Pro filozofii jako stvořený

Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média.
25.01.2018 - Tereza Hadravová

Film je stvořen pro filozofii; vše, co filozofie kdy řekla o zdání a skutečnosti, o jednání a charakteru, o skepticismu a dogmatismu, o přítomnosti a absenci, se ve filmu posouvá a jeví v jiném světle.

Touto citací slov amerického filozofa Stanleyho Cavella otevírá svůj příspěvek do antologie Film as Philosophy (2005) jeden z jejích editorů Jerry Goodenough. V textu nabízí komentovanou ukázku tří způsobů, kterými podle něj může film filozofii obohatit. Důvody, proč by filozof či filozofka měli, jak vykresluje situaci Goodenough, „vstupovat do temnoty s popcornem a limonádou v ruce“, jsou podle něj tři: film může sloužit jako živá ilustrace nějaké filozofické teorie nebo myšlenkového experimentu, který spustil řetězec argumentů. Za druhé může film explicitně být o filozofovi jakožto filozofovi, pokusit se, takříkajíc, předvést filozofii v akci (jako příklady uvádí autor Jarmanův film Wittgenstein [1993] a Dickova Derridu [2002]). Třetí, pro knihu samu nejpodstatnější, cestou pak je myšlenka, že film sám může filozofovat.

Prvním z důvodů filozofova vstupu do kinosálu je lov dobrého příkladu. Většina filozofů a filozofek se nyní živí jako přednášející a získat k vysvětlované teorii či argumentaci ilustraci v podobě syté kulturní reference, kterou studenti sdílejí, může pomoci přinejmenším některým z nich otevřít dveře k pochopení filozofického problému v jeho naléhavosti stejně jako k porozumění navrhovaného řešení.

Jako někdo, kdo kdysi strávil semestr na univerzitě v Glasgow, mohu takové pozorování jen potvrdit. V hodinách se to hemžilo odkazy na karteziánské fantazie o zlotřilých podvodnících, mozky v kádích, netopýřími zážitky či Oskary žijícími v různých světech. (Kdo by chtěl znát další příklady, nechť sáhne po knize 100 myšlenkových experimentů Marka Pichy a Dagmar Pichové.) Myslím, že za mým tehdejším nedostatkem trpělivosti s jemnostmi filozofické analýzy, která vznikla na tak podivný popud, byla (mimo jiné) jistá imaginativní strnulost přednášejících. Učitelé s představením experimentů neztráceli zbytečně čas – nejspíš proto, že uvedené myšlenkové experimenty patřily do galerie dobře známých, tisíckrát probraných příkladů, ke kterým, mysleli si, stačilo již jen odkázat pomocí jednoho dvou slov.

Goodenoughovi však nestačí, že filmy mohou určité filozofické mini-narativy „obalit masem“ a předvést ve formě, která má možnost oslovit i někoho, kdo není vůči fantazijním výletům analytických filozofů právě nejshovívavější: „Film nám umožňuje vnímat, cítit a zakoušet to, co se děje, na hlubší a přesvědčivější rovině, než by dokázal jakýkoli psaný text,“ uvádí v souvislosti s další, pokročilejší formou setkání filmu a filozofie, totiž v případě, že se film sám pustí do filozofování (hovoří přitom konkrétně o snímku Blade Runner [1982]).

Jak se tomu mezi obhájci serióznosti podniku „filmozofie“ často stává, představa o (nevyhnutelně?) filozofujícím médiu – filmu – se stane natolik lákavou, že se na její podporu šikne jakýkoli argument. Domnělá síla média – obrazu a zvuku – nás podle Goodenougha nechává na vlastní kůži prožít, v daném případě, otázky a pochybnosti o vymezení lidské identity; za určující „filozofické napětí“, které film buduje, považuje rozdíl mezi naším vlastním nereflektovaným pojetím „osoby“ a tím, které je normální ve světě filmového vyprávění (krátce: zatímco pro nás replikanti do kategorie lidí spíše patří, pro naše filmové protějšky spíše ne).

Zda lze základní téma Blade Runnera vyjádřit právě takto, si nejsem jistá; uvedená charakteristika však podle mě docela dobře sedí na román Neopouštěj mě britského spisovatele Kazua Ishigura, který získal v loňském roce Nobelovu cenu za literaturu. Jemně dystopický příběh až příliš lidské Kathy H., jež postupně vyměňuje lidskou za ne-lidskou identitu, mi již řadu let slouží jako dobrá ilustrace některých filozofických problémů, které souvisejí s vymezením toho, kdo je člověk.

S Goodenoughem se ráda shodnu, že filmy jsou prostorem, ve kterém se může filozofie cítit doma – a to (mimo jiné) právě z důvodů, které Goodenough v práci uvádí; je však chybou domnívat se, že nemůže být, z totožných důvodů, stejně doma i v jiných uměleckých druzích. Možná by stačilo, kdyby Goodenough občas vyměnil temnotu, popcorn a limču za lampu, čaj a knihu. 





další blogy autora:

Skutečnost jako sociální mizanscénaEstetička Tereza Hadravová přibližuje hlavní myšlenky knihy filmového kritika a teoretika Adriana Martina Mizanscéna a filmový styl, kterou v překladu Veroniky Klusákové vydalo nedávno Nakladatelství AMU. Pojem "sociální mizanscéna", se kterým v knize pracuje, Hadravová aktuálně vztahuje ke změnám, které v těchto týdnech izolace prožíváme a jež se dotýkají proměny veřejného prostoru, oděvu i společenských konvencí.09.04.2020 - Tereza Hadravová
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Ostře sledovaná smrtVizuální teoretička Andrea Průchová Hrůzová ve svém dok.blogu připomíná, že zatímco média upírají pozornost ke globální pandemii, zapomínáme na podobně alarmující celosvětový problém, totiž na klimatickou změnu. Příčinu spatřuje blogerka mimo jiné v tom, že klimatickou krizi nelze obsáhnout v jednom obrazu-symbolu, a proto není schopna se člověka bytostně dotknout a vyvolat v něm emoce strachu a soucitu.06.08.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Umělci a jejich dobaMartin Šrajer se ve svém prvním dok.blogu zamýšlí nad tím, proč u nás vzniká poslední dobou málo dokumentárních portrétů, které by se pokusily protagonistu či protagonistku nahlédnout komplexně, v celé jeho či její složitosti. Jeho úvahu podnítil nový dokument Meky o Miru Žbirkovi.30.07.2020 - Martin Šrajer
Potřebujeme média veřejné služby?Jak dnes naložit s tématem koncesionářských poplatků, když ho otevírají už nejen populističtí politici a nepřátelé médií veřejné služby, ale i nejvěrnější rozhlasoví posluchači, nespokojení s vývojem svého oblíbeného rádia? Teoretička, pedagožka a dokumentaristka Andrea Hanáčková vybízí ve svém blogu, abychom diskutovali o výši poplatku, podobě média či jiného systému mediálních rad, ale nezpochybňovali roli veřejnoprávního rozhlasu nebo televize na základě osobní aktuální nelibosti s vysílaným programem. Situace v Maďarsku je příkladem, kde takové úvahy mohou končit.23.07.2020 - Andrea Hanáčková
Po-voláníTereza Reichová přibližuje svůj život dokumentaristky na volné noze, dělící svůj čas mezi rodinu, natáčení filmů, vedení workshopů, jednání s institucemi či psaní grantových žádostí. V nucené karanténě si užívala chvíle svobody a náhlý příval všeobecného „pokoronavirového“ stresu ji přiměl položit si nové otázky. Podobné si možná pokládá většina z nás.16.07.2020 - Tereza Reichová
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová