastových aplikacích pro iOS, Win i Android, na RSS feedu a má také svůj facebookový profil, instagram profil a je přítomný na dalších sociálních sítích ČRo. Na webu je ke každému dílu publikován fotopříběh, esej od spisovatele/spisovatelky + videorozhovory s odborníky nebo osobnostmi k tématu. Rozhovory s autory jsou i vizuálně zajímavě pojaté (točila je dokumentaristka Kateřina Turečková), mluví v nich třeba o tom, co pro ně znamená zvuková krajina a jak uvažují o výrazových prostředcích i jak přistupují ke svým protagonistům.

„Jsem praktik, ale nejsem na tu problematiku odborník, nezabývám se jí,“ popsal Roman Štětina svoje rozhodování o zapojení se do projektu. V Americe se setkal s populárními podcasty a byl z nich nadšený, i když si kolem roku 2003 myslel, že je to spíše slepá ulička (že je to jen jiný způsob distribuce obsahu), pak však viděl, že se jedná o autonomní formát, který ovlivňuje i obsah a způsob jeho uchopení, a to především tak, aby šlo o blízká osobní vyprávění. Měl rád některé české rozhlasové pořady, jako třeba Příběhy 20. století, v nich však mluví výjimeční lidé anebo osobnosti s unikátními zkušenostmi; příběhy těch obyčejných lidí v rádiu nejsou, a proto souhlasil, že bude pro projekt natáčet.

Jako první Štětinu zaujalo téma sex a mateřství. Je to generační aktuální fenomén a i v osobním životě jeho blízkých či jeho samotného jsou děti podstatnou otázkou. „Série se zároveň vyhýbá bulváru nebo normativnímu moralizování,“ doplňuje dramaturgyně Jensen a potvrzuje, že chtěli vytvořit osobní prostor pro intimní příběhy. Autor pak zdůraznil, že se chtěl dostat „na detail“ příběhu, a obával se, zda vezme-li postavy do studia, nenaruší tím intimitu rozhovoru. Ukázalo se ale, že se studio může proměnit i na „terapeutickou místnost“, chce to však trpělivé hodiny vyprávění. Štětina se snažil především naslouchat a z mnoha hodin materiálu pak sestříhal 25 minut, přičemž nejtěžší podle něj bylo najít způsob, jak příběhy poutavě odvyprávět. Důvěra s protagonistkou se budovala pomalu a postupně, museli se setkat 3 – 4krát na natáčení. Pak ve střihu se také snažil tu důvěru nezradit.
 


Autoři sérii Zhasni! zařazují mezi doku art. „Na vytvoření jednoho dílu se pracuje měsíc. Důležitá je spolupráce dramaturgyně Brit Jensen a sounddesignéra,“ popisuje autor Štětina nadstandardní podmínky pro tvorbu a rozdíl oproti jiné radio tvorbě.  U svého dílu se nejprve bál názvu Debilní doba, ale jelikož je to citace z rozhovoru a zároveň parafráze na havlovskou blbou náladu, ponechal jej. Osobně bych z tohoto dílu ještě vyzdvihla nepopisnou hudbu, jemnou práci se zvukovými efekty, nepodbízející se dramaturgii emocí ve vyprávění, ale přece oddělující jednotlivé fáze příběhu vztahu, v němž byl sexuální život zásadně ovlivněn těhotenstvím. „V rámci podcastu musíte vytvořit samostatný svět, musíte posluchače chytit během prvních minut,“ říkala autorům Brit Jensen. V sérii Zhasni! se právě ono vytvoření komorního světa, v němž se velmi otevřeně rozebírají citlivá témata, i díky nekonvenční práci se sounddesignem, podařilo.





další blogy autora:

Poznámky na okrajích knihČtení a zpracování non-fikčního textu probíhá nezřídka odlišně od čtení beletrie – text je více „používán“, poznámkován, čtenářka si z něj vybírá klíčové myšlenky, závěry a argumenty, k některým jeho částem se vrací, z textu dále cituje. Podtržení, vlnovky, vykřičníky i poznámky v zapůjčené knize mění její význam, a to i pokud tyto poznámky udělal člověk před pár lety sám.20.08.2020 - Andrea Slováková
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Poznámky z Letní filozofické školy 2017Andrea Slováková přináší poznámky z Letní filozofické školy. Napříč mnoha obory od matematiky přes psychiatrii až po politologii se rozprostíralo téma přetržitosti a kontinuity.20.07.2017 - Andrea Slováková
Dokumentární přemýšlení ve zvukových kompozicíchDramaturgyně ji.hlavské sekce experimentálních filmů ve svém dalším blogu reflektuje radiodokumenty ze 33. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, kde zasedla v porotě pro žánr dokumentu.30.03.2017 - Andrea Slováková
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
i-LaboratoriumJak si mohli festivaloví návštěvníci na letošní Ji.hlavě hrát a poznávat při tom třeba historii Československa prostřednictvím počítače19.11.2015 - Andrea Slováková
Co říkají první větyNapsat opravdu dobrou první větu je umění. Koláž představuje bakalářské a diplomové práce o dokumentární kinematografii prostřednictvím jejich prvních vět06.08.2015 - Andrea Slováková

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml