Proč je Česká televize hloupá

V nejnovějším blogu se Tomáš Feřtek zamýšlí nad povahou současné veřejnoprávní tvorby.
12.03.2015 - Tomáš Feřtek

Televizní film Osmy (2014) – jedná se o kulhavou záležitost či o drama evropské úrovně?

Proč se s oblibou nadává na produkci České televize? Je to na místě? Nebo jde o typický český kolorit hospodských a internetových diskuzí? Zaslouží si ČT naše poplatky?

Vyjadřovat pohrdání nad tím, co se vysílá v České televizi, je ve společenské konverzaci stejně oblíbená figura, jako pohrdat politiky a poslanci. I v aktuální debatě o tom, zda vůbec máme mít veřejnoprávní média, jsou běžné výroky jako: „za těch sedm miliard, které ČT dostává, odvádí podprůměrnou práci…“ „když to srovnáváme s tím, co vysílá BBC…“ ve srovnání s takovými seriály, jako je Fargo, Temný případ, House of Cards…“

Pro věcnost debaty je třeba si uvědomit dvě věci. Za prvé často srovnáváme nesrovnatelné. Ano, Česká televize asi nikdy nebude jako BBC, ať už jde o zdroje financování, autorský potenciál nebo přitažlivost pro tvůrce z celého světa. Tady srovnáváme obra s trpaslíkem. Navíc mladší kritická „downloadová“ generace samotnou televizi v celé šíři programů mnoho nesleduje, takže pro ni opravdu stojí v přímé konkurenci běžná česká seriálová produkce, jako jsou seriály Clona, Případy 1. oddělení nebo Cirkus Bukowski s absolutní špičkou světové produkce, jako je třeba Temný případ na HBO. Výsledek je opět předvídatelný. Pokud bychom srovnávali tu lepší část produkce ČT se seriály jiných středoevropských televizí, třeba i německé, polské či rakouské, zjistili bychom, že jsme přinejmenším konkurenceschopní a to i s melodramaty typu První republiky. Ostatně jestliže notně kulhavý televizní film Osmy (ČT 2014) mohl být oceněn jako nejlepší evropské televizní drama, vypovídá to o obvyklé kvalitě vcelku výstižně.

Zajímavější je otázka, proč se u nás nedaří vytvořit evropsky úspěšný seriál, když to zvládnou velikostí srovnatelné země, jako je třeba Dánsko (Zločin, Most). Odpověď je jednoduchá, byť asi málokoho potěší. Nejde o to, že by Česká televize a její vedení něčemu bránili, jako třeba před časem v trapném případě Hořícího keře Agnieszky Hollandové, kterého se nakonec ujala česká větev HBO. Současná produkce České televize je zhruba tak „hloupá“, jako jsou „hloupí“ zdejší tvůrci.

Jestliže dlouhá léta byla Česká televize uzavřená pevnost, kam byl vpuštěn jen někdo, kde si skupina lidí kryla navzájem záda a vyměňovala si tvůrčí příležitosti a výsledkem byla zamřelá produkce s mentálním otiskem osmdesátých let, dnes už to neplatí.  Zhruba před pěti lety se ČT otevřela prakticky všem zdejším tvůrcům. Dnes pro ni točí mladí i staří, zavedení i nováčci. Tedy Svoboda i Najbrt, Hřebejk i Prušinovský, Řehořek, Pachl, Klusák, Remunda, Vrabelová či Rudolfová. A desítky dalších. Výsledek je… no různý.

Na začátku zmíněná analogie s politikou je výstižná. Také jsme byli dlouhá léta přesvědčeni, že politiku ovládá mafie stran, které mezi sebe nikoho nepustí. A kdyby tam byli jiní, obyčejní lidé… Jenže poslední troje volby vždy nabídly šanci nějakému zbrusu novému uskupení, které dostalo příležitost předvést, jak dělají politiku ti „lepší a nezkorumpovaní“. Ani tenhle výsledek není právě oslnivý a musíme si připustit, že pokud se díváme na současné politiky s pohrdáním, díváme se fakticky do zrcadla.

U televizní tvorby je to stejné. Téměř s jistotou se dá říct, že neexistují utajení tvůrci a nerealizované skvělé scénáře, kterým jen brání v realizaci konzervativní televize. To, co vídáme na obrazovce, je to, co v tuhle chvíli jako společnost zvládneme. Pokud se nám to nezdá, jistě lze za ten nelichotivý obraz Českou televizi potrestat jejím zrušením či snížením veřejnoprávních poplatků.  Jen by bylo dobré si před tím odpovědět na otázku, jestli se opravdu domníváme, že to zlepší úroveň zdejší filmové a televizní produkce. Opět je to otázka podobná té, zda plivnutím na poslance v zrcadle vylepšíme demokracii.




   poslední blogy:
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková