Pro satiru do ciziny

Mediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.
13.02.2020 - Milan Kruml

Satirický pořad rakouské televize ORF, nazvaný Gute Nacht, Österreich (Dobrou noc, Rakousko), by mohl být vzorem toho, jak dělat politickou satiru, která se dokáže strefit do černého. Foto ORF

Satirici to nemají lehké. Ostatně nevzpomínám si na dobu, kdy by tomu bylo jinak. Nicméně dnes se zdá, že vzhledem k tomu, co všechno se v politice na mezinárodní i národní úrovni děje, jejich pozice a prostor, který v médiích dostávají, posílily. V posledních letech se televizní satira stala důležitou součástí zábavní nabídky komerčních i veřejnoprávních stanic. V řadě zemí je vysílána živě, s publikem, v pozdních večerních časech a do určité míry využívá formu satirické reakce na skutečné události, které se právě dějí. A samozřejmě se nevyhýbá ani tomu, co se děje v jiných zemích, včetně těch sousedních. Na konci ledna se relativně nový satirický pořad rakouské veřejnoprávní televize a rozhlasu ORF, nazvaný Gute Nacht, Österreich (Dobrou noc, Rakousko), postaral o rozruch a ostré reakce v Maďarsku. 

Peter Klien byl po léta neohroženým reportérem komediálního pořadu Willkommen Österreich a s vážnou tváří kladl někdy absurdní, jindy velmi nepříjemné otázky domácím i zahraničním politikům. 

V loňském roce přišel Klien s nápadem na vlastní satirický pořad, který začala ORF vysílat v září 2019 – nasadila jej na čtvrtek ve 22:05 na ORF 1, tedy v době, kdy se na druhém programu vysílají druhé večerní zprávy s vysokou sledovaností. Přesto se jeho sledovanost pohybuje nad 200 000 diváků, což představuje devítiprocentní podíl na trhu – velké množství lidí ale pořad zhlédne opožděně ve videotéce ORF nebo na YouTube. Klien se nepochybně inspiroval u německého satirického formátu Die Heute Show, který vysílá ZDF živě v pátek kolem půl jedenácté. Die Heute Show moderuje úspěšný sportovní reportér Oliver Werke a dívá se na něj kolem tří milionů – převážně mladších – diváků. Ještě o něm ostatně bude řeč.
 


 

Klienův koncept je postaven na týmové práci – satira je zde spojena s investigativní žurnalistikou, která se snaží nejprve témata zpracovat do fakty podložené reportáže, jež poté získá satirickou podobu. 

Je Maďarsko vůbec k smíchu?

V inkriminované epizodě pořad zjevně trefil do černého a velmi rozčílil maďarskou vládu. Věnoval se totiž stavu maďarské mediální scény, která je mírně řečeno znepokojivá. Tvůrčí tým do relace zařadil video popisující, jak se premiérovi Orbánovi a jeho vládnoucí straně podařilo v posledních letech dostat pod kontrolu většinu médií a odstranit z nich všechno, co by mohlo být považováno za kritiku vlády a premiéra. Na reportáži pracovali i maďarští žurnalisté. Video bylo odvysíláno s maďarskými titulky a moderátor vyzval diváky, aby jej sdíleli – například se svými sousedními přáteli.

