Pro koho bude Prix Bohemia Radio?

Rozhlasová dokumentaristka Andrea Hanáčková reflektuje rozhlasový festival Prix Bohemia Radio, jenž se poprvé konal v Olomouci letos na začátku října.
10.11.2016 - Andrea Hanáčková

Rozhlasový festival se letos konal po dvaatřicáté (3. až 5. října 2016). Tradičně se na něm setkala fikční a nonfikční auditivní tvorba, tvůrci s posluchači, vkus posluchačů Dvojky, Vltavy, Radiožurnálu i Radia Wave. Přesto si zároveň letošní Prix Bohemia Radio (PBR) odbyla několik premiér. Poprvé se uskutečnila v Olomouci, poprvé se intenzivně propojila s univerzitním prostředím, poprvé zkusila skloubit historické, často honosné architektonické kulisy s nejnovějšími trendy auditivní tvorby. Z těchto setkání vyplývají důležité otázky festivalové identity, předpokládaných cílových skupin a podoby veřejnoprávní služby, již chce rozhlas na své vrcholné akci reprezentovat.

Poděbrady – Praha – Olomouc

Z autopsie znám několik ročníků poděbradských PBR, které se odehrávaly v prostoru poklidného lázeňského města, na ose kolonády, lázeňských domů a hotelových konferenčních místností, divadla, parku, za hojné účasti poděbradských občanů a samozřejmě lázeňských hostů. Přestože se především mladší režiséři, tvůrci i produkční snažili občasný stereotyp festivalu narušit zvukovou performancí, originálním řešením společenských večerů nebo živější debatou mezi tvůrci a festivalovou porotou, stále nad festivalem visel odér nejvznešenější a nejprestižnější re-prezentace Českého rozhlasu jako blahobytného média. Bylo to útulné, lázeňské, maloměstské setkávání.  Prestiži PBR jako mezinárodního festivalu tyhle charakteristiky rozhodně neprospívaly. Když jsem poprvé zasedala v dokumentární porotě tohoto festivalu, objevovaly se tam starší tituly z jiných mezinárodních soutěží, některé již ověnčené cenami, jiné už jinde v diskuzních fórech kritizované, rozhodně však ne novinky nebo nejlepší autorská díla daných žánrů.

Rozhodnutí přestěhovat festival do Prahy na Vinohradskou sice nabídlo možnost pražským rozhlasákům mít festival „doma“, zároveň ale znamenal nivelizaci významu festivalu v mnohosti jiných pražských akcí. Osvěžením v oblasti odborné rozhlasové reflexe byly dvě konference pořádané prof. Vedralem, reprezentativně působilo největší rekonstruované pražské studio i moderace divadla Vosto5. Pražská verze festivalu se ale odehrávala v časech, kdy se vedení Českého rozhlasu potácelo ve vnitřních sporech a posléze působilo ve vztahu ke svému nejreprezentativnějšímu podniku zcela bezradně. Produkce se smrskla do jediné osoby a raději nevzpomínat dobu, kdy jsme si s kolegy na mezinárodní konferenci sháněli desetikoruny na kafe z automatu.

Prix Bohemia Radio, Foto: Khalil Baalbaki

Co všechno hrálo roli při rozhodování, kam festival přesunout, to přesně nevím. Určitě však byla důležitá vstřícnost města a Univerzity Palackého, historický charakter Olomouce a dobrá kondice místního regionálního rozhlasu. Unikátní prostory barokního jezuitského konviktu, kde ve třech patrech sídlí uměnovědné katedry, podkrovní divadlo a hudební sál, sklepní univerzitní komunitní rádio UP AIR, jedinečný parkán a útulné uličky staré Olomouce vytvořily zázemí pro hlavní události třídenního festivalu. Studentský festivalový tým zvládl v rekordně krátkém čase zajistit vše potřebné, studenti následně zaplnili festivalové poslechové místnosti i rozlehlé auditorium při setkání s investigativními novináři. Rekonstruovaná tereziánská Pevnost poznání, v níž sídlí rozsáhlý komplex interaktivních výstav, hostil dětský program. Na své si přišli milovníci hudební alternativy (party radia Wave) i ctitelé nejkultivovanějšího rozhlasového projevu Hany Maciuchové. Ta se noblesním způsobem zhostila role čestné prezidentky festivalu a kromě nutných oficiálních zdravic a rozhovorů pro kamery navštěvovala běžný program a zjevně si poslechové dny velmi užívala. Odborná konference reflektovala tvorbu pro děti především v kontextu veřejnoprávních rozhlasů zemí Visegrádské čtyřky. Mezinárodní poroty rozhlasových her a dokumentu ocenily tři nejlepší díla fikčního a nonfikčního žánru, do síně slávy byly uvedeny ctěné osobnosti. V arcibiskupském paláci, nejhonosnějším prostoru olomoucké diecéze se konal slavnostní večer s bohatým rautem. Panuje obecný pocit, že se „olomoucká Prix“ vydařila, že městu rozhlasový festival sluší a že se všichni těší na příště. Potud bych tedy vystačila s glosou.

Oceněná díla jako pobídky k tvůrčí odvaze

Progresivně se zachovaly obě zmíněné poroty. Ta, která posuzovala fikční tvorbu (Ján Šimko, Dora Viceníková, Tomáš Zielinski, Dušan Kozák a Maďarka Otília Cseicsner), zvolila za vítěze hru Zuzy Ferenczové Problém (Vyskočit z kůže) – skicu ze života patnáctileté dívky, která zoufale hledá řešení v situaci nechtěného těhotenství a i přes projevenou empatii okolí se nakonec uchyluje k sebevraždě. Jakkoli má režijní realizace hry slabá místa, podpořila mezinárodní porota především dramaturgii, téma hry a odvahu zobrazit v rozhlase i takto ostře viděný námět ze života současných teenagerů. Paradoxně tak právě toto rozhodnutí akcentovalo i hlavní téma festivalové konference o rozhlasové tvorbě pro děti a mládež. Dramaturgyně Zuzana Vojtíšková tam hru Problém uváděla jako příklad realizace, jež musela být velmi pracně protlačena rozhlasovým soukolím tradice a nevole pouštět konzervativním posluchačům současná dramata s kontroverzním vyzněním a přítomností sprostých slov. Vojtíšková poukázala na schizofrenní situaci Českého rozhlasu Dvojka, který v sobotním čase od 13 hodin nasazuje programový slot „hra pro celou rodinu“ s ambicí uvádět především současné hry pro mládež, musí však čelit nevoli převažující cílové skupiny Dvojky 60+, která chce slyšet „své“ hry pro mládež, ty, na nichž vyrostla, verneovky a dobrodružné příběhy. Mimořádně poučný byl v tomto ohledu přístup švédské kolegyně, producentky dětských a teenagerských rozhlasových sérií s milionovým rozpočtem (v korunách). Tvrdila, že stížnosti na vulgární mluvu v rozhlase neřeší, je-li využita funkčně, se svými posluchači komunikuje přímo prostřednictví sociálních sítí, zpětné vazby jí dávají vybrané dětské skupiny metodami focus group. Snad tedy právě nejvyšší ocenění této konkrétní hry trochu uvolní sešněrované představy o tom, co má rozhlas nabízet dnešním dětem. Přestane je paternalisticky ochraňovat a nabídne jim typ zážitku, který se přiblíží jejich reálně žitému světu.

Prix Bohemia Radio, Foto: Khalil Baalbaki

Dokumentární porota (Apolena Rychlíková, Ondřej Moravec, Natálie Deáková, Polka Malgorzata Zerwe, Andrea Hanáčková) ocenila tři snímky. Hrdinou prvního jsou stěhováci, bezdomovci, hrabalovští hledači krásy v odpadcích a na veřejných záchodcích (Dominik Mačas: Dobyvatel ztracené krásy). Hrdinou druhého je mladý učitel umírající na rakovinu (Jan Hanák: Diptych. Život za život). Oceněny tak byly dokumenty, které otevírají sociální tematiku a téma smrti. Především druhé jmenované je z rozhlasu vytěsňováno stejně jako ze společnosti, jistěže nenápadně a nepřiznaně, se sdělením „off record“, že pořady o smrti snižují poslechovost a že je posluchači nechtějí. Porota se tak svým rozhodnutím postavila za pořad, který kultivovanou formou představuje poslední věci člověka, jak si je pro sebe připravil umírající Zdeněk a s plným vědomím je předal prostřednictvím rozhlasového dokumentaristy dál. Podpořila tak zároveň dramaturgickou odvahu neustupovat posluchačské nelibosti a nastolovat ve veřejnoprávním médiu i témata nepopulární, společností odmítaná, tím víc však potřebná reflexe. Třetí oceněný snímek Daniela Moravce Čechy Čechům – Bez nenávisti zkoumá kořeny společenské nenávisti napřené na podzim roku 2015 proti uprchlíkům a přesměrované tak na chvíli z Romů, Židů, homosexuálů, případně intelektuálů, sluníčkářů, havloidů a pražské kavárny. I v tomto případě vedle nesporných dokumentárních kvalit ocenila porota především téma, načasování dokumentu, jeho společenskou aktuálnost a potřebnost.

Obě poroty tedy přitakaly odvaze tvůrců k experimentu a k akcentování specifik auditivního média, které působí na emoce vnímatele jen prostřednictvím sluchového vjemu. Takovou zprávu by mělo vnímat nejen festivalové publikum, ale především samotný rozhlas, jeho vedení, vedoucí tvůrčích skupin, obhájci současných trendů tvorby. Právě oni by si měli klást otázky, jak vlastně chtějí být rozhlas a jeho festival vnímáni. Ptát se, jak mezinárodní soutěž a doprovodný program festivalu odráží současnou kondici veřejnoprávního média a jeho vizi o postavení auditivní tvorby a vysílání v kontextu ostatních médií. Zjišťovat, nakolik rozhlas flexibilně reaguje na možnost prostřednictvím festivalu zviditelnit svoji pokročilost v technologiích, svoji připravenost v práci na sociálních sítích, svoji schopnost komunikovat skrze festivalové dění úspěchy a progresivní trendy rozhlasové tvorby.

Prix Bohemia Radio, Foto: Khalil Baalbaki

Prix Bohemia Radio má potenciál stát se moderním dynamickým festivalem, když se začne chovat civilně, přátelsky a pružně. To už se letos v části programu podařilo, i když třeba závěrečný večer pořád působí jako variace dopoledního vysílání pro ženy, sbírka klišé a duchaprázdných projevů (čest výjimkám). Jako zásadní se mi jeví to, aby festival přijali za svůj lidé zevnitř Českého rozhlasu. Aby ho měli rádi, těšili se na něj a byli na něj hrdí. Aby tam pro každou z rozhlasových profesí bylo místo. Když Prix Bohemia Radio představí mezinárodnímu společenství jednou za dva roky to nejlepší ze své tvorby a propojí podobu festivalu s proklamací jasné vize veřejnoprávního rozhlasu jednadvacátého století, mladá studentská Olomouc a potažmo i ostatní veřejnost tento vzkaz radostně přijme.





další blogy autora:

Rok života v pandemii a pod rouškouNa prahu druhého roku s pandemií jsou na webových stránkách stanic Plus a Dvojka Českého rozhlasu k poslechu dvě dokumentární série, které mapují českou variantu celosvětového problému. Časosběrný Rok pod rouškou (2020) i analytický Život během pandemie (2021) mají výraznou dokumentární hodnotu už nyní, jejich cena bude časem narůstat. Zásadní jsou však nejen otázky, které obě série kladou, ale také ty, jež zatím nezazněly.11.03.2021 - Andrea Hanáčková
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Neodvratný čas tiché apokalypsyDokumentaristka, teoretička a včelařka Andrea Hanáčková píše pro dok.revue o tom, jak vnímá oceňovaný snímek Země medu, který zahajoval letošní Jeden svět a je do 2. dubna mimořádně dostupný na portále DAFilms. „Dokument dvou tvůrců ze Skopje Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova je dokonalým obrazem světa, který už nedokáže vyvážit lidskou rozpínavost a reaguje úhybem, nebo úhynem,“ píše Hanáčková.01.04.2020 - Andrea Hanáčková
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková
Matematika zločinu a veřejné službyAndrea Hanáčková reflektuje první český non-fikční podcast a důvody, proč ho nechce odvysílat zadavatel – Český rozhlas Plus.28.02.2019 - Andrea Hanáčková
Veselé dokumentaristické hody, Prostřeno 2018Rozhlasová teoretička Andrea Hanáčková přináší novoroční bilanci současného stavu české nonfikční auditivní tvorby10.01.2019 - Andrea Hanáčková

   poslední blogy:
Letem podcastovým světem III V dok.revue přinášíme třetí díl postřehů moderátora, dokumentaristy a dramaturga Dana Moravce o současných českých podcastech. Tento díl by mohl mít podtitul Divadlo nikdy nebylo víc slyšet a zaměřuje se na podcasty, které připravily tři divadelní soubory během pandemie: Národní divadlo, Divadlo Archa a Divadlo v Dlouhé. 10.06.2021 - Dan Moravec
Všežravé pojmyI když se analogovým technologiím a podmínkám či konvencím, které se k nim vážou, předpovídal v oblasti filmu a fotografie zánik, jsou v současném umění stále přítomné. O zmapování území „filmovosti“ v krajině „rozšířené kinematografie“ se pokusil umělecko-výzkumný projekt Reset the Apparatus!, jehož výstupem byla v roce 2019 i stejnojmenná kniha. Jaké klade otázky? 27.05.2021 - Tereza Hadravová
Ženy versus vědaOhlédnutí za letošním Mezinárodním festivalem populárně-vědeckých filmů AFO, který skončil 11. května, vybízí k otázce, jak komplikovaný je vztah současné vědy a genderu.20.05.2021 - Martin Šrajer
Barevné dějinyNový dok.blog se věnuje současnému fenoménu populární vizuální kultury, totiž automatickému digitálnímu kolorování černobílých historických snímků. Jakou změnu přináší možnost vidět vlastní předky nebo zásadní dějinné události v barvě? A jsou všechny černobílé historické fotografie vhodné k tomu, aby se jich dotkla barva?06.05.2021 - Andrea Průchová Hrůzová
Útok na žánr true crime storyMockument American Vandal si utahuje z žánru true crime nasprejovanými penisy a projímadlem, ale nejde jen o teenagerskou komedii.29.04.2021 - Antonín Tesař
Letem podcastovým světem IIVe druhém díle svých poznámek k současným českým podcastům se moderátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec zaměřuje na dvě série Českého rozhlasu, které se, každá po svém, dotýkají vztahu duše a těla.22.04.2021 - Dan Moravec
Zprávy podle potřeby?Nejsledovanější francouzská televize TF1 plánuje do konce roku umožnit divákům, aby přizpůsobili zpravodajský obsah svému vkusu a zájmu. Může však zpravodajství fungovat podobně jako sociální síť, kde po vyfiltrování sledujeme jen to, co nás zajímá, a uzavíráme se tak ještě víc do sociálních bublin? Milan Kruml ve svém dalším dok.blogu uvažuje, jaké nebezpečí představuje personalizace televizního zpravodajství.08.04.2021 - Milan Kruml
Jeden Netflix vládne všemJak streamovací gigant formuje podobu současného dokumentu?01.04.2021 - Martin Šrajer
Když mi umře hrdinkaLiterární dokumentaristka Barbora Baronová popisuje situaci, se kterou se bohužel setkává čím dál častěji. Co dělat, když zemře hrdinka chystané knihy, ještě než autorizuje své promluvy? Je lepší někdy na autorizaci rezignovat, aby příběh vůbec zazněl?25.03.2021 - Barbora Baronová
O švábech a lidechCo spojuje tři loňské filmy čínského disidenta Aj Wej-weje CoroNation, Vivos a Šváb, které lze zhlédnout na právě probíhajících jarních Ozvěnách Ji.hlavy? „Všechny tři snímky vypráví o boji se zlem. To se šíří organismem společnosti jako nákaza a vyvolává reakci imunitního systému v podobě občanských nepokojů,“ vyvozuje Prášil.18.03.2021 - Janis Prášil