Případ dokumentu Rada nad zlato a perspektiva nositele svobody projevu

Filmový právník Ivan David se zabývá kauzou uniklého studentského dokumentu Rada nad zlato o „zlotřilých“ praktikách finančních poradců OVB. Co bude hrát hlavní roli při soudním procesu z hlediska právního?
22.09.2016 - Ivan David

Rada nad zlato

Ve svých minulých blozích jsem se opakovaně vyjadřoval k problematice střetu svobody (uměleckého) projevu s jinými právem chráněnými statky, zejména s všeobecnou ochranou osobnosti (viz blogy Protagonista dokumentu a skrytá kamera a Osoba veřejného zájmu, ta tvrdej chleba má) a s vlastnickým právem, včetně majetkových práv autorských (viz blog Dobrý soudce ještě žije).

V tomto textu bych chtěl v souvislosti s aktuálním kontroverzním dokumentem Rada nad zlato (r. Jakub Charvát, Česká republika, 2016) stručně demonstrovat, že důležité je nejenom to, co se říká a o kom se to říká (čemuž jsem se věnoval ve výše uvedených blozích), ale také kdo a jak to říká.

Dokument Rada nad zlato, který nedávno unikl na internet a na jehož autora byla podána žaloba pro údajný zásah do dobré pověsti, pojednává o podivných praktikách finančních poradců z poradenské společnosti OVB Allfinanz, a.s. Jak vyplývá z dokumentu (především z výpovědí „obětí“ těchto poradců), cílem poradců není ani tak poradit, jako spíše důkladně „oškubat“ své klienty. Téma filmu jistě není nové. Příběhy zlotřilých cynických jedinců prodávajících bezcenné komodity za přemrštěné ceny byly naopak zfilmovány mnohokrát: Z hraných filmů jmenujme alespoň legendární Glengarry Glen Ross (r. James Foley, USA, 1992) a z dokumentárních filmů pak z poslední doby veleúspěšné Šmejdy (r. Silvie Dymáková, Česká republika, 2013). Je-li nicméně dokument Rada nad zlato něčím nový, pak pravděpodobně tím, jak nekompromisně (byť na jistě omezené časové ploše) portrétuje nejen zákeřné praktiky poradců/prodejců, ale též poněkud zvrhlou osobnost konkrétních jedinců, kteří se podílejí na hladkém chodu celého systému. Za jakých podmínek je taková břitká a osobní kritika přípustná?

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, která je pro nás Evropany v současnosti nejdůležitějším dokumentem týkajícím se ochrany svobody projevu, ve svém čl. 10 odst. 2 zdůrazňuje, že výkon svobody projevu „zahrnuje i povinnosti a odpovědnost“. Úmluva tak kráčí ve šlépějích Deklarace práv člověka a občana, která už na počátku Velké francouzské revoluce konstatovala, že „svobodné sdělování myšlenek a mínění je jedním z nejcennějších práv člověka: každý občan může proto svobodně mluvit, psát a tisknout, čímž není dotčena jeho odpovědnost (…)“. Povinnosti, které musí osoba dožadující se ochrany svého projevu splnit, jsou konkretizovány zejména soudními rozhodnutími. Jak přitom soudy dovodily, jedním z klíčových kritérií, která umožňují posoudit, zda projevující se jedinec je, či není v právu, je to, jaký je společenský status a role této osoby.

S ohledem na to, že v praxi jsou nejviditelnějšími realizátory práva na svobodu projevu novináři (ať již pracující v klasických tištěných médiích nebo v rozhlase či televizi), zaměřovaly se soudy v minulosti zejména na nositele této profese. V kostce lze říci, že podle aktuálního soudního výkladu je projev novináře tím spíše chráněný, čím více novinář dodržuje etická a morální pravidla žurnalistiky (kodifikovaná do značné míry v nejrůznějších samoregulačních kodexech) – zahrnující zejména snahu maximálně ověřit a upřesnit předávané informace – a současně čím více novinář jedná v dobré víře o pravdivosti těchto informací. Za splnění těchto podmínek nelze u novináře trvat na tom, aby jím předávaná skutková tvrzení byla naprosto přesná (neboť z povahy novinářské práce plyne, že klíčová je i rychlost předávání informací veřejnosti, s níž je spojena i nutnost určitého zjednodušování a nemožnost objektivního posouzení případu ze všech myslitelných úhlů). Podstatné tak není ani tak to, jestli novinářova zpráva je úplně vyčerpávající a poskytuje možnost vyjádřit se všem myslitelným dotčeným osobám, jako spíš to, zda celkové vyznění jím předávaných informací odpovídá pravdě.

Jsem přesvědčen, že podobná kritéria je třeba uplatňovat i v případě práce filmového dokumentaristy, který zpracovává aktuální látku – bez ohledu na to, jde-li o ostříleného profesionála, nebo o začínajícího autora (jakým je i režisér dokumentu Rada nad zlato). Jakkoliv by se takový dokumentarista z povahy své profese měl jistě snažit, aby jeho dílo mělo jisté „nadčasové“ umělecké kvality a nebylo pouhým zbožím denní spotřeby, neméně důležité pro takového umělce bývá, aby se jeho dílo dostalo k publiku co nejdříve, dokud jsou aktuální události, o kterých film pojednává. I zde tak platí, že tento dokumentarista se nemůže vyhnout určitým zjednodušováním; ostatně film, který by měl prezentovat určitou kauzu z pohledu všech zainteresovaných osob, by byl dozajista pro diváka „neusledovatelný“ a požadavek takto široce chápané objektivity tedy i pro autora likvidační. Ale také zde platí, že dokumentarista, který se domáhá ochrany svobody projevu, by se měl řídit určitými obecnými etickými zásadami své práce a měl by se snažit, aby i na omezeném prostoru jeho díla bylo dosaženo toho, že celkové vyznění informací, které takto předává, odpovídá skutečnosti. Důkazní břemeno týkající se toho, že toto celkové poselství dokumentu je založeno na pravdivém základě, každopádně leží na dokumentaristovi: Je to tedy on, kdo v případě soudního sporu musí prokázat, že dokument účelově nesestříhal ani jinak nezpracoval takovým způsobem, aby došlo k poškození „nevinných osob“. Pokud toto břemeno unese, musí mu být ochrana poskytnuta.

Jsou jistě případy, kdy dokumentarista – stejně jako novinář – ve snaze o senzaci překročí naznačené etické, a v důsledku toho i právní hranice; pak musí nést důsledky tohoto osobního i profesního selhání. A bude nyní na soudu, aby z předložených důkazů určil, zda tomu tak bylo i v případě dokumentu Rada nad zlato, nebo nikoli. Sezná-li pak soudce, že dokumentarista nepochybil, bude možné žalobci udělit skutečnou radu nad zlato: „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“





další blogy autora:

Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Letem podcastovým světem III V dok.revue přinášíme třetí díl postřehů moderátora, dokumentaristy a dramaturga Dana Moravce o současných českých podcastech. Tento díl by mohl mít podtitul Divadlo nikdy nebylo víc slyšet a zaměřuje se na podcasty, které připravily tři divadelní soubory během pandemie: Národní divadlo, Divadlo Archa a Divadlo v Dlouhé. 10.06.2021 - Dan Moravec
Všežravé pojmyI když se analogovým technologiím a podmínkám či konvencím, které se k nim vážou, předpovídal v oblasti filmu a fotografie zánik, jsou v současném umění stále přítomné. O zmapování území „filmovosti“ v krajině „rozšířené kinematografie“ se pokusil umělecko-výzkumný projekt Reset the Apparatus!, jehož výstupem byla v roce 2019 i stejnojmenná kniha. Jaké klade otázky? 27.05.2021 - Tereza Hadravová
Ženy versus vědaOhlédnutí za letošním Mezinárodním festivalem populárně-vědeckých filmů AFO, který skončil 11. května, vybízí k otázce, jak komplikovaný je vztah současné vědy a genderu.20.05.2021 - Martin Šrajer
Barevné dějinyNový dok.blog se věnuje současnému fenoménu populární vizuální kultury, totiž automatickému digitálnímu kolorování černobílých historických snímků. Jakou změnu přináší možnost vidět vlastní předky nebo zásadní dějinné události v barvě? A jsou všechny černobílé historické fotografie vhodné k tomu, aby se jich dotkla barva?06.05.2021 - Andrea Průchová Hrůzová
Útok na žánr true crime storyMockument American Vandal si utahuje z žánru true crime nasprejovanými penisy a projímadlem, ale nejde jen o teenagerskou komedii.29.04.2021 - Antonín Tesař
Letem podcastovým světem IIVe druhém díle svých poznámek k současným českým podcastům se moderátor, dokumentarista a dramaturg Dan Moravec zaměřuje na dvě série Českého rozhlasu, které se, každá po svém, dotýkají vztahu duše a těla.22.04.2021 - Dan Moravec
Zprávy podle potřeby?Nejsledovanější francouzská televize TF1 plánuje do konce roku umožnit divákům, aby přizpůsobili zpravodajský obsah svému vkusu a zájmu. Může však zpravodajství fungovat podobně jako sociální síť, kde po vyfiltrování sledujeme jen to, co nás zajímá, a uzavíráme se tak ještě víc do sociálních bublin? Milan Kruml ve svém dalším dok.blogu uvažuje, jaké nebezpečí představuje personalizace televizního zpravodajství.08.04.2021 - Milan Kruml
Jeden Netflix vládne všemJak streamovací gigant formuje podobu současného dokumentu?01.04.2021 - Martin Šrajer
Když mi umře hrdinkaLiterární dokumentaristka Barbora Baronová popisuje situaci, se kterou se bohužel setkává čím dál častěji. Co dělat, když zemře hrdinka chystané knihy, ještě než autorizuje své promluvy? Je lepší někdy na autorizaci rezignovat, aby příběh vůbec zazněl?25.03.2021 - Barbora Baronová
O švábech a lidechCo spojuje tři loňské filmy čínského disidenta Aj Wej-weje CoroNation, Vivos a Šváb, které lze zhlédnout na právě probíhajících jarních Ozvěnách Ji.hlavy? „Všechny tři snímky vypráví o boji se zlem. To se šíří organismem společnosti jako nákaza a vyvolává reakci imunitního systému v podobě občanských nepokojů,“ vyvozuje Prášil.18.03.2021 - Janis Prášil