Klien sice doufal, že vyvolá nějakou reakci, ale že bude tak silná, s tím opravdu nepočítal. Za první tři dny zhlédlo zmíněný videoklip jen na YouTube přes 310 000 uživatelů a další desetitisíce jej viděly ve videotéce ORF. Maďarská vláda se k pořadu vyjádřila ústy státního tajemníka a mluvčího kabinetu Zoltána Kovácse, považovaného za Orbánova „muže pro hrubou práci“. Podle něj jde o součást „levičácké“ mezinárodní kampaně, za níž stojí někdejší Orbánův přítel, miliardář George Soros, který je ostatně v Maďarsku označován za viníka téměř všeho negativního, včetně nepřízně počasí. Vládní stanovisko popsal kabinetu blízký internetový portál PestiSrácok.hu těmito slovy: „Pořad Gute Nacht, Österreich představuje novou vlnu levicové propagandy, šířenou z Rakouska… Ukazuje, že mezinárodní kampaň očerňující Maďarsko dosáhla nepředstavitelné úrovně… Levicoví aktivisté štvou v tomto pořadu ORF mezinárodní veřejnost proti maďarské vládě a současně s tím i proti Maďarsku a maďarskému národu.“ Server také uvedl, že jde o „šíření monarchistického resentimentu“.
 


 

Reakce mluvčího vlády Kovácse pobouřila rakouskou pobočku novinářské organizace Reportéři bez hranic. „Nepřipustíme, aby se diskreditovala investigativní práce našich reportérů,“ řekla její prezidentka Rubina Möhringová. Kromě vládního mluvčího si na pořad stěžoval i maďarský velvyslanec ve Vídni.

Babiš jako Včelka Mája? 

Když se podíváme podrobně na obsah zmíněného satirického pořadu, zjistíme, že se převážně věnuje domácím kauzám a tématům. Nicméně čas od času se vydá i za hranice – třeba do Maďarska, jako tomu bylo ve zmíněném díle. Proč ne, nakonec co brání některé maďarské televizi, aby si střílela z poměrů v Rakousku? Odpověď je zajímavá – především to, že skutečná satira se z vysílání vytratila. Ostatně to není jen maďarský problém. U sousedů na Slovensku se pokusy o satirickou reflexi politických a společenských událostí odehrávají výhradně na komerčních stanicích. A u nás? Kde je nějaká satirická show, která by oslovovala statisíce diváků a reagovala týden co týden na aktuální dění? Vyvíjí ji snad některá z televizí? Odpověď zní ne. Kancelář Blaník skončila a různé pokusy na internetu jsou sice zajímavé, ale představují velmi menšinovou záležitost. Satira pro televizní manažery představuje něco jako nebezpečnou žíravinu. Jednou ji použijete, a kdo ví, kam všude se může proleptat.
 

Kvalitní satiru dělá i pořad Die Heute Show německé veřejnoprávní ZDF. Vloni v květnu si dělal legraci i z Andreje Babiše či Viktora Orbána a z toho, jak východoevropští političtí lídři využívají evropské dotace také k posilování vlastních politických pozic. Foto ZDF
 

Vloni v květnu se výše zmíněný satirický pořad německé veřejnoprávní ZDF Die Heute Show věnoval třem politikům ze střední a východní Evropy – českému premiérovi Andreji Babišovi, jeho maďarskému kolegovi Viktoru Orbánovi a předsedovi rumunské sociální demokracie Liviu Dragneaovi. Diváci už v té době věděli, o čem bude řeč – německá média vloni na jaře přinesla řadu materiálů o tom, jak někteří východoevropští političtí lídři využívají evropské dotace mimo jiné k posilování vlastních politických pozic. V průběhu pořadu tvůrci například v Německu známému zpěváku Karlu Gottovi vložili do úst několik parodických písní, které uvedli jako „Dotovaný hlas z Prahy zpívá ty největší východoevropské korupční hity“. „Desítky milionů dotací, ty se vyplatí, dostane je Babička,“ zpíval v parodickém videu Karel Gott. Použit byl původní videoklip z osmdesátých let, kdy vystupoval několikanásobný český slavík v hudební hitparádě na německé televizi ZDF s písní Babička. Zazněla ale i pomalejší písnička s textem „Víš, kam ty dotace jdou? To je přece jedno, nikdy je neuvidíš“. Studiem se rozlehla i slavná píseň Včelka Mája. „Ta kráva, kterou rád dojím, se jmenuje Evropa, hloupá, bohatá, otravná Evropa,“ zpívalo se v parodické písni.

