Pro satiru do ciziny

Mediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.
13.02.2020 - Milan Kruml

Satirický pořad rakouské televize ORF, nazvaný Gute Nacht, Österreich (Dobrou noc, Rakousko), by mohl být vzorem toho, jak dělat politickou satiru, která se dokáže strefit do černého. Foto ORF

Satirici to nemají lehké. Ostatně nevzpomínám si na dobu, kdy by tomu bylo jinak. Nicméně dnes se zdá, že vzhledem k tomu, co všechno se v politice na mezinárodní i národní úrovni děje, jejich pozice a prostor, který v médiích dostávají, posílily. V posledních letech se televizní satira stala důležitou součástí zábavní nabídky komerčních i veřejnoprávních stanic. V řadě zemí je vysílána živě, s publikem, v pozdních večerních časech a do určité míry využívá formu satirické reakce na skutečné události, které se právě dějí. A samozřejmě se nevyhýbá ani tomu, co se děje v jiných zemích, včetně těch sousedních. Na konci ledna se relativně nový satirický pořad rakouské veřejnoprávní televize a rozhlasu ORF, nazvaný Gute Nacht, Österreich (Dobrou noc, Rakousko), postaral o rozruch a ostré reakce v Maďarsku. 

Peter Klien byl po léta neohroženým reportérem komediálního pořadu Willkommen Österreich a s vážnou tváří kladl někdy absurdní, jindy velmi nepříjemné otázky domácím i zahraničním politikům. 

V loňském roce přišel Klien s nápadem na vlastní satirický pořad, který začala ORF vysílat v září 2019 – nasadila jej na čtvrtek ve 22:05 na ORF 1, tedy v době, kdy se na druhém programu vysílají druhé večerní zprávy s vysokou sledovaností. Přesto se jeho sledovanost pohybuje nad 200 000 diváků, což představuje devítiprocentní podíl na trhu – velké množství lidí ale pořad zhlédne opožděně ve videotéce ORF nebo na YouTube. Klien se nepochybně inspiroval u německého satirického formátu Die Heute Show, který vysílá ZDF živě v pátek kolem půl jedenácté. Die Heute Show moderuje úspěšný sportovní reportér Oliver Werke a dívá se na něj kolem tří milionů – převážně mladších – diváků. Ještě o něm ostatně bude řeč.
 


 

Klienův koncept je postaven na týmové práci – satira je zde spojena s investigativní žurnalistikou, která se snaží nejprve témata zpracovat do fakty podložené reportáže, jež poté získá satirickou podobu. 

Je Maďarsko vůbec k smíchu?

V inkriminované epizodě pořad zjevně trefil do černého a velmi rozčílil maďarskou vládu. Věnoval se totiž stavu maďarské mediální scény, která je mírně řečeno znepokojivá. Tvůrčí tým do relace zařadil video popisující, jak se premiérovi Orbánovi a jeho vládnoucí straně podařilo v posledních letech dostat pod kontrolu většinu médií a odstranit z nich všechno, co by mohlo být považováno za kritiku vlády a premiéra. Na reportáži pracovali i maďarští žurnalisté. Video bylo odvysíláno s maďarskými titulky a moderátor vyzval diváky, aby jej sdíleli – například se svými sousedními přáteli.

Klien sice doufal, že vyvolá nějakou reakci, ale že bude tak silná, s tím opravdu nepočítal. Za první tři dny zhlédlo zmíněný videoklip jen na YouTube přes 310 000 uživatelů a další desetitisíce jej viděly ve videotéce ORF. Maďarská vláda se k pořadu vyjádřila ústy státního tajemníka a mluvčího kabinetu Zoltána Kovácse, považovaného za Orbánova „muže pro hrubou práci“. Podle něj jde o součást „levičácké“ mezinárodní kampaně, za níž stojí někdejší Orbánův přítel, miliardář George Soros, který je ostatně v Maďarsku označován za viníka téměř všeho negativního, včetně nepřízně počasí. Vládní stanovisko popsal kabinetu blízký internetový portál PestiSrácok.hu těmito slovy: „Pořad Gute Nacht, Österreich představuje novou vlnu levicové propagandy, šířenou z Rakouska… Ukazuje, že mezinárodní kampaň očerňující Maďarsko dosáhla nepředstavitelné úrovně… Levicoví aktivisté štvou v tomto pořadu ORF mezinárodní veřejnost proti maďarské vládě a současně s tím i proti Maďarsku a maďarskému národu.“ Server také uvedl, že jde o „šíření monarchistického resentimentu“.
 


 

Reakce mluvčího vlády Kovácse pobouřila rakouskou pobočku novinářské organizace Reportéři bez hranic. „Nepřipustíme, aby se diskreditovala investigativní práce našich reportérů,“ řekla její prezidentka Rubina Möhringová. Kromě vládního mluvčího si na pořad stěžoval i maďarský velvyslanec ve Vídni.

Babiš jako Včelka Mája? 

Když se podíváme podrobně na obsah zmíněného satirického pořadu, zjistíme, že se převážně věnuje domácím kauzám a tématům. Nicméně čas od času se vydá i za hranice – třeba do Maďarska, jako tomu bylo ve zmíněném díle. Proč ne, nakonec co brání některé maďarské televizi, aby si střílela z poměrů v Rakousku? Odpověď je zajímavá – především to, že skutečná satira se z vysílání vytratila. Ostatně to není jen maďarský problém. U sousedů na Slovensku se pokusy o satirickou reflexi politických a společenských událostí odehrávají výhradně na komerčních stanicích. A u nás? Kde je nějaká satirická show, která by oslovovala statisíce diváků a reagovala týden co týden na aktuální dění? Vyvíjí ji snad některá z televizí? Odpověď zní ne. Kancelář Blaník skončila a různé pokusy na internetu jsou sice zajímavé, ale představují velmi menšinovou záležitost. Satira pro televizní manažery představuje něco jako nebezpečnou žíravinu. Jednou ji použijete, a kdo ví, kam všude se může proleptat.
 

Kvalitní satiru dělá i pořad Die Heute Show německé veřejnoprávní ZDF. Vloni v květnu si dělal legraci i z Andreje Babiše či Viktora Orbána a z toho, jak východoevropští političtí lídři využívají evropské dotace také k posilování vlastních politických pozic. Foto ZDF
 

Vloni v květnu se výše zmíněný satirický pořad německé veřejnoprávní ZDF Die Heute Show věnoval třem politikům ze střední a východní Evropy – českému premiérovi Andreji Babišovi, jeho maďarskému kolegovi Viktoru Orbánovi a předsedovi rumunské sociální demokracie Liviu Dragneaovi. Diváci už v té době věděli, o čem bude řeč – německá média vloni na jaře přinesla řadu materiálů o tom, jak někteří východoevropští političtí lídři využívají evropské dotace mimo jiné k posilování vlastních politických pozic. V průběhu pořadu tvůrci například v Německu známému zpěváku Karlu Gottovi vložili do úst několik parodických písní, které uvedli jako „Dotovaný hlas z Prahy zpívá ty největší východoevropské korupční hity“. „Desítky milionů dotací, ty se vyplatí, dostane je Babička,“ zpíval v parodickém videu Karel Gott. Použit byl původní videoklip z osmdesátých let, kdy vystupoval několikanásobný český slavík v hudební hitparádě na německé televizi ZDF s písní Babička. Zazněla ale i pomalejší písnička s textem „Víš, kam ty dotace jdou? To je přece jedno, nikdy je neuvidíš“. Studiem se rozlehla i slavná píseň Včelka Mája. „Ta kráva, kterou rád dojím, se jmenuje Evropa, hloupá, bohatá, otravná Evropa,“ zpívalo se v parodické písni.

Za satiru ostrou a adresnou

Premiér Babiš už při zveřejnění prvních analytických materiálů a reportáží o své osobě tvrdil: „ZDF a další promigrační média o mně natáčejí totálně vymyšlené reportáže. Chápu, nelíbí se jim, že bojuju v Evropě proti migraci za české zájmy, za zájmy našich lidí, a ne za zájmy velkých zemí, jako je právě Německo nebo Francie.“ Ponechme stranou představy pana premiéra o tom, jak a kde fungují média, které si možná vytvořil při řízení MAFRY, a položme si otázku, do jaké míry je satirický pohled do sousední země přijatelný. 

Satira musí být ostrá a adresná, protože jinak tak nějak pozbývá smysl. Doby, kdy se za satiru považovalo veřejné prohlášení, že všichni politici kradou, jsou už dávno pryč, alespoň v zahraničí. A měla by pojednávat o něčem, co se příjemců nějakým způsobem dotýká a co alespoň částečně znají. Pokud se někomu zdá, že premiér jiné země využívá dotace k účelům, pro které nejsou určeny, pak se to například v Německu dotýká přímo daňových poplatníků, neboť jejich peníze putují i do Bruselu. Pokud někdo považuje za nepřípustné, aby se nám Němci smáli, může jim to zkusit zakázat. Jestli si dobře vzpomínám, ani prezident nepoměrně většího Turecka Recep Tayyip Erdogan nedokázal přimět německou vládu, aby zasáhla proti komikovi Janu Böhmermannovi, který jej na obrazovce zesměšnil vulgární básničkou. Mimo jiné i proto, že německá média jsou nezávislá na politické scéně.
 


 

Ale tak nějak si říkám, že by téma dotací a jejich údajného zneužití, o němž se ostatně v tuzemských médiích hojně informovalo, mohl někdo u nás zpracovat také satirickým způsobem. V médiu, které má alespoň obstojný dosah ve veřejnosti. Jak je patrné z uvedeného příkladu, zřejmě jsme odkázáni na satiru, kterou dělají u sousedů. Maďaři jsou na tom stejně, což ale nevím, jestli je nějaká útěcha.





další blogy autora:

Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn a či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaký je vztahé mohou být konotace obrazůvizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková