Pro filozofii jako stvořený

Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média.
25.01.2018 - Tereza Hadravová

Film je stvořen pro filozofii; vše, co filozofie kdy řekla o zdání a skutečnosti, o jednání a charakteru, o skepticismu a dogmatismu, o přítomnosti a absenci, se ve filmu posouvá a jeví v jiném světle.

Touto citací slov amerického filozofa Stanleyho Cavella otevírá svůj příspěvek do antologie Film as Philosophy (2005) jeden z jejích editorů Jerry Goodenough. V textu nabízí komentovanou ukázku tří způsobů, kterými podle něj může film filozofii obohatit. Důvody, proč by filozof či filozofka měli, jak vykresluje situaci Goodenough, „vstupovat do temnoty s popcornem a limonádou v ruce“, jsou podle něj tři: film může sloužit jako živá ilustrace nějaké filozofické teorie nebo myšlenkového experimentu, který spustil řetězec argumentů. Za druhé může film explicitně být o filozofovi jakožto filozofovi, pokusit se, takříkajíc, předvést filozofii v akci (jako příklady uvádí autor Jarmanův film Wittgenstein [1993] a Dickova Derridu [2002]). Třetí, pro knihu samu nejpodstatnější, cestou pak je myšlenka, že film sám může filozofovat.

Prvním z důvodů filozofova vstupu do kinosálu je lov dobrého příkladu. Většina filozofů a filozofek se nyní živí jako přednášející a získat k vysvětlované teorii či argumentaci ilustraci v podobě syté kulturní reference, kterou studenti sdílejí, může pomoci přinejmenším některým z nich otevřít dveře k pochopení filozofického problému v jeho naléhavosti stejně jako k porozumění navrhovaného řešení.

Jako někdo, kdo kdysi strávil semestr na univerzitě v Glasgow, mohu takové pozorování jen potvrdit. V hodinách se to hemžilo odkazy na karteziánské fantazie o zlotřilých podvodnících, mozky v kádích, netopýřími zážitky či Oskary žijícími v různých světech. (Kdo by chtěl znát další příklady, nechť sáhne po knize 100 myšlenkových experimentů Marka Pichy a Dagmar Pichové.) Myslím, že za mým tehdejším nedostatkem trpělivosti s jemnostmi filozofické analýzy, která vznikla na tak podivný popud, byla (mimo jiné) jistá imaginativní strnulost přednášejících. Učitelé s představením experimentů neztráceli zbytečně čas – nejspíš proto, že uvedené myšlenkové experimenty patřily do galerie dobře známých, tisíckrát probraných příkladů, ke kterým, mysleli si, stačilo již jen odkázat pomocí jednoho dvou slov.

Goodenoughovi však nestačí, že filmy mohou určité filozofické mini-narativy „obalit masem“ a předvést ve formě, která má možnost oslovit i někoho, kdo není vůči fantazijním výletům analytických filozofů právě nejshovívavější: „Film nám umožňuje vnímat, cítit a zakoušet to, co se děje, na hlubší a přesvědčivější rovině, než by dokázal jakýkoli psaný text,“ uvádí v souvislosti s další, pokročilejší formou setkání filmu a filozofie, totiž v případě, že se film sám pustí do filozofování (hovoří přitom konkrétně o snímku Blade Runner [1982]).

Jak se tomu mezi obhájci serióznosti podniku „filmozofie“ často stává, představa o (nevyhnutelně?) filozofujícím médiu – filmu – se stane natolik lákavou, že se na její podporu šikne jakýkoli argument. Domnělá síla média – obrazu a zvuku – nás podle Goodenougha nechává na vlastní kůži prožít, v daném případě, otázky a pochybnosti o vymezení lidské identity; za určující „filozofické napětí“, které film buduje, považuje rozdíl mezi naším vlastním nereflektovaným pojetím „osoby“ a tím, které je normální ve světě filmového vyprávění (krátce: zatímco pro nás replikanti do kategorie lidí spíše patří, pro naše filmové protějšky spíše ne).

Zda lze základní téma Blade Runnera vyjádřit právě takto, si nejsem jistá; uvedená charakteristika však podle mě docela dobře sedí na román Neopouštěj mě britského spisovatele Kazua Ishigura, který získal v loňském roce Nobelovu cenu za literaturu. Jemně dystopický příběh až příliš lidské Kathy H., jež postupně vyměňuje lidskou za ne-lidskou identitu, mi již řadu let slouží jako dobrá ilustrace některých filozofických problémů, které souvisejí s vymezením toho, kdo je člověk.

S Goodenoughem se ráda shodnu, že filmy jsou prostorem, ve kterém se může filozofie cítit doma – a to (mimo jiné) právě z důvodů, které Goodenough v práci uvádí; je však chybou domnívat se, že nemůže být, z totožných důvodů, stejně doma i v jiných uměleckých druzích. Možná by stačilo, kdyby Goodenough občas vyměnil temnotu, popcorn a limču za lampu, čaj a knihu. 





další blogy autora:

Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Ejhle, paradigma!„Od chvíle, kdy Vachek odešel, představuji si svět, v němž je možné, že se Vachkova domácí a fakultní knihovna spojí v jeden celek, že pro tento celek kdesi vznikne Kabinet Karla Vachka jako fyzické místo, kde se budou všichni setkávat, kde budou smět pracovat a najít třeba i dočasný azyl před tím světem, v jehož vzorcích nedokážou všichni žít a tvořit,“ píše ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant ve svém dok.blogu, který věnuje vzpomínce na nedávno zesnulého dokumentaristu a pedagoga Karla Vachka.14.01.2021 - Michal Bregant
Největší síla je v prosté výpovědiJaký je nový podcastový cyklus Anatomie strachu, který pro Audionaut vytvořili Brit Jensen, Jiří Slavičínský a zvukový umělec Martin Ožvold? Co při něm autoři objevili, proč vsadili na pestrost a proč se lidé obecně tak rádi bojí? Tyto otázky si klade dokumentarista a dramaturg Dan Moravec ve svém prvním blogu pro dok.revue.07.01.2021 - Dan Moravec
Christo a Newton ve skulinách uměníLetos se do kin a posléze na DAFilms dostaly také dva dokumenty, které nahlížejí pod ruku dvěma výrazným světovým umělcům: dokument o fotografu Helmutu Newtonovi a film o konceptuálním umělci Christovi. Dva odlišní tvůrci, kteří zcela různě pracují s masovou konzumací umění. Mají něco společného? „Nesnáším jen dvě slova,“ říká Newton na jednom místě dokumentu, „a to je umění a krása.“ Petr Fischer ve svém blogu pro dok.revue dodává: „Nemusíme vědět, co je umění a krása, stačí, když se jich někdy reálně dotkneme. Třeba u Christa či Newtona.“25.12.2020 - Petr Fischer
Myslet pandemii obrazem„Obrazy solidarity, jež přinesla první vlna pandemie, jsou v druhé vlně nahrazovány obrazy bouřící se a rozdělené společnosti.“ Vizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová si ve svém blogu klade otázky, zda existují zažité obrazy pandemie, které jsme si již zvykli v médiích pravidelně vídat, a jak se škála mediálních obrazů pandemie proměňuje v čase.17.12.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
OdvstupCo je to odvstup? „Jedná se o situovanost ve smyslu synchronního vstupu a odstupu,“ upřesňuje Jan Gogola ml., když se pokouší charakterizovat způsob, jímž se ke světu vztahuje performer Lumír Hladík, jehož tvorbu připomněl letošní ji.hlavský dokumentární festival... „Rozumím miniaturním monumentům Lumíra Hladíka jako zpřítomnění principu žít méně sebe, abychom o to více zažívali svět – odvstup,“ dodává Gogola a pro interpretaci Hladíkovy tvorby nachází příhodnou paralelu v myšlenkách filozofa Maurice Merleau-Pontyho z knihy Viditelné a neviditelné.10.12.2020 - Jan Gogola ml.
Když nestačí jít blížEstetička Tereza Hadravová se vrací k letošnímu pražskému bienále Ve věci umění s apelativním názvem Pojď blíž, které probíhalo od července do půlky listopadu, mezi dvěma pandemickými vlnami. Právě tato covidová závorka, jakkoli neplánovaná a nahodilá, pomohla zdůraznit jedno z témat klíčové výstavy bienále v Městské knihovně v Praze, a to nákazu zkušeností. Výstava vybízí návštěvníka, aby zakusil zkušenost někoho, s kým nemá na první pohled nic společného. Hadravová na dvou dokumentárních dílech z výstavy testuje, zda nám skutečně musí být člověk, jehož emocí se máme nakazit, dostatečně podobný.03.12.2020 - Tereza Hadravová
Jak se pracuje na literárním dokumentu během pandemie Pandemie postihla fungování celé kulturní obce. Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová přináší zprávu o tom, jak se během pandemie pracuje jí a dalším autorkám literárních dokumentů. Jakou roli sehrává v jejich práci nemožnost výjezdů do terénu či grantová politika? 27.11.2020 - Barbora Baronová
Poprvé...Ji.hlavská festivalová sekce My Street Films prezentuje výběr amatérských dokumentů, které natočili účastníci stejnojmenných workshopů pod vedením zkušených dokumentaristů. Jednou z mentorek workshopu je i dokumentaristka Tereza Reichová, která pro dok.revue sepsala své dojmy z letošních filmů i workshopů.01.11.2020 - Tereza Reichová
Letos vedou Dánové a BritovéO letošní sekci Reality TV v Ji.hlavě očima jejího dramaturga. Podle dramaturga a mediálního analytika Milana Krumla není náhoda, že většina pořadů vybraných do letošní ji.hlavské sekce Reality TV pochází ze dvou trhů – z britského a dánského. „Britové tolik nepřekvapují – vysoká úroveň nehrané tvorby, inovativnost a propracované formy, jak oslovit i s náročným tématem většinového diváka, jsou pro britskou televizi typické už řadu let. U Dánů ovšem překvapuje dlouhodobá kreativita, ochota riskovat, hledat dosud nevyšlapané cesty a zpracovávat i velmi kontroverzní témata,“ píše Kruml.29.10.2020 - Milan Kruml
České dokumenty na letošním festivalu Prix Bohemia RadioTeoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková hodnotí pro dok.revue kolekci dokumentů, které letos soutěžily v sekci Dokument na 36. ročníku mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio (PBR). Celý festival proběhl od 12. do 14. října mimořádně v online režimu a online proběhly i diskuze poroty a veřejné prezentace jednotlivých kategorií.15.10.2020 - Andrea Hanáčková