Za satiru ostrou a adresnou

Premiér Babiš už při zveřejnění prvních analytických materiálů a reportáží o své osobě tvrdil: „ZDF a další promigrační média o mně natáčejí totálně vymyšlené reportáže. Chápu, nelíbí se jim, že bojuju v Evropě proti migraci za české zájmy, za zájmy našich lidí, a ne za zájmy velkých zemí, jako je právě Německo nebo Francie.“ Ponechme stranou představy pana premiéra o tom, jak a kde fungují média, které si možná vytvořil při řízení MAFRY, a položme si otázku, do jaké míry je satirický pohled do sousední země přijatelný. 

Satira musí být ostrá a adresná, protože jinak tak nějak pozbývá smysl. Doby, kdy se za satiru považovalo veřejné prohlášení, že všichni politici kradou, jsou už dávno pryč, alespoň v zahraničí. A měla by pojednávat o něčem, co se příjemců nějakým způsobem dotýká a co alespoň částečně znají. Pokud se někomu zdá, že premiér jiné země využívá dotace k účelům, pro které nejsou určeny, pak se to například v Německu dotýká přímo daňových poplatníků, neboť jejich peníze putují i do Bruselu. Pokud někdo považuje za nepřípustné, aby se nám Němci smáli, může jim to zkusit zakázat. Jestli si dobře vzpomínám, ani prezident nepoměrně většího Turecka Recep Tayyip Erdogan nedokázal přimět německou vládu, aby zasáhla proti komikovi Janu Böhmermannovi, který jej na obrazovce zesměšnil vulgární básničkou. Mimo jiné i proto, že německá média jsou nezávislá na politické scéně.
 


 

Ale tak nějak si říkám, že by téma dotací a jejich údajného zneužití, o němž se ostatně v tuzemských médiích hojně informovalo, mohl někdo u nás zpracovat také satirickým způsobem. V médiu, které má alespoň obstojný dosah ve veřejnosti. Jak je patrné z uvedeného příkladu, zřejmě jsme odkázáni na satiru, kterou dělají u sousedů. Maďaři jsou na tom stejně, což ale nevím, jestli je nějaká útěcha.





další blogy autora:

Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
Co jsou klišé v televizi a proč se jich nebojímeJak se odrazila pandemie v nabídce a trendech domácích i zahraničních televizí? Proč se vracejí k osvědčeným formátům a které to jsou? A platí totéž pro domácí i zahraniční situaci? O tom ve svém dalším dok.blogu uvažuje mediální analytik Milan Kruml, který píše: „Když začínal letošní rok, řada odborníků předvídala, že dojde k podstatným proměnám v nabídce lineární televize, že streamovací giganti, kteří už loni na podzim zahájili další kolo bitvy o předplatitele, rozšíří žánrovou pestrost, a že se tematicky promění nabídka dramatiky ve volných televizích. Teď jsme v situaci, kdy se televize vracejí k osvědčeným postupům a doufají, že se během podzimu dokážou připravit na příští rok. Zda tomu tak opravdu bude, ale neví nikdo.“14.08.2020 - Milan Kruml
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Jak na… s Johnem WilsonemV čem tkví půvab i hloubka dokumentární série Jak na... s Johnem Wilsonem, kterou filmový kritik a bloger dok.revue Martin Šrajer považuje za nejlepší dokumentární počin loňského roku? Wilsonova věta, že „nedá tolik práce proměnit obyčejný objekt v něco neobyčejného“, by podle Šrajera mohla být hlavní tezí celé série. Wilson nás podle něj vede k „přehodnocení našeho vztahu k místům, kterými denně procházíme a vůči jejichž skrytým významům jsme se stali netečnými... Přitom – jako ti nejlepší dokumentaristé – v zásadě nedělá nic jiného, než že ukazuje, jak lidé žijí.“21.01.2021 - Martin Šrajer
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml