Protagonista dokumentu a skrytá kamera

Co by si měl uvědomit dokumentarista, uvažuje-li o využití skryté kamery či mikrofonu pro natáčení
24.09.2015 - Ivan David

„Zachytit jakýmkoliv způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.“ – „Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.“

Tak zní dvě základní premisy současného občanského zákoníku České republiky týkající se získávání a následného užívání obrazových (a potažmo i zvukově obrazových) záznamů lidí. Netřeba zdůrazňovat, že uvedená pravidla platí i pro dokumentární filmy. Jak se to za této situace aktuálně má s oblíbenou praktikou užívání skryté kamery v dokumentu?

Český právní řád – a podobně většina právních řádů na celém světě – při vzniku konfliktu mezi všeobecnými osobnostními právy individuálního člověka a autorskými právy jiné osoby (ať již jde rovněž o osobu fyzickou, nebo o osobu právnickou) upřednostňuje zásadně prvá zmíněná. Jinými slovy: natočí-li někdo dokumentární film, pak automaticky k vzniklému výtvoru nabývá odpovídající autorská práva; tato skutečnost ho však sama o sobě nikdy nemůže zprostit povinnosti opatřit si souhlas osob portrétovaných v daném dokumentárním filmu. Na uvedeném závěru nic nezmění ani skutečnost, že v konkrétním případě může být portrétovaným úplně „bezvýznamný“, resp. „obyčejný“ člověk, zatímco autor dokumentu se třeba považuje za geniálního a jedinečného umělce (nebo jím dokonce objektivně je). Jakkoliv zde totiž máme bezpochyby co do činění s konfliktem mezi dvěma základními lidskými právy, hlavní katalogy lidských práv (k nimž patří i naše Listina základních práv a svobod) vždy uvádějí právo na ochranu osobnosti v pomyslné hierarchii na vyšším místě.

Na druhou stranu je třeba zmínit, že zákon nic neříká o tom, v jaké formě je souhlas protagonisty vyžadován. Nejenom, že tedy nevyžaduje formu písemnou, ale dokonce a priori nevylučuje ani souhlas udělený takzvaně konkludentně, tedy souhlas, který lze dovodit přímo z chování dané osoby. Pokud tedy například štamgast vstoupí do hospody, na jejíchž vstupních dveřích se skví nepřehlédnutelná cedule informující o tom, že v nitru lokálu se právě natáčí dokumentární film o zhoubných důsledcích alkoholismu, je v zásadě možné vyvodit, že tento člověk udělil souhlas k tomu, aby byl i záznam jeho osoby do příslušného dokumentu zařazen. Se souhlasy ústními a konkludentními samozřejmě může být ta potíž, že se zpětně relativně obtížně prokazují.

Užívá-li nicméně dokumentarista skutečnou skrytou kameru, pak jde zpravidla o situaci, kdy předpokládá, že by k pořízení, resp. k užití takového záznamu od dotčené osoby zřejmě z nějakého důvodu souhlas nemohl získat, a to ani v konkludentní podobě. Eventuálně vychází z domněnky, že pokud by daná osoba věděla, že je natáčena, mohla by s tím sice souhlasit, ale začala by se okamžitě chovat nepřirozeně a snížila tak „dokumentární“ hodnotu pořízených záběrů.

Pro uvedené případy zná zákon několik výjimek (zákonných licencí), přičemž tyto výjimky nesměřují ani tak k ochraně autora dokumentu, jako spíš k prosazení veřejného zájmu, který je v daných případech z perspektivy zákonodárce natolik silný, že „přetrumfne“ i jinak preferované všeobecné osobnostní právo.

V souvislosti s dokumentárním filmem je třeba zmínit především tradiční trojici zákonných licencí: vědeckou, uměleckou a zpravodajskou. Zákon nijak blíže nerozvádí, co chápe pod „vědou“, „uměním“ a „zpravodajstvím“, a místo toho zdůrazňuje, že k užití pořízených záznamů smí i za těchto situací dojít pouze „přiměřeným způsobem“. Jinými slovy, v každém jednotlivém případě je třeba položit na pomyslné misky vah na jedné straně veřejný zájem na podpoře vědeckého, uměleckého a informačního zušlechťování obyvatelstva, a na straně druhé soukromý zájem na ochraně jednotlivého člověka.

Zajímavou novou zákonnou licencí, s níž výslovně přišel nový občanský zákoník, je zákonné svolení pořídit a užít záznamy fyzické osoby i bez jejího souhlasu za účelem „veřejného vystoupení v záležitosti veřejného zájmu“. Jak v praxi vypadá využití této zákonné licence, lze demonstrovat na ustanoveních 16.13 – 16.16 aktuálního Kodexu České televize, která pojednávají právě o užívání skryté kamery nebo mikrofonu. Kodex zde mimo jiné správně zdůrazňuje, že „(v)ýběr částí materiálu natočeného skrytou kamerou nebo skrytým mikrofonem, jež mají být použity v pořadu, smí zahrnout pouze pasáže s přímým vztahem k tématu“.

Společným pravidlem pro užívání všech druhů zákonných licencí je, že pořízený záznam nesmí být nikdy „využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka“. Vzhledem k tomu, že oprávněným zájmem člověka může být bezpochyby i zájem profitovat ze zisků dosažených v souvislosti s užitím jeho záznamu, lze si například stěží představit situaci (jakkoliv ani takovou nelze úplně vyloučit), kdy by záznam ze skryté kamery bylo možné užít pro reklamní či jinak „nepokrytě komerční“ účely.

Chystáte-li se tedy v nejbližší době při natáčení  dokumentu použít skrytou kameru, položte si nejprve otázku, jestli vámi zamýšleného cíle není přece jen možné dosáhnout se souhlasem dotčené osoby. Dojdete-li k závěru, že nikoliv, musíte být především připraveni obhájit, že vaše svoboda projevu má v daném případě s ohledem na některý z veřejných zájmů uvedených v občanském zákoníku větší hodnotu než právo jednotlivce být chráněn před zásahy do sféry své osobnosti.





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka